Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Nikdy se nehřál na výsluní popularity v kruzích kynologické veřejnosti. Malý, skladný, pracovitý a, dalo by se říci, „univerzální” český teriér je od svého vzniku spíše málopočetným plemenem. Své příznivce však má, a právě chovatelka těchto šedých elegánů nám ho blíže představí...
Jak už sám název napovídá, český teriér je jedním z našich národních plemen. Zdaleka nedosahuje takové popularity, jako oblíbený jack russel nebo jorkšír. A to je velká škoda. Přestože se stále využívá k původnímu účelu, díky své příjemné povaze může být i skvělým společníkem i pro nepříliš zkušeného pejskaře nebo vyloženě začátečníka.
Za zrodem českého teriéra nestojí nikdo jiný, než pan František Horák z Klánovic, který se podílel mimo jiné také na vzniku českého strakatého nebo českého horského psa. Důvody, které ho vedly ke šlechtění českého teriéra, byly dva. V první řadě chtěl získat malého, klidného, vyrovnaného teriéra, který by byl dobře lovecky upotřebitelný. Druhým důvodem byl v podstatě pokus, zda lze nové plemeno vyšlechtit pouze za použití minimálního počtu zakládajících jedinců. Jeho chovatelská práce tak začala v roce 1949 pouze na jedné fence sealyham teriéra a dvou psech skotského teriéra – otce a syna. Již dvacet let po jeho vzniku byl však téměř na pokraji vyhynutí. Myslivci nebyl příliš vyhledáván a do českých domácností nepronikl ani jako společník. Poprvé byl představen na výstavě v roce 1959. O čtyři roky později byl český teriér uznán jako první české plemeno Mezinárodní kynologickou organizací (FCI) pod číslem 246. Během celého chovu byla k regeneraci použita pouze jedna fena sealyhama a to v roce 1984 a 1985. V současné době je český teriér chován v Austrálii, Belgii, Brazílii, Dánsku, Finsku, Francii, Itálii, Kanadě, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Rakousku, Slovensku, Slovinsku, Švédsku, Švýcarsku, USA a Velké Británii.
Českého teriéra si rozhodně nespletete, svým vzhledem totiž od ostatních teriérů opravdu vybočuje!
Český teriér je krátkonohý pes, s klopeným uchem a do 10 kg váhy v dospělosti, v barvě všech odstínů šedé. Standard udává dva typy zbarvení - šedomodrý a světle kávově hnědý. U obou jsou přípustné žluté, šedé nebo bílé odznaky na hlavě (vous, líce), hrdle, hrudi, břichu, končetinách a v okolí řitního otvoru. Někdy se vyskytuje bílý límec nebo bílá špička ocasu. Základní barva však musí vždy převládat. Srst je dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá; ne příliš bohatá. Český teriér se upravuje stříháním (nůžkami). Na přední straně hlavy a nad očima se srst nestříhá, tvoří vous a obočí. Na spodní straně končetin, hrudníku a břicha je rovněž dlouhá nestříhaná srst. Ve výstavní kondici má být srst na šíji, plecích a hřbetě ne delší než 1-1,5 cm. Na bocích po stranách trupu a na ocasu je kratší a zcela krátká je na uších, lících a na dolní straně krku, na loktech, stehnech, lýtkách a okolo řitního otvoru. Přechod mezi ostříhanými a neostříhanými partiemi musí být příjemný na pohled a nikdy ne náhlý. Na výstavách, kde ho můžete potkat nejpravděpodobněji, si jej těžko spletete. Svým vzhledem opravdu vybočuje od ostatních teriérů.
Český teriér je Čech každým coulem. Tvrdohlavý a s vlastním názorem. Přestože se jedná o teriéra, má však spíše střední temperament. Obecně by se dalo říci, že je to vyrovnaný, neagresivní, příjemný a veselý společník, dobře ovladatelný pes, poněkud rezervovaný k cizím osobám, k domácím však klidný a přívětivý. Velkou devizou je jeho velký apetit. Je doslova „pažravý”, což je velkou výhodou. Český teriér byl šlechtěn jako lovecké plemeno a i dnes je v tomto směru využíván. Jeho doménou je norování, ale je výborný i na barvě při dosledech. Vzhledem k tomu že je snadné ho cvičit, je dobrý i na poli sportovní kynologie. Někteří jedinci se věnují i agility, dogdancingu, známe i jedince, který dělal asistenčního psa. Jsou dobří na pachové práce. A moje smečka se věnuje hlavně trekům. Zvládnou v pohodě ujít i dvacet tři kilometrů.
