Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Také se už nemůžete dočkat, až se posunete z vlastních stop do těch cizích, a váš trénink dostane nový rozměr? Tak zbystřete, tento díl stopařského seriálu bude totiž právě o cizích stopách!
Pokud je váš pes již spolehlivým stopařem, máte za sebou nějakou tu základní zkoušku prvního stupně, případně i závod a hodláte se posunout dál, potom právě pro vás je určeno dnešní pokračování o přesném stopování. Začneme totiž šlapat cizí stopy!
Tento díl nebude tak dlouhý jako většina těch předchozích, protože překvapivě – téma cizích stop není příliš rozsáhlé. A proč? Protože naprostou většinu psů cizí stopy baví daleko víc, než stopy vlastní. Pokud stopujete pravidelně, jistě jste si všimli, že ačkoliv se maximálně snažíte neupadat do stereotypu, váš pes má tu vaši stopu zkrátka přečtenou. Protože používáte v tréninku neustále stejnou metodu pokládání pamlsků, předmětů, protože máte stále stejný rytmus chůze, stejně dlouhé kroky, stejně pokládáte lomy... a v neposlední řadě je tu váš pach, který váš pes sice zbožňuje, ale pracovat s ním je pro něj neskutečně snadné. Zatímco taková cizí stopa, to je teprve něco! Zejména pokud máte psa, který rád řeší úkoly samostatně, tak pro něj bude cizí stopa báječným zpestřením tréninku.
Naprostou většinu psů cizí stopy baví daleko víc než stopy vlastní!
Snadné nebo těžké? Jak pro koho!
Někteří kynologové zastávají ten názor, že psovi je to v podstatě jedno a že cizí stopy není třeba trénovat. A do jisté míry mají pravdu. Pokud pes spolehlivě a s nasazením vypracuje vaši vlastní stopu, velmi pravděpodobně úplně stejně vypracuje i tu cizí. Jenže je tu několik proměnných, na které je třeba brát zřetel!
Téměř pro každého psa, pokud samozřejmě vaší metou není splnění zkoušky FPr2 a dál už se nebudete chtít stopám věnovat. Protože ale předpokládám, že většina našich čtenářů míří trochu dál a nehodlá skončit u jedné cizí zkouškové stopy, nesmíříme se s tvrzením, že pes to prostě zvládne – protože čuchat přece umí. Ale najdeme si kladeče a pustíme se do toho.
Velký pozor na rady typu: „Dej bezdomovcům na pivo, oni ti našlapají!“
Jak efektivně nastavit trénink, abychom nenadělali víc škody, než užitku? Pravda je totiž taková, že pouze vy sami si dovedete perfektně našlapat stopu, na které si při vypracování ohlídáte všechny možné chyby. Protože pouze kladeč v tom terénu byl, a jedině kladeč přesně ví, u kterého stonku udělal lom, za kterým kamínkem položil předmět a kde vede stopa trochu nakřivo, protože se vyhýbal kopřivám. Pokud totiž čirou náhodou nejste v terénu, kde je stopa opravdu krásně vidět a nemáte ostříží zrak, tak se musíte spolehnout na to, že vám kladeč včas zahlásí každou chybu, každé mírné vybočení ze stopy a na to musíte být dobře sehraný tým. Praxe ale říká, že valná většina vrcholových kynologů se spoléhá především na stopy vlastní. Na těch řeší chyby a problémy, a na cizí stopy se zaměřuje především během tréninku na konkrétní soutěž s již kvalitně připraveným psem.
Velmi často se stává, že pes sice výborně sleduje cizí stopu, ale na začátku mu vůbec nedojde, že předmět, který má pach kladeče (tedy nikoliv váš, co jsme ho až doteď učili), by měl také označit!
Kladeč dokončil položení stopy, a nyní by nám měl sdělit podrobnosti. Detaily ze stopy, které by nás měly zajímat – jako kde musel uhnout ze směru, za kterou květinkou udělal lom, kde leží mrtvý potkan, na kterého je dobré si dát pozor, že poslední předmět leží těsně před cestou a podobně. Pokud kladeče vybavíte tužkou a papírem, tak si celou stopu zakreslí a lépe se mu budou všechny tyto skutečnosti vysvětlovat.
Než vyrazíte do stopy, samozřejmě i s kladečem, měli byste si domluvit jasné signály, které vám bude po cestě dávat a také byste se oba měli zaměřit na vypracování stopy, nikoliv na bezva pokec o psech.
Ačkoliv jsem již výše zmínila, že naprostá většina psů vypracuje cizí stopu bez problémů a s daleko větší chutí, než stopu vlastní, to samé bohužel neplatí u předmětů. Naopak, velmi často se stává, že pes sice výborně sleduje stopu, ale na začátku mu vůbec nedojde, že předmět, který má pach kladeče (tedy nikoliv váš, co jsme ho až doteď učili), by měl také označit. Většinou je to otázkou pár prvních stop, než to psovi dojde, ale je dobré se na to připravit a všechny předměty si opravdu pohlídat a v případě neoznačení postupovat stejně, jako když jsme na začátku předměty učili. Rozhodně se nerozčilovat, nezmatkovat, netrestat, ale úplně v klidu psovi vysvětlit, co po něm chceme.
Na závěr si dovolím malou úvahu – ve dvou se to lépe táhne, proto vás společné tréninky budou víc bavit, budete se navzájem motivovat, a když si se svým sparing partnerem budete šlapat stopy vzájemně, oba se něco nového naučíte!
Stopám zdar! A pokud si s něčím nevíte rady, napište do naší poradny!
Foto: Alena Vanžurová
Chtěli byste vylepšit svůj vztah se psem, odstranit různá nedorozumění a máte chuť se ...
Jak na to?Také se již od minulého dílu těšíte, co nového vám přinese ten další, co všechno se ...
Výcvik psů-->