To je kaňour, paninko! Tak čemu se divíte?

Rádoby vtipná videa, kdy pejsek či fenka předvádí kopulační pohyby na lidské končetině, polštáři nebo plyšovém zvířeti, hýbou internetem. Opravdu jde jen o „přetlak”, pohlavní pud nebo dominanci, jak toto chování prezentují jejich majitelé? Co se nám tím může náš pes snažit říci? A je lepší ho „nechat si užít” nebo takové projevy raději korigovat?

A jsme opět na písečku parkové univerzity. Nakrývání. Stalo se alfou a omegou nejen internetových ale i, díky vzniku bezpočtu psích hřišť, reálných konverzací. Mnozí páníčci, zejména muži, si takové chování vysvětlují extrémní potencí svého parťáka, popřípadě dominancí. Chlubílci dávají k dobru historky, jak ten jejich Brok „jede” prakticky nonstop, ať už je to na končetině člena rodiny, návštěvy, nebo má za tímto účelem plyšového medvěda. Ti, které toto chování obtěžuje a nepřijde jim ani trochu vtipné, zase sázejí na kastraci. Ovšem nakrývání není pouze doménou psích kluků…

Hormony

Jsou chvíle, kdy je sexuální chování v životě psa či fenky samozřejmě normální nebo dokonce žádoucí. Stejně jako u jiných živočišných druhů se pojí k období dospívání a páření. Obecně můžeme říci, že příležitostná snaha o krytí je v období dospívání normální. Taktéž pokud se v blízkém okolí nebo přímo v jedné domácnosti nachází hárající fenka. Nejen u psích samců, ale i u fen. Pokud však překročí únosnou míru a váš hafan je jako posedlý, konzultujte jeho stav i s veterinářem. V některých případech se může jednat o hormonální nerovnováhu.

Komunikace

Kopulační pohyby jsou ve psím světě také důležitým komunikačním prostředkem. Většina z nich by se dala označit za veskrze pozitivní zprávy. Co se nám, nebo ostatním psům, tedy může pejsek takovým chováním snažit sdělit?

Rozjívenost – divoká hra mezi pejsky je v plném proudu a najednou – hopla. A je vcelku jedno, jestli je to pár nebo jedinci stejného pohlaví. V přebytku emocí z divoké hry se to prostě občas stane. Naskakování se může projevit v tomto případě hlavně u štěňat nebo mladých psů, kteří prostě „něco” dělají, ale vlastně neví co.

Prosba o ochranu – pejsek se může dostat do situace, ve které je mu nepříjemně. Mnohdy je to důsledkem diskomfortu, který trvá déle, například velká únava. Pro psa to může být jedna z možností, jak na tuto situaci upozornit.

Obdiv – pes, na kterého váš naskakuje, je v jeho očích hoden obdivu. Ovládá nějakou dovednost, kterou váš pes neumí – zdolal překážku, aportuje, vyřešil hlavolam. V lidském světě byste kolegovi složili kompliment, pochválili ho, poplácali po rameni…

Jinak to neumí – u psů pocházejících například ze špatných podmínek může být nakrývání jediným způsobem komunikace, který znají.

Upouští páru – potřeba projevit emoce, vypustit nadbytek energie nasbírané třeba po dobrém krmení (většinou po mase). V negativním smyslu slova to může být i ochranné chování při velkém tlaku, frustraci. Tím se vracíme k bodu „Prosba o ochranu“.

Šikana – toto by se dalo nazvat oním dominantním naskakováním. Může se jednat o snahu vyvolat konflikt, nebo jak se říká, „honit si triko” na slabším, mladším, nebo novém členu skupiny.

Možné důsledky

Snaha nakrývat může být pro samotného páníčka značně obtěžující. Kvůli takovému chování je velmi pravděpodobné, že se počet vašich návštěv smrskne na minimum. Nejspíše nebudete příliš oblíbení ani v komunitě pejskařů ve svém oblíbeném psím parku, a počet pozvání na společné venčení se značně omezí. Váš nakrývač dost možná nezapadne mezi ostatní psy, a jen těžko bude hledat parťáka ke společné hře. Málokterý pes má pro neustálé naskakování pochopení, a většina se dříve nebo později důrazně ohradí. Pakliže se váš pes realizuje především doma na plyšovém zvířeti nebo polštáři, mohou z toho plynout zdravotní rizika jak po stránce fyzické, tak i duševní. U samců mohou vznikat v důsledku dlouhodobého tření odřeniny a následné výtoky nebo záněty předkožkového vaku. Ojedinělé nejsou ani následné problémy s prostatou. Psi i feny si na naskakování mohou vytvořit závislost. V podstatě vzniká obsese, jako je třeba olizování tlapek, točení se za ocasem atd.

Pomůže kastrace?

Na to není jednoznačná odpověď. Pokud je problém „pouze” hormonální, je kastrace jednou z možností, jak jej vyřešit. Pravděpodobně může ulehčit práci se psem i v případě, že naskakování dospělo až do fáze obsesivního chování. To však vždy konzultujte s veterinárním lékařem.

Jak z toho ven?

Staňte se mediátorem. Pomozte svému psu naučit se komunikovat vhodnějším způsobem, pokud naskakování začíná být obtěžující. Správné chování podpořte vhodným výcvikem a především výchovou. Odveďte pozornost od nevhodné aktivity  povelem, který pejsek bezpečně zná, a nabídněte mu tak možnost „správného” chování. Odpoutat ho od snahy nakrývat jej můžete i oblíbenou hračkou nebo pamlskem. V tom vám a vašemu pejskovi může být nápomocen zkušený trenér nebo výcvikář.

Kateřina Smětáková

Foto: Pixabay