Začínáme barfovat – Jak správně krmit štěně a mladého psa?

Také patříte mezi uvědomělé majitele štěněte nebo mladého psa ve vývinu a řešíte co nejvhodnější stravu pro něj? A navíc se chcete ubírat přirozenou cestou? Tak právě pro vás jsou určené následující řádky…

Řešit ano, ale rozumně, přátelé!

V dotazu jsou velmi správně použitá dvě slova a to jsou: majitel a řeší. Myslím, že nejhorší, čeho se může majitel štěňátka dopustit, je, že příliš ŘEŠÍ jak co nejlépe své čtyřnohé mimino nakrmit. Obecně platí, že je  vhodné štěně cca do šesti měsíců věku krmit několikrát denně (dvakrát až čtyřikrát), to znamená mu krmnou dávku rozdělit na více krmení (ne, že mu krmnou dávku dáte do misky několikrát denně). I tady ovšem platí, že vám pejsek dá jasně najevo, co mu vyhovuje. Když štěně začne nad miskou ohrnovat nos, není to znakem toho, že děláte něco špatně, ale jasným signálem, že mu krmení stačí například pouze dvakrát denně (někdy i jen jednou).

Co by měla obsahovat taková miska štěňátka nebo mladého psa?

Rozhodně by v misce měl být zastoupen největší podíl masa (cca 70 %), dále pak ovoce a zelenina (není nutné, aby bylo v misce x druhů, bohatě postačí jen např. mrkev nebo jablíčko). Samozřejmě můžeme přidávat i jiné přílohy, ale není to u štěněte nebo mladého psa nezbytné. Předpokládám, že vám právě probíhá hlavou nejčastější otázka u krmení štěňat: „A co vápník?“ Ano, vápník je při růstu bezesporu důležitý, ale obsahují ho, jak jistě dobře víte, kosti. Pokud má tedy váš mlaďoch v misce maso i s kostmi a nekrmíte pouze čistou svalovinou (což dlouhodoběji opravdu nedoporučujeme), tak bude mít vápníku dost. Můžete mu do krmné dávky sem tam přidat nadrcenou vaječnou skořápku (namletou ideálně opravdu na prášek), která je také výborným přírodním zdrojem vápníku, ale obejde se i bez toho. Nepanikařte, pokud někdy kosti v misce chybí. Nemusíte hned dodávat vápník z jiného zdroje. Právě pestrost a určitá „nevyváženost“ stravy učí tělo pracovat s živinami tak, jak je pro živý organismus normální a přirozené.

Ožírá zeď, určitě jí chybí vápník!

Určitě není třeba přidávat vápník v pilulích a to zvláště u malých plemen, ale když budete mít potřebu mu sem tam kalciem přilepšit, nic vážného se nestane. Jsou mezi námi tací, kteří tuto potřebu mají. Takže občasný přídavek neuškodí, ale pravidelný nadměrný přísun vápníku vede naprosto stejně k problémům jako jeho nedostatek. Nikdy nezapomenu, jak moje maminka volala paní chovatelce, že naše Uliška má určitě nedostatek vápníku, protože se právě rozhodla si ho doplnit sama a to tím, že začala ožírat zeď. Milé chovatelce to nějakou chvilku trvalo, ale nakonec i mé mamince vysvětlila, že žraní zdi naší malou princeznou není znakem nedostatku vápníku, ale obyčejné nudy.

Všeho moc škodí

Existuje spousta „zaručeně potřebných“ doplňků pro psy při krmení syrovou stravou, ale funguje to jako u lidí. I pro nás se vyrábí nesčetně doplňků stravy (které po vstupu do lékárny samozřejmě všichni nezbytně potřebujeme), ale kupodivu přežijeme i bez nich a nikdo nepozná, zda jste jejich pravidelným uživatelem nebo ne. Naštěstí výrobci jsou si dobře vědomí toho, že člověk v honbě za dokonalostí je ochoten pustit nejednu korunu, ale hlavně se nezřídka řídí heslem „čím více, tím lépe“, a doplňky tvoří ve většině případů komponenty, které tělo lehce opustí spolu s nadbytečnou vodou. Dalo by se tedy říci, že většinou platíme za tu nejvýživnější moč široko daleko. Ale i u doplňků stravy platí staré dobré heslo: „Všeho s mírou!“ Přeci jen i filtrační systém těla má své limity a je-li něčeho moc, je toho příliš.

Foto: archiv Kristýny Koubové

http://www.masoamos.cz