Zapomenuté heslo
Vložte přihlašovací jméno (e-mail)
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Tímto článkem otevíráme nový seriál s názvem „Zpátky do minulosti“. Vy se v něm pak můžete seznámit s historickými událostmi, vynálezy či obdobími ze světa psů. V tomto prvním díle se podíváme na „chloupek“ historii vodícího psa.
Při listování v jedné starší dějepisné knize jsme narazili na zajímavý obrázek, který pocházel až ze středověku. Co nás na něm zaujalo? Pes a pán, kteří na něm byli zachycení, nás donutili zamyslet se nad vznikem vodícího psa. A tak jsme začali pátrat po jeho historii. Je až překvapivé, jak dlouhou ji mají...
První dochovanou zmínkou o psu doprovázejícím nevidomého člověka je nástěnná malba v antickém městě Herculaneum, které spolu s Pompejemi zahladil výbuch Vesuvu 24. srpna roku 79 n. l. Dále můžeme vidět různé středověké rytiny zobrazující slepé žebráky s jejich psy, kteří je doprovázeli na místa, kde se scházeli ostatní lidé (např. kostely a tržiště), a také svými naučenými kousky pomáhali získávat svému pánovi peníze na živobytí. Tito psi byli většinou menšího vzrůstu a se svým pánem byli propojeni obyčejným lanem nebo řemínkem, prostě tím, co bylo zrovna po ruce. Jedna z prvních rytin pochází z Číny ze 13. století.
Johan Wilhelm Klein založil v roce 1819 vídeňský Institut pro vzdělávání nevidomých a v roce 1918 už nacházíme jeho první písemné záznamy, kde ve své učebnici pro výuku nevidomých popisuje vlastní metodiku výcviku vodících psů. Člověk má vodícího psa přivázaného na dlouhé tyči, zřejmě za účelem lepšího spojení, a tím i orientace nevidomého. V knize „Učebnice pro výuku nevidomých“ popisuje její autor kněz Johann Wilhelm Klein některé postupy při výcviku vodících psů. Další záznamy z této doby pocházejí přímo od cvičitele Josepha Reisingera z Vídně, který byl sám rovněž nevidomý.
Víte, že...?
Jedny z prvních popisovaných pokusů o výcvik vodících psů se odehrávaly kolem roku 1780 v Paříži.
První světová válka a utrpení, které přineslo užívání bojových plynů v zákopových bitvách, navždy sebrala ze života světlo obrovskému množství invalidních veteránů. Už během války začalo v Německu fungovat výcvikové centrum pro vodící psy, založené doktorem Gerhardem Stallingem v roce 1916 v Oldenburgu. Podobná centra vznikala v návaznosti na jeho aktivity i v dalších velkých německých městech a výsledkem bylo téměř 600 vycvičených psů ročně, kteří často cestovali k lidem po celé Evropě, dokonce i do Spojených států a Kanady. V roce 1926 byl však tento projekt zastaven. Na jeho místo nastoupila škola v Pottsdamu, kde byli cvičeni němečtí ovčáci.
Práce zmiňované školy inspirovala Dorothy Harrison Eustis, americkou mecenášku žijící ve Švýcarsku, a ta se rozhodla věnovat pro tento účel své vlastní psy. V roce 1927 otiskl Saturday Evening Post její článek The Seeing Eye, který se problematice věnoval. Článek zaujal mladého Američana Franka Morrise, který přišel o zrak při nehodě a těžce nesl svou závislost na ostatních. Kontaktoval paní Eustis a ve Švýcarsku následně prošel výcvikem s fenkou německého ovčáka Buddy.
Po návratu do USA v roce 1929 využil Morris finanční dar paní Eustis a založil první školu pro výcvik vodících psů. Škola nesla identický název The Seeing Eye – stejně jako titulek článku z roku 1927.
Již v prvním roce školou prošlo sedmnáct psů a následně zájem o vodící pomocníky prudce narůstal. Nadace The Seeing Eye se stala průkopníkem ve výcviku vodících psů a svou službu nevidomým lidem poskytuje dodnes. Zdroj foto: ademiac.oup.com
Na videu můžete vidět Inc. Franka Morrise v roce 1929. Morris prokázal schopnosti psů Seeing Eye se svou první průvodkyní, německou ovčandou Buddy, o které jsme se tu již zmiňovali. Zdroj videa: The Seeing Eye
Ani Velká Británie nezůstala dlouho pozadu. V roce 1931 začala fungovat také škola ve Velké Británii – The Guide Dog for the Blind Association, kde byla také v roce 1989 založena mezinárodní federace škol pro výcvik vodících psů –International Guide Dog Federation, za účelem sjednocení a dodržování vysokých standardů ve výcviku vodících psů a v péči o nevidomé klienty – uživatele vodících psů. Tato federace sdružuje nejlepší školy pro výcvik vodících psů ze všech kontinentů světa.
Víte, že...?
V roce 1847 Švýcar Jakob Birrer popsal své zkušenosti z pětiletého období, kdy jej vodil pes, kterého si sám vycvičil.
Původní myšlenka vytvoření Mezinárodní federace škol vodících psů pro nevidomé (IFGDSB) vychází z konferencí konaných ve Francii (1973) a v Londýně (1976). Na závěr třetí mezinárodní konference ve Vídni v roce 1983 se účastníci dohodli na vytvoření evropské skupiny, která by zvážila „formulaci pokynů a standardů pro výcvik psů a naučila nevidomé psy používat“. Na schůzi bylo dohodnuto, že Královské nizozemské centrum vodících psů sjednotí práci pracovní skupiny složené ze zástupců Velké Británie, Holandska, Francie, Skandinávie a Švýcarska a že k účasti mohou být přizvány i další školy vodících psů.
To vedlo k setkání v Leamingtonu v září 1986, na kterém 28 delegátů z patnácti škol a deseti zemí zvážilo příspěvky připravené vídeňskou pracovní skupinou. Po diskusi byl dokument přepsán a ratifikován delegáty. Dalším úkolem vídeňské pracovní skupiny bylo vypracovat návrhy na založení mezinárodní organizace. Tyto návrhy byly zváženy v říjnu 1987 na konferenci za účasti organizací vodících psů po celém světě a byly projednány s právníky dne 5. října 1987.
V dubnu 1988 se konala další mezinárodní konference, které se zúčastnilo 40 delegátů ze šestnácti zemí, zastupujících dvacet pět organizací vodících psů. Na konci dvoudenní debaty podepsali delegáti ze všech škol dokument připravený právníky, který vytvořil sdružení nezapsané v obchodním rejstříku známé jako „Mezinárodní prozatímní rada pro školy vodících psů pro nevidomé“. Jmenovali výkonný orgán složený z členů původní vídeňské pracovní skupiny z roku 1983. Nová rada, která se skládá z pěti výkonných ředitelů ze zemí v Evropě, byla oprávněna provádět práci nezbytnou k vytvoření nové organizace s názvem „Mezinárodní federace škol vodících psů pro nevidomé“ (IFGDSB).
Tato „nová“ rada poté spolupracovala s právními zástupci na vypracování memoranda a stanov zakládajících IFGDSB jako registrovanou společnost ve Spojeném království – právní dokumenty, které byly ratifikovány 12. dubna 1989. Nová organizace byla vytvořena s cílem zaměřit se na:
Tato nová organizace byla proto zřízena za účelem:
V roce 1992 byla zahájena kontrola členských škol. Školy byly akreditovány schváleným seznamem hodnotitelů v rámci schválených provozních pokynů. Do roku 1996 měla federace 45 členů a uskutečnil se seminář o chovu psů a genetice.
Do roku 2000 bylo 61 mezinárodních členů, z hodnotící komise se stala Akreditační komise a byly vytvořeny pracovní skupiny pro výrobky, školení a výzkum. Semináře již byly důležitou dvouletou událostí, která sjednocovala členy z celého světa.
V České republice, respektive v Československu, se první pokusy o výcvik datují do roku 1922, opravdový boom pak nastal až v šedesátých letech. Na detaily historie výcviku vodících psů u nás si ale musíte počkat na další díl, který pro vás vyjde na stránkách www.ecanis.cz již 23. února 2021.
Foto: zdroje uvedeny u fota
Zdroje informací: www.igdf.org.uk
Také se již od minulého dílu těšíte, co nového vám přinese ten další, co všechno se ...
Výcvik psů
Zkoušeli jste podle návodu z úvodního dílu naučit svého pejska první dva triky a už jste se ...
Výcvik psů
