Chovatelství je pro nás nesmírným závazkem

Dobří chovatelé rhodéských ridgebacků tvrdí, že toto plemeno by se v žádném případě nemělo zavřít na zahradu do kotce! A víte proč? Protože tam jednoduše psychicky strádá a nikdy se pak u něj nemůžou projevit povahové rysy, které jej činí právě takto mimořádným. To ale rozhodně není vše, co jsme se o jejich povahách dozvěděli…

A je zde další rozhovor o plemeni rhodéský ridgeback. Tentokrát jsme vyzpovídali dlouholetou sympatickou chovatelku Denisu Mohylovou (CHS African Dream Kennel), která nám prozradila hodně věcí o jejich povahách, protože je to právě povaha, která bývá často diskutovaná. Dozvěděli jsme se také, zda se štěňata rodí či s ridge, či nikoliv. Ostatně neskromně přiznávám, že tohle povídání mě opravdu velice bavilo…

Na začátku byla obrovská touha malé holky mít svého „velkého“ psa. Bydleli jsme tou dobou ve městě, a tak jsme hledali plemeno, které by se hodilo do bytu. Zároveň jsem byla vždy velmi aktivní a také to ovlivnilo další rysy vysněného psa. Ridgeback nás velmi oslovil svou povahou, vzhledem a také praktickými aspekty, kdy zbytečně neštěká a jeho srst není téměř cítit. Tou dobou byl ale chov v ČR ještě v plenkách a na štěňátko jsme si museli počkat. V roce 2000 se narodila naše první fenečka Beira Sofala Sedmý vršek a tak začala láska na celý život...

To máte pravdu, ovlivnila úplně všechno. Chtěla jsem psa jako parťáka do života a tím se bezezbytku stala. Zároveň nám ale předala mnohem více a byla důvodem, proč jsme plemenu naprosto podlehli. Nikdy dříve nás nenapadlo, že by pes mohl projevovat tolik taktu, empatie, lásky, věrnosti a inteligence zároveň. Byla jedním slovem dokonalá... Společně jsme se toulaly po horách a lesích. Účastnily se tehdy pracovního cvičáku, kde se nám zpočátku takřka vysmáli, než jsme po krátké době ukázaly, čeho je ridgeback schopný. Díky mimořádné, a dá se říci exhibicionistické povaze Beiry, jsme začaly objevovat svět výstav a junior handlingu, který jí nesmírně bavil, a získaly jsme spolu řadu ocenění. Později jsme pak se vší úctou a pokorou k plemenu započaly také etapu chovatelství a rozšířily naši rodinu o další fenečky.

V současné době máme doma dvě fenky. Starší Vivi – celým jménem Tusani Winning Wiwien je typickou představitelkou plemene a ztělesněním naší představy o ridgebackovi jako takovém. Neuvěřitelně elegantní, taktní, věrná, vyrovnaná a sebevědomá fenka, která se mimo jiné pyšní zařazením do elitní třídy chovnosti. Mladší fenka Dory – Dorien Na’Zyia African Dream je štěňátkem z našeho chovu. Byť se jedná o dceru Vivi, povahově je to rozpustilý smíšek, který je stále připravený pro jakoukoliv zábavu a občas i poněkud ztřeštěný parťák do nepohody. Je také chovná, ale štěňátka dosud neměla. Společně tvoří nerozlučnou dvojku, která se fantasticky doplňuje. Vyzařuje z nich síla, inteligence, ale také laskavost a neuvěřitelná trpělivost s dětmi, které milují. Ani jedna neprojevuje přílišnou lásku k předvádění, a tak se namísto výstavnímu kolbišti věnujeme raději volnočasovým aktivitám a díky mému šikovnému manželovi také coursingu.

Chovatelství je pro nás nesmírným závazkem a spojuje srdeční záležitost s téměř posvátnou úctou k tomuto mimořádnému plemeni. Snažíme se o zachování elegantní linie a je pro nás důležité, abychom si byli co možná nejvíce jistí zdravotním stavem našich štěňat, stejně jako výběrem těch nejlepších pánečků. Štěňátkům se věnujeme doslova každou hodinu, ve dne i v noci tak, abychom udělali vše pro jejich nejlepší start do nového života. Stálá péče v čistém a milujícím prostředí, kvalitní krmení, laskavý přístup, socializace a přivyknutí jak běžnému ruchu domácnosti, dětem, tak hygienickým návykům, je pro nás samozřejmostí. Štěňátka s námi sdílejí náš dům a jsou součástí rodiny.  Jsme si vědomi, že právě to, co jim předáme během prvních týdnů jejich života, bude mít rozhodující vliv na celý jejich další život a bude základem pro vývoj jejich psychiky. Nejsem právě nadšená ze směru, kterým se chov v poslední době ubírá. Z ridgebacka se stalo módní plemeno se všemi dobrými i špatnými stránkami. Snažíme se proto jak o zachování standardu a povahových vlastností, výborného zdravotního stavu a zdravotních predispozic štěňat, tak i o osvětu a důkladný rozhovor se zájemci o štěňátko, o jejich představách a motivacích.

