Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Koketujete s myšlenkou, že uděláte něco pro zdraví své i svého psa, a začnete běhat? Canicross by mohl být pro vás tím pravým ořechovým! A vůbec nevadí, že už vám není „náct”. Třeba jednou dosáhnete na metu nejvyšší.
Jaroslavu Sedlákovou není třeba dlouze představovat. Před třemi lety vyšel u nás na eCanis moc pěkný článek právě o ní. Tehdy se v něm s námi podělila o své canicrossové poprvé. A co se za ty tři roky změnilo? Kromě toho, že Jarku běhání stále baví, reprezentovala letos v říjnu Českou republiku na IFFS World Championships & World Masters Dryland 2023 ve španělské Olveze.
Jarko, s cannicrossem jste začala poměrně „pozdě“, čím vás zaujala právě tato kynologická disciplína?
Před šesti lety na mě na Facebooku vykoukla upoutávka na druhý ročník Hard Dog Race - překážkový závod se psem, takový sparťan (smích). Samozřejmě jsem se se svojí fenou australského ovčáka Bastetkou musela zúčastnit, a moc se nám to líbilo. Společně jsme překonávaly na 6 km dlouhé trati různé překážky, o bláto nebylo nouze. Tehdy jsem bez tréninku byla 44. z 800 žen. Na další ročník už jsem se začala připravovat asi dva měsíce předem a bylo z toho 11. místo z 660 žen, a tím to všechno začalo. U běhání jsem zůstala, úplně mě to pohltilo, ale musím podotknout, že mě baví běhat se psem, bez psa NE! Později jsem se se svojí Bastetkou, a také s Delinkou, zúčastnila mnoha sprintových hobby musherských závodů. Často z toho byla bedna, a to i mezi velkými psy typu ESP. Jenže po čase už Bastetka přestala ve sprintech těm velkým ohařům stíhat, a tak jsme začaly běhat dálkové závody typu Winter Sky Race – 21 km v zimě ve sněhu a z toho dvakrát na Ještěd, byly i jarní Ještědy a vždy byla bedna, většinou první místa. Také jsem s Bastetkou dvakrát běžela noční závod Horská výzva - 64 km po horách v noci a bylo z toho 2. a 1. místo, dále jeden Dog maraton - 3. místo. Ale to už jsme nikdy neopakovaly, protože Dog Maraton je orientační závod a to není nic pro mě, vždy se ztratím (smích).
Před dvěma lety jsem si doma vyfňukala svoji první ESP fenku Wings (evropský saňový pes) a zde začala moje profi dráha mushingu - canicrossu. Letos v červenci jsem ještě začala běhat pod vedením trenéra a průšvih v podobě závislosti na běhání je na světě…
Baví mě běhat se psem, ale bez psa? Ani náhodou!
Představila byste nám čtyřnohého člena svého týmu?
Běhat jsem začala s mojí fenkou australského ovčáka Bastetkou (Bastet Černý kondor), a posléze s její mladší sestrou Delinkou (Delicate Storm Černý kondor). Jak už jsem řekla, v roce 2021 přišla fenka ESP Wings a musherská licence. A protože „éespéček“ není nikdy dost, přibyla druhá fenka Katnys, a letos v létě ještě nejmladší posila týmu fenka Eurohund Lotty.
Proč jste si vybrala právě evropského saňového psa?
Jsou to úžasní psi, srdnatí, milí, silní, rychlí, a s obrovskou chutí k tahu a sportu všeobecně. Byli vyšlechtěni právě za tímto účelem. Právě díky využitým plemenům (německý krátkosrstý ohař, pointer, greyhound, sibiřský husky, aljašský malamut) má ESP tyto skvělé vlastnosti. OK, tak se přiznám, stát na stupních vítězů, v první trojici, je báječný pocit. Komu by se to nelíbilo? Abych „ustála“ konkurenci, tak to bez běžeckého drilu a skvělého psa prostě nejde…
Díky plemenům, která stála u jeho zrodu, je ESP dokonalým parťákem na canicross!
Od takového toho pobíhání po lesích a parcích je k Mistrovství světa jistě dlouhá cesta. Kdy jste začala pomýšlet na „metu nejvyšší“?
