Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Testujeme za vás... aneb Výukový program ATA - Trenér psů I. stupeň PODRUHÉ

Testovali jsme za vás již druhý víkendový blok ve výcvikové škole Animal Training Academy (ATA) pod vedením Jiřího Ščučky. A co se dělo tentokrát? Kurz byl opět doslova nabitý až po okraj informacemi a mnoha modelovými ukázkami situací v souladu s moderním výcvikem zvířat. Jako bonus proběhly i praktické tréninky s vlastními psy přímo pod taktovkou Jiřího Ščučky.


Testujeme za vás... aneb Výukový program ATA - Trenér psů I. stupeň	PODRUHÉ

Mrazivé únorové dny nás nezastavily a studenti výcvikové školy ATA se sešli v plném počtu na farmě PRAK nedaleko nechvalně proslulé D1, aby zde navzdory nepřízni počasí opět získali další cenné informace a rady pro práci se svými, ale i s cizími psy. A mrznout se nám opět všem vyplatilo.

Z domu jsem vyrážela něco málo po šesté hodině ranní. Ze zabahněné středočeské vesničky jsem se vydala směr Praha plná očekávání. Po příjezdu na farmu PRAK mě uvítala krásná romantická zimní příroda a ohrady plné koní. „Krásná to sobota“, pomyslela jsem si.

Mozek jede na informace...

„Nejen ten náš lidský mozek, ale i ten psí jede na informace a podle toho k němu musíme přistupovat“, tak zněla jedna z prvních sobotních vět při hodinách teorie. A aby i ten můj dokázal v sobotu ráno nastartovat a vstřebávat informace, bylo potřeba dodat mu dostatek kávy. O tu ale díky skvělému servisu nebyla nouze. Pojďme ale k učivu. Nejprve proběhlo shrnutí a zkoušení látky předešlé. Připomněli jsme si něco o domestikaci psa, dále základní pilíře péče o zvířata, důvody primárního a sekundárního výcviku, nebo také co je to antropomorfismus.

„On to ale doma umí, on mi to doma dělá...“

„Ano, já vám to věřím, že to doma dělá“, odpovídám poměrně často. Také jako výcvikáři slyšíte ne zrovna ojediněle tuto větu?  Tak přesně tyto myšlenky se mi vyhrnuly na povrch šedé kůry mozkové při vysvětlování toho, že každý cvik musí projít třemi fázemi. A přiznejme si, v praxi to tak opravdu nebývá. Teď to již vím a podle toho se snažím i činit, každý cvik učím do hloubky a pořádně. Když se nad tím zamyslím, dává mi i smysl, proč má fena, která závodila dle ZVV3, pak nebyla schopna uspět při poslušnosti v ZVV2. Neměla to naučené do hloubky. Ale zpět k náplni kurzu. Jako první učíme cvik doma ve známém prostředí nebo třeba na cvičáku, ale tak, aby pes nebyl rušený ani okolím, ani zvuky a byli jste tam pro něj jen vy a vymezený prostor. Mějte svého psa na vodítku, tím mu zamezíte v utíkání, kam bude chtít a zároveň nad ním budete mít i kontrolu. Pamatujme si, že co se na tréninku stalo jako poslední, to si pes odnáší do příště. Ukončete tedy výcvik vždy včas a správně!

Když chceme trénovat psa, musíme především:

  • Najít společný jazyk – komunikaci
  • Najít nástroj, kterým mu vysvětlíme způsob odměny.
  • Naučit ho určitému chování

Naučili jsme se věc, kterou sice známe, ale neumíme ji v praxi moc používat, nebo si to ani neuvědomujeme. Čím větší chceme mít nad vlastním tréninkem kontrolu, tím větší kontrolu musíme mít nad zdroji, prostředím a chováním.

Co ještě musí trenér znát?

Jéje, to je ale otázka! A odpověď zní: „Všechno a ještě něco víc.“ Být trenérem není jen tak. Člověk musí umět nahlédnout do hloubky. Pozorovat psa, jeho chování a určit správný postup výcviku. Jedním takovým vydařeným pomocníkem je tzv. motivační osa. Ta by měla, pokud jsem to pochopila správně, pomoci a zabrat prakticky na každého psa. A co to tedy je ta motivační osa? Ať už si pod tímto názvem představíte cokoliv, jisté je, že musí splňovat tři náležitosti:

  • Pes musí vědět, o co se snaží (potrava, balonek, jiná hračka).
  • Pes se musí dozvědět, kde to, oč se snaží, je.
  • Motivace musí být snadno dostupná.

Při vytváření motivační osy pracujeme v kontextu aktivní pes – reaktivní trenér.

 

Teorie je velmi zábavná a dobře výkladově připravená.

