Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Věděli jste, že s americkým kokršpanělem můžete provozovat celou řadu kynologických aktivit, a že to může těšit nejen vašeho psa, ale i vás samotné? A dovedete si představit, že si někdo doma nechá celý šestihlavý vrh a ještě zvládne se všemi na velmi slušné úrovni běhat agility? Souhlasíte, že každé vyprávění, stejně jako toto, jistě dokážou okořenit i veselé historky, které se skutečně staly. To vše a mnohem více vám nabízí následující moc pěkný rozhovor.


Spousta psů chce spoustu lásky!

Pokud by si někdo náhodou myslel, že se americký kokršpaněl hodí jenom na výstavy nebo jako ozdoba gauče (i když překrásná), pak je na velkém omylu. Tito sympatičtí akční psi se za balonek nebo pamlsek doslova přetrhnou a udělají vše, co vám na očích uvidí. Své o tom ví i sympatická Nataša Mühlová (CHS Bohemian Beauty), která se řadu let aktivně věnuje agility a v minulosti takzvaně „přičichla“ i k loveckému výcviku. V současné době také spolupořádá každoroční mistrovství kokršpanělů (anglických i amerických) v agility. Z jejího vyprávění je cítit nejen obrovská láska, ale i obdiv k tomuto velmi příjemnému plemeni.

Natašo, vaše cesta k americkým kokršpanělům je i docela pěkným příběhem. Podělila byste se s námi tedy o to, jak to u vás všechno začalo?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Vlastně jsem měla obrovské štěstí. Nikdy jsme doma psa neměli, ale když přišla před lety dcera, že chce vlčáka, začali jsme hledat nějaké přijatelnější plemeno do paneláku. Líbil se jí i pes od sousedů, americký kokr, kterého chodila venčit. Úplně náhodou jsem o tom mluvila se švagrovou, která měla kamarádku s američánkem a přes ní a poradkyni chovu jsem se dozvěděla, že se na Slovensku narodila první trikolorní štěňátka američánků. Poradkyně chovu na Slovensku vše domluvila a týden před vánočními svátky mi v rámci své cesty do Čech štěně dovezla až domů, aniž bych ho předtím viděla. Dnes si říkám, jak obrovské štěstí jsem měla! Betynka (Beauty z Mesačného svitu) byla úžasné štěně a od počátku nám převrátila život a všechny si nás okamžitě získala.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Začaly jsme spolu chodit na cvičák a objevily jsme úžasný sport – agility, který nás i naše psy baví dodnes, zkusily jsme i lovecký výcvik a složily s ní zkoušky vloh i barvářské zkoušky. A po čase jsme doma zatoužili mít po úžasné Betynce vlastní štěňátka. Vyrazili jsme tedy zkusit i výstavy, Betynku uchovnili a v roce 2002 se narodil v naší chovatelské stanici Bohemian Beauty první vrh – fenečka Abigail Avalanche a pejsek Archibald Angel. Jejich druhá jména vyjadřovala i povahu. Původně jsme si chtěli nechat jen fenečku, ale když vidíte, jak štěňata vyrůstají společně, jak si vyhrají, jak jsou na sobě závislá, Archieho jsme prostě nemohli nikomu dát a dodnes jsem vděčná za toto rozhodnutí. Za pár let se Abince narodila trojčátka Barunka, Blanche a Borůvka, z nichž dvě opět zůstala doma. Borůvka žila u našich známých, ovšem na konci svého života, když se její majitelé ocitli v domově pro seniory, se opět vrátila k nám. A tak jsme zpečetili naše soužití se svými čtyřnohými parťáky.

Americký kokršpaněl je inteligentní temperamentní pes, který je oddaný své rodině, vyžaduje její společnost a je vděčný za jakoukoliv společnou činnost!

