Beardie je doslova ztělesněním radosti!

Líbí se vám ovčácká plemena a tak trochu po nich pokukujete? Pokud zní vaše odpověď: „ano“, zachovejte nám i tento měsíc svou přízeň! Věnovat se totiž budeme bearded colliím!

Titulek opravdu dokonale vystihuje toto úžasně přítulné zvíře, které na první pohled nadchne každého milovníka psů svou přenádhernou dlouhou srstí v tolika nejrůznějších barevných odstínech. A vzhled bearded collie, v české kotlině také známé pod označením vousatá, si v ničem nezadá s její fantastickou povahou a chutí do všech možných kynologických aktivit. Kdo ji koupí, neprohloupí…

Historie plemene sahá hluboko do minulosti

Již v mladší době kamenné dorazili na Britské ostrovy Iberové a přivedli s sebou předky dnešních bearded collií. Na další informaci si pak musíme počkat až do roku 1514, kdy je zmiňována námořní trasa Polsko – Skotsko, jen se prameny poněkud liší v tom, zda pluli tři beardie do Polska nebo tři polští nížinní ovčáci do Skotska. Vzhledem k tomu, že mezi těmito zeměmi panoval celkem čilý obchodní ruch a je prokázáno, že obě plemena na sebe vzájemně měla celkem mizivý vliv (byť jsou si podobná), není směr pohybu nikterak důležitý.

Zrozená pro práci u stád

Bearded collie byla užívána převážně pro práci s hovězím dobytkem, i když se celkem běžně vyskytovala i u ovčích stád. U drobnějších ovcí se však musela mírně utlumit její přirozená ostrost tolik žádaná u stád polodivokého skotu. Je to tvrdý, vytrvalý a samostatný pes s perfektně vyvinutými vlohami nejen pro práci se stádem, ale i výrazným obranným instinktem a velmi dobrým nosem. Na menších statcích byla dokonce používána jako lovecký pes k práci na barvě (stopě raněné zvěře). Předci dnešních beardií byli v držení obyčejných honáků a pastevců, kteří měli jediný „chovatelský“ cíl – maximální výkon a stoprocentní pracovní využitelnost spojená s odolností. Srst je zajímala pouze jako nutná ochrana proti celkem drsným klimatickým podmínkám a velikost byla preferována taková, aby pes viděl na ovce přes hojně zastoupené kapradiny, ale nebyl příliš náročný na množství a kvalitu krmiva. Beardie tehdy nevypadala nijak působivě – robustní, chundelatý a rozcuchaně působící pes s hrubou srstí a mohutnou hlavou se svěšeným uchem.

Cesta k uznání FCI…

Okolo roku 1891 byl vytvořen první standard plemene, ale obě světové války takřka zdecimovaly celý chov. Až v roce 1944 se shodou náhod dostala k paní Willisonové hnědobílá fenka Jeannie of Bothkennar a majitelka byla natolik nadšená její skvělou povahou a chutí do práce, že se rozhodla se tomuto plemeni nadále věnovat. Právě Jeannie se stala zakladatelkou v chovatelské stanici Bothkennar a stála na počátku chovu v podstatě všech současných beardií. Uznání FCI se toto plemeno dočkalo roku 1958, ale až do roku 1972 byla plemenná kniha otevřená a byli zapisováni i jedinci bez doloženého původu.

Za zlomový lze považovat rok 1989, kdy fena Ch. POTTERDALE CLASSIC OF MOONHILL získala titul BIS na CRUFTOVĚ výstavě a zájem o plemeno významně vzrostl – bohužel primárně pro jeho vzhled.

Od prvního importu uběhlo téměř čtyřicet let!

Do tehdejší ČSSR byla manželi Karenovými v létě roku 1981 dovezena z Dánska modrá fenka Prunellas´ Blue Crowned Queen. Queen se stala zakladatelkou chovatelské stanice „Modrá“ a postupně matkou sedmnácti štěňátek všech barev. Lví podíl na vzrůstajícím zájmu veřejnosti měli Milan a Anna Karenovi, kteří věnovali obrovské množství času a energie propagaci plemene. Bohužel 8. ledna 1988 Milan Karen podlehl těžké nemoci. Na jeho počest je však každoročně vyhlášen Memoriál Milana Karena, kdy je na klubové výstavě rozhodčím vybrán nejlepší český odchov a oceněn touto prestižní cenou. Bearded collie byla zpočátku zastřešena ve společném Klubu chovatelů kolií a šeltií, ale v roce 1990 vznikl samostatný Klub chovatelů bearded collií. 

