Vánoční záškodníci

Psi a kočky – radost a starost zároveň. A jak pěkně nám dokážou zpestřit advent a přípravy na nejkrásnější svátky v roce! To si prostě nelze jen tak vymyslet, to se musí zažít. Nejdřív se zlobíme, soptíme a lamentujeme, ale pak si nakonec stejně řekneme, že bez nich by to vážně nebylo ono. A to je dobře…

Snažíme se o to každý rok všichni. Přežít Vánoce. Tedy pardon, samozřejmě užít si Vánoce. Poučeni z let minulých – nakoupíme dárky s předstihem (srpen je ideální, ale 23. prosinec také není špatný), vybereme jen ty nejoblíbenější druhy cukroví a pečení rozvrhneme na celý měsíc (na poslední chvíli v měsíci), výzdobu plánujeme s rozvahou a předem (třetí adventní neděle je pořád dost času) a hlavně si slibujeme, jak si budeme jen užívat čas s rodinou a přáteli a koukat na pohádky a chodit na dlooooouhé procházky s psími kamarády. Prostě si to tak hezky naplánovat a nenechat se ničím zaskočit. Jen chodit po vyzdobeném městě, upíjet svařák a kochat se atmosférou. Jo, jasně. Někdo by to totiž musel vysvětlit i psům. A kočkám.

Hady na prsou si hřejeme…

Ale ono by to stejně bylo zbytečné, protože to dělají naschvál. S první adventní nedělí se z hodných a rozumných mazlíčků změní na krvelačné bestie toužící po jediném – zkazit Vánoce všem a všemu. Kočky to mají stejně. Vůbec je podezřívám, že je to stejný druh a pro nás lidi se jen maskují. Jejich stejné myšlení a dokonalá spolupráce není náhoda. Ty zákeřnosti, co si chystají v nepravidelných intervalech, určitě celý rok plánují a domlouvají. Jiná možnost není. Leda že by byla chyba někde u mne. Ne. Jiná možnost není. Určitě ne.

Začne to nenápadně

Připravit výzdobu není zas takový problém. Adventní věnec děláme každý rok u kamarádky a pyšně si ho donesu domů a položím na stůl a těším se, jak druhý den, na první adventní neděli zapálíme svíčku a přivítáme vánoční čas. Jeden rok v něm spala kočka a svíčky použila místo škrabadla. Následující rok jsem tedy vyměnila velké svíčky za malé a prázdná místa ozdobila skořicí a sušenými pomeranči. Sežrali je psi. Další rok jsem nedávala velké svíčky, ani pomeranče, ale jen malé vanilkové čajovky. Sežral je pes. Hliníkové kalíšky vyplival na koberec a já si propíchla nohu. Jemu nic nebylo, já dva týdny pajdala a otázky na téma: „Co se ti stalo?“, jsem s přezíravým pohledem ignorovala. Loni jsme zkusili vypíchávaný věnec z organzy s polystyrénovým korpusem. Psi si ho nevšimli, ale kočka všechny pečlivě zapíchané kousíčky jeden po druhém vytahala ven a korpus použila místo škrabadla. Letos žádný adventní věnec vyrábět nebudu. Fakt ne.

Pečení cukroví taky nevypadá nijak nebezpečně.

Pokud si všimnete, že do trouby vlezla kočka. A že ořechů byly původně dvě kila, a ne jedno. A že roztomilý doprovod psa u tvarování rohlíčků není nic jiného, než číhání na ten správný moment a odvádění pozornosti. Kočka mezitím po záclonách vyšplhá na linku a vpasuje se do dvoucentimetrové škvíry pod stropem, kde čeká na signál. Pak skočí. Když jim to vyjde, z leknutí srazíte plech na zem a celá smečka uklidí dřív, než se nadechnete. Když nevyjde, chvíli se mezi sebou hádají a počkají na další várku. Většinou jim to vyjde. Letos žádné cukroví péct nebudu. Vážně ne.

No a takhle to pokračuje celý advent.

Spolupráce psů a koček je nekonečná a vymýšlení zákeřností nemá hranice, občas ale kočky mají potřebu své kamarády podrazit. Bohužel jejich podrazy opět jen a pouze přidělají starosti zas a jen mně. Plán je, že krabici arabesek z horní police špajzu srazí kočka na zem, psi pomohou s otevřením a obsah svorně zlikvidují. Ale kočka se lstivým výrazem místo kolekce srazí dózy s holandským kakaem a kokosem a moukou, které se kdoví proč v letu otevřou samy a zasypou psy. Zatímco psi trpí ve sprše (mokré kakao a mokrá mouka se změní v těsto. Pes v těstě jde hodně špatně umýt), kočka si v pohodě rozdrápne obal a na horní polici arabesky sežere sama. Sotva vykoupané psy pustím, snaží se ke kočce dostat. Vysypou další tři dózy, shodí marmelády a kompoty, takže místo těsta jsou ulepení od meruněk a jahod a pronásledují kočku prchající do bezpečí. Meruňky a marmeládu mám po celém domě. Letos žádné kakao ani kokos kupovat nebudu. Opravdu ne.

Letos vlastně nebudu dělat nic vánočního. Žádné věnce, žádné cukroví, žádný úklid. Nabízí se žádná kočka, žádní psi – ale bez nich by to nebyly ty správné Vánoce. Letos to mám moc hezky naplánované. Jen chodit po vyzdobeném městě, upíjet svařák a kochat se atmosférou.

Jo, jasně.

ilustrační foto: Nikola Kolářová