Ano, moje první běhání probíhalo naprosto spontánně, nekontrolovatelně a vlastně jsem všechno dělala úplně špatně, často jsem byla bolavá, přetížená. Oprava - vždycky jsem pak byla bolavá a přetížená, prostě jsem měla pocit, že když budu dřít – běhat jako pako, že budu dobrá. Moje forma se sice zlepšila, ale po čase jsem začala stagnovat. Cítila jsem, že potřebuji odbornou pomoc, a tak jsem oslovila trenéra Vladimíra Šáfra, a poprosila ho, zda by mě mohl trénovat. Slovo dalo slovo, a dnes běhám ještě víc, víc dřu, ale moje tréninky mají smysl a řád, a směřují ke svým vytyčeným cílům. Nedám na něj dopustit. Moje tréninky jsou tvrdé, mnohdy vlastně často těžké, ale vidím na sobě výsledky, zlepšení. Perfektní výkony bez dřiny a bez bolesti prostě nejdou dosáhnout.
Díky Vladimíru Šáfrovi mají moje tréninky konečně smysl a řád!
Jak vlastně probíhá nominace a samotné Mistrovství?
Základem je mít musherskou licenci. A pak dobře, tedy výborně, zaběhnout nominační závod – takže dřina, dřina a zase dřina.
Abyste dosáhla takového skvělého výsledku, musíte mít jistě vy i vaši psi speciální režim – speciální strava, tréninkový plán, fyzioterapie..
Moji psí sportovci mají tréninkové plány, vybranou stravu, před i po tréninku nesmím zapomenout psa řádně zavodnit. Samozřejmě mají speciální regenerační dečky, po tréninku či po závodě musí patřičně odpočívat – regenerovat. Když zmíním svou osobu, tak si každého 1. ledna dávám předsevzetí o tom, že nebudu jíst sladkosti ve velkém, že budu jíst zdravě, že nebudu jíst večer, že nebudu pít Jacka Danielse Honey s coca colou... A fyzio??? Co to je ???Opravdu si od ledna 2024 vezmu příklad ze svých psů a začnu se, co se týče stravy a odpočinku, chovat jako sportovec (smích).
Moji psi mají veškerou možnou podporu v tom, aby podávali skvělé výkony. Od příštího roku si z nich vezmu příklad!
Věnujete se výhradně canicrossu nebo podnikáte se svými psy i jiné aktivity?
Tréninky mých psích parťáků z 99% probíhají jako scootering, tedy pes mě táhne na musherské koloběžce značky Doxtor. Většinou při jízdě držím brzdy, a mám smrt v očích. Často své psy beru běhat s sebou na volno, a také jezdím na koni. Psi chodí s námi ven na vyjížďky, zde nabírají rychlost – kůň většinou nestíhá. V tréninku využívám i jízdu na kole. Naivně jsem si myslela, že budou běhat vedle mě, ale většinou z nich vidím jen zadní nohy.
Máte, stejně jako jiní vrcholoví sportovci, podporu sponzorů nebo se dá připravit na takovou událost i „z vlastních zdrojů“?
V podstatě mi nic jiného, než vlastní zdroje, nezbývá. Abych byla spravedlivá - letos mi na moje canicrossové aktivity přispělo moje rodné město Mašťov menší finanční částkou, ale jinak… Sponzor? Co to je? Kdo to je?
O sponzoringu si zatím můžeme nechat jen zdát!
Plánujete v příštích letech obhájit titul Mistra světa v canicrossu?
Na každých závodech chci uspět, proto trénuji, proto dřu. Stoupnout si po závodě se svým psem na stupínek vítězů je třešničkou na dortu po tom všem, co pro to musíme udělat. A hlavně JE TO NÁVYKOVÉ!!!
Děkuji za rozhovor. S vaším nadšením jistě v budoucnu titul obhájíte. A kdo ví? Třeba se najde i sponzor, který se rád pochlubí, že zaštiťuje mistryni světa.
Kateřina Smětáková
Foto: archiv Jaroslavy Sedlákové
Přinášíme rozhovor, který vás rozhodně osloví a určitě vás bude bavit. Mezi širokou ...
Tam nesmíte chybětSlyšeli jste už někdy o kryptorchismu nebo monorchismu? A víte, že se jedná o vady dědičné ...
Chov psů-->