V současné době máte doma poměrně početnou smečku, navíc smíšenou. Jak spolu navzájem vycházejí? A je AK v pohodě i vůči ostatním cizím psům?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Americký kokršpaněl je inteligentní temperamentní pes, který je oddaný své rodině, vyžaduje její společnost a je vděčný za jakoukoliv společnou činnost. Naši psi spolu vycházejí bezproblémově, mají ve smečce svoji hierarchii a v případě kolize většinou psi ustoupí fenám. V období hárání fen si psi trochu zkouší upevnit svou dominanci, ale vše bez vážnějších kolizí. Američani jsou neskutečně žraví, takže je třeba trochu upravit domácnost, např. zamezit přístup k odpadkovému koši, při krmení vymezit každému jeho místo a případně oddělit méně žravé jedince, aby nepřišli o svou porci. Ve smečce soutěží o pozornost svého pána a někdy na sebe žárlí obdobně jako děti. Je potřeba věnovat se všem stejným dílem, všechny stejně odměňovat. Soužití ve smečce umožňuje udržet i starší psy v pohybu a v kondici, stárnou pomaleji a aktivně.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Většina štěňat se narodila u nás, takže se do smečky začlenila úplně přirozeně. Před dvěma lety jsme si ale koupili dvouměsíční fenečku Jůlinku, měla jsem trochu strach, jak ji smečka přijme. Po dvou dnech si omotala našeho nejdominantnějšího psa Cashmera kolem prstu a úžasně se začlenila mezi pejsky, fenky ji přijaly trochu chladněji, jako konkurenci, ale nekonfliktně. Když jsme si po necelém roce přivezli další dvě ze čtyř štěňat po našem Cageovi, nejšťastnější byla Julča – okamžitě adoptovala Hopinku a Hurricana jako maminka, sestra, teta a chůva dohromady. To už smečka vzala jako naprostou samozřejmost a mladí spolu tvoří skvělou trojku.

S ostatními psy američani vycházejí bezproblémově, ale vždy velmi závisí na výchově a socializaci každého jedince, obdobně, jako u většiny plemen. Ve smečce se vždy cítí být silnější.  

Soužití ve smečce umožňuje udržet i starší psy v pohybu a v kondici, stárnou pomaleji a aktivně!

Zabýváte se příležitostně i chovem a vím, že máte doma desetiletá šesterčata, což je tak trošku raritou. Prozraďte nám, zda lze tolik stejně starých (mladých) psů vůbec nějak rozumně vychovat, o výcviku ani nemluvě…

Spousta psů chce spoustu lásky!

S láskou. Prostě je všechny milujeme, snažíme se je vychovávat s láskou a dáváme jim to najevo. Chce to spoustu času, musí to člověka bavit, ale oni to mnohonásobně vynahradí. S těmi šesterčaty to bylo trochu divoké, všichni mne zrazovali, ať si je nenecháváme všechny. Byla to tak trochu výzva – čtyři pejsci a dvě fenky. Naštěstí se narodili v květnu, takže celé léto jsme trávili venku a do podzimu zvládli všichni venčení, postupně i nějakou základní poslušnost. A navíc měli tu nejúžasnější maminku, Barunku (Barbarella Beau Bohemian Beauty), která je do konce svého života chránila, tolerovala a vychovávala.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Na cvičáku z nás moc radost v tomto počtu neměli, takže jsme základy agility zvládli na vlastních překážkách na zahradě a pak jsme se všemi vyrazili na letní výcvikové tábory (v té době jsme měli k tomu ještě pět dospělých psů). Vyrazit s jedenácti psy už není úplně logisticky nenáročné, ale i to jsme vyřešili. Samozřejmě, že v takovém počtu nemůže člověk dát všem tolik času, jako jednomu, ale myslím, že život ve smečce je udržuje v kondici jak fyzické, tak psychické a ta radost, když všechny vypustíte na zahradu je k nezaplacení. Letos oslaví šesterčata už desáté narozeniny. Se všemi jsme závodili a závodíme dodnes. V rámci uchovnění jsme zkusili všechny připravit na výstavu – v šesti kouscích v srsti to nebylo úplně jednoduché. Ale pár prvních výstavních úspěchů nás nabudilo zkusit další výstavy a nakonec šesterčata zvládla s naší vlastní úpravou i předvedením několik šampionátů včetně klubového šampiona a Interšampiona.

