Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Americký pitbulteriér – tak jak ho možná neznáte

Americký pitbulteriér, tolik diskutované, obávané a nedoceněné plemeno.


Americký pitbulteriér – tak jak ho možná neznáte
Celkem 120 článků z rubriky: O plemeni

Americký pitbulteriér, tolik diskutované, obávané a nedoceněné plemeno.  V čem vidíte Vy jeho výjimečnost.

Kladete úplně standardní otázku, kterou pokládá spousta lidí podobným způsobem – tolik diskutované, obávané a nedoceněné plemeno. V čem vidím jeho výjimečnost. Tak v každém případě lidé, kteří to plemeno opravdu dokonale znají a obdivují, tak ho doceňují. Nedoceňuje ho spíše veřejnost, která má velmi špatné informace díky negativnímu vlivu médií, které jsou spíše dezinformacemi. A lidé mají obavu a strach. Ve skutečnosti je americký pitbulteriér jedno z nejlepších plemen, které se člověku podařilo vyšlechtit. Je to jedno z posledních plemen, které je  ve většině částech světa využíváno k jeho původnímu určení, což se o mnoha jiných plemenech psů dnes nedá říci. Porovnal bych to třeba ke standardnímu využití saňových psů v saňovém sportu. Pokud chce někdo absolvovat Iditarod na Aljašce, tak to s původním psy jako byl malamut, samojed, husky. Tak to jsou plemena, která dnes již nemají šanci proti například novým kříženým alaskánům a podobně. Pitbulteriér je jednoznačně nejlepší plemeno, které člověk vyšlechtil s tím cílem, ke kterému měl být určen. No a stále určeno je. Pokud je pitbulteriér správně odchován, to znamená, pokud chovatel pracuje se standardně vyzkoušenou krevní linií at již imbrendinfu, lighatbringu nebo eventuálně v krosu, tak je pitbulteriér středně velký, silný a dynamický pes. S obrovskou inteligencí, se schopností sebereflexe, se schopností  podávat maximální sportovní , fyzický ale i pracovní výkon. A to vše proto, protože to bylo potřeba. Jiná plemena se dnes chovají spíše proto, aby uspěla na výstavách a proto jejich kvalita na poli sportovní či lovecké úrovně upadá. V tomto je pitbulteriér naprosto jedinečný. A navíc to souvisí s jeho povahou. Až na několik málo jedinců s agresivním chováním je to pes vyrovnané povahy a s velkým vztahem k člověku a rodině.

Naprostá většina původních psů, kteří byli používáni k zápasnickému sportu, jsou zvířata, která mají vynikající povahu, charakter a ve většině případů i vynikající zdraví. Ale i americký pitbulteriér prochází krizí, protože se stal nesmírně populární a v okamžiku, kdy se stane plemeno populárním tak mu to pochopitelně ublíží. Protože velké množství odchov je prováděno amatéry ne profesionálními chovateli, kterým záleží na zisku a ne na kvalitě chovu. Takže i toto plemeno je tímto poškozováno. Nicméně pořád je na špici v té kvalitě a záleží na tom, jestli dotyčný člověk, který o toto plemeno má zájem, najde ve výběru toho chovatele to, co očekává.

Každý obyčejný smrtelník, který dobře vidí, tak si musí všimnout i velkých rozdílů ve vzhledu – exteriérů. Jaký je tedy správný vzhled a kde najdeme standard plemene?

Mnoho lidí si myslí, že americký pitbulteriér nemá standard a že se teda posuzuje spíše podle toho, jací významní rozhočí jej posuzují dle svého vkusu. Ale není to tak. Americký pitbulteriér má samozřejmě velmi pečlivě zpracovaný standard, ale záleží spíše na tom výkladu toho standardu. To znamená Asociace typu Yunantyt cenel culb nebo american dog breet asociac, bohemia brial asoci. Mají jednoznačně stanované specifikum standardu a podle něho rozhodčí posuzují. Výklad těhto standardů bývá ovšem už trochu odlišný. Nejvýznamnější je mezi psy registrovanými ADBA, BRBA. Zcela profesionální standard bych respektoval pouze od společnosti ADBA. Standard plemene podle ADBA lze najít na jejich vlastních stránkách. Najdete jej tedy na internetu. Je v celku velmi jednoduše zpracovaný, lehce přeložitelný, Jeho přeložené verze kolují i mezi chovateli, nicméně originál můžete tedy najít na stránkách ADBA. Spíše si myslím, že k tomu výkladu bude potřeba komentář špičkového chovatele nebo nejlépe rozhodčího toho plemene – což jsem třeba i pro společnost ADBA  já.

Spousta lidí dodnes nevidí rozdíly mezi americkým pitbulteriérem a americkým staffordským teriérem. Každopádně tak jak vypadá AST může vypadat americký pitbulteriér ale tak, jak vypadá pitbulteriér nemůže vypadat staford. Je to trochu komplikované vysvětlení, ale standard hovoří naprosto jasně. Specifikuje kompletně celé tělo bodovým hodnocením, takže lze se to naučit. Jde spíše o to jaké má člověk oko a jak to vidí. V této problematice opravdu doporučuji konzultaci s rozhodčím, který je u ADBA.

