Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Rozumíte označením, jako jsou separační, úzkost, agresivita, behaviorální věda nebo moderní výcvik? To jsou slova, která v dnešním rozhovoru zaznamenáte velmi často. A s kým, že si to vlastně budeme povídat?


Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Tentokrát na mé zvídavé otázky bude odpovídat pražský trenér psů, sympatický Robert Zlocha, který má jasný názor na trénink a jeho výsledky jsou opravdu skvělé.  Jo, někdo má holt dáno do vínku. A co vy? Zajímá vás moderní výcvik psů? Pak je tento rozhovor určený právě pro vás...

Roberte, kdy a jak jste se vy vlastně dostal ke psům a proč jste se vydal cestou pozitivkáře?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Cesta ke psům byla poměrně jednoduchá, stačilo trochu písku ze Sahary v očích, pak udělat kariéru v bankovnictví, pár hodin hlídat štěňátko kamarádce, pořídit si vlastní a ještě potkat člověka, který mi ochotně předával patnáct let svých zkušeností se psy. A pak už byl jen krůček k práci trenéra psů, což se stalo přibližně před čtyřmi lety.

 

Samozřejmě vše velmi zjednodušuji. Před mnoha lety při práci blízko afrických břehů jsem do očí dostal infekci, která se přetavila do chronického syndromu suchého oka. I když jsem s těmito problémy vystudoval finance a pracoval v tomto oboru téměř sedm let, bolesti očí se zhoršovaly a nepřímo mě vlastně přivedly k pořízení vlastního psa a k trénování jako profesi.

 

A jelikož se mi líbilo založit vztah se psem na vzájemné spolupráci, cesta pozitivkáře pro mě byla velice přirozenou.

Co vás na pozitivní motivaci nebo tomto druhu výcviku baví nejvíce?

Chci se k ostatním chovat tak, jak bych chtěl, aby se ostatní chovali ke mně. A to je celé to kouzlo pozitivní motivace. Jsem vždy nadšený, když klienti aplikují tohle pravidlo i vůči psům a vidí, že to skvěle funguje a pes je začne poslouchat, i když ho k tomu nemusí nutit.

Pokuste se maličko přiblížit čtenářům, kteří nevědí oč jde, co vlastně znamená pozitivní trénink?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Pro mě je pozitivní trénink metodou založenou na spolupráci se zvířetem, na možnosti volby a na použití úspěchu jako stěžejního pracovního nástroje. S tím také souvisí důraz na správnou motivaci zvířete (ať je to cokoliv – jídlo, hračka, hra s člověkem nebo jiným psem, možnost kontroly situace nebo například vykoupání se v rybníku pro nadšeného „vodníka“).

 

A také důraz na budování žádoucích chování namísto snahy vzniklé nežádoucí chování hned potlačit. Co to znamená v praxi? Když pes skáče na lidi kvůli pozornosti nebo jídlu, můžu ho namísto trestání naučit pomocí různých her a cvičení, aby si sedl a klidným pohledem si jídlo nebo pozornost vyžádal. Nebo pokud pes tahá, můžu ho nejprve naučit jak chci, aby jeho chůze vypadala, tzn. ne se zaměřit na to, co od něj nechci.

 

Důležité je ale zmínit, že pro mě pozitivní trénink neznamená jen odměňování, ale také nastavení správných mantinelů. V rámci těch psa rozvíjím, co nejvíce podporuji a předávám mu, že spolupráce s člověkem je pro něj tou nejlepší volbou.

Máte vlastní úspěšnou trenérskou kariéru a mnoho spokojených klientů. Jak se takové portfolio buduje? Jaké všechny kurzy či školy jste absolvoval nebo kde vlastně čerpáte své vědomosti?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

V začátku jsem měl obrovské štěstí, že se mě ujala Pavla Kamrádová, trenérka s patnáctiletou praxí. Po dobu jednoho roku mě nechala účastnit se všech svých lekcí, po nich mi dál předávala na konzultacích potřebné znalosti pro práci trenéra a postupně mě nechávala vést některé své lekce. Díky tomu jsem hned od začátku získával velmi cenné praktické zkušenosti i v komplikovaných a náročných případech, s nimiž klienti přicházeli. Se šířícími se doporučeními se mi tak trénování stalo během několik měsíců prací na plný úvazek.

 

Díky původní práci korporátního bankéře jsem si uvědomoval, že investování do vzdělání a dalšího rozvoje je nutností. Proto jsem do dneška absolvoval asi padesát seminářů a kurzů a přečetl více než sto knih zabývajících se nejen výcvikem psů a jiných zvířat, ale i knih z behaviorální analýzy, etologie a psychologie. A s intenzivním vzděláváním počítám i nadále.