Pro českého teriéra je středobodem vesmíru jídlo a to značně usnadňuje jeho výcvik a výchovu!
Jak už jsem zmínila, pro českého teriéra je středobodem vesmíru jídlo. To opravdu značně usnadňuje jeho výcvik a výchovu. Také díky klidné a vyrovnané povaze nebývají s čechem v tomto směru velké problémy. Zvládne jej i začátečník, starší dítě nebo senior. Ač se jedná o malé plemeno, psychicky dozrávají poněkud později – až okolo druhého, třetího roku. Zato bývají aktivní a hraví až do vysokého věku. Při správném vedení nemívají problém ani s jinými zvířaty v domácnosti. Český teriér bude také vděčný za parťáka stejného plemene.
Srst ČT vyžaduje údržbu v podobě česání, které postačí cca jednou týdně. Srst se upravuje střihem. Domácí střih trvá tak dvacet minut, výstavní cca jednu hodinu. Český teriér je poměrně zdravým plemenem. Vzhledem k jeho předkům se uvádí možnost skotských křečí po skotském teriérovi. Jako u jiných malých plemen se může vyskytnout luxace čéšky. Jinak mi není znám jiný zdravotní problém, který by se vyskytoval ve větší míře. Jsou poměrně dlouhověcí (průměr 12 – 13 let). Hodí se téměř ke každému. Nepasoval by snad jen k někomu, kdo by chtěl, aby pes běhal u kola, na to vzhledem ke krátkým nohám nemá dispozice. Zvládne ale i běžný rekreační běh, treky kolem 20 km a stejně tak dobře bude spokojen ve společnosti seniora na procházce.
Vzhledem k poměrně úzké chovné základně si plemeno udržuje zdraví i vzhled jak u nás, tak i v zahraničí!
Oproti minulosti jsou v dnešní době podmínky chovnosti nenáročné. Českého teriéra zastřešují v ČR dva kluby - Klub chovatelů teriérů a Klub chovatelů českých teriérů. K uchovnění „stačí” výstavní ocenění nejhůře velmi dobrá a absolvování bonitace s výsledkem – Doporučen k chovu. Český teriér se nikdy nestal módním plemenem a jeho počty mají, bohužel, spíše sestupnou tendenci. V roce 2020 bylo u nás například zapsáno pouze 26 štěňat ze sedmi vrhů. Paradoxně třeba ve Švédsku v tom samém roce odchovali rekordních 38 štěňátek českých teriérů. Zmenšuje se také chovná základna. Starší generace přestává chovat a v současnosti má KCHČT pouze dvě mladé slečny chovatelky, které aktivně chovají a jsou tak pro klub přínosem. Na druhou stranu, díky poměrně úzké chovné základně si však plemeno udržuje zdraví i vzhled jak u nás, tak i v zahraničí.
Je škoda, že našemu národnímu plemeni nevěnuje česká veřejnost takovou pozornost, jakou by si zasloužilo. Český teriér je opravdu národním pokladem, jak vzhledem, tak povahou. Chcete-li si udělat o plemeni ucelený obrázek a zažít českého teriéra na vlastní kůži, máte jedinečnou možnost. KCHČT každý rok pořádá Dny českého teriéra vždy 1. víkend v květnu. Jedná se o setkání příznivců plemene. Od pátku do neděle probíhá bohatý program s ukázkou chovných jedinců a ukázkou střihu. Od paní Paulínové (dcera pana Horáka) se dozvíte vše o vzniku tohoto plemene. Můžete se také těšit na společenský večer s tombolou, soutěže v poslušnosti apod. Celý víkend je zakončen klubovou výstavou v neděli. V roce 2024 budou Dny ČT probíhat 3. - 5. 5. v Telči (hotel Antoň).
Vendula Kůrková
foto: Vendula Kůrková
Slyšeli jste už někdy o jedinečném signálu, kterým svého psa vždy naprosto stoprocentně ...
Chov psůJak na to?Měli byste chuť vstoupit společně s námi do fascinujícího světa mexického naháče? Právě ...
Chov psů-->