Sbohem granule aneb návrat k přírodě!

Zvažujete přechod na BARF? Co ta zkratka vlastně znamená? Je to pro psa vůbec dobré? A jaká jsou pro a proti? To jsou otázky, které si každý zodpovědný majitel nejlepšího přítele člověka jistě položí. Pokusíme se vám pomoci na ně najít odpověď…

Možná si říkáte, co je to za hloupost. Možná ale také už delší dobu přemýšlíte o tom začít svého čtyřnohého kamaráda krmit přirozenou syrovou stravou a ne a ne se k tomu konečně rozhoupat.  Na začátku jsou samozřejmě pochybnosti a řada otázek.  Bude to pro mého psa dobré? Nebudu s tím mít moc práce? Není to drahé? A kde vlastně budu to kvalitní maso shánět? A další a další pro a proti. Pojďme se na to tedy společně podívat.

BARF? „Nikdy!“

Kdysi jsem na tom byla úplně stejně.  S touto „pochybnou“ metodou krmení mne totiž asi před deseti lety seznámila moje kamarádka chovatelka, od které jsem si nakonec přivezla i úžasnou fenku. Byla velmi zapálená a přesvědčená, že tento způsob krmení je pro její psy ten nejlepší možný. Poměrně často vyrážela na jatka, vozila domů různě velké kusy hovězího či vepřového dobytka a poté je půl dne porcovala sekyrkou na zahradě na špalku a následně to stejně dlouhou dobu balíčkovala do mrazáku. Rovněž nelenila objíždět hypermarkety, masokombináty či drůbežárny kdesi na vsi s cílem sehnat levný ořez. Bylo mi jí líto, když jsem ji pozorovala, jak na letních táborech řeší, kam dá maso, nebo když večer všichni ostatní už dávno seděli u skleničky něčeho dobrého, tak někde v koutku ještě krájela zeleninu na ráno a u toho přemýšlela, co dá do stopy, aby jí to nesežrali mravenci. Podvědomě jsem tušila, že to asi něco do sebe má, ale nakonec zvítězil pud sebezáchovy. Pouze při představě podobné činnosti mne totiž polévalo horko a následné rozhodnutí bylo tedy celkem jasné – „BARF? Nikdy!“

Čo bolo, to bolo…

Naštěstí a to hlavně pro mé psí holky jsou tyto doby dávno minulé a dnes je všechno jinak. I já jsem se tedy nakonec po dvou letech váhání vydala touto cestou. Proč? Prvním impulsem byla naše v té době téměř jedenáctiletá kavalíří babička. Sice (a to klepu na dřevo) ještě neměla relativně žádné zdravotní problémy, a protože jsem si přála, aby tomu tak bylo co nejdéle, začala jsem se všemi dostupnými prostředky snažit trochu pozastavit čas. A jsem přesvědčená, že kvalitní strava, která příliš nezatěžuje trávení, je rozhodně jedním z nich. Druhým pošťouchnutím na pro mne správnou cestu byl začátek předloňského roku, kdy se v naší chovatelské stanici po dlouhé době narodily hned dva vrhy štěňátek – hovawartů a kavalírů, a s tím samozřejmě vyvstala i otázka vhodného krmení. Vzhledem k tomu, že v současné době totiž stále více a více chovatelů psů přechází na syrovou stravu, mi bylo naprosto jasné, že malé trhače musím naučit baštit úplně všechno (aby si noví majitelé pak mohli sami vybrat, čemu dají přednost) a tím pádem si i něco trochu nastudovat v knihách či se poptat po známých, kteří už byli v tomto ohledu nějaký ten krůček přede mnou. A jak to dopadlo? Zjistila jsem, že to zas až taková věda není.