Je pravda, že výstavní srst a agility, obzvláště v tomto počtu, kdy v létě se trénuje a závodí povětšinou na venkovních parkurech a za jakéhokoliv počasí, nejde úplně dohromady, takže dnes mám většinu psů ve sportovním (krátkém) sestřihu.

Zavzpomínala byste trochu na svou první fenku, která se vám vryla hluboko do srdce? Co byste nám o ní pověděla?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Jak už jsem říkala, Betynku jsem kupovala jak zajíce v pytli a měla jsem víc štěstí než rozumu.  Betynka byla jedinečná – krásná, chytrá, pracovitá, šikovná, učenlivá – prostě báječná. Prožili jsme s ní téměř osmnáct let, dala nám skvělé potomky, zažili jsme spoustu vtipných situací, změnila nám pohled na život. Jsem vděčná její chovatelce, paní Hatalčíkové, že nám Betynku svěřila do péče.

Lovecké zkoušky – to byla výzva. Prostě jsem chtěla dokázat, že americký kokršpaněl není jen nějaký pejsek na gauč, ale je to plnohodnotný pracant!

Se všemi svými psy se věnujete agility, ale s Betynkou jste měla složené i lovecké a další zkoušky. Dalo to hodně práce nebo mezi ostatními plemeny bez problému obstála?        

Spousta psů chce spoustu lásky!

Když jsme přišly s Betynkou v pěti měsících poprvé na cvičák a než jsme se domluvily s trenérkou, Betynka si přeběhla jen tak kladinu a áčko a tak bylo rozhodnuto.

Lovecké zkoušky – to byla výzva. Prostě jsem chtěla dokázat, že americký kokršpaněl není jen nějaký pejsek na gauč, ale je to plnohodnotný pracant. Nejdřív jsme úspěšně složily zkoušky ovladatelnosti psa (ZOP) a chtěly jsme složit další zkoušky poslušnosti, ale pro lovecká plemena jsou jen lovecké zkoušky. Jezdily jsme celý rok každý týden na půldenní nedělní vycházky v létě, v zimě, v dešti, ve sněhu za známým myslivcem, který připravoval ke zkouškám i své psy. Moc nás to bavilo. S Betynkou v plné srsti jsem pak doma další dvě hodiny strávila v koupelně a obírala z ní půl lesa, koupala, vysoušela.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Kamarád myslivec nám připravoval pobarvenou stopu, učil Betku nereagovat na střelbu při odložení, podporoval její přirozené lovecké vlohy. Měla úžasný nos, krásně pracovala v terénu. Složily jsme spolu úspěšně zkoušky vloh a barvářské zkoušky, lépe než ostatní psi. Párkrát jsme zažily i ne zrovna příjemné situace, když třeba v závěsu za srnami přebíhala silnici těsně před jedoucím autem, jindy se zase rozhodla potmě sledovat srnčí stopu a výrazně si prodloužila dobu návratu.

Po složení zkoušek nás dokonce myslivci přivolali k dohledání postřelené zvěře. 

Bohužel americký kokršpaněl nemá hlasitost na stopě, takže další zkoušky už pro nás nepřipadaly v úvahu.

