Svůj život bez psa si nedokážu představit!

Co byste řekli na to pořídit Parson Russell teriéra odrostlejšímu dítěti jako parťáka na výcvik? Nakonec proč ne? V rodině, kde dříve chovali a cvičili dobrmany, se jistě takový malý pracovitý pejsek nudit nebude a za to se své mladé paničce velmi rád odvděčí nejenom chutí do jakékoliv činnosti, ale také svou přítulností večer doma na gauči. Pojďme tedy na pěkný rozhovor!

Třináctiletou Viki Rezlerovou a její dvě parsonky znám osobně ze společných tréninků agility a moc se mně líbí, jak je tato mladá slečna šikovná, jak ji její dvě akční teriérky berou a vůbec jak spolu krásně dohromady pracují. A tak když bylo jasné, že březen 2025 bude na eCanis patřit právě tomuto teriérskému plemeni, nemohla jsem si nechat ujít příležitost a položit této sympatické juniorce pár všetečných otázek.

Mám to veliké štěstí, že s pejsky žiji v naší rodině už od malička. Jsou pro mě neodmyslitelnou součástí mého života. Postupně, jak jsem vyrůstala, jsem se začala zajímat o výcvik, triky a celkově o kynologii. Už si nedokážu představit svůj život bez nich. 

Před holkama jsme měli dobrmany, měli bychom je klidně znovu, ale mají hodně nemocí a umírají moc brzy. A už jsme nechtěli zažít to, že nám odejdou okolo sedmi let. Hledali jsme nějaké plemeno, které bude mít podobnou povahu, ale bude menší. Po půl roce hledání jsme našli chovatelskou stanici, která měla zrovna Parson Russell teriéry. Líbil se nám jejich vzhled, povaha, temperament a našim představám odpovídala i jejich velikost. 

První představím Bertičku:

Narodila se: 14. 5. 2020 

Je z chovatelské stanice: Blacksmith's Den 

Odkud je: Z Česka 

Čemu se věnujeme nebo jsme se věnovaly: agility do jejích tří let, základní poslušnost a triky. 

A teď Julinka: 

Narodila se: 16. 5. 2023 

Je z chovatelské stanice: Kennel Vovkulaka 

Odkud je: Z Polska 

Čemu se věnujeme: agility, základní poslušnost a triky. 

Holky spolu naštěstí vycházejí opravdu skvěle a od začátku si na sebe velmi rychle zvykly. Často si spolu hrají a běhají. Každá má svou vlastní povahu, ale krásně se doplňují. Bertička je starší, rozumnější a klidnější a Julča je taková tryskomyška.  

Občas to výhoda je a občas zase ne, když třeba potřebuji pracovat jenom s jednou, tak je složité vysvětlit té druhé, že ona teď prostě necvičí. Ale když byla Julča malá, měli jsme výhodu v tom, že toho hodně odkoukala od Berty, co a jak se dělá. Na procházkách s tím problém není, když je potřeba, jsou obě dvě naučené chodit u nohy spolu atd. V souvislosti se zvěří by to problém asi byl, ale my jsme měly zatím štěstí, že jsme zvěř ještě nepotkaly.  

Společně běháme agility a zkoušíme různé triky. S Bertičkou jsme se ze začátku věnovaly jenom základní poslušnosti a jednoduchým trikům. K tomu, že bychom mohly zkusit agility, nás přivedla chovatelka, když bylo Bertičce okolo osmi měsíců a mě okolo devíti let. Rozhodly jsme se to zkusit, tak jsme chodily na tréninky a později jezdily i na závody. Bohužel jsme ale s tímto sportem musely skončit, protože jsme zjistily, že Bertičce se nevyvinula část kosti v noze a kdybychom pokračovaly, jen by se to zhoršilo. Agility jsem se ale chtěla věnovat dál, tak jsme se doma s mamkou rozhodly, že si pořídíme dalšího pejska. Chtěly jsme stejné plemeno a zrovna jsme našly jeden vrh v Polsku, kde měli volnou jednu fenku, která se nám moc líbila, tak jsme se domluvily s chovatelkou, že si pro ni zajedeme. S Julčou jsem od začátku trénovala povel „okolo“ a základy agility. Výhodou bylo, že chovatelka štěňátka učila prvky, které se v tomto sportu dají dobře využít, protože ona sama je trenérkou agility. 

S Julčou bych se postupně ráda dostala do kategorie A3 a také jela na MČR juniorů a mládeže. Máme za sebou teprve čtyři závody a jednu splněnou zkoušku, tak uvidíme, jak nám to půjde dál. Obě nás to opravdu moc baví. 

U každé to je samozřejmě něco jiného. Bertička víc funguje na pamlsky, hračky ji také baví, ale jenom chvíli. Julče je to většinou jedno, jestli to je hračka nebo pamlsek, pro ni je největší odměnou, že může pracovat a něco dělat. Ona je totiž oproti Bertičce větší spoťák. Bertička se také ráda proběhne a něco si zacvičí, ale víc ji baví si na procházce čuchat, je výborná stopařka. 

Mamka mi zasahovala jenom do základní poslušnosti, do agility a triků vůbec. S Bertičkou jsem měla na závodech problémy s odložením a zónami. Na tréninku s tím potíže neměla, ale na závodech prostě nezastavovala na zónách, na kterých to normálně na tréninku dělala, a houpačku občas skákala z vrchu, to samé měla i s odložením. S druhou fenkou jsme ze začátku měly problém s houpačkou. Julča se jí bála už jenom, když ji slyšela bouchnout u někoho jiného, nechtěla potom ani trénovat. Naštěstí ten strach překonala, sice si u ní není úplně jistá, ale to mi vlastně nevadí, protože ji aspoň neskáče ze shora a má z ní přirozený respekt. Ještě potřebuje zlepšit náběhy do slalomu a také zóny. Jakmile je na závodech někde, kde už byla, tak ví, že se tam nic nedostává, takže tam nezastavuje. Sice je neskočí, ale i tak by bylo dobré, aby na nich zastavovala. S čím ale Julča problém nemá, jsou skočky, u kterých většinou zvládá vysílání na dálku a podtočení atd. A také má ještě moc ráda tunely. Mám štěstí, že je Julča velmi učenlivá a vše pochopí rychle.  

Na trénincích bych možná měla být víc trpělivá a občas si umět přiznat, že jsem chybu vlastně udělala já. A dobrou radu bych neměla brát jako výtku. Občas mi totiž nedochází, že je Julča moc malá na to, aby vše chápala hned. Mám naštěstí skvělou trenérku Báru Banýrovou, která má s námi velkou trpělivost a vše nás učí tak, jak nám to vyhovuje. A to je paráda.

Parson je skvělý parťák do života. Jsou to vnímaví a empatičtí psi, a také jsou dost tvrdohlaví. Jejich povaha mi ale vyhovuje. I když vím, že to je lovecké plemeno, klidně bych se bez jejich loveckého pudu obešla. 

Jsou chytří a energičtí a půjdou s vámi do čehokoliv. Rozhodně to ale není pes pro každého, potřebují zaměstnat hlavu a vybít si nějakým vhodným způsobem svou energii. Pokud jim tohle člověk nedokáže dát, může se to na něm projevit třeba tím, že začnou ničit věci, utíkat atd. A samozřejmě se musí počítat s jejich loveckým pudem. Pokud jim člověk dokáže dát to, co potřebují, tak si myslím, že není důvod, proč si ho nepořídit. 

Ráda bych se s Julčou zúčastnila více závodů a zkoušek. Plánuji pokračovat v tréninku agility a vylepšovat naše dovednosti, abychom se posunuly ještě dál. Také bych se ráda zaměřila na nové triky a možná vyzkoušela i nějaký další kynologický sport. Bohužel na to teď nemám moc času, ale do budocna bych ráda zkusila hoopers, Je to teď velmi oblíbený sport.  

Viki, moc děkuji za prima povídání a přeji ti, ať se ti s Bertičkou i Julinkou nadále daří.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Viki Rezlerové a Markéty Albertové, Ingrid Remetová