Barzoj - ruský chrt

Krátký výtah z historie

Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice »Peršinskaja ochota« slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

Celkový vzhled

Vysoký pes aristokratického vzhledu, štíhlý a silný, harmonicky stavěný, spíše vysokonohý, v těle poměrně úzký. Lehce prodloužený formát. Feny delší než psi. Kůže tenká, pružná, bez vrásek. Svaly suché, dlouhé, velmi dobře vyvinuté.

Kostra silná, ale ne mohutná.                 

Důležité proporce

• U psů je výška v kohoutku shodná nebo o 1-2 cm větší než výška v nejvyšším bodu oblouku horní linie (v místě 1. – 2. bederního obratle).
• U fen jsou obě výšky stejné.
• Délka trupu poněkud přesahuje výšku v kohoutku.
• Hloubka hrudníku téměř odpovídá polovině kohoutkové výšky.
• Výška v loktech mírně přesahuje polovinu kohoutkové výšky.
• Délka tlamy od nosní houby ke stopu je o něco větší, než je délka mozkovny od stopu po týlní hrbol.

Povaha a temperament

Klidný temperament; vizuální reakce na podněty dobře patrná. Typické chování při lovu: před spatřením zvěře – pomalý klus případně krok; při štvaní zvěře – plný cval. Postoj k lidem je neutrální až přátelský.

Hlava

Aristokratická, úzká, dlouhá, přiměřená k celkovému vzhledu; tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží. Při pohledu ze strany tvoří horní linie hlavy dlouhou, lehce klenutou linii. Nadočnicové a jařmové oblouky nevýrazné.

Mozkovna

• Lebka:
• Při pohledu shora úzká, tvaru protáhlého oválu. Při pohledu ze strany téměř plochá. Týlní hrbol dobře patrný.
• Stop:
• Stěží viditelný.

Obličejová část

• Nosní houba:
  velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.
• Hřbetní část čenichu:
  dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.
• Čenich:
  od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.
• Pysky:
  tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.
• Čelisti / zuby:           
  silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.
• Oči:
  velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru, šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.
• Uši:
  malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

Krk

• Dlouhý, suchý; svalnatý; lehce klenutý; oválný (mírně ze stran zploštělý), středně vysoko nasazený.

Trup

• Kohoutek:
  není zdůrazněn.
• Hřbet:
  široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhého bederního obratle.
• Bedra:
  dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
• Záď:
  dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm.
• Hrudník:
  v příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
• Břicho:
  dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.

Ocas

• srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

Končetiny

Hrudní končetiny

• hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje.
• Plece:
  lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.
• Nadloktí:
  mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je zřetelně zdůrazněn.
• Lokty:
  jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla.
• Předloktí:
  suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.
• Nadprstí:
  vzhledem k zemi lehce šikmé.

Pánevní končetiny

• při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.
• Stehno:
  dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
• Holeň a lýtko:
  dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
• Zadní nadprstí:
  ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.

Chody / pohyb

• Typický pohyb každodenního života je dlouhý, volný, lehký klus. Při lovu je pohybem mimořádně rychlý cval.

Kůže

• Tenká, pružná, pevně přilehlá bez vrásek.

Osrstění

• Srst:
• Dlouhá, pružná, hedvábná, hebká, zvlněná nebo tvořící velké kadeře, malé kadeře jsou povolené. Na různých partiích těla je srst různé délky: na hlavě, uších a vnitřní straně končetin je srst velmi krátká, přiléhající; na šíji a horní linii trupu je srst delší a často zvlněná; na vnější straně stehen a na žebrech je srst kratší a může tvořit jemné kučery. Dosti dlouhé a lesklé jsou závěsy srsti na krku (bohatý „rukávník“), na spodní straně hrudníku a břicha, na zadní straně hrudních končetin a stehen, na spodní straně ocasu („vlajka“). U kořene ocasu jsou obvykle krátké kadeře.
• Barva:
• Bílá; plavá různých odstínů (červeno-plavá, šedo-plavá, stříbro-plavá: plavá se světle šedým stínováním); světlečervená nebo světlešedá u kořínků srsti při tmavočervené nebo šedé hlavní barvě; sobolí = červená s černým přehozem často spojená s černou maskou; šedá (od popelavé po žlutavě šedou); žíhaná = plavá, červená nebo šedá základní barva s tmavými pruhy či mramorováním; červená; černá a přechodné barvy mezi červenou a černou. Všechna zbarvení mohou být jednobarevná, či kombinovaná s bílou nebo tříslovou. Každá barva má tendenci být ke konci dlouhé srsti světlejší.
• Každá barva od bílé do černé v jakékoli kombinaci je přípustná, s výjimkou hnědé, modré a izabelové a jejich odstínů – to znamená dilutovaných barev bez černé nosní houby.

