Asi už se letos koupat nepudu…

Pamatujete si ještě z loňského Silvestra na Zůza storky? Že jste se opravdu od srdce zasmáli? My také a právě proto jsme jich i letos pro vás pár připravili. Takže ZŮZA STORKY PODRUHÉ!

Ten čokl snad žije jenom proto, aby mě každé den nasral. Von nemůže normálně plavat, jakože se položit na vodu a máchat nohama, aby se udržel na hladině.

Von nemůže…

Ne! Von musí doplavat ke mně, do místa, kde stojím po stehna ve vodě, tže nemůžu logicky rychle uhnot a musí se začít zadníma vodražet do vrchu a skákat tak, aby mě celo zasral vod té vody! Von nemůže, dyž ho zapřáhnu za vodítko, aby mě vytáhnul do kopca, mě normálně vytáhnot. Ne! Von u tého musí zas skákat, štěkat a dělat takový pičoviny, až mě vyzuje z pičutek a v momentně, gdy zařvu „stuj!“, tak eště přidá na intenzitě, schválně abych si namlela hubu! 

A ta řeka, tak ta mě taky sere!

Jak je možný, že před třema dnama v místě normálně prondu, vody mírně nad kolena a neska v tom samým místě zahučim po pas? Proud jak prase. Musím z5 proti němu. Zajímalo by mě, jak to ty čokli dělajo, že jim to de. Mně nepomohly ani pomyslný pádla.

Tže náhodné kolemjdoucí dědek viděl následující scenerii:

Dva vlčáci plavó proti proudu řeky, jeden je rychlejší, druhej je nasranější a štěká, ale plave. Asi kilometr za nima se valí (no valí...) něco, co silně připomína hrocha, zuřivě to mává rukama, kurvujujepičujeserenato, ale nehne se to z místa. A když už po urputným boji s vodním živlem se tomu kooonečně podaří dostat se tam, kde je voda opět mírně nad kolena, tak to najedno padá a proud to háže zpátky na flek, z kerýho není uniku. Dědek za stálého kroucení hlavo odchází, páč toto zjevně ešče neviděl...

Asi už se letos koupat nepudu…

Ilustrační foto: archiv autorky