Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Líbí se vám slovenský čuvač a měli byste chuť se s ním navíc věnovat nějaké sportovní aktivitě? Neumíte si ale představit, jestli je to vůbec možné, co by třeba dělal rád a naopak k čemu se moc nehodí? A také jak na to, že? Odpovědi na tyto a další otázky související s výchovou a výcvikem naleznete na následujících řádcích…
Jan Líkař začínal se svým slovenským čuvačem na klasickém cvičáku a také klasickým způsobem výcviku. Časem se ale ukázalo, že by jeho pes přeci jenom potřeboval trochu jiný způsob vedení, aby ho cvičení opět bavilo a neztrácel při tom motivaci pracovat. Vše se nakonec povedlo a dnes je opravdu radost se na oba dívat. A trénování nakonec u pana Líkaře získalo i docela jiný rozměr, kdy nabyté zkušenosti ochotně předává dál nejen majitelům tohoto plemene, ale i komukoliv dalšímu, kdo o to projeví zájem. A o tom všem je náš společný rozhovor.
Pane Líkaři, vy jste si slovenského čuvače vlastně sám přímo nevybral, přesto však jednoho moc krásného máte. Povězte nám, jak to celé tehdy bylo?
Coudy se ke mně dostal ne úplně běžným způsobem. Když mi odešel v červnu 2014 ve velmi mladém věku Cooper, bernský salašnický pes, byla to pro mne velice těžká doba a já nechtěl o dalším štěněti ani slyšet. Aniž bych cokoli tušil, v prosinci 2014 se u nás objevil Coudy, vše zařídily mé děti. Bylo to velké překvapení až šok, ale na první pohled jsme s Coudym věděli, že patříme k sobě.
Jací jsou to podle vás psi?
Slovenský čuvač je pastevecký pes, jehož původním posláním byla ochrana stáda před šelmami nebo ochrana lidských obydlí před zloději. Toto chování má do jisté míry zafixované v genech dodnes. Přítomnost čuvače na zahradě domu jistě odradí nezvané návštěvníky. Při dobrém vedení se z čuvače stane skvělý parťák, který je se svým majitelem připravený provádět v podstatě jakékoliv aktivity. Jako každý pes, i čuvač miluje spolupráci se svým majitelem. Můžeme si zvolit sportovní kynologii, poslušnost nebo stopování. Majitelé čuvačů se často věnují sportovnímu pasení ovcí. Znám i čuvače, kteří mají složené canisterapeutické zkoušky. S čuvačem lze bez problémů absolvovat dlouhé i několikadenní túry.
Slovenský čuvač je pastevecký pes, jehož původním posláním byla ochrana stáda před šelmami nebo ochrana lidských obydlí před zloději. Toto chování má do jisté míry zafixované v genech dodnes.
Čemu všemu se s Coudym společně věnujete vy a jaké byly vaše společné začátky?
Od štěněte jsme spolu jezdili na cvičák a trénovali klasickou metodou, tehdy výhradně sportovní kynologii. Zvládli jsme několik zkoušek z poslušnosti i zkoušky stopařské. Byli jsme si vyzkoušet i pasení ovcí. S bezvadnou partou lidí z Klubu slovenského čuvače i Spolku chovatelů slovenského čuvače jsme několik let jezdili v zimě na čuvačí běžky, v červnu na řeku Jizeru na čuvačí vodu, o prázdninách na čuvačí tábor a na podzim na čuvačí koloběžky.
Co se stalo, že jste nakonec hledal v rámci výcviku trochu jinou cestu, než nabízí klasické cvičáky?
Narazili jsme na stejný problém, který potká mnoho psů, kteří intenzivně trénují klasickou metodou. Je to ztráta zájmu o spolupráci, která se většinou dostaví okolo třech let věku psa. Když se Coudy dostal do stavu, kdy už nechtěl na cvičák ani vkročit, řekl jsem si, že raději s takovýmto výcvikem, jehož motivací pro majitele je skládání zkoušek, skončím. A jak už to tak bývá, když dokážete z nepříjemné situace odejít, objeví se řešení. Díky mé dlouholeté kamarádce, která objevila trenérskou školu Animal Training Academy pana Jiřího Ščučky, jsem se začal učit základy moderního trénování zvířat. Nejprve to byly víkendové a týdenní výcvikové kurzy a poté, co mne tento způsob trénování a spolupráce se zvířaty úplně pohltil, pustil jsem se do studia trenérské školy. Vědomosti, které jsem u pana Jiřího Ščučky získal, zásadně změnily mne, ale i můj náhled na výcvik psů a psy samotné. Zpočátku jsem velice těžko chápal, o čem je řeč. Pak přišla fáze, kdy jsem si uvědomil, co všechno jsem svým přístupem ve výcviku z pohledu psa „pokazil“ a pochopil jsem, proč najednou Coudy nechtěl cvičit. Zjistil jsem mj., že pes není tvor, kterému musím neustále velet a nařizovat, co má a nemá dělat. Naučil jsem respektovat potřeby svého psa a brát ho spíše jako parťáka. Když stanovíme jasná pravidla a svému psovi srozumitelně vysvětlíme, co po něm chceme, zařídíme, aby pes měl motivaci s námi spolupracovat, začne aktivita přicházet sama od psa. A my zjistíme, že máme najednou zvíře, které vše dělá s nadšením, je schopno samostatného přemýšlení a hlavně se na každý další trénink těší! A to je Coudymu už osm let. Zkrátka nechuť pracovat a vůbec vkročit na cvičák se u Coudyho změnila v očekávání a radostný nástup na trénink.
