Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Uvítali byste několik „porcí“ zdravovědy a měli byste chuť blíže se seznámit s tím, jak funguje tělo nejlepšího přítele člověka? Pak vám postupně nabídneme čtyři po sobě jdoucí články, které vás do této problematiky uvedou. Přejeme příjemné čtení.
Asi se shodneme na tom, že základy anatomie psa by měl ovládat každý majitel bez ohledu na to, jaké plemeno zrovna vlastní. Když totiž bude přesně vědět, co a jak má kde být, vypadat a fungovat, snadněji pak vyhodnotí nestandardní situaci, kdy nebude něco v pořádku a bude schopný podle závažnosti konkrétních okolností adekvátně zareagovat. A to za ty znalosti jistě stojí.
Pohybovou soustavu tvoří dva vzájemně úzce propojené systémy – kostra a svaly.
Kostra psa
Kostra psa se skládá z jednotlivých kostí, které jsou vzájemně spojeny pevně – kostěnými švy nebo pohyblivě – klouby nebo vazy. Podle tvaru rozeznáváme kosti dlouhé, krátké a ploché. Kostru hlavy lze zhruba rozdělit na část obličejovou, která ohraničuje dutinu ústní a nosní a část lebeční. Ta, jak už sám název říká, chrání lebeční dutinu, ve které je uložený mozek. Výška, šířka a délka části obličejové i lebeční a jejich vzájemný poměr jsou charakteristickým znakem jednotlivých plemen. Z hlediska posuzování exteriéru je významný stop. Je to termín používaný pro přechod kostí tvořících strop dutiny nosní v kosti lebeční. Právě tento přechod tvoří podklad pro horní linii hlavy, tolik typickou pro některá plemena (bulteriér). Na kosti tvořící vstup do dutiny nosní navazuje pohyblivá chrupavka, která tvoří podklad pro čenich. Do obličejové části patří mimo jiné párové kosti horní čelisti, kosti mezičelistní, nosní, jařmové a patrové a nepárová spodní čelist. I lebeční část má kosti párové-temenní, spánkové, čelní a nepárové-kost klínová, mezitemenní a týlní. Kostra hlavy je většinou tvořena kostmi plochými, které jsou pevně spojeny švy. Vyjímku tvoří pohyblivě připojená spodní čelist a jazylka.
Osou celé kostry je páteř, kterou tvoří, jako dílky skládačky, jednotlivé obratle. Každý z nich má své tělo, na které se upínají svaly a šlachy. Ve středu obratlů je otvor, který po celé délce páteře tvoří kanál, ten chrání v něm procházející míchu. Podle umístění rozeznáváme obratle krční (7), hrudní (13), bederní (7), křížové (3) a ocasní, jejichž počet může být rozdílný (20 – 23). U některých plemen je ocas zkracován (kupírování). Jsou i plemena, která se rodí bezocasá. Zajímavé je vzájemné spojení obratlů. První dva krční – osič a čepovec – připojují vlastně hlavu k tělu a zabezpečují její pohyb do všech směrů. Spojení zbývajících krčních a většiny hrudních obratlů umožňuje pohyb nahoru a dolů a částečně i do stran. Ostatní obratle, s vyjímkou ocasních, jsou utvářeny tak, že pohyb je možný pouze nahoru a dolů. Hrudní obratle se od ostatních liší kloubními ploškami, na které navazují žebra. Prvních devět párů žeber je nazýváno žebry pravými. Jsou spojena chrupavkou s kostí hrudní. Další tři páry na kost hrudní nenavazují, jsou ale spojeny vzájemně a tvoří typický žeberní oblouk. Poslední, třináctý pár, stojí osaměle. Délka, klenutí a uložení žeber – to vše tvoří podklad pro tvar rudníku, který se může u jednotlivých plemen značně lišit.
Hrudní končetina je k tělu připojena volně pomocí svalstva. Její kostěný podklad tvoří lopatka, kloub ramenní, silná kost ramenní, kloub loketní, kosti loketní a vřetenní .Poměrně složitý je kloub zápěstní. Tvoří jej sedm kůstek uložených ve dvou řadách nad sebou. Na ně navazuje pět kostí nadprstních a čtyři prsty. Z vnitřní strany hrudní končetiny je uložen prst pátý. Někdy bývá místem častých poranění a také vadí při údržbě delší srsti. Proto jej někteří chovatelé u štěňat odstraňují. Právě hrudní končetina je místem, které leccos napovídá o stavbě těla psa. Horní chrupavčitý okraj lopatky tvoří spolu se svaly kohoutek. Na tomto místě se měří výška psa. Velký význam má utváření nadprstí, které tvoří podpěrnou část celé končetiny.
