Štěně v balíku

Ať už jste dlouholetým chovatelem nebo bude štěňátko u vás doma horkou novinkou, stane se, že nenaleznete „to pravé ořechové” přímo v Česku nebo na Slovensku. Nebo naopak vaše zajímavé spojení osloví zájemce z opačného koutu Evropy, či dokonce v zámoří. V takovém případě budete dost možná potřebovat využít služeb přepravní společnosti...

Ačkoliv většinou cestují budoucí majitelé se svým novým přírůstkem po vlastní ose, popřípadě je chovatel ochoten své vypiplané štěňátko doručit na novou adresu osobně, někdy je jednodušší, rychlejší a bezpečnější spolehnout se na profesionály. Stejně jako v ostatních službách, i zde se může kvalita dost lišit. Co by měl splňovat přepravce živých zvířat, jak ke komfortu chlupatého cestovatele můžete přispět vy, a co na to úřednický šiml?

Kdo tu srandu bude platit?

Pokud si pro štěňátko nejedete osobně, cenu přepravy a veterinárních úkonů „navíc“ chovatel většinou nezohledňuje přímo v ceně štěněte. Vše je samozřejmě na konkrétní domluvě. Obvykle však platíte kupní cenu plus dopravu zvlášť. Cena dopravy se samozřejmě odvíjí od toho, jak velké nebo jak staré štěně si necháváte doručit nebo naopak odesíláte novému majiteli, a jaký dopravní prostředek k přepravě využijete.

Suvenýr z dovolené

Obvykle nejjednodušší, i z hlediska dobrého pocitu vůči novému členu rodiny, je přivézt si štěňátko osobně. Můžete si jednak prohlédnout, kde prcek do té doby vyrůstá, a popřípadě se ještě zeptat chovatele na věci, které vás zajímají. V případě, že si štěně vezete z některé oblíbené destinace, spojíte i příjemné s užitečným. Malému dobrodruhovi se bude jistě cestovat lépe, když vás před expedicí do nového domova trochu lépe pozná. A vy před odjezdem můžete pár dní relaxovat, než vám nastane ten správný štěňátkovský kolotoč.

V EU je to pohoda

Jaké tedy máme možnosti? Nejobvyklejší je využití kurýrní služby, která se specializuje na převoz živých zvířat. Pakliže si obchodujete v rámci členských států EU, je to vcelku pohoda. Obvykle máte poměrně širokou nabídku kurýrních služeb, a štěňátko v rámci členských států necestuje ani příliš dlouho, ani příliš složitě. Dobu cestování lze významně zkrátit využitím letecké přepravy. U malých plemen také můžete využít možnosti cestování pejska přímo na palubě. Ani „papírově” nebývá cestování unií žádným velkým oříškem. Obvykle stačí označení štěněte mikročipem, pet pas a očkování proti vzteklině. Majitel obdrží i exportní průkaz původu. V případě, že budete chtít s pejskem absolvovat výstavy, zkoušky, závody nebo ho využít v chovu, je třeba vyřídit i zápis do plemenné knihy v novém domově. Ne všechny organizace vydávající průkazy původu však spolupracují. Například ČMKU (spadající pod FCI) neprovádí zápisy psů vedených pod UKC.

Kdy nám to jede?

Známe to všichni – jen co se náš vytoužený prcek narodí, už stříháme metr, aby byl konečně doma. V jakém věku tedy může štěndo cestovat? Odpověď jsme si vypůjčili přímo v poradně ČMKU od paní Vladimíry Tiché:

„Stručně řečeno – pokud pes pochází ze státu EU nebo ze státu, se kterým má  EU dohodu (takzvané třetí vyjmenované země), je požadováno, aby pes byl identifikačně označen čipem, měl vystavený pet pas, a byl v imunitě proti vzteklině. Platí ale, že vakcinace proti vzteklině je požadována za platnou v případě, že od základního očkování uplynulo 21 dní. Česká republika povoluje vstup i štěňat mladších 12 týdnů neočkovaných proti vzteklině, nebo štěňat ve věku 12 -16 týdnů, u kterých ještě není vakcinace platná. Požadováno je čestné prohlášení majitele (formulář je ke stažení na webu SVS) a dovozce by měl nejdéle 15 dní předem požádat o stanovení veterinárních podmínek. Další vakcinace nebo požadavek na jiné vyšetření požadováno není. Seznam třetích vyjmenovaných zemí najdete opět na webu SVS. Pokud by pes byl dovážen z jiné než uvedené země, je požadováno sérologické vyšetření stanovující hladinu protilátek proti vzteklině.”

Dovoz z tzv. třetí země

Co je to vlastně ta třetí země? Kromě vyloženě zámořské exotiky, jako jsou třeba Japonsko, Austrálie, Amerika a podobně, se může jednat také o evropské státy, které nespadají pod EU. Pokud si nejste úplně jistí, kam se daná země řadí, pomůže vám webová stránka Státní veterinární správy (SVS), kde najdete kompletní seznam. S informacemi o tom, co vše je třeba k dovozu štěňátka z takové destinace, zase pomůže příslušná ambasáda. Oproti EU však mohou být třetí země poněkud náročnější.

Zajímavosti

Japonsko

U importů z Japonka je pravidlem, že chovatel který k nám chce zasílat svůj odchov, musí být členem JKC, aby následně ČMKU uznala exportní PP. Ačkoliv je originální průkaz původu z Japonska malým uměleckým dílem, exportní průkaz musí být vždy psán v latince. Cílovou destinací pro přílet štěňátka byl v tomto případě německý Frankfurt. Pokud jste majiteli štěňátka a zároveň vlastníte chovatelskou stanici, budete mít na tomto letišti také vyšší celní poplatky.

Rusko

Při platbě štěňátka dovezeného z Ruska byl problém v měně. Banka nechtěla akceptovat eura, tudíž převod proběhl v rublech. Chovatelka chtěla společně se štěňátkem zaslat i krmení, na které bylo zvyklé. Opět nastal zádrhel v tom, že Rusko nesmí do Evropské unie vyvážet krmivo.

Snad vám dojde před bonitací

Ačkoliv jako chovatel odešlete svého mazánka do světa v nejbližším možném termínu, může se stát, že nový majitel si domů přivede už statného puberťáka. Při exportu do třetích zemí (třeba do Austrálie, na Island a do mnoha dalších koutů světa) můžete narazit na povinnou karanténu. Ta může být různě dlouhá. Například na již zmíněném Islandu se může martirium s karanténou protáhnout pekelně dlouho. Náklady na umístění psa v karanténě a následná povinná veterinární vyšetření se mohou vyšplhat do závratných výšek. Samotné transportní společnosti upozorňují, že ačkoliv běžně stačí začít vyřizovat přesun pejska asi měsíc před odjezdem, ve vybraných zemích (Austrálie, Japonsko, Nový Zéland...) je třeba začít s „papírovou válkou“ i půl roku předem.

Kateřina Smětáková

Foto: Pixabay