Zmiňujete opravdu velké množství nejrůznějších kurzů, našel by se nějaký, který byste zde rád „vypíchnul“?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Z kurzů, které mi nejvíce daly, bych zmínil týden v Anglii zaměřený na problémové chování (od agresivity, tahání na vodítku, špatného přivolání až po separační úzkost) u Chiraka Patela, jednoho z předních světových trenérů zvířat a psů. To pro mne bylo obrovskou školou a změnou v náhledu na některá témata. Malé detaily v tréninku mohou vytvořit úplně jiný výsledek.  Dále jsou to kurzy od Kena Ramireze (s nadšením jsem vyrazil i na jeho nedávnou  přednášku v Praze). Ze sportů bych jmenoval semináře i online kurzy u Shauny Wenzel, mistryně světa v obedience, které byly plné originálních postupů.

 

Stejně tak ale rád čerpám inspiraci od českých trenérů, jako je právě zmíněná Pavla Kamrádová a mezi další určitě patří František Šusta, Radecha Spudilová, Julka Bukovinská nebo Jakub Beran.

A nyní před sebou máte nějaký kurz či seminář?

Ano, aktuálně se chystám na čtyřdenní konferenci trenérů do Bostonu (vystoupí tam lidé, jako jsou Bob Bailey nebo Susan Friedman) a v létě opět na týden za Chirakem Patelem do Anglie. Pokud se tedy vše podaří, mé náklady jen na vzdělání tento rok přesáhnou dalece sto tisíc korun. Ale nelituji ani koruny.

Jak vás mohou lidé, kteří potřebují pomoc, vyhledat?

Můžou navštívit můj web www.psitrenink.cz nebo se podívat na aktuální informace, tipy a zajímavé příběhy klientů na Instragramu pod účtem www.instragram.com/robertzlocha_psitrenink.cz nebo na www.facebook.com/psitrenink.cz. Kdo by měl zájem o individuální lekci, tak mě najde ve cvičebně na Praze 5, případně jezdím i po Praze za klienty domů.

Dal jste tréninku psů přednost před úspěšnou kariérou bankéře, kterou jste měl nejen vystudovanou, ale také velice dobře rozjetou. Proč?

Hlavním motorem změny byly zmíněné zdravotní důvody. Syndrom suchých očí začal být postupně méně a méně únosný a při každodenní práci s počítačem a pod zářivkami jsem měl bolesti tak silné, že jsem si dál nedokázal představit takhle pokračovat a tušil jsem, že musím udělat radikální změnu. Po letech snahy o vyléčení, chození po doktorech včetně zkoušení nových metod v zahraničí jsem vyčerpal možnosti. Změnu kariéry jsem tedy bral jako poslední rozumnou cestu.

Podle mě jste udělal něco, co chtělo pořádný kus odvahy. Odejít z jistoty do nejistoty. To určitě nebylo jednoduché?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Nedávno mě kontaktovala jedna slečna s úspěšnou kariérou v IT, jejíž problémy s očima začaly být neúnosné. Když jsme si o tom povídali, ukázalo se, že prožívá stejné pocity, které jsem měl já – strach, nejistotu, pochyby, jestli bude schopná zahodit posledních deset let a začít znovu od nuly. Navíc když víte, že více než devadesát procent povolání je pro vás vyloučených, protože téměř všude dnes pracujete s počítačem, pod silnými světly nebo případně v prašném prostředí, je výběr o to složitější.

 

Na druhou stranu jsem si ten proces učení a pronikání do světa tréninku hrozně užíval. A když jsem si uvědomil, že se mi ten přerod z bankéře v trenéra povedl, že mě nová práce uživí a zároveň se pro mě stala životní cestou a zdrojem radosti, tak je to skvělý pocit. Uvědomíte si, že když člověk musí nebo chce, zvládne téměř jakékoliv překážky. To pro mě bylo jednou z nejsilnějších zkušeností vůbec.

A když jsem si uvědomil, že se mi ten přerod z bankéře v trenéra povedl, že mě nová práce uživí a zároveň se pro mě stala životní cestou a zdrojem radosti, tak je to skvělý pocit!

A takovou krásnou tečkou za touto anabází bylo, když o mně vyšel článek ve Forbesu. V časopise, který jsem znal z banky, a často v něm četl o svých klientech. A najednou psali o mně a trénování psů. To byl moment, kdy jsem si řekl, že se kruh uzavřel.  I kdyby se teď mé oči zázračně uzdravily, jsem si jistý, že už bych se nevrátil a dál zůstal věrný trénování a psům.

Pojďme se ale nyní podívat na vašeho psa. Mohl byste nám ho blíže představit?

Kiwi alias Bubble Lyrics from Remay Land je téměř čtyřletý černobílý borderák. V mládí měl projevy obsesivního chování, pásl předměty, měl extrémní oční fixaci na jiné psy a postupně začal být agresivní vůči jiným samcům. Takže u jeho výchovy bylo o zábavu opravdu postaráno a někdy jsem měl i slzy na krajíčku.

