Abychom si rozuměli – Odměny a motivace 4. díl

Jak je to vlastně s odměnou? Odměňujeme nebo uplácíme psa? Možná budete při čtení tohoto podnětného článku od Pavla Beera velmi překvapeni. Mnohdy si totiž myslíme, že odměňujeme, ale často naopak opravdu jen uplácíme…

Téma správného odměňování psa je věčné. Kdy, jak, co a proč zrovna tak? Názorů je mnoho, i když se v mnohém shodují. Co nám o odměnách a motivacích poví Pavel Beer, to si určitě nenechte ujít. Názor člověka, který přivedl na vysoké zkoušky a závody tolik psů a přesto žije tak skromně, určitě stojí za přečtení.

Základem dorozumění jsou odměny a motivace!

Je třeba si uvědomit fakt, že našemu psu dáváme nejlepší krmení, má luxusní pelíšek, máme ho rádi, staráme se o něj a to vše mu nic neříká. Pes ke svému spokojenému životu potřebuje určité jistoty a zázemí, které mají pro něho srozumitelně nastavená pravidla.  Jeho život značně ovlivňují zážitky ať příjemné, nebo i ty nepříjemné. Prakticky se učí každou minutu svého života, a nejen když my si zrovna na učení uděláme čas.

Odměna, či úplatek?

Je důležité si uvědomit, že odměňování psa musí být v tom pravém slova smyslu „odměnit“ a  mnoho lidí si ani neuvědomuje, že psa uplácí a on o odměny neusiluje, ani ho to moc nebaví a to zejména když nemá hlad.  Pokud je nastaveno správné odměňování – je to pro psa motivační, pes začíná o toto usilovat, i když nemá hlad. Hrana, kdy se jedná ještě o odměnu a kdy už je to úplatek, je pro nás mnohé těžko rozeznatelná, ale pro další život a zejména pro výcvik naprosto rozhodující. Nakonec i tady na internetu vidíme různá videa, úžasné tréninky s motivačními prvky a potom když přijde na práci bez nich, mnozí to nezvládají a pes vadne, nechce cvičit a podobně a to je ten problém, kdy motivace – tedy formy odměny byly vlastně úplatky.

Jak to tedy vlastně s odměnou je?

Pokusím se popsat, jak to vlastně je a kde se dopouštíme chyb. Nejdříve obecně. Odměna je to, že pes něco vykoná a za to je odměněn, jinak řečeno pomocí klasického podmiňování, nebo operantního podmiňování docílíme splnění našeho požadavku a psa odměníme po splnění do cca tří vteřin a dle mého mínění by měl přijít komentář – například „výborně!“ a potom odměna.  Při této činnosti by pes neměl být odměnou veden a neměl by jí vidět, ale měl by se splněním toho, co po něm požadujeme, odměny domoci.  Problém s uplácením je obecně ten, že pomocí odměn se snažíme psa k výkonu přimět, tedy ukazujeme mu odměnu a lákáme ho k výkonu, pokud se pes rozhodne za úplatek náš požadavek provést, udělá to, aby odměnu, která je mu nabízena, získal.  Jinak řečeno, je s ní konfrontován, pokud to nestačí, zpravidla zvýším odměnu a tak dále. Postupně se stává to, že pes pochopí, pokud se nebudu například na psovoda dívat, přijde ruka s odměnou, nebo pokud nebudu ležet, ale budu si chtít sednout, přijde ruka s odměnou a ta mne položí. A tak postupně, aniž bychom si to uvědomili, pravidla určuje pes. Tedy nevidí odměnu nebo jiný motivační prvek a dělá chyby, aby odměnu získal. On si samozřejmě neuvědomuje, že je to chyba a my jej to učíme. On ale ví, že těmito činnostmi přiláká pamlsek nebo pohyb míčku a podobně. Pes dělá zpravidla to, k čemu je veden, jak je veden a co se mu vyplatí.  Jen pro upřesnění – je jasné, že nejdříve mohu psa směrovat k požadovaným činnostem pamlskem, ale nesmím to tam zabudovat a to je problém nás mnohých – neumíme včas toto překlopit na: pes dá činnost a já pamlsek. To je odměňování.  Pokud si zvykne při přivolání na mávání míčku, tak to rozliší po několikátém opakování. Když tedy neposkakuji a nemávám, nepřijde nebo jen pomalu. Tady to je mnohdy vidět při vlastních akcích. Pes má dva rámce chování díky zkušenosti, kterou získal, nácvik není nácvikem, ale samostatnou činností a vlastní akce je něco odlišného, protože ty pomyslné nůžky jsou moc otevřené. Je dobré postupně vše stavět tak, že na odměny musí čekat, tedy nepřijdou pokaždé, to jej udrží v napětí. Není dobré ho do odměn nutit, odměny je třeba obměňovat, rozdělit je podle reakcí psa například na A, B, a C. Při této příležitosti si dovolím upozornit, že nejlépe známe svého psa my, není rozhodující, jak má odstupňované odměny někdo druhý, ale hledat co nejvíce motivuje našeho psa.

Všeho moc škodí

Já osobně před odměněnou preferuji verbální projev, ten by dle mého mínění měl být pro mnohé cviky dostačujícím. Například „hodný“ a pohlazení, pak pamlsek, dále jako vyšší hodnota míček a podobně. Podobně budeme postupovat s pamlsky – za snadné cviky dostane pes jen sýr, za těžší maso nebo salám a za vrcholový míček (u kořistníků). U míčku je dobré si uvědomit, že evokuje vzruch a rozbíjí koncentraci. Chceme-li tedy pokračovat v dané činnosti, je třeba dát psovi určitý čas ke koncentraci a navázání na předchozí trénink. Při dnešním neustálém upevňování očního kontaktu je dobré si uvědomit, že všeho moc škodí. Pes je  mnohdy tak navázán na psovoda, že například stojí před překážkou a neví o tom a po vyslání je tak překvapen, že ji nepřeskočí. Je mnoho činností, na které i pes potřebuje určitý čas, než se zkoncentruje a to může udělat tehdy, když se na danou věc - situaci dívá. Proto učíme psa pomocí řeči těla rozeznávat určité cviky, aby včas přepnul a měl prostor se soustředit. Je třeba vše směrovat tak, abychom se k dokončení cviku dostávali vzestupně. Jakmile v určité části cviku setrváme moc dlouho, máme problém dostat se z toho a posunout se dál. Nic nesmí být pravidlem a při napravování chyb nejde jít cestou opakování téhož, ale musíme něco změnit, případně se vrátit o krok zpátky. Je dobré si uvědomit, že pokud našemu psovi něco nejde, tak to bude tím, že jsme ho to nenaučili a termín „bej“ pes, který používají někteří psovodi a nejen ti, ale i trenéři,  vypovídá o jejich schopnostech. Blbá zvířata se dle mého mínění  nerodí, je jen na ná,s jak si nastavíme laťku a dokážeme pomocí  včasného a řádného odměňování naučit psa reagovat na naše požadavky.

Foto: Archiv redakce