V současné době působíte jako trenér psů sám. Pokusil byste se porovnat práci čuvačů s ostatními pracovními plemeny? Jaké mají přednosti a naopak nevýhody?
Čuvač je pastevecký pes. Na rychlost a aktivitu pracovních plemen, jako má německý či belgický ovčák, čuvač nikdy nedosáhne. Ale vše záleží na tom, jak se zvířeti věnujeme. Trénování s čuvačem je možná trochu náročnější, stojí více námahy, úsilí a trpělivosti, ale o to větší radost mám, když se nám podaří získat ho pro spolupráci s majitelem.
Co by podle vás rozhodně neměl v rámci socializace a výchovy zanedbat novopečený majitel tohoto plemene?
Předně to neplatí pouze pro čuvače, ale jsem přesvědčen, že to platí u každého psa a zejména majitele. Měli bychom se hned od štěněčího věku věnovat všeobecnému rozvoji. Vysvětlení základních pravidel života v lidské smečce by mělo být samozřejmostí. Měli bychom ho seznámit s co největším množstvím podnětů, které může životě s člověkem, myšleno po boku majitele v lidském světě, potkat. Co pes zná, toho se nebojí, ostatně tak to máme přece i my lidé. S naší pomocí by se měl naučit, že další lidé a psi nejsou nepřátelé, že není třeba se obávat rušných ulic ve městech, schodů či podchodů, že jízda autem, autobusem, vlakem nebo výtahem patří do našeho života a je to vlastně zábava. Velice důležité je poskytnout psovi možnost nerušeného spánku v kotci, kleci či přepravce, protože každý pes potřebuje šestnáct hodin denně odpočívat. Neméně důležitý je i způsob odměňování při tréninku. Pokud se nám toto podaří dodržet, odměnou nám bude aktivní, sebevědomé zvíře, které s námi bude s radostí spolupracovat po celou dobu života. Vše co zmiňuji, však znamená pro většinu majitelů změnu úhlu pohledu na sebe sama a na zvíře. Vše je však podloženo výzkumy a hlavně zdravými psy, kteří se dožívají vysokého věku v dobré fyzické i zdravotní kondici.
Z roztomilého, bílého „medvídka“ se může špatnou výchovou rychle stát nebezpečné zvíře. A stále platí, pes za to nikdy nemůže!
Povězte nám, co všechno se může stát ve chvíli, kdy to člověk podcení a vzájemná komunikace mezi majitelem a jeho bílým „medvídkem“ jaksi vázne?
Velmi důležité je začít nesprávné chováním psa řešit včas a případně vyhledat odbornou pomoc. Čím dřív se budete případným potížím věnovat, tím větší šanci na jejich úspěšné zvládnutí máte. Čuvač je velký a silný pes a s tím bychom měli k němu přistupovat. Z roztomilého, bílého „medvídka“ se může špatnou výchovou rychle stát nebezpečné zvíře. A stále platí, pes za to nikdy nemůže!
Ke kterým aktivitám se SČ hodí a co mu naopak moc nesedí?
Můžeme se s čuvačem věnovat v podstatě čemukoliv, co bude nás i psa bavit. Jedna z disciplín, kterou pravděpodobně čuvač nebude zvládat, jsou obrany. Většinou nemá od přírody dostatek loveckého pudu.
Nemohu nezmínit, že s Coudym máte na svém kontě i mimořádný výstavní úspěch. Mohl byste se s námi o něj podělit?
Přibližně do čtyř let věku Coudyho jsme s výbornými výsledky jezdili na výstavy v České republice i v zahraničí. Naše nejcennější úspěchy – vítězství na Klubové výstavě slovenských čuvačů v Pribylině na Slovensku a titul světového vítěze na Světové výstavě v Lipsku.
Prozradil byste nám na závěr, jaké máte plány do již rozběhlé kynologické sezóny?
Těším se na další rozšiřování vědomostí v Animal Training Academy pana Jiřího Ščučky. V tom mi určitě rád pomůže i Coudy, společná práce nás oba velice baví. Budu se určitě v maximální možné míře věnovat svým kamarádům a klientům při trénování jejich psích parťáků. Jelikož tento způsob trénování mi přinesl nejen veselého a zdravého psa, ale i spoustu úžasných a zajímavých lidí, kdy se všichni těšíme na další tréninky, ze kterých se stala i přátelská setkání. A to je veliký dar, za který jsem velmi vděčný!
Děkuji vám za rozhovor a přeji, ať se daří.
Michaela Weidnerová
Foto: archiv Ing. Jana Líkaře, CHS Tatranská perla, Pixabay
Pořád jste se těšili, kdy už v rámci představování belgických ovčáků přijde na řadu i ...
Rozhovory o plemeniZalíbilo se vám plemeno shih-tzu a zároveň byste měli chuť adoptovat si některého z pejsků, ...
Rozhovory o plemeniÚtulky-->