Díky Adélce jsem propadla agility!

Francouzský buldoček a agility? Proč nakonec ne! Když je majitel rozumný a pes má elán a k tomu chuť běhat, mohou utvořit skvělý tým a dokonce i jezdit na závody. A tento rozhovor vás o tom určitě přesvědčí. Tak příjemnou zábavu!

Sympatická Dana Mixová nejprve chtěla „jen“ čtyřnohého společníka jako parťáka do rodiny a na procházky. A tak se po jejím boku objevila nezapomenutelná buldočka Adélka. Osud tomu ale chtěl jinak a holky spolu nakonec utvořily perfektně sehraný tým, který nebyl na parkúrech agility k přehlédnutí. Dnes už Adélka sbírá vavříny tam nahoře za duhou, ale v srdci své paničky bude zapsaná už napořád…

Krátce po svatbě jsme si s manželem chtěli pořídit pejska (asi jako většina párů než bude mít děti). Bydleli jsme tehdy ještě v bytě, a tak jsme chtěli spíše menší plemeno, které tolik neštěká, je vhodné do rodiny, má chuť cvičit a hlavně se nám líbí. No, a vyšel z toho francouzský buldoček. A to jsem ještě nevěděla, že francouzský buldoček není obyčejný pes, který udělá všechno, co vám na očích vidí. Je to prostě pes s názorem.

Adélka byla naprosto jedinečným členem naší rodiny, ostatní jsou psi, ale ona byla člen. Po Adélce jsem si pak pořídila kavalíra a teď ještě dvě border kolie, ale to jsou psi, kteří pro mě udělají všechno. Na Adélku nikdy nezapomene, to díky ní jsem přišla k agility, které teď tvoří značnou část mého života. Myslím si, že si buldočka ještě určitě někdy pořídíme, protože oni jsou prostě jedineční.

Adélka nebyla úplně z kvalitních chovných podmínek a na první kontrole na veterině nám paní veterinářka řekla, že tenhle pejsek už nebude nikdy normální a že máme vyzkoušet agility, že by jí to mohlo pomoci. O agility jsem nic nevěděla, tak jsem vyhledala nejbližší cvičák s tímhle psím sportem a okamžitě agility s Adélkou propadla. A už nikdy tenhle psí sport nepřestala dělat.

Na cvičáku jsme agility úplně propadly, začaly jsme každý den doma cvičit triky, dělat nosework a hrát různé přivolávačské hry i hry na kontrolu. Vždy jsem s ní pracovala pomocí principů pozitivní motivace, která v tu dobu tady začínala více přicházet do podvědomí v práci se psy.  Nebudu tvrdit, že je to plemeno, které hned všechno umí, ale když má člověk trpělivost a umí vybalancovat hru i kontrolu v práci se psem, tak i toto plemeno je schopné se naučit opravdu velké množství triků a má tak krásnou životní náplň.

Zároveň jsem Adélku nezapomínala správně socializovat, chodit s ní do města i do přírody ukázat jí všechno tak, aby se ničeho nebála.

Samozřejmě ji její spláclý čumák limituje a opravdu záleží, jak moc ho, který buldoček má dlouhý. Myslím, že Adélka na tom nebyla tak hrozně a proto zvládla i kvalitně běhat. Každopádně v horku to bylo opravdu obtížné a to jsme agility neběhaly. Na cvičáku jsme byly hodně ráno nebo večer.

Ano, buldočci samozřejmě milují pamlsky všeho druhu, takže motivace probíhala převážně pomocí jídla. Na tréninky agility jsem si uvařila klidně maso. Ale postupem času, musím říct, že Adélka milovala agility i jako takové a propadla tréninku se mnou nejen kvůli pamlskům. Samozřejmě buldočci mohou mít takové speciality, že třeba když pršelo, tak mi nechtěla moc startovat na závodech, takže jsem měla ještě vždycky nervy kvůli počasí, jestli Adélka poběží… Takže nějaké limity tu jsou, no…

Myslím, že kladina nám dala asi nejvíce zabrat, protože jsem neměla ještě tolik zkušeností s učením zónových překážek. Ale díky Adélce jsem se snažila ve všem vzdělávat a sama se učit nové principy v tréninku se psy. Teď by mi s ní šel trénink rychleji, ale každý nějak začíná a musím říct, že buldoček jako první pejsek opravdu není zrovna z těch jednoduchých plemen a trénink s ním vyžaduje hodně trpělivosti.

S Adélkou jsem trénovala zhruba dvakrát až třikrát týdně agility, ale učení nových triků a hraní her nás provázelo každý den. Samozřejmě, ve velkých vedrech jsme agility vynechaly. Zkoušela jsem s ní i plavání, aby se mohla osvěžit, ale buldočci nejsou moc dobří plavci. Dokonce jsem jí pořídila i plavací vestu, aby nešla ke dnu. Plavat tedy ve vestě uměla, ale jen když musela, lásku k této aktivitě nikdy neměla.

Adélka závodila v kategorii small a opravdu vyhrála mnoho závodů po celé ČR. Dostala se do nejvyšší kategorie A3. Za náš největší úspěch považuji účast na MČR v Liberci, kde zaběhla dva čisté běhy a z celkového počtu 88 startujících v kategorii SA3 se v součtu umístila na úžasné 22. příčce. Absolvovala i několik kvalifikačních velkých závodů, kde se umísťovala často do první desítky v opravdu velké konkurenci. Byla prostě jedinečná. Samozřejmě nestačila na rychlé šeltie nebo pudlíky, ale rozhodně se neztratila.

Určitě, nejen fyzioterapeuta, ale dbát hlavně na zahřátí a rozcvičení před jakoukoli sportovní aktivitou tak, aby nedošlo k úrazu. Rozhodně buldočkům budovat i všeobecnou kondici. Adélka neměla problém, pokud nebyla velká horka, chodit s námi na dlouhé procházky i celodenní túry po horách. Tím jsme předcházely i obezitě, ke které má toto plemeno větší sklony a udržela si tak pěknou sportovní postavu.

Určitě mimo agility jsou buldoččci velice vhodní na coursing, který opravdu milují. Pak bych doporučila dogdancing, obedience či hoopers. Adélka byla několikrát i v reklamě nebo ve filmu, protože uměla spoustu triků.

Agility je krásný psí sport a pro buldočky určitě doporučuji. Takže ať si najdou nejbližší psí cvičák, na kterém se trénuje pomocí principů pozitivní motivace a hurá do toho.  Každopádně v tréninku ať jsou trpěliví, ale zároveň důslední. Agility není jen o běhání na překážkách, ale hlavně o společném tréninku mimo agility parkur, takže trénovat můžete vlastně každý den i mimo cvičák.

Moc děkuji za milé povídání a Adélce posílám tam nahoru pořádnou pusu.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Dany Mixové

http://haf.mixova.cz/