Za samojedy do dob dávno minulých…

Odemykáte rádi tajemné dveře a s napětím nahlížíte třeba i o několik století zpátky? Pak vás to těší stejně jako nás a určitě sem patří i historie chovu jednotlivých plemen. No, a právě nyní se podíváme za samojedy!

Původ plemene samojedský pes se datuje od období tisíc let před naším letopočtem, čím se zařazuje mezi nejstarší plemena vůbec. Podle různých vědců má samojedský pes hodně charakteristických znaků prehistorického psa.

Něnci alias Samojedi

Samojedi (Něnci) byli delší čas zařazovaní mezi historicky vymřelé národy Eurázie, velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Novější archeologické a etnografické výzkumy však poskytly informace o původních asijských národech, mezi které patří i Něnci. Kmeny Samojedů  putovaly na svoje současné území na začátku prvního tisíciletí našeho letopočtu. Sídlili na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejí, v dnešní době můžeme toto území lokalizovat do oblasti Mongolska.

Psi nazývaní Bjelkier

Národ Samojedů byl tvořen jednotlivými rodinami, případně osadami více rodin, které putovaly po tundře. Byli to právě sobi, kteří ovlivňovali trasy jejich pohybu na území Sibiře, přesněji jejich potrava (mechy a lišejníky) určovala, kterým směrem se kmen přesune. Můžeme je tedy označit za kočovníky, kteří se živili nejen lovem a rybolovem, ale i chovem sobů. Na rozdíl od jiných nomádů je využívali především jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko či maso. Chov obrovských stád sobů vyžadoval i držení opravdu dobrých pasteveckých psů. Něnci chovali psy, které nazývali Bjelkier. Strážili jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a při tahání saní. Jejich obydlím byly stany ze sobích kožešin ve tvaru týpí, které se daly lehce rozložit a přesunout na jiné místo, když sobi spásli všechen mech. 

Se psem rovnou do postele!

Samojedi byli mezi severskými nomádmi velmi unikátním národem. Především pro jejich blízký osobní a pracovní vztah k jejich psům. Bylo běžné, že si každý člen rodiny vzal jednoho psa s sebou do svého obydlí – nazývali je chooms – a nechal ho spát společně se sebou samým pod sobími přikrývkami, aby ho zahříval. Děti měli dovolené hrát si se štěňátky, dospělí psi zase strážili a ochraňovali děti po dobu nepřítomnosti dospělých.

Bok po boku člověka

Národ Samojedů často odmítal vzdát se svých psů a prodat je cestovatelům. Samojedi byli velmi jednodušší lidé a nebylo neobvyklé, že využívali tyto psy i na kožešiny. Většinou to ale byli psi, kteří nebyli k člověku přátelští, byli agresivní anebo příliš velcí jedlíci, či příliš slabí jedinci. Tímto způsobem vlastně dělali výběr těch nejvhodnějších jedinců pro další chov. Hlavním kritériem výběru byla přátelská vyrovnaná povaha psa, jeho síla a vytrvalost. Agresivní psi se tak stali bez milosti ozdobou jejich kožichů. Po dobu několika století se tak vyvinulo silné a odolné plemeno, které pracovalo bok po boku člověka. Zabezpečovalo mu pohodlí domova a bojovalo nelítostně za svého pána, kterého chtělo potěšit.

A cesta na výsluní mohla začít…

Objevením kmenů Samojedů a jejich Bjelkier psů ve Velké severské expedici se tito psi dostali až na dvůr cara a jeho rodiny a jako královský pes byl dávaný jako dar evropským celebritám. Polární objevitelé také zjistili vzácné vlastnosti těchto psů a začali je využívat ve svých expedicích. Věk polárních objevů od roku 1870 do roku 1912 vynesl na výsluní všechna severská plemena psů. 

Nansen jako první použil samojedské psy ve svých expedicích a představil tak samojedy západnímu světu. Major Frederick G. Jackson přivezl první psy do Anglie a jednoho z nich představil po svém návratu z expedice domů i královně Alexandře a dalších osm daroval v roce 1899 manželům Kilburn-Scottovým, kteří patřili k zakladatelům chovu samojedů v Anglii.

Carsten E. Borchgrevink, Nor žijící v Austrálii, který vedl anglickou expedici do Antarktidy v létech 1899 – 1900, měl více jak sto psů Bjelkier, ale nezanechal o nich téměř vůbec žádné zprávy, přestože dva z nich však měli obrovský význam pro vývin plemene. Nejznámějším samojedem v historii se stal pes jménem Antartic Buck, kterého zanechal v ZOO v Sydney a ten byl pak v roce 1908 importovaný do Anglie. Mnoho současných evropských i celosvětových šampionů jsou jeho přímými potomky.  

Zdroj: Infomace čerpány z knih o samojedech, především však od autorky Ing. Jany Fulierové

Foto: archiv Marcely Luxové

http://www.orleansnow.cz/