Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Výbava mantrailera – bez toho to nejde!

Nadchli jsme vás pro mantrailing? Tak to je paráda! Co ovšem potřebujete ještě určitě vědět, je, jakou nezbytnou výbavu si pro tuto velmi prospěšnou disciplínu pořídit! Tak tedy čtěte a nasávejte informace, kterých není nikdy dost…


Výbava mantrailera – bez toho to nejde!
Richard Novotný 23.8.2020 6921x Záchranářská kynologie

Dnešní díl bych rád věnoval výbavě každého mantrailera. Dovedla mě k tomu diskuze u jednoho příspěvku na FB, kde se k jedné z našich stálých tréninkových skupin přidal úplný nováček, který si chtěl se svým psem mantrailing vyzkoušet a přivedl ho pouze na vodítku a sám došel ve „šlapkách“.

Štěstí přeje připraveným!

Jak jsme psali už v minulých článcích, první firetraily jsou o rozvoji motivace a o radosti z práce na pachové stopě, a tam se může každý pes vyřádit i na volno. Psovod musí samozřejmě zvážit, jak má zvládnuté přivolání a základní ovladatelnost, aby se v případě nenadálého vyrušení pes nevydal třeba za zajícem. Začínat se může klidně bez výbavy, kdy pes pracuje na volno a pouze s obojkem. Pokud se jak psovi, tak i psovodovi mantrailing zalíbí natolik, že v něm bude chtít pokračovat, je potřeba pořídit psovi pracovní postroj.  V případě, že psovod se psem provozuje více kynologických disciplín, je dobré, aby na každou tuto činnost měl zvláštní vybavení. Myšleno je to tak, že pes každou disciplínu vykonává v jiné výbavě.

Jednoduché i látkové postroje, které je možné běžně koupit za rozumné peníze v každém obchodě, se využívají hlavně u štěňat na přechodnou dobu, než dorostou do standardní velikosti.  Pak je dobré používat hlavně speciální mantrailingové prostoje!

Základem je vhodný postroj

Výbava mantrailera – bez toho to nejde!

Když jsme začínali s mantrailingem, většina z nás využívala běžné postroje K9 Julius. Nejsou úplně nejvhodnější pro psy, kteří jsou aktivní na trailu a do stopovačky více tlačí. Popruh je konstruovaný tak, že jednak táhne přes kloub, kdy omezuje jeho pohyblivost, ale hlavně je posazený vysoko přes hrudník, takže pokud pes skloní hlavu, tak mu popruh tlačí na dýchací cesty. Abychom zabránili vlně zbytečné kritiky ze strany obhájců těchto postrojů, určitě je možné, aby s nimi pracovali psi, kteří nejsou až tak akční, pracují pomalu a do stopovačky netáhnou.

Existují pochopitelně psovodi, kteří běhají různé dogtreky, koloběžky, kola, nebo musheři, kteří používají postroje, kde je karabina posazena co nejdále vzadu u ocasu psa. Tento postroj je ideální pouze pro pohyb dopředu, ale při práci, když se pes někde vrací, otáčí, probíhá roštím a podobně, je u těchto postrojů přímo pravidlem, že se do nich mantraileři zamotávají.

Jednoduché i látkové postroje, které je možné běžně koupit za rozumné peníze v každém obchodě, se využívají hlavně u štěňat na přechodnou dobu, než dorostou do standardní velikosti.  Pak je dobré používat hlavně speciální mantrailingové prostoje, které jsou nastavitelné, přizpůsobitelné velikosti psa, mají karabinu nad rameny psa za krkem, jsou vyrobeny z materiálů, na kterých se nezachycují nečistoty a části rostlin a hlavně je síla tahu rozprostřena do velké plochy hrudníku a popruhy jdou nastavit tak, aby neomezovaly pohyb nohou. Pro akční psy jsou osazené pevnými Cobra rychloupínači. Někteří čeští výrobci postrojů již zkouší i vlastní výrobu takových postrojů na míru. Testovali jsme tyto postroje na našich akcích a vypadají skutečně velmi dobře. Výhodou je, že mají dvě oka na karabiny a úchyt stopovačky  se tak může přizpůsobit povaze psa.