Ještě malý doplněk a to se netýká pouze amerického pitbulteriéra ale i ostatních bull psů, když si lidé přečtou ve standardu – pes vzbuzující dojem obrovské síly a dynamiky. Tak mnoho lidÍ si pod tím představí pod tímto pojmem vykrmeného psa, ale to není pravda. Americký pitbulteriér už od pohledu musí vypadat jako ,,Bruce Lee“ a ne jako „Schwarzenegger“  nebo zápasník Wrestlingu nikoliv jako vzpěrač. Jednoznačně bojovník.

Přiznám se, že chovu pitů moc nerozumím a tak bych Vás ráda poprosila o trochu osvěty co se týká chovu, registru (ADBA, BRBA, a český registr) a Průkazů o původů.

Ano to je pravda, existuje mnoho různých registrů a registračních agentur a asociací po celém světě včetně ČR, které se zabývají registrační činností. Tedy něčím takovým, co bychom přirovnali k plemenné knize FCI. Americký pitbulteriér uznaný FCI je nicméně registrovaný pejádou registračních agentur po celém světě. ADBA, která vznikla na přelomu 18 a 19 století nebo spíše na přelomu 19 a 20 století a je tedy již významnou asociací ve světě. Té sekunduje celá řada dalších asociací menších. Nicméně ADBA bych považoval za stěžejní v chovu amerického pitbulteriéra. BRBA a ADBA plní prakticky funkci plemenných knih  srovnatelnou s jakými koliv jiným plemennými knihami různých plemen.  Jedná se zcela o profesionální registraci zvířat včetně vydávání certifikací identifikačních karet. Podmínky pro uchovnění zvířat tak jak je známe u FCI, tak ty jsou u tohoto plemene jsou úplně odlišné. Každý chovatel si určuje jaký materiál použije v chovu. Což samozřejmě umožnuje velkou variabilitu v chovu, na druhé straně tu není tak velký prostor pro podvody nebo nechci říkat přímo podvody, ale použití nestandardních jedinců v chovu. Nicméně při studiu rodokmenů a krevních linií pak chovatel může přijít na to, co si vlastně chce pořídit. Takže každá ta krevní linie více či méně umožnuje odchovy odpovídajících jedinců na které je ta krev vedena. Registrační agentura nebo asociace pouze registruje to co chovatel vyprodukuje. Přes nesporně velké množství nekvalitních odchovů, množitelských odchovů tak považuji tento systém za velmi svobodný  a více prospěšný pro chov amerického pitbulteriéra. Určitě lepší než nějaký diktát FCI. Takže podle mého názoru je jenom dobře, že není americký pitbulteriér uznán FCI. Ještě bych měl asi podotknout, že ta standardní práce s archivem s řízením databází a s tiskem výsledných certifikací. Nicméně rozdíly mezi jednotlivými asociacemi jsou asi velké zejména množstvím toho registru. V tomhle je ADBD jistě nejlepší protože má největší počet jedinců. Ty ostatní registrační organizace jsou proti ní malé a pro některé chovatele méně významné. Na druhou stranu poskytují v něčem třeba zajímavější servis. Takže není úplně jedno kde máte ta data registrována.

Kde nebo jak hledat pitbula, který by mi nejvíce vyhovoval? Na co se v rodokmenech mám zaměřit?

To je velmi dobrá otázka, v každém případě záleží na tom zda jste začátečník, který o plemeni vůbec nic neví a má možná amatérské představy o tom, proč ho chce. Anebo jste již zkušení či poučený držitel tohoto plemene, který ho využívá ke sportovním činnostem. V každém případě jako amatér začátečník vám studium rodokmenu v ničem nepomůže, protože o těch jedincích v rodokmenech vůbec nic nevíte. To znamená, je po třeba studovat historii, studovat kvalitu jednotlivých psů, kteří se historicky uplatnili v chovu psů, na které jsou vedeny linie těchto psů. Takže nejlepší způsob jak hledat pitbula je najít si svého vlastního guru, kterého můžete považovat za profesionála v chovu, sportu a v držení těchto zvířat. Toto ve skutečnosti nebude vůbec snadné, protože na internetu se za odborníka považuje kdekdo. Takže já bych vybíral mezi lidmi, kteří jsou dlouholetí významní chovatelé (30, 40 let) , kteří jsou rozhodčí ADBD pro posuzování plemene. Prostě hledal bych opravdu VIP odborníky, které opravdu za odborníky považovat mohu. Hlavně musím vědět co chci a proč to chci ale i s tímto potřebujete poradit od profesionála.

Dobře, dejme tomu, že si pořídím štěňátko, které bude mít PP. Jak jej uchovním, co vše musím splnit?

