U klasického podmiňování (dle I. P. Pavlova) dochází ke spojení mezi dvěma podněty a reakcemi organismu.

Je to pasivní způsob učení. Spojení podmíněných podnětů a nepodmíněných podnětů vyplývá z okolí. Naučená reakce vzniká bezděčně. Výsledkem není nové chování, pouze podmíněná reakce na podmíněný podnět. Typickým příkladem takového učení, je vypracování reakce psa na klikr. Pokud naučíme psa, že se po kliknutí (cvakavý zvuk klikru) do dvou sekund (současné zdroje uvádějí ideální čas 1,6 sekundy) dostane kousek potravy, spojí se tyto dva podněty dohromady. Vytvoří se takzvaná podmíněná (naučená) reakce. Organizmus psa bude poté reagovat na samotný zvuk klikru stejně, jako by dostal potravu.