Vyprávěla jste mi i docela veselou historku, jak se vám vaši kokršpanělku nakonec podařilo dostat do vody a předvést požadovaný výkon. Jak to tehdy bylo?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Na to vzpomínám opravdu s úsměvem. Betynka nebyla úplným vodomilem, do vody vlezla po břicho a dost. Jenže na loveckých zkouškách je potřeba prokázat ochotu psa jít do vody jakýmkoliv způsobem, jen na něho nesmíte sahat. Vidím to jako včera. Studené podzimní ráno, mlha nad rybníkem potaženým zelenou řasou a řada dvaceti myslivců na hrázi. Paní přede mnou několikrát hodila anglickému kokršpanělovi klacek do vody, ale nic, kokříkovi se do vody nechtělo. To znamenalo konec zkoušky. To my jsme se na zkoušky připravily. Já se svlékla do plavek a vstoupila do ledové zelené vody, v jedné ruce pískací hračku, v druhé ruce řízek. Po chvíli přemlouvání se Betynka uvolila mne obeplout, vzala si řízek a my sklidily plný počet bodů a úsměvy myslivců.

Jednou jsme s kamarády na závodech venčili psy na břehu řeky. Betynka pobíhala a najednou zmizela. Po silné bouřce bylo nad jezem na hladině spousta dřeva a větví a Betka tam skočila, netušíc, že to není pevná zem. Kamarádovi se podařilo ji zachytit a vytáhnout z náhonu a ona osvěžená vyrazila a pod jezem se oklepala a vysušila na dece opalujícího se pána… pán šok přežil a Betka šla na vodítko.

Jindy Betynka na procházce zahlédla v dálce na louce vlnící se vysokou trávu, kterou bylo nutno prozkoumat a měla ohromnou radost, když skočila na mladý pár v důvěrné chvilce. Naštěstí její radost vzali s pochopením.

To my jsme se na zkoušky připravily. Já se svlékla do plavek a vstoupila do ledové zelené vody, v jedné ruce pískací hračku, v druhé ruce řízek. Po chvíli přemlouvání se Betynka uvolila mne obeplout, vzala si řízek a my sklidily plný počet bodů a úsměvy myslivců.

Pojďme se ale už přesunout na parkur. Agility bylo v plánu hned s pořízením prvního štěněte, nebo jste se k tomu dobrala až časem?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Kdepak. Betynku jsme pořizovali pro dceru Terezku jako parťáka, na procházky, prostě jako rodinného psa. Jenže jak Betynka rostla, říkali jsme si, že by měla absolvovat nějaký odborný výcvik. V kynologickém klubu nám nabídli agility, tak dcera začala docházet na tréninky. Jenže Betynka měla jasno a za svého vůdce si vybrala mě a tak jsem agility zkusila sama a úplně si je zamilovala. Terezka pak začala běhat s Betynčinou dcerou Abinkou a my už nedovolili, aby si vybrala někoho jiného za svého vůdce.

Ve které kategorii američan běhá a je schopný konkurovat ostatním podobně velkým plemenům?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Amíci běhají v kategorii small (SA – do 35 cm kohoutkové výšky) a medium (MA – do 43 cm kohoutkové výšky). Existuje spousta obecně rychlejších plemen, ale velmi záleží, jak pes zvládá techniku jednotlivých překážek a sekvencí, jak rychle reaguje a jak je sehraný se svým psovodem, prostě jaký tvoří tým. Dobře připravený a vedený američan je naprosto konkurenceschopný.

Trochu si nedovedu představit, jak lze skloubit tento nebo i jiný sport s jejich krásnou dlouhou srstí. Nemůže se třeba ošoupat nebo jinak poničit? A pak mne napadá i shazování překážek… Vnímáte to jako problém?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Zase úsměv. Dlouhá pěstěná srst je opravdu ozdobou, nicméně obnáší mnoho péče. O práci v lese v plné srsti jsem už mluvila. Rozhodně zamotané větvičky a chvojí v srsti není nic příjemného ani pro psa ani pro majitele, nehledě na to, že se tím srst ničí. Uchovnění američanů dnes spočívá jen ve výstavách a zdravotních osvědčeních, takže lovecké zkoušky dnes prakticky nikdo nedělá. Ale spousta američanů v srsti běhá agility. Je to věc názoru. Mám zkušenost, že při deštivém počasí dlouhá nasáklá srst může být důvodem shazování překážek, nehledě na to, že srst dlouho schne. Já mám na agility psy ve sportovním střihu hlavně z důvodu údržby, ale i z praktických důvodů, aby se například v horkých dnech mohli zchladit ve vodě. Dlouhou srst by bylo nutno vyčesat a vyfénovat, aby se nezacuchala, popř. ošetřit kondicionérem, a to např. na táboře pod stanem nevyřeším.