Coursingu se věnujeme na amatérské úrovni a čistě pro radost. Seznámili jsme se s ním v rámci pravidelných setkání s dalšími majiteli ridgebacků a naše Vivi mu zcela podlehla. Manžel byl natolik uchvácený jejím nadšením a vášní „chytit střapeček“, že se rozhodl vyrobit vlastní coursingový naviják. Hodně tomu pomohla i doba covidu, kdy nebylo moc jiných možností. Holky se tak nyní můžou kdykoli dosyta vyřádit i u nás na poli. Pohled do jejich šťastných očí je k nezaplacení a fyzická kondice je pak jen příjemným benefitem navíc. Máme však v chovu také úspěšné majitele coursingové licence a třeba Desire Makena African Dream se svým majitelem Mirkem opakovaně vítězí na nejrůznějších závodech. Vzhledem k atletické stavbě ridgebackova těla, jeho loveckému nadání, vrozené inteligenci a vášní pro pohyb je coursing skvělým vyžitím. Nedovedu si představit ridgebacka běhat na klasické chrtí dráze, ale taktika lovu, rychlá akcelerace a změna směru je pro něj jako stvořená.

Ridgeback je osobností mezi psy a ve vztahu k člověku chce být partnerem a ne otrokem, který by jen slepě plnil povely. Ne proto, že by povel nechtěl nebo neuměl splnit, učí se totiž opravu velmi rychle. Potřebuje si ho nejdříve promyslet a pokud uzná, že má smysl nebo to jeho pánovi učiní radost, povel vykoná. Pamatuji si tady naši Beiru, která třeba aport přinesla několikrát, aby ukázala, že to umí, ale při pátém hození se na mě podívala výrazem, jestli si už nedělám srandu a ať si ho donesu sama. Ridgeback je mimořádně inteligentní, přátelský k lidem a miluje děti, se kterými má velkou trpělivost. Potřebuje být proto plnohodnotným členem rodiny a je velmi úzce navázaný na člověka. Doporučila bych ho proto těm, kteří hledají psa jako partnera a jsou ochotní s ním sdílet svůj život. V žádném případě to není pes, kterého můžete zavřít na zahradu do kotce! Tam psychicky strádá a nikdy se u něj nemůžou projevit povahové rysy, které jej činí právě takto mimořádným. Ridgebacky chováme už dvacet tři let a za celou dobu jsme se v našem okolí setkali pouze s několika jedinci, kteří měli problematickou povahu. Všechny však spojovalo to, že nebyli součástí rodiny a byli dislokování někde na zahradě a v kotci. Toto by správný chovatel neměl nikdy připustit a důkladný rozhovor se zájemci o štěňátko je proto nutností. Ridgeback je velký a silný lovecký pes, se silným ochranitelským pudem a vrozenou obranou. Má však vysoký práh vzrušivosti a málo co ho vyvede z míry, přičemž jeho reakce je vždy přiměřená okolnostem. Doma o něm pak takřka nevíte – dovede se stočit do klubíčka a bude vás věrně provázet po domě tak, aby měl neustále povědomí o vaší přítomnosti a bezpečí, ale nebude překážet. Dokáže většinu dne prospat (ne nadarmo se mu přezdívá „král dřímot“), aby se pak venku dosyta vyběhal. Je tak vhodný pro lidi s aktivním duchem, které bude věrně provázet, ať už při sportovním vyžití v podobě coursingu, agility, dogtrekkingu nebo jednoduše bude parťákem při toulkách přírodou, na kterého se můžete vždy spolehnout. Komu bychom ho nedoporučili, jsou lidé, kteří hledají psa pouze podle impozantnosti jeho vzhledu. Ridgeback nebude poslouchat slepé povely a jeho výchova bude pro nevyrovnaného člověka velmi problematická. Byť se jedná o laskavého a oddaného společníka, není to vhodný pes ani pro osoby, které by nebyly schopné naplnit jeho pohybové potřeby. Osobně například upřednostníme novou rodinu z bytu s vědomím, že budou chodit na každodenní pravidelné procházky, než aby žil v rodinném domě, kde bude strádat fyzicky i psychicky na zahradě, bez možnosti volného pohybu a času stráveného se svou rodinou.

To je na chovatelství asi tou nejobtížnější částí. Všechny zájemce vždy důkladně vyzpovídáme a snažíme se zjistit jejich představy, motivace a vize. Není pro nás rozhodující, zda se chtějí do budoucna věnovat výstavám nebo chovu. Mnohem raději vidíme ty, kteří hledají psa jako partnera do života a plnohodnotného člena rodiny. Nemáme problém s lidmi, kteří nikdy dříve ridgebacka nebo i jakéhokoliv jiného psa neměli. Jsme rádi za všechny otázky, které si na nás připraví a často si pak společně povídáme opravdu velmi dlouho. Hodně dáme při výběru také na instinkt fenky.  Zjišťujeme, kdo se bude štěněti věnovat, zda počítají s volnem a potřebnou péči o malé štěňátko. Zda mají vyřešené případné hlídání v případě potřeby apod. V žádném případě bychom štěně nikdy neprodali někomu na zahradu do kotce.

