Zákaz držení psů na úvaze na Slovensku – pohled z druhé strany

Jistě jste už zaregistrovali, že od Nového roku vešla na Slovensku v platnost novela Zákona na ochranu zvířat. S podobnou myšlenkou koketují i naši zákonodárci. Podobná aktivita většinou vychází z neznalosti nebo, chcete-li, z jednostranného pohledu na danou problematiku. Jak to vidí lidé, kteří vlastní plemena, která se na úvazech běžně chovají?

Snaha ochránit týrané psy, kteří většinu času, někdy prakticky celý život, stráví na krátkém řetězu nebo šňůře, je zajisté chvályhodná. Je však každý úvaz špatný? Postihne novela skutečně jen ty „zlé”, nebo na ni doplatí i slušní chovatelé, kteří z různých důvodů dávají přednost úvazu před kotcem? Jaký názor na změnu zákona mají ti druzí jmenovaní? Samozřejmě jsme se zeptali za vás. Tentokrát Josefa Peška, který vlastní pětičlennou smečku sibiřských husky. S hafany aktivně sportuje a během týdne naběhají za sáněmi nebo károu okolo sta kilometrů. Sparing partnerkou mu bude Lucie Šuleková – chovatelka amerických pitbullteriérů, se kterými se aktivně věnuje bull sportům, dogtrekkingu, coursingu i výstavám.

Josef: Novelu jsem samozřejmě zaregistroval. Myslím si, že tato změna postihne zejména slušné majitele a chovatele. Ti, na které je tato změna cílená, si z ní nejspíš nic dělat nebudou. Připadá mi to spíše kontraproduktivní. Troufám si tvrdit, že tato iniciativa vzešla od lidí, kteří nevidí právě ty, kteří svá zvířata netýrají, ale naopak jim poskytují nadprůměrnou péči. Pro takzvané ochránce zvířat je prostě každý „řetěz” peklem, a přes to nejede vlak. S dobře zvládnutou mediální masáží, a ukazováním jen toho zlého, je jasné, že na různých peticích nasbírali množství podpisů, a ta novela prošla.

Lucie: Chápu tu dobrou myšlenku, která stála za touto novelou. Obávám se ale, že nebude řešit reálně týrání zvířat, jak bylo jejím účelem, spíše bude komplikací pro slušné chovatele a majitele. Z mého pohledu by bylo účelnější značně omezit držení psů v osadách. Novela ani neřeší takové ty klasické klecové množírny nebo ty, kde jsou různě pozavíraní psi v chlívcích, sklepích nebo místnostech.

Josef: Já mám smečku snášenlivou, takže kdykoliv je to možné, jsou na volno a mají možnost si hrát nebo prostě blbnout. Samozřejmě mají dostatek fyzické aktivity, a na úvaze zpravidla odpočívají.  Kromě vhodných širokých obojků jsou psi na dostatečně dlouhém dvoumetrovém řetězu. Karabiny používám nerez nebo mosazné. Na obojku je obrtlík, který zamezuje různému zkracování nebo zamotávání řetězu. Boudy mají odstíněné a natočené tak, aby jim do vchodu nepražilo slunce. Navíc je rádi využívají jako pozorovatelny. Vzájemně na sebe vidí. Pokud by mezi psy vznikly nějaké problémy, mohu je na úvaze bezpečně rozdělit.  Výhodou je bezesporu i to, že se nemohou zranit o pletivo, jako se to může stát v kotci. Nezanedbatelná je i finanční stránka pořizovacích nákladů oproti kotci. Také prostorově je úvaz velkorysejší.