Syrové maso, kosti, zelenina, ovoce…

Ale co to ten BARF vlastně je? Tato zkratka se dá přeložit různě, nejznámější výklad je asi Bones And Raw Food (kosti a syrová strava) nebo také Biologisch Artgerechte Rohe Futerung (biologicky vhodná syrová výživa). V praxi to neznamená nic jiného než, že psa krmíme tak, jak je pro masožravce přirozené a jak se stravují i jeho divocí příbuzní, tedy syrovým masem, kostmi, zeleninou a ovocem.  Prostě vším, co si taková psovitá šelma může volně v přírodě ulovit, či se k tomu dostane prostřednictvím bezezbytkové konzumace své kořisti (třeba i obsahu žaludku s natrávenými rostlinnými složkami). V podstatě to ale není nic nového. Dokud neexistovala průmyslově vyráběná strava, krmil tak každý, nepočítám-li pochopitelně „průkopníky“, kteří si psí misku pletli s popelnicí a házeli tam i nevhodné zbytky ze stolu. Jinak řečeno – žádná náhražka nebo chemie vzhledem a mnohdy i chutí připomínající králičí bobky. Používají se výhradně čerstvé, zdravé a lehce stravitelné suroviny, které si navíc sami vybereme a ze kterých je psí organismus na rozdíl od průmyslově vyráběné potravy schopen využít maximum a velmi dobře na nich také prospívá.

Proč do toho jít?

Podíváme-li se na to ještě podrobněji, tak zjistíme, že tento způsob krmení nám, ale především našemu čtyřnohému kamarádovi přináší mnoho nesporných výhod. Jednak víme naprosto přesně, co náš pes zbaštil a jak se při tom olizoval. Potrava je vždy čerstvá, velmi chutná a jsme schopni sami ovlivnit její kvalitu. Navíc se dá velmi dobře reagovat na aktuální potřebu psa (zátěž, odpočinek, dieta, alergie apod.). Některá plemena či konkrétní jedinci mají například vyšší sklony k tvorbě zubního kamene, pak můžeme obrazně řečeno zajásat. Pejsek krmený BARFem pravidelně okusuje kosti, chrupavky nebo žvýká větší kusy masa, a tak o svůj chrup přirozeně a nenásilně pečuje, má ho čistší a nezapáchá mu tolik z tlamajzny. Spokojené bude i jeho zažívání, hned tak ho totiž nerozhodí nějaká venku nalezená „dobrota“ či námi zaviněná dietní chyba, protože nemá tzv. „líné“ trávení a dokáže velmi spolehlivě zpracovat různé druhy potravy. A vezmeme-li to detailně i z té druhé strany a to doslova, pak vyprodukovaný odpadní materiál při tomto způsobu stravy má mnohem menší objemové parametry a nižší zápach.

I nějaký ten mínus se najde

Pochopitelně každé pro, má i svá proti. Já osobně jsem měla největší strach z toho, abych zvládla každý den namíchat optimální a vyváženou krmnou dávku a abych se brzy neocitla v rozvodovém řízení, protože veškerý čas v kuchyni mi zabere příprava psího menu. Moc jsem nevěřila ani chytrým poznámkám letitých barfařů, že se to nic není, že se to musím naučit a zorganizovat si to tak, aby mi to vyhovovalo. A světe div se, ono to opravdu jde! Dokonce jsem pořád ještě ve stavu manželském a rodina hlady rozhodně netrpí. Navíc moje nyní téměř tříletá hovawartka, která výhradně na BARFu vyrostla, má správně vyvinutu kostru a je DKK, DLK i OCD negativní. Takže lze zohlednit i potřeby jedince rychle rostoucího velkého plemene. Jedním z možných úskalí je určitě skladování masa. Máme-li doma jednoho nebo dva malé hafany, asi není problém vyčlenit jim jednu poličku v mrazáku. Při větším množství psů však budeme muset zainvestovat do dostatečně velkého zařízení jen k tomuto účelu. Já jsem dlouho přemýšlela, zda pro svou smečku pořídit pultový nebo zásuvkový mrazák a nakonec kvůli přehlednosti zvítězil ten se šuplíky (zase tam ale nedáme ty obrovské kosti na okus). Pokud je někdo o výhodách čerstvé potravy přesvědčený, překoná i zádrhel související s cestováním, a to jak se psem, tak i bez něj. Máme-li psa s sebou, nabízí se několik možností. Záleží především na tom, jak dlouho budeme mimo domov a kolik toho budeme potřebovat. Maso, které vyndáme z mrazáku, jednak nějakou dobu rozmrzá a poté minimálně dva tři dny vydrží i v lednici, případně v chladící tašce. Já si třeba pro tyto účely průběžně připravuji cestovní přesně naporcované komplety, a když pak někam jedeme, jen je přibalím s sebou. Můžeme ale nakombinovat i s konzervou. Na trhu je už naštěstí několik výrobců, kteří dodávají výrobky obsahující opravdu maso. Rozhovor s jedním z nich před časem koloval i po Facebooku. Pokud není jiná možnost, můžeme pochopitelně přechodně využít i granule. Pes to bude brát jako vítanou změnu a jeho vytrénovaný žaludek si s tím bez problémů poradí. No, a pokud vyrážíte třeba k moři nebo jinam bez vašeho pejska, je samozřejmě potřeba najít někoho, kdo bude kromě hlídání ochotný i barfovat.

Kam pro maso?

Pokud jste mé povídání dočetli až sem, jistě vás bude zajímat, kde sehnat kvalitní a cenově dostupné masíčko pro svého miláčka. Pro jednoho nebo dva pejsky malého plemene můžeme bez problému nakupovat v obchodech pro lidi, to nás určitě nezruinuje. Navíc zužitkujeme veškerý ořez z kuchyně, oloupané slupky z mrkve, jablka, okurky apod.  Máme-li však větší smečku, je výhodnější nakupovat u specializovaných firem zabývajících se distribucí krmného masa, které samozřejmě prochází veterinární kontrolou. Takové firmy nabízí široký sortiment masa, kompletů, směsí, doplňků apod. Maso se prodává zamražené (kusové nebo mleté) ve skladných půlkilových, kilových nebo dvoukilových balíčcích. Existují rovněž speciální tzv. paštiky pro štěňátka, takže lze začít opravdu i u několikatýdenních dorostenců. Objednávat je možno přes e-shop se závozem až do domu nebo si zajet přímo do některého kamenného obchodu v okolí bydliště. Doporučuji ale zaměřit se na kvalitu, nebudete-li s některou firmu spokojeni, obraťte se na jinou. Je jich celá řada. Já sama využívám služeb kamenného obchodu, který odebírá od několika výrobců a má tím pádem i širší sortiment. Mimo to mám „vychytaných“ i pár čistě lidských obchodů, kde seženu levný ořez, kuřecí chrupavky, kosti s klouby apod. A pak je tu ještě třetí, již zmiňovaná možnost – jatka, půlka krávy, sekyrka a špalek. Variant je mnoho a vybere si opravdu každý.

Co tedy poradit do začátku?

„Tady je dobrá rada drahá, že moji milí rádcové?“ Rozhodneme-li se krmit čerstvou stravou, tak bychom do toho neměli jít bezhlavě. Především je potřeba se o tom něco dozvědět a dodržovat určité zásady. Důležité je třeba pejska správně na nový způsob stravy převést, nezacpat ho hned první den kostmi nebo si ujasnit jak by krmná dávka měla vypadat. Existují však i potraviny, které jsou pro psa nejen nevhodné, nýbrž i nebezpečné (např. čokoláda). Moc proto nedoporučuji pátrat po různých diskuzních fórech, protože rady typu „jedna paní povídala“ mohou napáchat víc škody než užitku. Daleko rozumnější je vybavit se dostupnou odbornou literaturou, něco si o této metodě přečíst a následně pak konzultovat s někým zkušenějším. A že ty otázky přijdou! V češtině jsou v současné době k dostání čtyři velmi dobré knížky na toto téma, tři od české autorky a potom ještě jedna přeložená z němčiny. Stačí jen zadat do vyhledávače na internetu, objednat a pustit se do toho. Budu držet palečky i tlapičky a ať vašim čtyřnohým parťákům masíčko chutná stejně jako těm mým!

Foto: Michaela Weidnerová