V roce 1992 je z Dánska dovezen tmavě břidlicový pes Prunellas Black Lee Lawrence, který velmi výrazně zasáhl do chovu a zanechal po sobě velké množství potomků. Roku 1993 byl odchován rekordní počet vrhů (48) a chov se začal potýkat s problémy souvisejícími s touto módní vlnou. Nebyl dostatek zájemců, štěňata měla nezřídka špatnou socializaci a projevovala se bázlivě. Tento fakt plemeni výrazně uškodil a v následujících letech došlo k výraznému propadu zájmu. Prvním psem importovaným ze země původu byl v roce 1994 břidlicový pes Natterjack Just Czeching, který zanechal v chovu plemene u nás výraznou stopu.

Barvy, barvy, barvičky…

Vousatá kolie je v mnoha ohledech pes „tak akorát“. Ani velká, ani malá, ani těžká ani jemná… Prostě takový ten zlatý střed. Čím se však toto plemeno výrazně odlišuje od jiných jemu podobných, je jeho barva. Standard zmiňuje čtyři základní barvy a to černou (resp. břidlicovou), hnědou, modrou a plavou. Toto rozdělení navozuje dojem, že si prostě vyberete barvu a je vyřešeno, jenže každá z nich má nepřeberné množství odstínů (světle břidlicová může být světlejší než ocelově modrá). Každá ze základních barev má úměrně ke svému odstínu dobarvené i sliznice a oči, ale jen zkušený chovatel dokáže rozeznat, zda jde např. o plavou či světle hnědou. Určení barvy je nutné pro další chov, protože zatímco hnědý pes je heterozygot, plavý je vždy recesivní homozygot. Určit u štěněte finální odstín v dospělosti je takřka nemožné. Beardedka v průběhu života porůznu mění barvu, takže zatímco v sedmi týdnech byla úžasně čokoládová, v roce zářila do dálky barvou bílé kávy, ve třech letech byla ohnivou rusovláskou, v pěti v odstínu mléčné čokolády a v devíti třeba opět do zrz. Nejméně změnám barvy podléhají plavě zbarvení jedinci, ale ani těm se to zcela nevyhne.

Rozmístění bílých znaků je celkem jasně definováno standardem, takže bílá čenichová partie, nohy, konec ocasu, břicho a límec jsou běžné. Teoreticky se vyskytovat nemusí, ale já jsem nikdy beardedku bez znaků neviděla a asi ani neuvidím.

Cítí potřebu být člověku neustále nablízku!

Beardie je dobrým společníkem pro sportovně založené lidi a skvělou parťačkou k dětem. Většina z nich miluje společnost dalších psů, dlouhé vycházky i aporty všeho druhu. Taktéž bývají velké milovnice vody. Některé se pouze brouzdají, jiné nadšeně plavou. Je to velice kontaktní pes, který cítí potřebu být člověku neustále nablízku. V bytě nejraději lehává mezi dveřmi, odkud má skvělý výhled. Pokud přijde návštěva, zahrne ji takovou mírou pozornosti a nadšení, že mnoho hostů „podlehne“ a stráví většinu času drbáním. Bearded collie je doslova ztělesněním radosti. Pokud vás vítá, nespokojí se s vrtěním ocasu. Opravdu zmítá celým tělem ze strany na stranu bez ohledu na to, zda jste přišli po osmi hodinách z práce nebo jste byli jen vysypat koš. Jiná situace nastává, pokud se vracíte z dovolené, kterou jste si užívali bez ní. Váš miláček vás nejspíš přivítá dost chladně a bude se tvářit jako „uražená ješitnost“. Nemějte strach, brzy ji to přejde.

Dobré vedení je nezbytné!