 

O to více pak chápu klienty, když přijdou s podobnými problémy a umím si představit, co prožívají. Zároveň jim dokážu nabídnout cestu a ukázat i na vlastním psovi, kde byl a kde je teď.  Protože díky důsledné práci jsou všechny jmenované problémy minulostí a Kiwi je úžasný hafan, který mi dělá radost.

A co nějaký psí sport? Zkoušeli jste?

Ze sportů jsme jeden čas propadli obedience, kdy hned náš první závod v OB1 skončil vítězstvím a ziskem více než 300 bodů z 320 možných a kvalifikací na mistrovství republiky. Ale i když jsme měli natrénováno na OB2, naše kariéra v tomto sportu skončila. Uvědomil jsem si totiž, že si Kiwi cvičení ne vždy tolik užívá, jako když jsem spolu dělali jiné aktivity, zejména nosework. Přesměroval jsem tedy naši energii právě do vyhledávání pachů, což Kiwi zbožňuje.

A co přesně teď se svým psem děláte?

Právě teď se věnujeme konceptuálnímu tréninku od Kena Ramireze, kde Kiwiho učím rozeznávat levou a pravou stranu na slovní signál a poté navazovat na další sekvence chování, najít a přinést stejné předměty, které mu ukážu v ruce nebo provádět několik naučených chování zároveň v jeden moment.

Jen pokud se klient naučí se psem pracovat a správně reagovat v různých situacích, tak je možné, aby oba v reálném světě plném nástrah obstáli!

Na internetu jsem viděla pěkné video, kde jste právě se svým psem. Na videu ukazujete, jak může pes ve městě perfektně fungovat. A přesně toto potřebuje velká řada pejskařů zvládnout. Jak na to, aby pes takto fungoval?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Vědět, jak na to, a pak do toho dát čas a energii – to je celé tajemství. To druhé za klienty udělat nedovedu, ale v tom prvním jim rád ukazuji tipy a postupy, aby ta cesta k cíli byla zábavou a mohli se svým pejskem zvládnout vše co nejdříve. A hlavně aby se stali trenéry svých vlastních psů, protože jen pokud se klient naučí se psem pracovat a správně reagovat v různých situacích, tak je možné, aby oba v reálném světě plném nástrah obstáli.

Vy nazýváte svůj způsob tréninku trochu jinak, než jsme dnes zvyklí a to „moderní etický trénink“. Co to slovo etický? Povězte nám o vaší metodě něco bližšího?

Učím psy, že spolupráce s člověkem je ta nejlepší volba.

Moderní pro mě znamená, že využívám nových poznatků. A etický, že tyto poznatky nezneužívám, ale naopak se snažím dbát o wellfare psa i člověka.

 

Pro mě je moderní etický trénink souborem získaných i mnou vytvořených metod, jenž se ale velice podobá tomu, co vidím u některých předních světových trenérů, kteří používají pozitivní metody a aplikovanou behaviorální analýzu jako základ své práce.

 

Kdybychom samozřejmě šli do hloubky, tak je otázka, co je to „moderní“. Když jsem nedávno četl v originále jednu z knih napsanou v roce 1953 B. F. Skinnerem, ze kterého čerpá vědomky nebo nevědomky většina knih, které se o tréninku napsali (například pojmy jako pozitivní posilnění, negativní posilnění atd.), tak jsem na některé pasáže hleděl s otevřenou pusou, protože to, co on byl schopný zjistit téměř před sedmdesáti lety, se často znovu objevuje v aktuální literatuře jako něco úplně nového.

Právě vy budete autorem našeho nového seriálu o moderním výcviku psů, což je jistě velice příjemnou zprávou pro všechny, které tento způsob tréninku zajímá. Prozraďte nám nyní, na co se tedy mohou čtenáři do budoucna těšit?

Chtěl bych pokrýt časté problémy u psů, mezi které určitě patří agresivita vůči jiným psům, hyperaktivita, separační úzkost, socializace, dále se zamyslet nad tématy, jako jsou inteligence psů nebo vytváření vztahu mezi zvířetem a námi a také otevřít diskuzi trochu alternativním pohledem na chůzi u nohy. A uvidíme, jestli ještě v průběhu roku něco přibude, protože nové podněty a nápady přicházejí pořád.

Ačkoliv bych si velmi ráda povídala dále a více rozebírala jednotlivé metody, musím to nechat až na plánovaný seriál, který vypadá opravdu lákavě. Na závěr se tedy ještě zeptám, máte nějaké nesplněné sny či tajná přání?

Přál bych si, aby mezi klasickými trenéry a „pozitivkáři“ vznikla diskuze. Rád bych, abychom se od sebe vzájemně víc (a bez předsudků) učili – ať už jde o nové postupy a nebo o desítky let zkušeností vypozorovaných v praxi. Protože všichni máme stejný cíl – zlepšit život jak páníčkům, tak i jejich pejskům.

 

Děkuji za parádní rozhovor.

 

Foto: archiv Robert Zlocha, Jan Fafrák, Leoš Turek

http://www.psitrenink.cz/cs/

Kam dál ...