Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

S úsměvem jde všechno líp!

Odpustili byste nám, kdybychom na něj zapomněli? To prostě nejde! Nemůžeme se věnovat dva měsíce německému ovčákovi a neudělat rozhovor s dvojnásobným mistrem WUSV Václavem Ouškou. Tak tady to je...


S úsměvem jde všechno líp!

Mladý sympatický Vašek se narodil v Jindřichově Hradci, ale prakticky celý život strávil v Kardašově Řečici. Oženil se, postavil dům a zplodil dvě děti – Marii Annu (6,5 roku), Jana Matěje (4,5 let) a třetí potomek je na cestě. Až posud se zdá být jako každý jiný obyčejný člověk. Ale opak je pravdou. Tento nenápadný příjemný a hlavně vždy usměvavý muž vstoupil navždy do české kynologické historie a to dvojnásobným vítězstvím na WUSV. A jaký tedy Václav je...?

Václave, není pro mě úplně snadné začít rozhovor s někým tak slavným, jako jste vy. Ale jdeme na to. Vy jste neodmyslitelně spjatý s německým ovčákem. Prozradil byste tedy našim čtenářům, čím vás toto plemeno tak okouzlilo a vzpomněl byste si ještě na svého prvního psa?

S úsměvem jde všechno líp!

S kynologií jsem začal v podstatě v raném dětství. Své první výcvikové pokusy jsem aplikoval na babiččina jezevčíka. Dále jsem se přes lovecké a služební psy dostal v roce 2004 ke sportovní kynologii. Můj první vlastní pes, na kterého i nejvíce vzpomínám, byl český fousek jménem Amir ze Žabova. Dostal jsem ho v jedenácti letech a spolu se svým tátou jsme ho připravovali na zkoušky. Moc rád na ta léta vzpomínám, trávili jsme spolu každou volnou chvilku. Co se týče sportovní kynologie, byl mým prvním psem BOM jménem Mondy (Scoty Malidaj), se kterým jsem se pokoušel připravovat na závodní kariéru, ale bohužel jeho zdraví nám dovolilo složit pouze IPO1. No, a poté přišlo na řadu konečně moje vytoužené plemeno NO a tím prvním psem byl Chees ze Svobodného dvora, se kterým jsem poprvé nahlédl do velkého světa sportovní kynologie.

Vy jste ale nepracoval vždy jen s německým ovčákem. Například v roce 2015 jste se stal vítězem (Mistrem) RTW klubu ČR. Proč jste od RTW přešel k německému ovčákovi a jaký ten přechod byl?

S úsměvem jde všechno líp!

Ano, měl jsem tu možnost pracovat s více plemeny a osud mě zavál i k RTW. Měl jsem psa jménem Zorba Terezský dvůr, se kterým jsem si i vrcholově zazávodil a v roce 2015 jsme se stali mistry republiky RTW a postoupili na mistrovství světa RTW v Itálii, kde jsme skončili dvanáctí. Tímto jsme svoji závodní kariéru zakončili. Německé ovčáky jsem měl po celou dobu, takže se v podstatě žádný přechod nekonal a hned další rok jsme začali závodit s Qvídošem.

Které či která plemena mimo NO se vám ještě líbí a proč?

Hodně se mi líbí lovecká plemena, jako jsou německý krátkosrstý ohař (kterého jsem měl), německý křepelák (kterého vlastním nyní) a mým snem na důchod je hanoverský barvář. Ze služebních psů je to spolu s německým ovčákem i belgický ovčák.

Kolik máte v současnosti psů a po jakých rodičích? Zajímá mě, zda sledujete rodokmen i dozadu a hledáte ty pravé předpoklady k práci…

V současné době mám osm psů, z toho dva služební. Rodokmeny samozřejmě sleduji, je to důležitý ukazatel pro výběr zdravého a schopného jedince, i když někdy člověk míní a příroda mění.

S úsměvem jde všechno líp!

Nejvíce asi bude naše čtenáře zajímat váš titul dvojnásobného mistra WUSV a to s Qvidem Vepeden. Co byste nám o něm mohl říci?

Qvído je můj životní pes, splnil mi cíle, o kterých jsem ani nesnil, a proto si ho vážím a těším se ještě na spoustu společně strávených chvil v jeho zaslouženém důchodu. Jinak v běžném životě je to naprosto normální rodinný pes, mám ho rád.

A co ti další, také je připravujete na vrcholovou akci v IGP? A jak jim to jde?

Příprava na vrcholové závody je opravdu náročná, proto by ani z časových důvodů nešlo dělat všechny psy na vrchol. Momentálně připravuji jednoho mladého psa, tak uvidíme, jak nám to půjde dál.

Jste dvojnásobným mistrem světa německých ovčáků (WUSV) – tím jste neodmyslitelně vstoupil do podvědomí pejskařů a také historie naší kynologie. Možná stejně jako žokej Josef Vána v dostihovém sportu. Jak se cítíte?  A co vám to přineslo?

S úsměvem jde všechno líp!