Statistiky udávají, že průměrný počet štěňat ve vrhu je 8,6 se slabší převahou chlapečků. Ridgeback zůstává přírodním plemenem se zachovanými instinkty. Porody tak ve většině případů probíhají bez větších komplikací a fenky jsou skvělými matkami. Sama jsem asistovala u vícero porodů svých fenek i fenek našich přátel. Vždy se jednalo o naprosto nezapomenutelné chvíle plné vzájemné důvěry a také obdivu k vnitřní síle a instinktům feny.

Všechna štěňátka se rodí s ridge. Bohužel jsem se již také setkala s lidmi, kterým „chovatel“ tvrdil, že se štěňátku ridge teprve vytvoří, to však není pravda. Ihned po narození jde ridge krásně vidět a lze také posoudit, zda odpovídá požadavkům standardu nebo má nějakou odchylku, která by štěně do budoucna vyřadila z chovu.

Ridgeback je loveckým psem a jako takový vyžaduje dostatek pohybu. Ostatně jen letmý pohled na jeho atletické tělo nám prozradí, že pohyb je pro něj naprosto přirozenou potřebou. Je však také psem dvou tváří – na jedné straně ho vidíte, jak vydrží hodiny spokojeně odpočívat natažený na sluníčku nebo před krbem a se stoickým klidem vyhodnocuje okolní dění. Ve chvíli, kdy však dojde na akci, se ovšem rázem mění v neuvěřitelně rychlé a mrštné stvoření s velmi silným loveckým instinktem. Při důsledné výchově však není problém ho ani odvolat ho od zvěře, která mu vyskočí přímo před nosem. Ale zpátky k potřebám pohybu. Samozřejmostí by měly být každodenní dlouhé procházky v dynamickém tempu, ideálně s vhodným sparingpartnerem nebo sportovní aktivita typu coursing, agility aj. Ostatně ne nadarmo doma říkáme, že jediná věc, která je lepší než ridgeback, jsou dva ridgebaci. Občas mají poněkud specifický způsob hry „na vraždu“, na kterou nejsou všichni psi a zejména jejich pánečci zcela připraveni (nutno dodat, že vypadá děsivě, ale mají ji zcela pod kontrolou a nedochází k úrazům). Co je nutné hlídat, je rozhodně nadměrný a stereotypní pohyb u mladých psů ve vývinu. Typickým příkladem je nedovolit mladému psu běhat u kola. Důvodem je vývoj dlouhých kostí a riziko nevratného poškození chrupavek. Samozřejmostí by mělo být podávání kvalitního krmiva přizpůsobeného věku a velikosti psa, potažmo jeho aktivitě. Obecně pak platí, že ridgebackovi stačí spíše menší dávka než psu obdobné velikosti jiného plemene. Tedy nepřekrmovat a zbytečně nezatěžovat klouby v průběhu celého života. Pravidelnou kontrolu si pak zaslouží také uši, ale jedná se čistě o prevenci.

Ano, o tom jsme už částečně mluvily před chvílí. Vždy platí, že mladého psa nepřetěžujeme a kdykoliv vyžaduje odpočinek, tak mu jej dopřejeme. Současně se vyvarujeme stereotypního pohybu do osmnácti měsíců věku. V dnešní době je na trhu velké množství kvalitního krmiva, které je přímo sestavené podle nároků štěňat a psů velkých plemen. Osobně pak přidáváme ještě preparáty na podporu pohybového aparátu ve vyšším věku. U všech velkých plemen pak platí, že by štěňata měla růst pomalu, nepřekrmovat a nepřetěžovat.

Velmi ráda bych se dál věnovala chovu a zachování elegantní linie těchto mimořádně inteligentních psů s důrazem na výborné zdravotní predispozice. Mám sen pokračovat v linii naší chovatelské stanice a opět rozšířit naši smečku. Nyní nám nezbývá čas věnovat se chovu naplno, a proto jsme na čas pozastavili další vrhy. Nemohli bychom mít nyní štěňátka s vědomím, že bychom se jim nemohli nonstop věnovat. Až budou děti trochu větší, mám v plánu více se zapojit jak do činnosti klubu, tak do dalších aktivit, které mě při naší společné cestě uchvátily. Do té doby se budeme bavit při přátelských coursingových kláních a každodenních toulkách krajinou.

Moc děkuji za hezké povídání.

Také vám děkuji za rozhovor. Ráda jsem vašim čtenářům zas o něco přiblížila, jak vypadá život s ridgebackem.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Denisy Mohylové, CHS African Dream Kennel

www.africandream.cz