Začínáme stopovat – bez zkušeností!

Chcete se také naučit svého psa stopovat a nemáte s tím zatím žádné zkušenosti? Zkusme se na to společně podívat v duchu dnešního sportovního pojetí. Je totiž mnoho způsobů, jak naučit psa stopovat a spoustu z nich je zde popsáno.

Za dobu svého působení v kynologii – jak sportovní, tak i služební, kterou jsem mimo jiné téměř dvacet let vyučoval. Začal jsem někdy v roce 1958 a věnuji se tomu dodnes. Tak jsem poznal snad všechny způsoby výcviku a myslím, že jsem zachytil i ten dnešní. Zkoušku IPO3, nyní IGP3 jsem složil se čtyřmi psy a pod 90 bodů jsem se dostal jen jednou. Podílel jsem se taktéž na přípravě mnoha psů na mistrovství světa, republiku, zkoušky a to včetně záchranařiny. Rád bych tedy, pokud to dokážu, pomohl lidem, kteří se snaží stopováním proniknout a svého psa to naučit.

Podotýkám však, že půjdu cestou motivací a souhry ve dvojici – vynechám cestu parforsní. Z vlastní zkušenosti vím, že toto není vhodná cesta ani pro pokročilé, natož pro začátečníky a vyžaduje opravdu v tomto směru značné zkušenosti.

Začnu tedy nejprve obecnými věcmi, které by měl každý z nás vzít v potaz, než se do stopování vůbec pustí. Nejprve je dobré podívat se na terény! Určitě se vyhýbejte terénům prorostlým silně aromatickými rostlinami jako například řepka, heřmánek a také třeba bodláky, kopřivy, ostružiní a trny obecně.  Když začínám, vyhledávám terény tak, aby začínající stopař nezískal hned na začátku špatnou zkušenost. Další faktor je fakt, že pes je šelma, ať chceme nebo ne a to především z hlediska fyziologického, proto jeho největší aktivita, tedy i vnímavost je v tzv. šerosvitu, tj. ráno a večer a pokud se jako každá šelma nají, jde do útlumu. Toto je opravdu důležité brát v úvahu  zejména ve stopování.

Tady je třeba našeho budoucího stopaře naučit, že šlápota je pomyslná miska, kde najde jídlo. Je dobré hned od začátku hlídat vyváženost projevu, tedy tak, aby byl souvislý. To ovšem neznamená vzít mu hned na začátku chuť do stopování našimi nepřiměřenými reakcemi. Mám zkušenost, že někteří začátečníci pod tlakem doby a pohledu k pomyslnému ideálu chtějí, aby pes šel volně málem na prověšeném vodítku. To je ovšem chyba – nedělám skoky, ale kroky k dosažení cíle našeho snažení, nehledě k tomu, že pokud pes po stopě nelítá, neopustí ji a zase se nevrací, tak táhne a souvisle pracuje s nízkým nosem, není to chyba. Tak pracuje mnoho psů.  Nejdůležitější je, aby nás pes hned od začátku pochopil na základě našich reakcí, co je cílem a jak má pracovat. Mnoho lidí se dostává do začarovaného kruhu, protože z toho nevede cesta, on žene tak dlouho, pokud není konec a psovod nemá možnost mu ukázat, co chce, protože ho skoro neudrží.

Když se podíváme na motivace na stopě, tak je třeba vědět, že pes má na vyšlapané stopě najít předměty a dojít na konec. Ten je také ukončen předmětem a tady je dobré se zamyslet – to, kde je konec, víme jen my a ne náš pes.  Takže cílem našeho snažení je, aby stopovací i koncová motivace byla vyvážená a toho můžeme docílit jen správným přístupem a našimi projevy.  Na stopě je dobré mít citlivý verbální projev a tady, pokud chci ukázat psovi, že to, co právě dělá, není dobře. Neznamená hlasem na psa tlačit, lépe funguje zklamání nebo rozčarovaní – zejména pokud se to učí.

Stopy dělíme na teplé a studené. Jinak řečeno teplá stopa je ta do hodiny až dvou stará a studená je nad dvě hodiny. Záleží na teplotě vzduchu a odpařování. My budeme pracovat na teplých stopách – ty zvládne každý pes, neboť psi se dělí podle vloh na pevné, jisté a čisté stopaře. Jen na vysvětlenou – pevný stopař nediferencuje, jde jen po narušeném terénu, jistý stopař diferencuje nad tři minuty a čistý pod tři minuty.  Na konec tohoto úvodu, než přistoupáme k vlastní metodice nebo možnostech nácviku, bychom si měli uvědomit, že tento projev při sledování pachu není pro našeho psa až tak přirozený. On je šelma a má v genech zakódováno dostat se pomocí nosu ke kořisti co nejdříve. Takže cílem našeho snažení je naučit jej prohledávat našlapané stopy, jak je to požadováno a to tak, aby se z toho stal návyk, a pak to bude fungovat.

Rád bych ještě zmínil jeden faktor, který ovlivňuje značně výšku nosu našeho psa a to je proudění vzduchu – tedy vítr. Na začátku výcviku je dobré, aby nám vítr foukal do zad nebo boku. Rozhodně by neměl foukat proti nám, abychom psa neučili větřit a zvedat hlavu. Později by se to velice špatně odnaučovalo. Osobně mám velmi dobrou zkušenost se stopováním v lese. Je tam stabilní pach i proudění vzduchu. Štěně se tam dobře soustředí a na to, abych ho naučil, že šlápota je pomyslná miska. Více prostoru nepotřebuji. Rád bych však ještě zmínil, že je dobré si dát pozor, pokud používáme jídlo na stopy. Pořád musíme eliminovat možnosti různého hmyzu, mravenců a podobně. Ti na jídlo v okamžiku nalezou a mnoho psů to odradí. Pokud psům nevadí česnek, je dobré koupit drcený a namíchat nebo propracovat do krmení – pamlsků. Obecně platí, že pokud je mokro, pach se drží a ty mrňavé obludy jsou zalezlé. Je možné najít na internetu různé recepty na pamlsky, které tento hmyz nenapadá. Nemám to však vyzkoušené.

Vzhledem k dostupnosti informací, jak začít pomocí čtverců, cyklického stopování a jiných vychytávek, tak bych začal jen okrajově. Setkávám se s lidmi, kteří byli na mnoha seminářích u různých hvězdných výcvikářů. A mnohdy se nestačím divit! Výcvik je rozpracovaný na roky bez ohledu na fáze. Trochu mi to připomíná mého souseda: „No, to nemůžeme udělat hned, musíme si nechat práci i na další rok!“ Já ale touto cestou nejdu. Měl jsem maliňáka, na třech letech měl IPO3, odmala dělal vše a RTG měl čisté. Měl jsem ovčáka, který také odmala vše dělal a byl čistý. Moje cesta je od jednoduchého ke složitému a to úměrně k tomu, jak to zvládne. Jeden můj kamarád má RTW, když spočítal, jak dlouho by mu výcvik dle žebříčku prací dané jednou psí školou trval, než by se dopracoval k vrcholu, tak by psovi bylo pět let. A mohl by pomalu končit. Zúročení práce by měl nanejvýš na tři sezóny. Jakou cestou se dáme, bych popsal příště. Důležité je srdce a důvěra nejen v sebe, ale také v našeho psa, dále vědomí, že budeme stopovat celý jeho život, ale pokud se nedaří, je třeba něco změnit. Opakování téhož nikam nevede.

Pavel Beer st.

Foto: archiv redakce eCanis