Jak své psy motivujete k práci a vyhovuje vám spíš trénink jednou za čas nebo naopak pravidelně vícekrát za týden?

Spousta psů chce spoustu lásky!

No, určitě pravidelný trénink je vhodný. U mě je to spíš otázkou času. Dříve jsme trénovali dvakrát týdně v létě, v zimě, pokud to počasí a terén dovolily. Teď občas trénujeme na zahradě, občas na cvičáku, rozhodně to nezvládáme pravidelně. V zimě na Vysočině moc trénovat nejde, do haly se dostaneme minimálně, takže přes zimu moc neagilitíme, což se odrazí na kondici celého týmu. Ale od jara zase tréninky vždy oživíme, jezdíme na závody, v létě na soustředění a na tábory, ale hlavně si užíváme společnosti skvělých parťáků.

Dobře připravený a vedený američan je v agility naprosto konkurenceschopný!

Dá se nějak obecně říci, které pasáže americkým kokrům sedí a bez problému se je naučí a které překážky třeba trvají déle nebo činí potíže?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Myslím, že obecně nelze říct, co je těžší nebo lehčí. Oni jsou američani nadšení z jakékoliv činnosti se svým milovaným páníčkem a za pamlsek nebo míček jsou ochotni se překonávat, dobře se nechají svést k jakékoliv legraci či zábavě. Samozřejmě záleží na tom, jak je schopný a učenlivý psovod a jak dokáže svého psa motivovat. Každý pes je trochu jiný, každý reaguje trochu jinak, na šesterčatech je to příkladné. Obecně nácvik zón má svůj čas a je mnoho způsobů nácviku, stejně tak slalom. K rychlosti např. velmi přispívá zvládnutí stažených oblouků a v neposlední řadě správné čtení parkuru psovodem. Například s Betynkou jsem celý život bojovala se zónami, sem tam se shozenou laťkou, protože se těsně nevešla do kategorie small a skákala tudíž o 10 cm výš, ale zase byla hodně rychlá. S Archiem jsme dokonce zvládli A3 šampiona, ale on pro mne udělal, na co jsem si pomyslela. On byl opravdu „Angel“.

Hodilo by se toto plemeno na agility i třeba pro začátečníka nebo rozumné dítě?

Rozhodně. Pokud si dítě svou láskou a vynalézavostí, ale i důsledností psa získá, bude to skvělý parťák a jak už jsem říkala, za pamlsky nebo hračky se přetrhne. Svou mírnou povahou, velikostí i temperamentem je naprosto vhodným rodinným a sportovním psem pro děti. Není paličatý, ani tvrdý, miluje děti, pokud s nimi vyrůstá a nemá špatnou zkušenost.

Americký kokršpaněl je svou mírnou povahou, velikostí i temperamentem naprosto vhodným rodinným a sportovním psem pro děti!