Výška

Žádoucí výška v kohoutku:

• Psi:
• 75 – 85 cm.
• Feny:
• 68 – 78 cm.

Vady

• Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných znaků by měla být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
• Kohoutková výška větší nebo menší o 2 cm, než je uvedeno ve standardu.
• Délka těla větší o 10% nebo menší o 5% než je výška v kohoutku.
• Nedostatečně velké oči; hluboko posazené; okrouhlé; světlé (všechny odstíny oříškové barvy).
• Malé zuby; mezery mezi zuby; chybění 1x nebo 2x P2. Chybění jednoho nebo více řezáků následkem úrazu, pokud je možné přesně posoudit skus.
• Horní linie trupu není dostatečně plynulá. Výrazný kohoutek. Klenutí není symetrické. Nejvyšší bod horní linie viditelně posunutý směrem k zádi.
• Nedostatečně vtažené břicho; objemné; visící.
• Kratší ocas, příliš vysoko nesený, zahnutý do strany, špička stočená do kroužku.
• Hojné skvrnky na těle stejného odstínu jako je základní barva.
• Příliš rovná, huňatá, matná, rozcuchaná srst; závěsy a vlajka nedostatečně vyvinuté; nedostatek krycí srsti. Na celém těle srst stejné délky; srst v línání příliš tvrdá.

Vážné vady

• Hrubá, masitá hlava krytá volnou, silnou kůží; visící pysky. Při pohledu ze strany tupé zakončení tlamy díky nedostatečně vystupující nosní houbě. Příliš výrazný stop.
• Nedostatečně tmavý pigment nosní houby, očních víček nebo pysků při všech zbarveních. Částečná depigmentace nosní houby, pysků, víček (růžové skvrny bez známek následků zranění).
• Malé oči; žluté oči; špatné vidění – slabozrakost; třetí víčko příliš vyvinuté.
• Absence jakéhokoli zubu, který nebyl uvedený výše mezi vadami.
• Uši nízko nasazené; nepřiložené k hlavě a nesměřující dolů podél šíje; posazené daleko od sebe; příliš velké; tlusté, těžké, hrubé se silnou chrupavkou; zaoblené špičky.
• Délka těla větší o více než 12% nebo menší o méně než 3% než je výška v kohoutku. Výška v kohoutku větší nebo menší o více než 2 cm.
• Vysoko nebo vodorovně nasazený krk, kruhový v průřezu.
• Horní linie klesající od výrazného kohoutku ke kořeni ocasu; přehnaně klenutý hřbet, u psů-samců rovný hřbet.
• Úzká bedra, krátká, příliš dlouhá (délka beder je shodná s délkou hřbetu), rovná.
• Břicho nevtažené.
• Hrudní končetiny masivní, s kostmi v průřezu kruhovými.
• Masité tlapky, okrouhlé nebo ploché, rozevřené prsty.
• Krátký, silný ocas, bez vlajky.
• Na těle syté skvrnky jiné barvy, než je základní barva; barva nesvětlající ke konci dlouhé srsti.
• Bohatá srst na celém těle, nadměrná podsada, hrubá, tvrdá, štětinatá srst mimo línání, chybění závěsů.

Vylučující vady

• Agresivita nebo přehnaná bázlivost.
• Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.
• Barva: hnědá (kakaová, kávová, čokoládová); modrá; izabelová, dilutované barvy s nosní houbou jinou, než černou.
• Úplná depigmentace nosní houby, víček, pysků (růžové).
• Oči: všechny odstíny šedé, zelené, modré; oči rozdílně zbarvené.
• Chrup: předkus nebo podkus; zkřížené čelisti. Nekompletní řezáky, pokud jsou těsně přiložené k sobě; chybění nejméně jednoho špičáku, pokud to není po úrazu. Vadné vzájemné postavení horních a dolních špičáků. Vadné vzájemné postavení čelistí.
• Končetiny: Vadně zaúhlené. Paspárky.
• Ocas: zkřivený, vývrtkovitý; zálomek (srostlé obratle); kupírovaný, i jen zčásti;

Poznámka:

• Psi (samci) musejí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
• Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.