Jsem samozřejmě moc rád, že se to povedlo a jsem na to hrdý, ale jinak se z toho nehroutím (smích). Nemyslím si, že jsem nějaký lepší pejskař než ostatní a mám patent na rozum (smích), prostě nám to sedlo, měli jsme potřebnou dávku štěstí a v danou chvíli byli v očích rozhodčích ti nejlepší. Myslím, že jsou na světě důležitější věci než sláva. Co mi to přineslo? Určitě větší životní rozhled, poznal jsem spoustu lidí, kamarádů  a samozřejmě i  závistivců, ale to je všude (smích). Podíval jsem se díky tomu po světě a začal si více vážit toho, co mám a co máme tady doma v Čechách. Jsem za to vděčný (smích).

„Prostě nám to sedlo, měli jsme potřebnou dávku štěstí a v danou chvíli byli v očích rozhodčích ti nejlepší!“

Takový obrovský úspěch není rozhodně zadarmo. Jsou to hodiny a hodiny tvrdé práce. A práce stojí čas. Co na to vaše rodina, přeci jen jste nejen manžel, ale také tatínek?

Ano, je to opravdu hodně časově náročný koníček, nebo spíše kůň (smích). Se psem jste denně a na vrchol jako v každém sportu musíte dřít. Sám jsem si někdy v duchu říkal, jestli mi to za to opravdu stojí, ale měl jsem a mám  to štěstí, že jsem měl podporu rodiny a i děti se chtě nechtě zapojovaly do výcviku (smích). Bez nich by to opravdu nešlo a vlastně by mě to ani nebavilo (smích).

S úsměvem jde všechno líp!

Určitě máte kolem sebe i tým lidí, kteří vám pomáhají, protože jinak by to asi nefungovalo. Představil byste nám některé z nich?

Jasně. Sám člověk opravdu nic nedokáže, mám to štěstí, že je kolem mě parta super kamarádů ze ZKO Suchdol nad Lužnicí v čele s předsedou Karlem Šimánkem. Super figurant a hlavně kamarád Jenda Böhm, bez kterého bychom s Qvídem nikdy nebyli tam, kde jsme (smích). Díky všem, kluci (smích)!

Víte, že...?

Václav Ouška je původním povoláním hajný? On vystudoval  Střední lesnickou školu v Písku, ale tímto směrem se nikdy neubíral. Po absolvování vojenské služby nastoupil k policii, kde pracuje jako psovod specialista se zaměřením na detekci akcelerantů hoření až dodnes.

Poprvé jste se stali mistry WUSV v roce 2016, jak jste to tenkrát vnímal?

Poprvé to bylo plné emocí. Vyhrát WUSV v Německu pro mě bylo něčím nemyslitelným a najednou jsem tam stál na bedně a hráli českou hymnu. Krásný zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Pokolikáté jste s tímto psem letos startoval na WUSV? A jak celou tuto akci hodnotíte?

S úsměvem jde všechno líp!

S Qvídem jsme letos absolvovali naše čtvrté a také poslední mistrovství světa WUSV. Vzhledem k tomu, že je Qvídovi již sedm a půl roku, jsem zvažoval, zda vůbec ještě pojedeme, ale nakonec jsme se rozhodli závod absolvovat. Navíc jsme se chtěli důstojně rozloučit se závodní kariérou. Co se týče samotného nasazení při závodě, Qvídoš mě příjemně překvapil. Na svůj věk byl plný energie a myslím si, že si to hodně užil a trochu mě potrápil, ale i rozesmál.  A výsledky? Stopa 63, bohužel mi sešel ze čtvrtého lomu, byl hodně happy a myslím, že terén trochu podcenil – pro mě velké zklamání, ale i o tom je holt závodění (smích).  Poslušnost 96 – pro mě naprostá spokojenost a radost, makal jako za mlada a druhá nejlepší poslušnost WUSV. Obrana 85 – pro mě super, na stará kolena už se holt nechtělo pouštět a moc si to užil (smích).

Sportovní kynologie, resp. IGP není snadné. Musíme naučit psy tři různé věci – přesné stopy, dokonalé poslušnosti, ovladatelné a bezchybné obrany. Nic opravdu snadného. Jaké metody výcviku vy preferujete?

Ano, sportovní kynologie není opravdu snadným koníčkem. Je tam spousta faktorů, které ovlivňují vlastní výkon. Já osobně preferuji výcvik na žrádlo-pamlsky, kdy si daný cvik naučím a poté zrychlím na balónek, případně peška. Proto preferuji psy s velkou chutí k jídlu a velkým kořistnickým pudem.

Letos se poprvé WUSV konalo podle změn ve zkušebním řádu IPO – IGP. Jak jste tuto změnu vstřebal, pokud vůbec byla patrná?

Změnu zkušebního řádu IPO-IGP jsem při samotném závodě vůbec nevnímal. Cviky zůstaly stejné a bodové hodnocení bylo v kompetenci daného rozhodčího.

Měla jsem možnost vás sledovat vícekrát na různých akcích. Ale vždy jsem vás viděla jen s úsměvem na tváři. Jste člověk s velkým srdcem, řekněte nám, co byste lidem od psů vzkázal a také když u nás v magazínu nyní představujeme německého ovčáka co byste popřál tomuto plemeni?

Pokud bych měl něco vzkázat, tak snad jen, aby lidi práce se psy naplňovala a dělala jim jen radost a ne starost (smích).  Německému ovčákovi bych přál, aby byl stále nejoblíbenějším a nejpoužívanějším plemenem na světě (smích).

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Václav Ouška, Petra Fürstová, ELPHOTOS

Kam dál ...