Abychom si rozuměli – vytváření pravidel 3. díl

V minulém díle našeho nového seriálu z pera Pavla Beera „Abychom si rozuměli“ jsme se dozvěděli něco málo o tom, jak náš mladý pes vnímá svět okolo sebe. V dalším pokračování se seznámíme s tím, jak moc jsou důležitá pravidla „hry,“ a hlavně jak taková pravidla postupně a smysluplně vytvářet.

Hned od začátku začínáme připravovat psa k životu v naší rodině – tedy ve společné smečce. Je dobré vzít v potaz, že pes tu má být pro nás a dělat nám život příjemnějším a ne aby všichni okolo něj byli jeho otroky. Pokud se rozhodneme si štěně pořídit, je rozumné přivézt si ho tak, abychom byli doma a měli na něj čas – tedy třeba v pátek.

Pokud má být pes umístěný v kotci na zahradě, je potřeba, aby měl podmínky tam být hned od prvního dne. Vzít si ho domů, protože je ještě malý, není nejlepší nápad. Mnozí psi pak později nechtějí v kotci zůstat a neustále se dožadují, abychom je vzali domů a to ponejvíce svým hlasem, mnohdy i demolováním kotce. Někteří dokážou celou noc štěkat a výt a to narušuje zejména pohodové sousedské vztahy a poškozuje naši nervovou soustavu. Dá se to vyřešit, ale vyžaduje to čas. Musíme psa postupně na pobyt v kotci zvykat, zavírat ho tam po chvilkách a nejlépe ho tam hned od začátku také krmit.

Seznamte ho s prostředím

Když si tedy štěně přineseme domů, je žádoucí ho ihned seznámit s prostředím, ve kterém bude žít a také se všemi členy jeho nové rodiny. Musíme to udělat šetrně a tak, aby se štěně začlenilo do prostředí. Je šikovné, aby mělo prostor si vše prohlédnout a srovnat v hlavě. Nejlepší je, když se členové rodiny postaví třeba do řady a postupně jej zavolají, přitom si mohou sednout na bobek a pejska odměnit pamlskem. Není to úplně nezbytný postup, ale je to lepší, než když se k němu všichni vrhají, mazlí ho a tím na něho vyvíjí tlak, který mu ne vždy způsobuje příjemné pocity. Není to ničím podložené, ale osobně se domnívám, že i tento nebo podobný tlak způsobuje u mnohých štěňat podřízený projev, a to upouštění moče.

Pokud ovšem štěně přibíhá pro pamlsek, velmi rychle všechny projevy podřízenosti vymizí. Vyplatí se nedostávat ho do velké euforie, ta totiž spouští také mnoho věcí, které potom pracně odstraňujeme – od zmíněného upouštění moče po nepříjemné kousání do všeho, co se hýbe. Když je čtyřnohý dorostenec v tomto stavu, je samozřejmě roztomilý, ale osvědčilo se chovat se k němu korektně a hry a podobné projevy nastavovat postupně a cíleně je hned od začátku řídit. Rozhodně se to vyplatí. Pokud má být štěně samo v době odpočinku, tak se mu to snažím usnadnit tak, aby se cítilo lépe. Když si pro něho jedu k chovateli, vezmu na sebe starou košili nebo mikinu a tu mohu případně napachovat nejen tím, že ji mám na sobě, ale i v jeho domově. Po příjezdu domu ji dám do pelíšku nebo do boudy a pes se necítí tak špatně a usnadní mu to adaptaci.

Na vše si musí pomalu zvyknout

Doma hned od začátku důsledně krmím z misek. Začínám ho také zvykat na obojek, a pokud mu ho dávám, tak jen na chvíli a zapínám ho volně tak, aby se mi tam vešly nejméně dva prsty. Vodítko začínám používat, až když mu obojek nedělá problém. Pro začátek je dobré připnout jen takovou lehkou couračku, tedy šňůrku bez oka na konci a nechat ho ji tahat. Hned od začátku je rovněž na místě si uvědomit, že s vodítkem je třeba pracovat cíleně, jinak to končí tak, že jdou dva – pes a na konci vodítka vlající a zmítající se člověk – záleží na váhové kategorii.

Nezapomínejme odměňovat a chválit – to je základ!

Pokud začínám chodit ven, dám štěněti trochu prostoru a pomáhám si pamlskem. Neustále vše komentuji, zejména když to dělá dobře – tedy pokud mne následuje. Hned jak mě pochopí, začínám pracovat na tom, aby pes netahal, zase používám pamlsek a komentuji to. Tady si dovolím připomenout, výborné komentuji (jak to umí apod.), průměrného si nevšímám a špatné napravuji – úměrně, a k tomu používám tři hlasové polohy. Povel dávám výrazně, jeho plnění komentuji radostně, případnou nekázeň komentuji velmi rozhodně – zvýšeným hlasem nad hranicí povelu. Vše samozřejmě doprovázím řečí těla – znovu opakuji pes velmi rychle rozezná a reaguje na gesta. Pokud tahá na vodítku, je nutné hned od začátku mu po povelu například pomalu ukazovat, kde má být a jak se pohybovat. Velký problém vidím zejména u začátečníků, zároveň se totiž psa snaží zpomalovat držením a to nefunguje. Tah budí protitah a pes to chápe tak, že je to správně. Bohužel mnozí majitelé se ho za to snaží trestat. Vodítko nás sice spojuje, je to taková pomyslná pupeční šňůra mezi námi a naším psem, ale nemělo by být jen represivním nástrojem. Tady je třeba hned odmala po povelu popojít a štěně usměrňovat pamlskem, jakmile začne táhnout, tak zastavit a vše opakovat. Můžeme i odbočovat, ze začátku sice daleko nedojdeme, ale čas to spraví. Chůze na vodítku se učí nejlépe, když je štěně unavené. Tedy vzít ho autem nebo do náruče, nechat vyběhat a pak začít učit. Je dobré se snažit o vybudování žádoucích podmíněných reflexů a vytvoření zpožďovacích útlumů, aby to směřovalo k tomu, že budeme mít společníka a přítele na mnoho let. Ať chceme nebo ne, pes je přeci jen zvíře a vzhledem k tomu, že nemá druhou signální soustavu, ke komunikaci s ním musíme hledat cesty.

Foto: archiv redakce