Sám doma a „vykulený“…

Také váš pes nechce zůstávat doma sám? Vyje, štěká nebo jinak „brnká“ na nervy vašich sousedů, když jste v práci? Je zticha, ale ničí vaše věci nebo se „schválně“ venčí v obýváku? A jde to nějak napravit? Pojďme si to tedy společně rozebrat…

Hned v úvodu vás musím ubezpečit, že se bohužel nejedná o pokračování oblíbené americké komedie s Macaulay Culkinem v hlavní roli, ale spíš o takový návod či radu, jak předejít scénám v očích (nebo přesněji v uších) vašich sousedů spíše hororovým. Spousta z vás už zbystřila a jistě tušíte, o čem bude právě řeč…

Skeče jak z prken Národního divadla…

„Jé, to je řev! Někdo v baráku si asi koupil paviána…“, pokoušíte se uvažovat racionálně. „Co to tam zas proboha ten sousedovic Alík vyvádí? Někdo ho tahá za ocas nebo ho týrají ještě hůř! To bude ono! Musíme tedy zavolat krajskou veterinární správu a pomoci té němé tváři“, říkáte si. Ovšem horší scénář nabízí skutečnost, že jde přímo o vás samotné. „Za chvíli už opravdu musím odejít do práce a to jsem zvědavá, co mi asi rozkouše dneska? Včera to byla noha u stolu a naštěstí „jen“ starší rohožka u dveří.“  A není lepší těmto problémům raději rovnou předcházet? Nebo se je pokusit alespoň nějak napravit? A jde to vůbec? Staré známé „všechno jde, když se chce“ platí samozřejmě i tady. A kde je tedy „jádro pudla“?

Smečka je jistota

Zkusme se nejdříve podívat na divoké předky našeho psa nebo i na jeho, v současnosti volně žijící, příbuzné. Každá psovitá šelma až na výjimky žije ve smečce, protože jedině smečka jí dává šanci přežít a zároveň poskytuje ochranu, stravu a vše potřebné. Toto má náš pes hluboce zakódováno a nemůžeme se mu tudíž divit, že není rád, když ho, byť jen na chvíli, chceme z jeho pohledu opustit. Bere to jako odtržení od smečky – své absolutní jistoty. 

Ovšem při našem dnešním způsobu života nemůžeme být psovi pořád za zadkem a občas je prostě nezbytné, aby byl zvyklý zůstat doma určitou dobu sám a v klidu počkat až do našeho návratu. Pokud budeme již od štěňátka postupovat správně a samotu cíleně a nenásilně trénovat, zvládneme vše v pohodě a v budoucnosti bez zbytečných nervů.

Jak tedy začít?

Předpokládám, že každý, kdo si domů od chovatele přinese malé štěňátko, „obětuje“ alespoň část své dovolené na začlenění nového člena do rodiny a na vzájemné seznámení a sžití se. V prvních dnech v novém domově bychom štěně samozřejmě opouštět neměli. Zatím ještě na nás nemá vytvořenou dostatečnou vazbu, je nejisté a zpočátku zmatené z nového prostředí a pro něj cizích lidí kolem sebe. Nelze se mu také divit. Bylo odloučeno od své matky, sourozenců a vytrženo z důvěrně známého prostředí, ze své smečky – své jistoty. Samota by mu v tomto momentě určitě moc neprospěla. Každé štěně však tento počáteční stres brzy překoná a zcela se fixuje na svou novou rodinu.

V tomto okamžiku je již vhodné začít s nácvikem, či spíše s tréninkem. Nejlépe je štěně přiměřeným způsobem unavit – nějakou hrou nebo procházkou, aby bylo klidnější, a pochopitelně musí být také nakrmené a vyvenčené. Ve svém okolí by mělo mít dostatečný sortiment hraček a předmětů vhodných k okusování, aby své zoubky nezaměstnávalo na vašem nábytku. Velmi šikovné je také onen sortiment pravidelně obměňovat, aby byl neustále dostatečně atraktivní. Je dobré si zvolit nějaký povel nebo větu, kterou budete při svém odchodu vždy používat, např. „Počkej tady, buď hodný, já přijdu!“ Pes si ji později spojí i s vaším brzkým návratem, protože právě tuto zkušenost v tréninku získá.

Zbytečně nespěchat!

Zpočátku bude nácvik trvat jen několik minut. Vy přesvědčivě a do nejmenších detailů nasimulujtete svůj odchod. A tady velký pozor! Pes je velmi vnímavý tvor a spolehlivě rozliší, že odcházíte v bačkorách a bez kabelky, klíčů, svačiny, svátečního oblečení apod. jen za dveře, protože jindy se přece přezouváte atd.) a opustíte byt. Počkáte pár minut někde v doslechu a v ideálním případě, pokud je doma klid, se po chvíli vrátíte jakoby nic a řeknete např. „Už jsem tady! Ty jsi byl ale hodný!“ Pes vám pravděpodobně půjde naproti a bude vrtět ocasem, jako kdyby vás několik dní neviděl. Přivítejte se s ním, jako by tomu tak opravdu bylo a mějte radost, že vše proběhlo tak, jak mělo a podle vašich představ. Stejnou lekci můžete několikrát denně zopakovat a poté pomalu dobu samoty prodlužovat.