Na postroj i stopovačku je psa třeba postupně navykat!

Na začátku, i když psi běhají Firetraily na volno, je dobré jim nějaký ten postroj nasadit. Ne všichni jedinci totiž postroj na poprvé snesou a je dobré, aby si na něj postupně zvykali. Stejně tak i na to, že za sebou budou něco táhnout. Proto klidně nechte psovi třeba i krátké vodítko, nebo stopovačku, kterou za sebou potáhne.

Jakou zvolit stopovačku a také rukavice?

Výbava mantrailera – bez toho to nejde!

Velmi diskutovanou problematikou jsou i stopovací šňůry. Na poprvé si většina méně zkušených psovodů koupí běžně dostupnou plochou, nebo kulatou nylonovou stopovačku. Opět to není chybou u klidnějších psů, kteří netahají, ale je faktem, že akční pes vám s ní spolehlivě spálí ruce. Tady jsou pak rukavice podmínkou. Když už jsme u rukavic, doporučujeme je vždycky a všem. Dobré zkušenosti máme s obyčejnými koženými jednoduchými pracovními rukavicemi, které jsou většinou levné. Vyzkoušeli jsme i drahé, protiřezné, kevlarové a jiné speciální rukavice, ale dospěli jsme k názoru, že ve většině případů cena neodpovídá kvalitě. Prodřete je stejně jako pracovní kožené, které lze koupit za rozumné peníze. V zásadě nedoporučujeme „cyklistické“ rukavice s ustřiženými prsty. Přesně v místě kloubu, kde končí rukavice, totiž většina psovodů drží stopovačku a při prudším trhnutí je úraz na světě.

Mnoho mantrailerů, kteří se MT věnují dlouhodobě, většinou skončí u stopovačky kožené!

Ale zpátky ke stopovačkám…

Dobrou alternativou jsou barevné kulaté polymerové stopovací šňůry. Jsou již pružné, nezamotávají se, vyvedené většinou v křiklavých barvách, které jsou krásně vidět. Pogumované polypropylenové stopovací šňůry až tolik nepálí, mají ale nevýhodu, že nejsou pružné. Mnoho mantrailerů, kteří se MT věnují dlouhodobě, většinou skončí u stopovačky kožené. I přes nevýhodu nákladnější údržby jsou velmi příjemné do ruky, v lese se nezamotávají o stromy a keře, nepálí a v kožených rukavicích se s nimi dobře pracuje. Z nabízeného průměru 6, 8, 10 nebo 12 mm si každý vybere podle velikosti psa. Jedinou vážnější komplikací je práce s mokrou koženou stopovačkou, která klouže v ruce. To ale ostatně platí prakticky u všech typů stopovacích šňůr.

Ani dlouhá, ani krátká

Výbava mantrailera – bez toho to nejde!

Názorů na to, jak dlouhá má stopovací šňůra být, je mnoho. Každý psovod má svou vlastní zkušenost a snaží se ji různě zdůvodnit. Obecně ale platí, pokud chceme po psovi samostatnou práci a nechceme mu do ní příliš zasahovat, měla by být délka šňůry kolem deseti metrů. S kratší stopovačkou je sice jednodušší práce pro psovoda, ale na krátké šňůře se psovod nevyvaruje toho, aby se psem nevhodně manipuloval. Jednak pes nemá dostatek prostoru na prohledávání terénu, psovod za ním musí prolézat i do křovin, terénních zlomů apod. a hlavně, psovod není schopen dostatečně rychle reagovat na změny pohybu psa a do práce mu zbytečně zasahuje.