Beardie je velmi citlivá na výchovu. Pokud ji budeme úzkostlivě bránit před každou negativní zkušeností, nadšeně chválit za to, že se nelekla vzdáleného výstřelu apod., vychováme z ní pravděpodobně dokonalou hysterku, která se rozklepe při každém prudším pohybu a bude panicky prchat, pokud někomu upadnou klíče. Povedeme-li výchovu tím správným směrem s mnoha různými vjemy, budeme mít skvělého parťáka do „každého počasí“. Při dobrém vedení je beardie pes schopný odpustit drobné chyby ve výchově či nespravedlnost, jíž se případně dopustíme. Musíme však počítat s tím, že kárání nebo trest, který náš vousáč bude považovat za nespravedlivý, ho do hloubi duše urazí a při první příležitosti nám to vrátí. Spravedlivě uštědřený „pohlavek“ přijme bez zbytečných „řečí“. S jedním povahovým rysem je však třeba počítat. Pokud se rozčílíte, svou beardii nepřivoláte. Bude se pohybovat dva až tři metry od vás, nespustí z vás oči a počká, až úplně vychladnete. Oplývají empatií a málokteré plemeno dokáže tak dokonale přečíst svého majitele a využít jeho slabých stránek. Na cestě za svým cílem umí excelentně zahrát jak drsňáka, tak i ubojanou chudinku. Nebude také poslouchat slabocha (tedy podle její typizace osobnosti), proto většinou není dobrým partnerem např. pro sport u dětí do puberty. Bude si s nimi nadšeně hrát, do padnutí blbnout, ale odmítne je poslouchat.

Ani řádná socializace se nesmí podcenit!

Toto plemeno má prostě vlastní rozum a občas funguje dle vlastního uvážení. Pokud například požadujeme opakování cviku, který již dva až třikrát správně provedla, často začne hlasitě protestovat. Stačí vložit jiný cvik, nebo změnit sestavu překážek a bude opět víc než ochotně spolupracovat. V zájmu dobrého soužití vás a vaší beardie je nutné zdůraznit, že toto plemeno je mimořádně citlivé na socializaci! Pokud do věku zhruba čtyř měsíců vyrůstá bez lásky, pozornosti chovatele a je jí odepřena možnost seznámit se s různým prostředím, těžko to ještě někdy dožene. Přes veškeré snahy nového majitele zůstane většinou extrémně bázlivá a soužití s ní nebude radostí, ale třináctiletým očistcem pro všechny zúčastněné.

Beardedkám sedí rychlostní sporty

Máte-li nějaké kynologicko-sportovní ambice, pak se můžete s beardedkou zapojit do různých disciplín. Úspěšné bývají v rychlostních sportech, kde mohou uplatnit jak svůj temperament, rychlost a obratnost, tak i své excelentní myšlení. Bývají úspěšné v agility, flyballu či dogfrisbee, nadšeně se účastní coursingu, ale při dobrém vedení se dokáží se ctí prezentovat i v obedience nebo v dogdancingu. Pokud se týká jejich původního poslání, čímž je práce se stádem, musím otevřeně říci, že je celkem dost jedinců, kteří dokáží úspěšně absolvovat zkoušky vloh, ale podstatně méně zvířat je schopných složit vyšší zkoušku či opravdu u stáda pracovat. Pro služební či záchranářský výcvik je výrazně limitujícím faktem, že většina populace trpí reakcí na střelbu, potažmo jiné nárazové zvuky. Stopování zvládají celkem bez problému a obrany považují za skvělou zábavu, do níž dokáží jít celým svým srdcem, ale rozhodně bych je nepovažovala za obecně vhodné pro IGP, ZVV apod. Někteří jedinci se věnují dogtrekkingu, populární je i coursing  či podobné disciplíny. Nabídka kynologických sportů se neustále rozšiřuje a zkusit můžete tedy ledacos. S jakým výsledkem záleží hlavně na vás.

Krásná dlouhá srst si žádá své…

Péče o srst u současných výstavních jedinců si ve své náročnosti nezadá s úpravou jiných dlouhosrstých plemen. I proto stále více vystavovatelů využívá služeb profesionálů. Doba, kdy vám k účasti na mezinárodní výstavě stačilo psa jedenkrát týdně vyčesat a mohli jste vyhrát, je již pasé (tedy pokud nejste sami ve třídě).

