Plyšový medvídek s velkým srdcem sice nesplní každý váš povel, ale bude věrným společníkem a ochráncem.

Na pohled byste řekli, že jsou to drsňáci. Uvnitř je však obrovské srdíčko, které tluče pouze pro svou smečku, jak tu psí, tak hlavně tu lidskou. V jejich očích najdete tolik emocí a tolik nevyřčeného a vy pochopíte, že není třeba lidských slov, abyste si rozuměli. Pokud však doma máte tornjaka.

Plyšový medvídek s velkým srdcem sice nesplní každý váš povel, ale bude věrným společníkem a ochráncem.

Na pohled byste řekli, že jsou to drsňáci. Uvnitř je však obrovské srdíčko, které tluče pouze pro svou smečku, jak tu psí, tak hlavně tu lidskou. V jejich očích najdete tolik emocí a tolik nevyřčeného a vy pochopíte, že není třeba lidských slov, abyste si rozuměli. Pokud budete vlastnit tornjaka, poznáte, že jen pouhým slovem láska se vzájemný vztah s tímto psem popsat nedá. Přesně takto o tomto plemenu vypráví jeho chovatelka – sympatická Jasmína Petlach.

Historie plemene v Čechách se váže přímo na vaši chovatelskou stanici. Vy jste byli první, kdo sem tornjaka dovezl. Proč právě on a jaké byly počátky chovu u plemene, které u nás nikdo neměl?

Skoro celý svůj život jsem žila se psy. Ve věku dvanácti let se odebral za duhový most náš stafordšírský bullteriér. Byť to bylo těžké období, věděli jsme, že bez psa nemůžeme a ani neumíme žít. Velmi dlouho jsme obdivovali středoasijské pastevecké psy a  kavkazáky. Milovali jsme jejich působivý vzhled ve spojení s jejich nezávislým a sebevědomým chováním. Tito psi, kteří umí sami přemýšlet, co je třeba udělat, a umí sami posoudit situaci, v nás vzbuzovali respekt. Nicméně jsme si sami nevěřili, že bychom jejich velikost a ostřejší povahu zvládli, začali jsme se tudíž poohlížet jinde. A pak to bylo tady! Při svých cestách do Bosny a do Chorvatska jsme tolikrát viděli působivé, nádherné psy. Slyšeli jsme o nich vykládat místní lidi s úctou. Byl to – tornjak. Pes z pastevecké větve, která se na toto území zřejmě dostala ze starého Iránu. Starodávné plemeno, které se takřka za posledních tisíc let vůbec nezměnilo. Povahově velmi podobné středoasijatům, ale přece tak jiné. Nemohlo to skončit jinak, než hledáním chovatele, cestou do Chorvatska a dovozem nadýchaného chlupatého klubíčka s velikýma očima. Jako dvouměsíční skutečně připomínají plyšové medvídky. Byla to naše Megynka.

            

              Tornjak není pro každého a to je třeba si uvědomit!

Jaká je povaha těchto nádherných psů?

Tornjak je skutečně pes s velikým srdcem a nejspokojenější bude, když si ho budete všímat. Je velmi emotivní. Když dospěje, nemá zájem o kontakt s cizími lidmi. Má méně rozvinutou agresivitu vůči lidem, a také vůči psům, než u jiných známějších pasteveckých plemen, o kterých jsme uvažovali. Tornjak je jako ostatní pastevecká plemena velmi inteligentní, schopný samostatného uvažování a rozhodování a rychle se učí, to vše samozřejmě při správném vedení.  Nicméně se schopností samostatného uvažování bude většinou hluchý k povelům klasického výcviku, protože nebude mít potřebu tyto povely splnit. Takže i když se to rychle naučí, neznamená to, že bude ochotný poslouchat. Hlídací instinkty má v sobě, takže ostraze pozemku ho není třeba učit.

Z jakého důvodu podle Vás zatím není tornjak příliš rozšířený?

Do doby než vyšel článek v jedněch denních novinách, o něm skoro nikdo nevěděl. Setkávali jsme se s tím, že si nás lidé pletli s mnoha jinými plemeny a název tornjak pro ně byl zcela neznámý. Po tomto novinovém článku povědomí o plemeni vzrostlo a musím říct, že domlouvám se zájemci i importy od jiných chovatelů z  Chorvatska, a to hlavně kvůli chovatelské základně. Stále ale tento zájem není tak veliký, aby se plemeno stalo módním, což doufám, že tak i zůstane. Tornjak není pro každého a to je třeba si uvědomit!

        

Kolik máte doma sama psů tohoto plemene a jak byste nám je popsala?