Se stopovací šňůrou delší jak deset metrů se naopak hůř manipuluje, psovod už musí mít zvládnutou práci rukou a při práci v terénu se delší šňůra také velmi ráda zamotává kolem stromů a křovin.  Stopovačka je věčné téma na našich tréninkových akcích. Věčně zamotaná, s množstvím uzlů, i perfektně stočená stopovačka se prostě sem tam zauzluje. Pro nácvik práce se stopovačkou doporučuji využívat i běžné vycházky, kdy je pes na desetimetrové stopovačce, může se pohybovat kolem psovoda, sledovat terén, očichávat si zajímavé pachy a psovod se tak naučí podvědomě se stopovačkou pracovat. Jednou rukou šňůru ovládá a ve druhé ruce si smotává přebytečnou délku.

Pokud se stopovačka někde zasekne, doporučuji psa upozornit na to, že trhnutí, nebo zastavení není jeho chybou. Proč? Pro každého psa je škubnutí negativní akcí, na kterou může různě reagovat!

Intuice psovoda je k nezaplacení

Je dobré naučit se předvídat, kam je možné za psem chodit a kde bude lepší třeba i stopovačku pustit, překážku obejít a psa ponechat chvíli bez kontroly. Je to těžká rada. Stává se často, že pes, který ucítí, že má volno, může zrychlit, nebo změnit směr a psovod pak stopovačku nezachytí. Snažte se těmto situacím vyhýbat a raději, pokud takový moment nastane, psa zastavte, šňůru nepouštějte a přechytněte si ji za překážkou. Pokud se stopovačka někde zasekne, doporučuji psa upozornit na to, že trhnutí, nebo zastavení není jeho chybou. Proč? Pro každého psa je škubnutí negativní akcí, na kterou může různě reagovat. Pokud pracuje na pachové stopě a trhnete s ním, může znejistět, jestli třeba něco nedělá špatně. U nejistých psů to dokonce může znamenat ukončení práce. Stačí povel třeba „Zůstaň“, stopovačku uvolnit a zvíře znovu pobídnout k práci.

Dost často se stává, že se pes do stopovačky zamotá a psovodi s ním pak manipulují, zvedají mu nohy apod. Zkuste jednoduchý trik, kdy za karabinou chytnete stopovačku, necháte psa odejít a on se sám odmotá. Je to rychlé, jednoduché a minimálně ho to ovlivní.

Psovod by měl být vždy vybaven pevnou obuví a dlouhými kalhotami!

A výbava pro psovoda?

Mantrailing je hlavně prací ve volné přírodě, kde je většinou členitý terén a i když startujete třeba na rovné louce, nikdy nevíte, kde bude stopa končit. Proto nepodceňujte ani vlastní výbavu. Základem jsou vždycky dobré pevné boty. Přestože je v létě teplo, dlouhé, pevné kalhoty vás ochrání před škrábanci, trny, ostny a vším, co nás může na trailu potkat. Tento článek vychází právě o prázdninách, kdy jsou vysoké teploty. Do základní výbavy proto patří dostatek vody nejenom pro psa, ale i pro vás. Nevěřte tomu, že i krátký trail ujdete za minutu. Může nastat mnoho situací, kdy se délka práce natáhne a pes bude potřebovat čas na odpočinek a vodu.

Opakování matka moudrosti…

Všechny, kteří dočetli článek až do konce, chci ujistit, že i přestože si mnoho z vás bude myslet, že je toto téma zbytečné, protože to znáte, všechno dodržujete a máte vlastní osvědčené metody při práci s vaším psem, je mnoho psovodů, kteří tomuto tématu nevěnují dostatek pozornosti a berou to jako zbytečnost. Praxe zamotaných stopovaček, přehřátých psů s kapajícími slinami, natrženými prsty, odřenými koleny, podvrtnutými kotníky nás přesvědčila o tom, že to není až taková sranda.

 

Foto: archiv Richarda Novotného

www.pohresujeme.cz

Kam dál ...