Žádná z registračních asociací nestanovuje podmínky chovu. To znamená, že vy můžete chovat na psu kterého máte doma i přes to, že to zvíře má mnoho negativ. To je na jedné straně velmi svobodomyslné, na druhé straně to nahrává nekvalitnímu odchovu, to je pravda. Ale ten chovatel by měl, nebo se stane chovatelem tehdy, když opravdu nastuduje z historie a aktuálních materiálů to, jak má vypadat správný americký pitbulteriér a jak se má chovat a jaké má mít vlastnosti. To znamená jakou má mít povahu, exteriér a jaké má mít zdraví. A pokud váš pes tomuto odpovídá – vy sama si jej uchovníte. A ne jako u jiných asociací. Váš pes, aby byl chovný, by měl splňovat všechna tato kritéria.

Jaké zdravotní testy můžeme vidět (dělat ) u pitů a které choroby toto plemeno trápí?

Tak plemeno americký pitbulteriér je stejně jako plemena jiná také zatížen některými egenerativními onemocněními. Ať je to DKK, DLK, kolena, véčka, torze a tak dále. V žádném případě to ale není v takovém množstvím jako u jiných plemen. Já sám jsem se za 30 let chovu nejčastěji setkával s kožními onemocněními, to souvisí s velkým použitím imbreedingu a že tam se možná někdy něco oslabí. Některé krevní linie jsou více zatíženy dysplazií kyčelních kloubů, kolen a loktů. Občas se objeví poruchy autoimunity, občas u bílých jedinců hluchota. Ale jak jsem již řekl, proti jiným plemenům je americký pitbulteriér na tom stále dobře. 

Už je jasné, že pita na výstavách FCi nepotkám, kam tedy na výstavu?

Je mnoho privátních organizátorů výstav.  Já jsem taky takto začal před více jak 20 lety. Pořádal jsem pořádal výstavy a podobně. Pak se z toho stala každoročně opakovaná Bull show, což byla možná v Evropě jedna z nejúspěšnější sérií výstav. Za což jsem rád. Nicméne dnes bych doporučil oficiální výstavy ADBD, které jsou po celé Evropě, takže i v Čechách.

Mluvil jste o tom, že pokud se psem nebudu sportovat a nebude vidět tak štěňata asi ani neprodám – to chápu – ono je to podobné i jinde.  (lépe se mi prodávají štěňata po rodičích, co mají ZVV3 než co mají  ZVV1). Nicméně měla jsem čest vidět pár pitů v rukách lidí, kteří s nimi dělají sportovní či služební kynologii a byla to opravdu nádherná podívaná. Že budou dobře kousat, o tom jsem nepochybovala, ale ta vyrovnanost  ta mě překvapila. Líbilo se mi, že obstáli i při klidových pracích jako jsou stopy (pachové práce). Dnes jsou v oblibě bull sporty. O jakém sportování tedy mluvíte? Co pitbuláři sledují?

No vidíte to já jsem teďka v práci se svým NO, který se narodil v Madridu. Já nyní působím na anglických územích, kde oficiálně nemohu používat pitbula a tak jsem toho svého prodal do Bahraimu Arabům. Jestli jste viděla některé pity při práci tak možná znáte Cow boye, což je pes z mého chovu . Osobně nedoporučuji amatérům a začátečníkům požívat pita jako všestranného psa k výcviku hlavně kvůli rizikům, protože pokud někdo narazí opravdu na dynamickou střelu jako je třeba práve Cow boy. Tak to jsou psi, kteří když by se takto opravdu používali, tak je to skoro na utržení rukou.

Vrátím se k první otázce – jaké je tedy původní využití pitbulteriérů?

No, původní určení tohoto plemene vidí spousta lidí v něčem jiném. V každém případě to byla zvířata, které drželi různé typy lidí ať to byli farmáři. Původní zvířata byla schopná pomáhat na farmách – hlídat a podobně. Ale původní jednoznačné využití je zápasnický sport.

Dále hovoříte o krevních liniích. Můžete nám je nějak vysvětlit – laicky?

U různých psů se specifikují různé krevní linie nejčastěji hovoříme o krevních liniích na chovatele, kteří je produkovali – to bývá u jiných plemen. U amerického pitbulteriéra je zcela zásadní vnímat krevní linie na extrémně kvalitní jedince v historii daného sportu. To znamená v histori zápasnického sportu byli jedinci, kteří produkovali odpovídající materiál, kteří ve svých odchovech vyprodukovali zvířata jim podobná se stejným úspěchem, výsledky, vizáží a podobně. Takže ty krevní linie amerických pitbulteriérů se vrací na původní jedince ať jsou to redbo jocko jeep, may day, Bulison, ilan. Takových psů je obrovská spousta. Těch linií existuje opravdu hodně ale někde hodně vzadu několik generací zpět se většina těh původních i dnešních krevních linií vrací zpátky do základu, který kdysi dávno tvořili například linie Dibo eventuálně staří původní červení  - zvířata, která přišla do USA z Irska a podobně. Ale to už je tak daleko, že dneska každého zajímají ty moderní krevní linie.

Foto: archiv Radek Kryštof