Máme tři fenky a tři psy. Ve spolumajitelství pak máme ještě další psy. Každý z nich je úplně jiný. Skutečně nemám dvě stejné povahy. To, co je spojuje, je hlídací reflex. Máme dvě aktivnější feny, velmi nezávislé a dominantní. Jedna z nich je fixovaná na jídlo, a jakmile ho vidí, je jako hypnotizovaný žralok. Poslední fena je naopak velmi klidná, miluje lov krtků, takže hrabe na zahradě, jakmile je ucítí pod povrchem. Jeden ze psů je velmi klidný, až flegmatický. Nemá rád ani vycházky. Lenošení, pozorování ostatní psů a okolí je jeho nejoblíbenější činnost. Každopádně všichni jsou vůči nám umazlení a drží se blízko naší společnosti.

Co byste nám řekla k využití plemene dříve a dnes?

Tornjak se stále uplatňuje jako hlídač stád, převážně ovcí, ale i krav. V Bosně a Chorvatsku jsou oblasti, kde žijí vlci a medvědi. Samozřejmě i mimo tyto dvě země se využívá k tomu stejnému účelu. V Česku, Francii, Německu, USA…. Pak jsou to samozřejmě výborní hlídači pozemků a rodinných domků, kde jsou zároveň i skvělými rodinnými psy.

Jedná se o velkého a těžkého psa. Jak je na tom s nároky na pohyb, ubytování a co zdraví?

Popravdě si spíše myslím, že to není těžký pes. Fena se svými čtyřiceti kily a pes většinou s padesáti až pětapadesáti kilogramy nejsou natolik těžcí, aby to mělo nějaký zásadnější vliv na zátěž kloubů. V období velikého růstu, někdy po pátém měsíci věku, je rozhodně třeba hlídat, aby nebyli tlustí, což by mohlo právě vyvíjející se klouby a kostru poškodit. Také nedoporučuji moc neúměrného pohybu do věku osmnácti měsíců. V podstatě jediné více známé zdravotní problémy jsou právě spojené s dysplazií kyčelních kloubů. Vzhledem k rentgenování a hlídání psů, co jdou do chovu, se ale dysplazie nevyskytuje až tak často. Tornjak je horský pes. Je zvyklý žít se stádem na pastvinách a přečkat s nimi různý nečas. My je máme celoročně venku, až na jednu výjimku. Jedna fena je s námi trvale v domě. Ostatní mají své kotce, kryté od větru, deště atd. Uvnitř mají i své místečko, kam v zimě dáváme slámu nebo dřevěnou vlnu. To umožňuje ze srsti odvést vlhkost a i je zahřát v případě velmi nízkých teplot.

       

Tornjak jako velký silný pes má jistě své požadavky na výživu. Co takové zvíře spořádá?

Je to pes pasivnějšího charakteru. To znamená, že mu stačí v poměru k jeho velikosti docela malá dávka jídla. Výjimkou je ale fáze růstu, asi tak do dvou let věku. To opravdu spořádají vše, na co přijdou.

Jak se chovají ve smečce psů?

Tornjak je pastevec, tedy při hlídání stád žije ve smečkách. Nicméně jako pastevci, a to hlavně samci, jsou vysoce teritoriální a dominantní vůči jiným samcům. Doporučovala bych velký věkový rozdíl mezi stávajícím a nově pořízeným tornjakem. A pak záleží i na povaze konkrétního psa. Můj flegmatik nikdy nenapadne, ani nezačne šarvátku, ale v momentě jakéhokoliv náznaku, že se mu jiný samec chce nadřazovat, se mění ve velmi dominantního jedince. Mám i psa, který vždy půjde po všech jiných samcích a bude si prosazovat aktivně svou nadřazenost. Můj třetí pes je synem toho flegmatického. Je to velmi sebevědomý tornjak. Nepotřebuje se ukazovat, ale jinému samci nedovolí se vůbec přiblížit. Má svůj prostor, a nepřeje si ho sdílet s nikým jiným kromě své smečky. Feny jsou v tomto ohledu mnohem klidnější a věci nadřazenosti, podřízenosti je zajímají méně. Ovšem kdybychom neměli dvě výrazně dominantní feny, kde se ani jedna nechce podřídit té druhé, bylo by to mnohem jednodušší…

   To, co platí na běžné služební plemeno, tady nikdy fungovat nebude!

Jak se tornjak vystavuje?

