Staň se čtyřnohým hercem, aneb Jak se tvoří psí film

Sledovali jste na eCanis Silvestrovský ranec zábavy? Pak vám jistě neušel ani jeden film z dílny Letní filmové školy v Herolticích. A my pro vás dnes máme velmi zajímavý rozhovor s jednou z hlavních tvůrců těchto filmů. Pokud vás zajímá, jak se třeba i váš pes může stát hercem v takovém filmu, je tento rozhovor určený právě pro vás.

Pokud sledujete náš magazín pravidelně, jméno Magdaleny Novotné vám jistě nebude neznámé. Ano, hádáte správně, je to odstupující předsedkyně Treibball klubu. To ovšem zdaleka není její jediná aktivita, tentokrát jí totiž budeme pokládat úplně jiné otázky. Magdalena totiž v Letní filmové škole v Herolticích točí se psy i filmy.

Magdaleno, my jsme spolu celkem nedávno tvořily rozhovor o treibballu, ale protože já vím, jak velmi akční ženou jste, nedalo mi to se k vám opět nevrátit a znovu vás vyzpovídat. Vy jste založila Letní filmovou školu Heroltice. Co to je za projekt?

Ráda bych to uvedla na pravou míru. Já jsem Letní filmovou školu nezaložila. Přede mnou se už v Herolkách natočily čtyři filmy. Koncept byl jasný. Autor přijel první den do Heroltic, domluvil se s psovody, kdo co zvládne a odjel. Pak se tři až čtyři dny trénovaly různé dovednosti a autor přijel znovu na konci týdne a natočil příběh. Většinou to bylo něco kolem čtyř minut. Některé byly moc povedené, ráda bych vyzdvihla ten úplně první, jmenoval se Záchrana.

Problém byl s tím, že se vždy najali externí autoři, kteří byli profíky v režii, kameře atd. , ale neměli příliš zkušeností se psy.  S tím, co zvládnou nebo co od nich můžou očekávat... A hlavně se prostě jedna scéna nedá mockrát opakovat. Co vám budu nalhávat, i já jsem se po prvním natáčení dost poučila. Když jsem se pak dohodla s vedením Herolek, že zkusím udělat Filmovou školu já, měla jsem jinou představu. Chtěla jsem „opravdový“ film se vším všudy.

Některé vaše filmy jsme mohli vidět v našem „Silvestrovském ranci zábavy". Nejen mě to doslova nadchlo, ale zároveň mě to také přivedlo k otázkám. Třeba jak se takový film tvoří?

Hlavní je téma. U prvního filmu s názvem „Sedm statečných“ jsem se rozhodla zkusit natočit zkrácenou verzi původního filmu a využít skvělou Bernsteinovu hudbu a úžasný český dabing. Snad nám autoři budou tento pokus tolerovat (jsou samozřejmě uvedeni v titulkách) – je to filmová škola, učíme se hrát a natáčet, a celý film je neziskový. Ba naopak. Skládáme se na kostýmy, rekvizity a promítáme ho pak zdarma. 

U mého pojetí filmovky je příprava dlouhá… S výběrem tématu začínám někdy na podzim a v podstatě do května dalšího roku pracuji na přípravě a scénáři. Obvykle máme jen jeden týden na natáčení, to znamená opravdu přesný a detailní literární i technický scénář a důsledný časový plán, příprava exteriérů, alternativy pro různá počasí atd. Kdo někdy natáčel film, pochopí. No a po natáčení strávím dva až tři měsíce střihem a postprodukcí. Se sofistikovanějšími triky mi hodně pomáhá můj muž.

A probíhá nějaký „casting“ psích herců? Ti psi ve snímcích vypadají naprosto dokonale, ale určitě neumí vše, co je pro film potřeba. Učíte je to před natáčením nebo obsazujete role podle toho, co ten který pes umí? 

Na psí filmovou školu se může přihlásit jakýkoli pejsek. Nikoho neodmítám, naopak, jsem šťastná za nové tváře. Mou úlohou je zvolit správné typy pro správné role. Už jsem dávno abdikovala na speciální triky. Pejskovi stačí odložení vsedě a vleže. Bonusem je štěkání na povel, chůze místo běhu a mrtvolka. Ale i když to pejsek neumí, tak si s tím nějak poradím. 

Nicméně všichni pejsci a psovodi se musí dopředu připravit – hlavně si musí pro danou roli vymyslet a pořídit kostým. A občas mám i speciální požadavek na dovednost, například u „Sedmi statečných“ se pejsek dopředu učil tahat eso z karet, pro „Cestu do pravěku“ jsem zase potřebovala, aby boxerka hrající Trachodona uměla lovit „trávu“ z vody.  V „Limonádníkovi“ jiný pejsek musel umět držet housle, další čuchat ke skleničce s kolalokou  atd.

Kde berete ty úžasné nápady na filmy a chystáte něco nového?