Lucie: Mám několik úvazů a také kotce. Občas se setkávám s názorem, že krátkosrstý pes ven nepatří. Z mé zkušenosti však můžu říct, že díky celoročnímu držení venku jsou psi zdravější a odolnější. Samozřejmě v zimním období navyšuju u psů váhu, rozdělím krmnou dávku na dvakrát atd. Také volím doplňky stravy tak, aby sedly každému psovi „na míru”. Boudy jsou zateplené, s předsíňkou a vhodnou podestýlkou v dostatečném množství. Okolí mám vysypané oblázky, aby nebyli psi v deštivém období na blátě. V zimě mají přes vchody koberec. Obojky používám pohodlné, široké a zabezpečené dvěma karabinami. Dostatečně dlouhý řetěz dává psům prostor, díky obrtlíkům nehrozí zamotání, zranění nebo zkrácení řetězu. Oproti kotcům mají psi více podnětů z okolí, mají možnost hrabat, vidí na druhé psy, lidi… Momentálně mě nenapadá žádná nevýhoda úvazu oproti kotci.

Josef: Z pohledu majitele husky si myslím, že toto asi v dohledné době nehrozí.  Znám některé chovatele, kteří takto psy ustájené mají, a jde to. Otázkou však je, nakolik je takový způsob držení pro psy komfortnější.

Lucie: Je reálné, že by někteří chovatelé značně omezili chov nebo skončili. Americký pitbullteriér (APBT) je plemenem, které má dáno do vínku nesnášenlivost k ostatním psům. Dá se naučit určité toleranci, ale nikdy to nebudou psi, kteří by mohli být drženi ve více kusech na volno bez přítomnosti člověka. Může se to jevit jako hendikep, ale právě tato vlastnost APBT formovala a dala mu spoustu skvělých povahových rysů – houževnatost, vytrvalost, temperament, pro které si svých psů cením. Určitě by bylo budování nového zázemí pro psy finančně náročné, a psi by byli omezeni i prostorově. O jejich pohodlí se ani moc vyjadřovat nebudu – když vidím, jak se spokojeně vyhřívají na jarním slunci, vím, že je jim dobře. Zdraví a dobrá pohoda se odráží i na sportovních výkonech, které podávají.

Josef: Naštěstí mám psy snášenlivé. Vyloženě komplikaci v tomhle pro sebe nevidím. Prostě bych se musel přizpůsobit.

Lucie: Vzhledem k tomu, jaké plemeno chovám, by to byla komplikace velká. Jak jsem už řekla, z důvodů bezpečí psů nemohou být volně. Ještě bych ráda poznamenala, že APBT díky svému temperamentu má tendence kotec snášet hůře než úvaz. Je mnoho případů, kdy si psi i v prostorném kotci ublížili tím, že hrabali betonovou podlahu a zranili si nohy, drápy, nebo si poničili zuby o pletivo, mříže atd.

Josef: Současný zákon dostatečný je. Případné změny, jako na Slovensku, by nepřinesly nic pozitivního.

Lucie: Přikláním se spíše k tomu, že chyba nebo nedostatečnost je v lidském faktoru. Lidé často přehlíží špatné životní podmínky nebo vyložené týrání. Ať už u psů nebo jiných zvířat. Nelogické a vyloženě kontraproduktivní vnímám i hlášení návštěvy KVS předem. Většina lidí má pak dostatečný čas zakrýt nedostatky v držení zvířat, popřípadě zcela zatajit to, co nemá být viděno a z čeho by jim eventuálně hrozil postih.

Josef: Žádná mě nenapadá. Snad jen více jednoznačné definice přestupku, následných sankcí a jejich důsledné vymáhání.

Lucie: O této problematice by měli rozhodovat lidé, kteří jí rozumí v celé šíři. Jednostranný pohled od úředního stolu je spíše na závadu. Je škoda, že k takto důležitým rozhodnutím se obvykle nemá možnost vyjádřit i druhá strana. Například zrovna ti, kteří vlastní nebo chovají plemena tradičně chovaná a držená na úvazech. Svým způsobem i úvaz formoval vlastnosti, pro které taková plemena milujeme a chováme. Ať už se jedná o severská plemena nebo teriéry typu bull.

Děkuji moc za opravdu zajímavý rozhovor.

Kateřina Smětáková

Foto: archiv Josefa Peška a Lucie Šulekové, pixabay