Pastevci se vystavují ve volném postoji. Takže stačí naučit psa stát na povel. A socializovat, socializovat a socializovat. Pro štěně, co se tohoto týče, je nejdůležitějších prvních šest měsíců. Je třeba psa brát všude s sebou, do města, mezi psy atd. Někteří psi výstavy příliš neprožívají, ale to je asi tak u každého plemene. A také bych neřekla, že je to typické plemeno pro návštěvy výstav. My však zrovna máme výstavně nejúspěšnějšího tornjaka na světě, tento pes si na mnoha výstavách vyběhal nádherná umístění. Je to ale jedinec, kterého výstavy velmi bavily. To trvalo asi tři roky, ale pak se situace změnila a my ho tedy už dál nevystavujeme. Máme jeho syna, který je určitě mnohem kvalitnější představitel plemene, ale ten prostě zas výstavy nemá rád. Tak dělá to, co ho baví.

     

Pokud si někdo myslí, že jde o psa vhodného jen na výstavy, tak se pořádně mýlí. Na vašich stránkách jsem se dočetla o psu jmeném Rebel, který složil i zkoušku BH a ta není zas tak snadná. Jak se tedy tornjak cvičí?

Tornjak se určitě necvičí snadno. Je to velmi nezávislý a tvrdohlavý pes. To, co platí na běžné služební plemeno, tady nikdy fungovat nebude! Je třeba k výcviku přistupovat tak jako k výchově. Tornjak se vychovává! Pozitivní motivace a klidný, ale více tvrdohlavý majitel, než je samotný pes, je výhodou. Pak si vás pes bude vážit. Ovšem jsou i jedinci, kteří skutečně budou mít radost z plnění povelů, a bude je to i bavit. A je více tornjaků se zkouškami poslušnosti. Jsou i jedinci se zkouškami canisterapie. Ve Slovinsku je několik tornjaků začleněných do projektů „Ambasadoři úsměvu“, kde psi jezdí do domovů důchodců nebo za handicapovanými osobami atd. V podstatě říkám, že když se domluvíte s chovatelem a řeknete si, co budete chtít s vaším tornjakem podnikat, tak se dá vybrat povahově ten správný jedinec. Výjimkou je sportovní kynologie. I když je jeden tornjak, který i toto zvládnul, je vysoce nepravděpodobné, že se to stane znova…


· Aktuálně je v ČR asi třicet tornjaků. Vrhy byly čtyři. Tři v CHS Tor Bohemia a jeden v CHS Gulden Land. Tento rok se bude dovážet ještě asi pět štěňat z Chorvatska.

· První vrh tornjaka byl zapsán do plemenné knihy v roce 1982. V devadesátých letech dvacátého století vznikají první chovatelské stanice založené prvními nadšenci.

· Až do roku 2002 – 2003 bylo toto plemeno relativně neznámé a pro media nezajímavé. Toto se změnilo vydáním knihy „Hrvatski planinski pas tornjak“ (Chorvatský horký pes tornjak) autorky Ljiljany Nakić - Petriny.

· 22. 2. 2006 byla přijatapřihláška standardu tornjaka ze strany FCI a následně došlo k jeho odsouhlasení FCI dne 1. 6. 2007. Aktuálně je plemeno tornjak podmínečně uznané a výstav se účastní ve II. FCI skupině.

 

Foto: archiv Jasminy Petlach

www.torbohemia.com


                                            Tornjak

 

Klasifikace:  II. skupina FCI, Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi

Země původu: Bosna a Hercegovina

Výška: psi 65 – 70 cm, feny 60 – 65 cm

Tornjak je typickým představitelem pasteveckých plemen. Svou kohoutkovou výškou kolem 70 cm nepatří mezi nejvyšší a největší představitele. Má harmonický vzhled, lehkou a elegantní chůzi obohacenou o dlouhou bílo-barevnou srst.

Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že má několik typů. Dle zařazení do určitého typu je možné určit, zda pes dospěje ve dvou letech anebo až po třetím roce života. I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu. Pravda je, že když se díváme na tornjaky na výstavách, tak jsou opravdu velmi variabilní. Někdy je to pes na vysokých nohách, vyzáblého typu až po ty se správnou kvadratickou stavbou. Problém je také ten, že v Bosně se nedělá kontrola kyčelních kloubů a tak není jasné, jak to zde po zdravotní stránce vypadá. Přece jen se jedná o velké a těžké plemeno.

 


Září 2017

Vyšlo: 16.9.2017
Prázdniny jsou za námi a hezké počasí bohužel také. Nezbývá tedy nic jiného, než nazout holiny, zakuklit se do adekvátních modelů, obrnit se pevnými nervy a vzhůru k novým zítřkům ...
11 článkůStáhnout časopis

Diskuse k článku Plyšový medvídek s velkým srdcem sice nesplní každý váš povel, ale bude věrným společníkem a ochráncem.

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi