Takovej jako normální den z pohledu psa…

Pamatujete si ještě z loňského Silvestra na Zůza storky? Že jste se opravdu od srdce zasmáli? My také a právě proto jsme jich i letos pro vás pár připravili. Takže ZŮZA STORKY POTŘETÍ!

Občas by asi každého zajímalo, co si asi tak myslí jeho pes v té které situaci. A možná bychom byli i velmi překvapení. A co třeba takhle? Pojetí velmi originální…

Hira:     

Ha, jedeme ven, hura, hura, hura. Super, pouští nás z vozéka, vyčurám se, vykadím, porvu se s Urynem, pak po mě asi bude něco mama chtít. Ty vole, vodáááá, chce se me čurat, ale seru na to, vodáááá. Hod mě glacek, hod mě glacek, hod mě glacek, nebo kamen, nebo kamen nebo něcooooo. Je hluchá? Kua skočím na nu, hm spadla, ta je blbá, no aspon si mě všimla, hod mě glacek, hod mě glacek, hod mě glacek!!!! Ježíííííš, furt nevyvolávej ty dva kretény a hod mě glacek, dělej, dělej, dělej... Konečněěěě, skáču, plavu, rychle, rychle, rychle, ti idioti plavou taky, ha mam ho a ven a znovu, znovu, znovu. Chu skákat a plavat. Ti dva mě serou, Viktor mě bere lepčí hračky, jako kosla bych ho hajzla, ale se ho bojím trochu, počkám, až bude čumět jinam a seberu mu to. Uryn furt řve, že chce taky glacek a pak pro něho ani nende. Ale zas, jak si furt lehá, tak si ho mama všima, zkusím si lehnot a covat, to ten blb neumí. Ležim, v ležu covám, tak dělej, hod mě glacek, hod mě glacek...

Ury:

Hurá, jedem cvičit asi. Chu něco dělat, doma v kotcu nuda jak svina, pak musím hlídat, a pač nende žádné zloděj, tak hlasím ty pitomý kočky a voni pak na mě všeci řvo: „fuj fuj fuj, drž hubu“ a tak, seru na ně, si budu hlasit, co chcu a kdy chcu, at si třá voko vysero.
A poští nás z vozéka, sejmu Hiru, páč Viktora mám zakázanýho. Pak se v klidu vyseru, už se mě docela chce. 
Super voda, budeme se kopat. Vono je to docela nuda, no když tak někoho sejmem, ti bezdáci si už dloho koledujo... Ta uječená kráva zas řve vo glacek. Ale jááá su vůdce a jáááá na něho mám první právo. Hod mě glacek, hod mě glacek, hod mě glacek. Takovej malej si strč třeba aji do prdele, se vůbec nebudu obtěžovat za tym skákat. Si donesu vlastního něco. Mám strom, ten je dobrej, hod mě ho, hod mě ho, hod mě ho. Jak jako nehodíš??? Hm, jak chceš, ti to vysvětlím po svým, když to nejde po dobrým, tak te načadím, pač jááá su vůdce, alfa samec, chapeš, co mě kua liskáš? Za jeden kosanec? No, tak tu máš další, ha řekla: „lehni“, cvičíme, lehnu, supr, supr, supr. Ležím, vidíš? Ještě něco řekni, k noze, chcu k noze, dělej, dělej, donesu si balonek, jak mám balonek, cvičíme spolu a sere na ty dva. Jak nemáme balonek, furt je vyvoláva. Mám, divej, mám tenisák, divééééééj, jo lehnu si a pak jo hodila ho do vody, jo rychle donesu ho, jojojojojoooooo.

Viktor:   

Hm jedeme ven. Co zas vymyslela? Ale dyt mě je to stejně u prdele. 
Poští nás z vozeka, du značkovat. A značka a tamhle hodím další, je a tady ještě nemám, no super, označím to šecko. A ti idioti zas ječej, Hujer chce cvičit, ten mě taky sere, jak je aktivní debil, a to tele... Jeee to tele čurá, no du zjistit, esik třeba nehárá, hned by mě byla sympatičtější... Hm nic, no. Tak značkuju dál. No, ale vokopal bych se. Hej mamo, hodíš mě glacek? No, to je dost, uhnite vy dva idioti, du se spláchnot. Ty voleee, sem našel plavacího peška. Super, parkrát si s něm zaplavu a pudu něco dělat. Nuda. Hele skočím mamě nenápadně na záda, bude prdel. Hahahaa spadla, tož jí volmatím toho plavacího peška vo xicht, třá se bude chtít tahat. Hm, asi nechce. No nic, asi se du projít do parku bo co. Ale hovno, skočím na nu eště jedno, za to že mě řekla „debile“, ted na břicho, její chyba měla se dávno zvednot, se tam valí jak nějaká chcíplina, tak co. Ha, to je sranda, skočim jí na břicho eště aspon dvakrát. Hele Hira má balon, no, tak to nee děvenko, ten je můj a ty si najdi glacek. Pešek je taky můj, maš s tým snad nake problém? No, vidiš. Ti stači kamen. Cože? Místo, jedeme dom? Si dělá prdel ne?

Jedeme dom!

Hira:

Schovám se do vody.

Ury:

Du na cvičák.

Viktor:

Fuck off, já du značkovat do parku, estě tam toho mám plno.

Kua chytla nás, chjo no tak jedem dom, no...

Ilustrační foto: archiv autorky