Baví mě sedět v posluchárně a řešit otázky, na které sama neznám odpověď. Ještě nedávno jsem neměla ani potuchy o tom, co je to primární či sekundární posilovač, nebo primární či sekundární motivace a najít mezi nimi rozdíl. Tak to bych nezvládla. Velmi zajímavé téma nedělní teorie byla kapitola „Jak se psi učí?“. Musím tedy přiznat, že na to jsem se těšila. A opět jsem byla donucena zavrtat se zpět do hloubky a otevřít svou mysl pro tři skvělé pány, a to Pavlova, Skinnera a Banduru.

Podívejme se na následující video, které nám ukazuje, jak funguje klasické podmiňování, které je postaveno na asociativním učení. V praxi to znamená, že je asociace vytvořena mezi podněty.

 

V našem případě si toto chování převedeme na práci s klikrem, kdy je spolu s potravou klikáno a vznikne tak podmíněný reflex právě na tento zvuk.

Pavlov = klasické podmiňování
Skinner = operantní podmiňování
Bandura = napodobování

 

Hurá do praxe! Už podruhé!

Dost už bylo teorie. Pojďme se podívat, co nám přinesl druhý víkendový blok v praktickém tréninku. Sobotní trénink byl rozdělen do dvou fází. V prvním byli prověřeni naši psi, nebo spíše my, jak jsme doma trénovali práci s klikrem. A tak jsme si dali malé opáčko prvního bloku, jen bez bedýnky. 

Učíme se nejen na psech, ale hlavně sami na sobě.

Ano opravdu je to tak. Hned v prvním víkendovém bloku jsme byli rozděleni do dvojic a tak spolu trénujeme i nadále. Co to znamená? Moje parťačka mě vždy hlídá, zda to dělám správně, počítá mi počet opakování, což je pro mě více než důležité. Doma, když trénuji, mě nikdo nehlídá a nachytala jsem se, že zapomínám dodržovat počet opakování a důležité přestávky. Takže moje milá parťačko, asi se budeš muset stěhovat na sever...

Přijde vám to vtipné? Mně ze začátku také, ale...

Když nám pan Ščučka podrobně popisuje následující cvičení, je nám to všem jasné. Jakmile dostaneme do ruky vodítko, klikr a pamlsky, zprvu jednoduché cvičení se proměňuje v horor. Opravdu si to nevymýšlím, najednou nevíme, ve které fázi máme kliknout, kdy máme udělat pohyb, nebo kdy máme zatahat za vodítko. Hrozné a tak jsem ráda, že začínáme jeden na druhém a netrápíme tak své čtyřnohé parťáky. Ti jsou sice neskonale tolerantní k našim chybám, ale tohoto je ráda ušetřím. Na druhou stranu už si umím představit, jak je asi „chudákům“ kurzistům u nás na cvičáku, když na ně mluvím onou cizí řečí.

Přestože na následujícím videu vypadáme opravdu vtipně, zvláště s kulichy na hlavách, považuji toto cvičení jako naprosto skvělé a pro naši práci se psem více než důležité. Ostatně před mnoha a mnoha lety, když jsem se jako dvanáctiletá dívenka ocitla na cvičáku, dostala jsem vodítko s plyšovým pejskem, abych se naučila nejprve chodit já s ním.

 

 

Lákání je metoda nezbytná

V neděli jsme se učili používat metodu lákání a hned v pěti polohách a třech fázích. Cvičení to bylo hodně těžké, neboť se mi doslova kouřilo z hlavy a kulich nebyl třeba. Ono zapamatovat si přesně, co mám v danou chvíli udělat, a ještě když se mi to mění v obtížnosti, byl skoro nadlidský úkol.

A když už jsme u úkolů...

Tak i ty domácí jsme dostali. A hned dva. První spočívá v procvičování oné složité metody lákání a hezky ve všech třech fázích a pěti polohách, což poctivě trénujeme každý den. Druhý úkol je daleko složitější. A ač mám za sebou x desítek závodů a zkoušek, bojím se, že si domácí úkol vyložím špatně. Co pro psa znamená povel volno (na vodítku a bez vodítka)?

 

V návaznosti na minulý díl „Testujeme za vás...“ nám do redakce přišlo i několik otázek přímo pro Jiřího Ščučku. A my jsme mu je položili. Zajímá vás, co nám odpověděl?
1)    Vážená redakce z článku „Testujeme za vás…“ jsem pochopila, že cvičíte pomocí krmení – ne s pamlsky, ale s krmnou dávkou granulí. Jak ale ochráním psa před nebezpečnou torzí žaludku, když ho při výcviku nakrmím a pořád po něm budu chtít práci. Děkuji za odpověď. Jana S.
Před „torzí” ochráníte psa nejlépe tak, že krmnou dávku rozdělíte na více částí.