Křížopánevním kloubem navazuje na páteř pánev. Ta je složena ze dvou částí, spojených sponou a je tvořena kostmi kyčelními, sedacími a stydkými. Všechny se stýkají v jamce kloubu kyčelního, který je středem pozornosti při sledování dysplazií. Kloubem kyčelním je připojena k pánvi nejdelší rourovitá kost těla-kost stehenní. Na ni kloubem kolenním navazují kosti holenní a lýtková. Ve třech řadách postavené kosti zánártní tvoří hleznový kloub. Kůstky nártní a články prstů jsou uspořádány obdobně jako nadprstí a prsty na hrudní končetině. Jeden rozdíl zde ovšem je. Pokud na pánevní končetině naroste pátý prst, jedná se o rudiment, tak zvaný vlčí dráp-paspárek. U většiny plemen je považován za vadu a odstraňuje se. Pro některá plemena je ale paspárek s kostěným podkladem standardním znakem (pastevecká plemena) a naopak je na závadu, když chybí. Utváření pánevních končetin a míra zaúhlení jejich kloubů mají velký význam pro pohyb. Odtud vychází základní impulsy, ony jsou právě tím „motorem“, který „pohání“ psa kupředu.
Svaly
Povrch kostí je na některých místech rovný a hladký, na jiných můžeme nalézt prohlubeniny a výběžky různého tvaru a velikosti, na které se upínají svaly a vazy. Právě ony dokreslují obrys těla, pro který stavba kostry utvořila podklad. Podle umístění a funkce lze rozdělit svaly na ty, co obklopují kosti (svalovina kosterní) a ty, co tvoří stěny některých tělních orgánů (hladká svalovina). Základní vlastností svalu je schopnost smrštit se. Svaly jsou velmi důležité i z hlediska pracovního využití psa. Do této oblasti patří např. výrazně vyvinuté žvýkací svaly, které umožňují pevný skus čelistí, krční svalovina zodpovědná za pohyb hlavy a krku nebo svaly bederní, hýžďové a stehenní, které jsou podkladem pro pohyb pánevních končetin. Nedostatečně vyvinutá kosterní svalovina výrazně zvyšuje unavitelnost psa a omezuje jeho pracovní využití.
Mechanika pohybu
Pohyb je velmi složitým procesem, řízeným ústřední nervovou soustavou. U zvířat se obecně dělí na pohyb na místě a z místa. Mezi pohyby na místě je řazeno stání, ulehnutí, ležení, vstávání a podle druhu zvířete také vzpínání. Do této skupiny patří i vyhazování a kopání, obranné pohyby koní a skotu, které masožravci neznají. Pro někoho je možná překvapivé, že stání je řazeno mezi pohyby. I při něm ale musí být některé svaly v činnosti. Pro psa není stání zrovna nejpřirozenějším stavem. Svaly, které udržují tělo a končetiny ve vzpřímeném postoji se rychle unaví. Proto pes často mění polohu a co nejrychleji si sedne nebo lehne.
Popud k pohybu z místa vychází z pánevních končetin. Všechny jejich klouby se rozevřou,mírně pokrčené a dozadu lehce postavené končetiny se narovnávají. Tím se změní úhel, který svírá pánevní končetina s trupem a celé tělo je posouváno vpřed, kde jeho váhu zachytí hrudní končetiny. Stejným způsobem se mění i poloha pomyslného těžiště těla, které při rovnovážném postoji leží zhruba v 1/3 kolmice, vztyčené ze země k 6. – 7. hrudnímu obratli. Pohyb každé končetiny lze rozdělit do tří fází:
Podle toho,jak rychle a v jakém sledu se jednotlivé končetiny střídají, lze rozeznat několik typů pohybu. Starší literatura pro ně používá krásný výraz – chody .
Jedním z důležitých exteriérových znaků každého plemene je srst!
Tělo psa obepíná kůže. Spolu se srstí jej chrání před nepřízní počasí, podílí se na termoregulaci organismu, své místo má i v látkové výměně. Kůži tvoří dvě vrstvy. Spodní se nazývá škára. Její vazivová vlákna jsou značně prorostlá krevními a mízními cévami. Horní vrstva kůže, pokožka, je tvořena několika vrstvami buněk. Spodní buňky neustále rostou, dělí se a zatlačují starší a nad nimi ležící buňky. Ty se zplošťují, vysychají a než se odloupnou, tvoří po nějakou dobu rohovitou vrstvu, která mechanicky ochraňuje povrch těla. Kůži ke svalovině připojuje podkoží. Je to v podstatě řídké vazivo, které má i tu nepříjemnou vlastnost, že se do jeho buněk ukládá tuk. Množství podkožního vaziva je z hlediska exteriéru psa velmi důležité. Tam, kde je ho hodně, je kůže volná, pohyblivá a má schopnost vytvářet řasy. Malé množství podkožního vaziva znamená, že kůže lpí na podložce a příslušné svaly zasahují přímo do škáry.
Jedním z důležitých exteriérových znaků plemene je srst. Tvoří ji chlupy, které podle délky, tloušťky a funkce můžeme dělit na:
Příště se podíváme na smyslové orgány a dýchací soustavu.
Bc. Vladimíra Tichá
Foto: Pixabay
Zdroj: www.cmku.cz
Souhlasíte, že osina u psa je problémem, který se každý rok vrací, a že se právě ...
VeterinaOstatníChodíte se psem rádi do přírody, ale někdy je to tak trochu boj, protože váš miláček ...
Ostatní-->