Letos (2023) proběhne už 21. Mistrovství kokršpanělů a agility a vy jste stála u zrodu této akce. Prozradila byste nám o tom trochu víc, a co vás tehdy vedlo k tomu něco podobného uspořádat?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Když jsem začala s Betynkou závodit, obdivovala jsem mistrovství pudlů, šeltií a belgičáků, které probíhalo v KK Komořany. Když jsme se trochu otrkali na závodní půdě, rozhodli jsme se s kamarády z KK Jihlava uspořádat v roce 2001 první závody Pohár Vysočiny a o dva roky později jsem v rámci tohoto závodu uspořádala 1. mistrovství kokršpanělů.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Tehdy moc američanů ještě agility neběhalo, s PP minimálně, tudíž jsem mistrovství spojila pro americké i anglické kokršpaněly dohromady a vyhlásila za podpory chovatelských klubů nejlepšího „američana“ a „angličana“ s PP. Tenkrát se běhalo jen ve dvou velikostních kategoriích, takže kokři byli prakticky všichni v jedné kategorii. První dva ročníky proběhly v Jihlavě, potom nás oslovil Tonda Grygar z KK Komořany a připojili jsme kokry k jejich mistrovstvím, která se začala pořádat v hale při MVP v Praze-Letňanech. V roce 2010 se mistrovství na jeden rok vrátilo do Jihlavy a od té doby je součástí Mistrovství plemen a v loňském roce jsme pořádali jubilejní 20. ročník. Dnes se již běhá mistrovství kokrů v kategoriích small, medium a veteráni. Letošní 21. ročník proběhne 29. - 30. 4. 2023 v Žamberku.

Spousta majitelů má amerického kokršpaněla „jen“ jako parťáka a případně na výstavy a chov. Není to trochu škoda? A k čemu dalšímu by se podle vás hodil?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Víte, každý má jiné nároky, jiné požadavky a cíle i jiné možnosti, a to nejenom fyzické, ale i finanční. Myslím, že jsem měla opravdu štěstí v tom, že jsem jako první měla Betynku, která byla neopakovatelná, ačkoliv u jejích potomků vidím zděděné vlastnosti jak fyzické, tak povahové. Za druhé bylo štěstím setkání s agility a pak už jsme tomu trochu pomohli.  Ale každá legrace něco stojí a soužití se psem musí akceptovat celá rodina, protože je to na jednu stranu povznášející a na druhou omezující, člověk musí trochu změnit způsob života, omezit své pohodlí a pokud se začnete věnovat sportu se psem aktivně, znamená to víkendové závody a semináře, soustředění, např. omezení nebo narušení rodinného soužití, omezení výběru dovolených apod., nepočítaje finance.

Spousta psů chce spoustu lásky!

Člověka to musí bavit stejně jako každý jiný sport nebo zájmová činnost. Jenže např. kolo nebo lyže odložíte do komory, ale psího parťáka máte 24 hodin denně a čeká na vás a spoléhá se na vás. O to je jakýkoliv sport či jiná činnost se psem lepší. Já jsem se k jiným psím sportům osobně nedostala, ale vím, že se američani uplatňují i v coursingu, noseworku, obedience, hoopers… Určitě je bude bavit i dogdancing či flyball, triky či psí hlavolamy, ale např. i canisterapie. A co se výstav týká, také jsme si to docela aktivně vyzkoušeli, ale naši psi jsou mnohem spokojenější na zahradě, na cvičáku a v přírodě, než když se češou, koupou a fénují. Rozhodně všem doporučuji alespoň si některý ze psích sportů vyzkoušet a uvidíte sami.

Co byste na závěr poradila všem majitelům AK, které tento rozhovor nadchnul, a měli by chuť se svým psem nějakou kynologickou aktivitu také vyzkoušet?

Spousta psů chce spoustu lásky!

Jak už jsem uvedla výše, vše se odvíjí od naturelu a možností každého majitele. Ale i parťák pro radost určitě ocení nové aktivity, vás obohatí o nové zážitky a děti budou nadšené. Pro ně jsou pořádány příměstské tábory se psem, různá soustředění a tábory. Dnes již existuje spousta klubů a spolků, kde je možno vyzkoušet různé psí sporty. A možná vás to chytne tak jako mne.

Moc děkuji za krásný rozhovor a přeji vám, ať se vám s američánky daří minimálně tak jako doposud!

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Nataši Mühlové

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Interiérová klec pro psa

Krásná interiérová klec nabízí nejen místo k odpočinku pro vašeho psa, ale je i vkusným doplňkem dovnitř každého bytu, či domu. Její vrchní desku lze využít jako odkládací stolek na dekorace, či potřeby po vašeho čtyřnohého parťáka.

ZB000796
od 6 650
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 22
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



-->