Ale co když vyvádí? 

V opačném případě, kdy pejsek doma bude projevovat hlasitý nesouhlas s vaším „ukrutným“ rozhodnutím momentálně opustit byt, se v žádném případě nevracejte hned k němu zpět. Měli byste totiž časem perfektní přivolání, jen ale v obráceném gardu. Váš čtyřnohý kamarád by se totiž naučil, že pokud se bude hlasitě hlásit o „svá práva“, páníček k němu ihned přiběhne zpátky a tato zkušenost je naprosto nežádoucí. Zatněte tedy zuby, v duchu odproste sousedy a vyčkejte na okamžik, kdy si dopřeje krátký odpočinek a konečně na chvíli zmlkne. Až poté se vraťte domů a jako obvykle se se psem přivítejte. V tréninku samozřejmě nepolevujte. Pes postupně pochopí, že ho nikdo natrvalo neopustil, a že „vyzpěvovat“ svému okolí srdceryvné árie je ztrátou času a bude se tedy chovat spořádaně a klidně. Jsou ovšem i takoví vytrvalci, kteří se hned tak nezklidní a budou Vám „brnkat na nervy“ co možná nejdéle. V takovém případě se po nějaké době domů vraťte ovšem s tím, že psovi pořádně rozzlobeným hlasem vyhubujte a poté s obvyklou větou: „Počkej tady, buď hodný, já přijdu!“ ihned znovu odejdete. Budete-li důslední a vytrvalí, pes to nakonec pochopí.

Hlavně klid…

Ještě bych chtěla upozornit, že při loučení se se psem, ale i při příchodu domů se musíme chovat co nejpřirozeněji a vše musíme navodit tak, jako by odchod a následný návrat byly ty nejobvyklejší věci na světě (a ony samozřejmě jsou). Pokud při odchodu z bytu předvádíme dojemné scény, psovi se omlouváme, samou láskou ho div neudusíme, sami pláčeme a při návratu se pak naopak ještě cítíme provinile, jedině ho tím znervózníme a znejistíme.

Vše má své řešení

Nastat však může i další situace. Máme již takového psa, který nechce ani minutu zůstat doma sám. Nejčastěji to bývají pejsci z útulků a nalezenci, kteří se silně fixují na své zachránce anebo ti, u kterých byl podceněn právě výše uvedený nácvik. Z těch druhých tvoří největší skupinu psi, kteří přišli do rodiny v době mateřské dovolené s tím, že přece bude někdo pořád doma. A to je právě kamenem úrazu. I mateřská dovolená jednou skončí a panička bude muset chtě nechtě do práce. A pes je z toho v šoku. Na takovou situaci přece vůbec není zvyklý. A problém je tu. Téměř všechno se však dá napravit. Postup bude stejný jako u štěňátka, jenom bude trvat mnohem déle a bude náročnější na vaši nervovou soustavu. Naprosto důležitá je i zde maximální důslednost!

Strach získaný aneb Zasahuje vyšší moc!

Samozřejmě můžeme mít také psa naprosto bezproblémového, který samotu prožívá bez nejmenších potíží, avšak z určitých, předem neovlivnitelných, příčin může vzniknout tzv. získaný strach z odloučení. Jedná se o to, že psa v době naší nepřítomnosti něco vyděsí a stres se ještě umocní, pokud se situace opakuje. My například odejdeme do zaměstnání a pes zůstane jako vždy doma sám. V klidu spí ve svém pelíšku, když najednou uslyší ze sousedního bytu zvuk sbíječky, který je pro něj neznámý a strašlivý. Zmíněný zážitek se opakuje i následující dny, kdy není nikdo doma a k sousedům přijdou řemeslníci znovu. Pes si může vytvořit nežádoucí spojení – velký hluk = samota = strach. Pokud odhalíme příčinu této náhlé změny chování, zabere sice náprava nějaký čas, ale není nemožná. Nejjednodušším řešením je zakoupit zmíněného „strašáka“ (v uvedeném případě např. sbíječku) domů a psa postupně a v různých situacích na nepříjemný zvuk přivykat. My se samozřejmě během tréninku musíme chovat jistě, naprosto přirozeně a nenásilně, jakoby se nic zvláštního nedělo. Pes brzy zjistí, že o nic nejde, nežádoucí spojení pozvolna vymizí a naše odchody z domova budou znovu bezproblémové.

Práce šlechtí a také patřičně utahá 

Kromě všeho toho, co jsme si zde už vysvětlili, je třeba připomenout ještě jednu věc. Je všeobecně známé, že dospělý zdravý pes šestnáct hodin denně spí a je mu úplně jedno, kde to bude, zda venku na zahradě nebo uvnitř bytu. Pokud s ním tedy budete trávit svůj volný čas, dopřejete mu dostatek zábavy a psychického i fyzického vybití, budete mít vystaráno. Vhodné jsou dlouhé procházky, nácvik různých triků, trénink na kynologickém cvičišti apod. Takto zaměstnaný pes si rád odpočine, dobu vaší nepřítomnosti prospí a nebude zbytečně vyvádět. Budete-li tedy opravdu chtít a snažit se, váš pes jistě zvládne tuto každodenní nutnost na jedničku.

Držím vám palce!

Foto: archiv redakce