Pro běžnou údržbu je vyčesání v týdním intervalu naprosto dostačující. Pokud si pořizujeme vousatou kolii do bytu, musíme se smířit s tím, že se chlupy stanou naším nejvěrnějším přítelem. Jejich výhodou je ovšem daleko snazší odstranitelnost než u odumřelé srsti krátkosrstých plemen. Abychom to ale nezveličovali, u správně a pravidelně udržované srsti není tento problém nijak velký. Je však nutné počítat s množstvím prachu, který každý dlouhosrstý pes nejen přináší z venku, ale také výrazně v bytě víří. Častým tématem diskuzí je stříhání. Oproti jiným dlouhosrstým plemenům jsou chovatelé beardedek takřka hystericky proti zkrácení srsti. Srst by neměla být hlavním kritériem výběru plemene, a proto věřte, že pokud vás vousatka okouzlila svou povahou, můžete ji beztrestně pravidelně stříhat. U starých psů bych to dokonce vřele doporučovala. Srst je celkem těžká a obzvláště jedincům s pohybovými problémy střih (a to i velmi radikální) výrazně uleví.

Bonusem je dlouhověkost

Bearded collie je středně velká, středně silná, s běžnými tělesnými parametry bez jakýchkoliv extremit (snad krom dlouhé srsti), což ji řadí k celkově zdravým plemenům s průměrnou délkou života okolo třinácti až šestnácti let. Jako u snad jediného plemene s irským zbarvením (tradiční rozložení bílých znaků) se u nich nevyskytuje dědičná hluchota. Sledované DKK bývá většinou bez problémů, a pokud se vyskytnou postižení jedinci, nemívají objektivní problémy. Objevit se mohou alergie, autoimunitní choroby apod., ale jejich výskyt v populaci není zvlášť vysoký (alespoň dle dostupných informací). Naši chovatelé se aktivně zapojují do celosvětových výzkumů dědičných chorob a využívají možností vyšetření DNA.

Český chov je konkurenceschopný!

Plemeno je zastřešeno Klubem chovatelů bearded collií. Podmínky uchovnění jsou pravidelně při každé změně aktualizovány na webu http://www.beardedcollie.cz/jak-na-to.

Za své odchovy je odpovědný každý chovatel. Omezení pro spojení dvou chovných jedinců jsou minimální – jeden z rodičů musí být plnochrupý, a pokud má jeden z páru DKK vyšší nebo rovnou stupni 2 na jedné nebo obou nohou, musí mít druhý výsledek vyšetření 0/0.

Přestože máme z podstaty své národní povahy tendence naše odchovy podceňovat, díky snadnému cestování, možnosti importů i krytí de facto kdekoliv ve světě, jsou odchovy v ČR srovnatelné s odchovy z jiných konců naší planety. Všude jsou dobří a špatní chovatelé a naše země se tomuto pravidlu nevymyká. A jako všude – dlouholetý chovatel nemusí být nutně dobrým chovatelem, stejně jako vrh „A“ nemusí vůbec znamenat tzv. „pet“ kvalitu. Jako každé plemeno i beardedky podléhají módním výstavním vlnám – pár let vyhrávají enormně mohutní jedinci, poté zase pár sezón přejemnělé „víly“. Ani jedno není v souladu se standardem, ale již mnoho let je na výstavách podstatně důležitější dokonalá úprava a handling než stavba těla a kvalita srsti. Ba naopak – s požadovanou hrubou srstí jen stěží dosáhnete vzhledu, který se dnes ve výstavním kruhu očekává.

Rádi byste původní typ plemene?

Pokud vás však srdce táhne k bearded collii původního typu, s dostatkem světla pod tělem (tedy bez závěsů nadýchané srsti až na zem), hrubou strukturou krycí srsti a samostatnou veselou povahou, pak mohu doporučit poohlédnout se v zemi původu, kde se někteří chovatelé vrací ke kořenům plemene. Počítejte však s tím, že rozhodně neoslníte nejen ve výstavním kruhu, ale můžete mít problém takového jedince vůbec uchovnit (v případě, že by vás chov s PP zajímal).

http://caodeaqua.cz/

Foto: archiv Pavlíny Vazdové a Kristýny Koubové