Romantický život na vesnici

Chcete i vy prchnout z velkoměsta a láká vás „obyčejný“ život na vesnici? Že to bude pro vašeho pejska nejlepší? Určitě ano, ale… No, vezměme to s trochou nadsázky a odhalme společně strasti i slasti života mimo hustě osídlené oblasti a s přírodou na dosah ruky.

Klid a pohodu nechcete jen na Vánoce, ale ideálně po celý rok. A tak jednoho dne dostanete geniální nápad, že se z města odstěhujete na vesnici. Příroda na dosah ruky, dlouhé procházky se psy, žádný stres, knížka v ruce při relaxu pod rozkvetlou jabloní i vánoční svátky u krbu v nazdobeném domě... No, tak zpátky do reality! Bydlet mimo velké město má své kouzlo, o tom žádná, ale také spoustu překvapení a pastí, o kterých jako „holka z paneláku“ nemáte ani tušení a zvlášť, pokud jste pejskař.

Městský mazlíček nebo vesnický vořech?

Nezáleží na tom, kolik pohárů a medailí z výstav máte, ani na úspěšně složených zkouškách, absolvovaných závodech a skvělé výchově. Zapomeňte, že to někdo ze sousedů ocení. Hlavně se ale na vesnici vyskytují další psi a další zvířata, která si mezi sebou předávají různé miniaturní obyvatele a spolubojovníky, takže se vaším parťákem stanou i všechny dostupné prostředky pro boj proti blechám, čmelíkům a podobné havěti.

A navíc, váš městský pes je pomalu chytán do jejich psychologického nátlaku a z vybíravé dámy-modelky se stává uštěkanej zákeřnej vesnickej vořech. Psi mezi sebou umí perfektně spolupracovat a učit se od sebe, takže nikdy, ale vážně nikdy nenajdete viníka. A jestli si myslíte, že váš pes nehrabe v zahradě díry, neumí se podhrabat pod plotem nebo ho přeskočit, šplhat po stromech, prohánět slepice nebo neví, jak si otevřít branku, jste na omylu. Pokud to náhodou nevěděl, oni mu to ostatní psi rychle „řeknou“. A na vánoční výzdobu kolem domu ani nemyslete, je to zbytečná práce. Všechny ty mašličky, ozdobičky, větvičky a výzdobičky stejně najdete během pár dní na jedné hromadě na dvoře, nebo záhadně zmizí a objeví se celé od hlíny až na jaře. Pokud bez výzdoby nemůžete být, vsaďte na samolepky do oken, ty zpravidla od výšky dvou metrů od země přežijí.

Jsou tu i kočky…

Kočka se pravidelně připlete pod nohy v době, kdy něco někam nesete a nevidíte si pod nohy (vidle jsou nebezpečné!) a ne že by uznala, že si za to může sama a tiše se odplížila. Začne házet hadí držky (a kam se hrabe domácí mazlíček mé kamarádky), syčet, prskat a vřískat a poté se nejdřív zasekne drápy a pak zubisky do vaší nohy. Padá to, co nesete, do toho padáte vy (vidle jsou nebezpečné), kočka si vše prohlíží z bezpečné vzdálenosti a tiše se chechtá (ano, kočka se umí smát). Postupem času u vás nežije jedna kočka, ale několik koček, na návštěvu chodí navíc i od sousedů a některé z nich se přidrzle adoptují přímo do vaší postele. S vaším drahým psím miláčkem uzavřou tajemný pakt, kdy si navzájem budou pomáhat, i když na vás budou hrát, že se nemají rádi.

Ale zase když to všechno zvládnete a ustojíte, můžete se pak jít jen pár kroků za barákem kochat západem slunce nad hlubokými lesy, bílým sněhem, psím miláčkem vyběhaným do absolutního štěstí a nakonec se najde čas i na ten svařák u krbu.

Foto: Nikola Kolářová