Většina nápadů nepochází ode mne, ale od mé rodiny, účastníků filmové školy nebo od diváků předchozích filmů. Mně pak už stačí si jen správně vybrat. Chci, aby každý můj film byl jiný. Proto po mé prvotině „Sedm statečných“ jsem se rozhodla pro „Cestu do pravěku“ se všemi těmi triky a vlastním dabingem. Pak už byl jen krůček k české koňské opeře „Limonádový Joe“ a celou tuto řadu filmů na cizí téma chci letos uzavřít pohádkou – bude to „Lotrando a Zubejda“.

 Ještě bych ráda dodala, že pro každý náš nový film uspořádáme „velkolepou“ premiéru, kde všichni dorazí v kostýmech a celý večer je zasvěcen tématu filmu. U „Sedmi statečných“ to byl oskarový večer včetně dress code, červeného koberce a obtisku tlapek hvězd, v případě „Cesty do pravěku“ jsme všichni dorazili v pravěkých převlecích a u „Limonádového Joea“ to byl boj mezi Kolalokou a Trigger Whisky. A o to tady jde – zábava a radost především.

Filmy z filmové školy - Sedm statečných, Cesta do Pravěku a Limonádový Joe

Mimo těch hlavních filmů, které jsou, jak tuším, tři máte i mnoho vtipných krátkých filmových scének. Podle mě velmi pěkně propracovaných. Ty, jak se říká, „střílíte“ jen tak z hlavy nebo tomu předcházejí také velké přípravy?

Je to různé. Natáčení „Heroltické snídaně“ jsem vyhlásila dopředu, aby si lidi mohli nachystat kostýmy pro psy a vyzkoušet si ty „ruce“, ale natáčení samotné, včetně přípravy a úklidu místnosti, jsme zvládli za půl hodiny.

První dva díly parodie „Chce se mně?“ byly také velmi spontánní a rychlé, na ten třetí díl s názvem „Chce se mně na úřad?“ (na motivy Zootripolisu) jsem se přece jen musela trošku připravit. 

Takže je to různé a moc mne baví, jak se všichni kolem mne hned nechají zblbnout a jdou do toho se mnou.

Co když si tento rozhovor přečte někdo, kdo bude mít pro vás nápad na film. Kam se má obrátit?

Ať mne, prosím, kontaktuje. Nejlépe přes Facebook, jsem tam pod svým jménem. Máme i svoji skupinu Sdružení rodičů a přátel filmové školy, kam se každý může připojit a sdílet s námi nápady, zkušenosti a klidně se i zúčastnit jakéhokoli filmování.

Vaše videa a filmy dokážou člověku zvednout náladu, nicméně to není jen o filmech, jsou to především Happy Herolky, které jsou i letními vycvikovými tábory – je to tak?

Ano, ano. Hodně mých dokumentů je z akcí Happy Herolek. Tam jsem začínala a těm jsem stále zavázaná a věrná. Svou první kameru (Gopro) jsem si koupila kvůli „Adrenalin Dog Campu“ v roce 2014 a pak už se to vezlo. Snažím se ve svých dokumentech zachytit tu úžasnou atmosféru heroltických akcí a hlavně vztah člověka a psa. O ten jde především.  Asi nejvíc se mi v tomto směru povedlo video „Happy Herolky 2014“. Tam je všechno, o čem tady mluvím.

Happy Herolky

Co když si teď budu myslet, že pro vás mám bezva psího filmového herce. Jak vám ho mohu nabídnout a jak si jej prověříte?

Je to prosté – nic neprověřuju, nic neřeším… Ať se přihlásí na filmovku, já ho zkontaktuji a vymyslím pro něj roli.

Mě to stále vrtá v hlavě. Magdaleno, čím je pro vás film, respektive jeho natáčení a čím je pro vás pes? Skloubila jste to dohromady dokonale.

Filmování mne strašně baví. I když si po tom vyčerpávajícím týdnu vždy říkám „tohle je můj poslední film“, tak potom stačí pár dní a jdu do toho znovu. A ta krátká videa v mezičase? Je mi potěšením, že přináší radost. Prostě mne baví dělat něco pro ostatní, v osobním životě i mezi pejskaři. Tak bych to asi shrnula.

Závěrem dnešního rozhovoru se musím zeptat, co vás letos čeká?

No přece „Zubejda“... A pak společně s podobně postiženými kamarády velký vlastní projekt. Na ten se už moc těším. Chceme vlastní scénář, hudbu, dabing, prostě všechno... A bude to horor. Na plátně i v přípravě. Víc neprozradím.

Moc vám děkuji za krásný rozhovor a nádherná filmová díla a zvu naše čtenáře na pokračování na téma „Jak se točí psí film“.

Vysvětlivky:  Heroltice -  obec, místopisný název, Herolky - familiarni pojmenovani

Foto: Palo Novotný, Richard Vysloužil