2) Děkuji za představení a hodnocení této školy. Vůbec jsem nevěděla, že existuje. Nejsem trenér a nemám ani ambice na trénování druhých, ale mám svého psa. Chci však dělat vše dobře, a tak se ptám. Má pro mě smysl podstoupit tento kurz, když nepotřebuji certifikát? Adéla M.
Tento vzdělávací program není primárně určen pouze těm, kteří chtějí trénovat jiné lidi. Je určen pro všechny, kteří mají o výcvik psů a jiných zvířat zájem. Zejména I. stupeň je určen všem, kteří se chtějí naučit, co to vlastně trénink a hlavně moderní trénink zvířat je. Jak správně vést svého psa, jak ho správně trénovat. Jak správně zvířata chápat a jak zajistit, aby náš společný život s nimi byl šťastný a bezpečný pro obě strany. Cílem školy není vydávání certifikátů, ale poskytování informací a vzdělávání v oboru tréninku zvířat.


3) Je možné, aby mi certifikát proplatil zaměstnavatel? František Š.
Ano, to je možné.


4) Děkujeme za velmi přínosný příspěvek. Chtěla bych se zeptat, zda je možné nastínit trochu více něco například k problematice chůze psa? Jak jej nejlépe motivovat? Marcela G.
Omlouvám se, ale článek si klade za cíl informovat o tomto výukovém programu a jeho průběhu. Jednotlivé postupy a metodiky jsou jeho náplní, která je chráněná a je určena pouze jeho účastníkům. Rádi váš dotaz zodpovíme přímo ve škole, případně na individuální lekci, výcvikovém kurzu, či semináři pořádaném společností „Jiří Ščučka – Animal Training Academy“.


5) Dobrý den, zajímám se a čtu prakticky vše o motivaci. Video u článku bylo bezva a nikdy by mě nenapadlo se na to dívat tímto směrem. Chci se však dozvědět, jak se dá namotivovat pes, který nemá rád balonky, ani pamlsky. Jak poznám, co má rád? Mám pocit, že se jen rád válína gauči. Bára V.
Omlouvám se, ale článek si klade za cíl informovat o tomto výukovém programu a jeho průběhu. Jednotlivé postupy a metodiky jsou jeho náplní, která je chráněná a je určena pouze jeho účastníkům. Rádi váš dotaz zodpovíme přímo ve škole, případně na individuální lekci, výcvikovém kurzu, či semináři pořádaném společností „Jiří Ščučka – Animal Training Academy“.


6) Co získám získáním certifikátu? Martin P.
Získáním samotného certifikátu nezískáte nic. Svou účastí v programu však můžete získat informace a znalosti o moderním tréninku zvířat. Zejména I. stupeň je určen všem, kteří se chtějí naučit, co to vlastně trénink a hlavně moderní trénik zvířat je. Jak správně vést svého psa, jak ho správně trénovat. Jak správně zvířata chápat a jak zajistit, aby náš společný život s nimi byl šťastný a bezpečný pro obě strany. Cílem školy není vydávání certifikátů, ale poskytování informací a vzdělávání v oboru tréninku zvířat.


Zaujal vás tento článek a výcviková škola Jiřího Ščučky – Animal Training Academy? Chcete se také na něco zeptat? Tak neváhejte a napište nám na e-mailovou adresu redakce@ecanis.cz.

 

Zazvonil zvonec a i druhému víkendu byl konec...

Možná jste nyní zklamaní – nic moc jste se nedozvěděli. Ale tento článek nemá sloužit k tomu, abych prozradila výukový program, či metody této školy. Má vám nastínit průběh a vyvolat úvahy nad tím, zda by to pro vás mělo význam se zúčastnit, či nikoliv. Mne osobně i tento víkend nadchnul a už se velmi těším na další. A slušelo by se pochválit i trpělivého Jiřího Ščučku, který nejenže má detailně propracovaný učební plán, ale dokáže každému vše dokonale vysvětlit a nenechá se odradit ani záludnými otázkami a že jich nebylo málo.

 

                                                                                                                                                                           Jiří Ščučka - Animal Training Academy, s.r.o. otevírá další výukový program - Trenér psů I.
Výuka bude ve dvou týdenních blocích nahrazujících součastných šest víkendových bloků.
A to v termínech 14. 7. - 21. 7. 2018 a druhý týden 12. 8. - 9. 8. 2018 oba Ranč Orel v Jeseníkách.
Program bude otevřen při minimálním počtu dvanácti přihlášených.
Více informací:
dzbankova.jitka@mojda.cz
www.scucka.com

 

Foto a video: Jiří Ščučka - Aminal Training Academy (ATA)

 

Kam dál ...