Psí záchranáři běžného dne

Jistě už jste také slyšeli o různých hrdinských „kouscích“ psů, kteří jimi pomohli zachránit svým majitelům život, či zdraví. Tentokrát jsme se na tyto činy zeptali našich čtenářů, tedy vás a z ankety pak vybrali ty nejzajímavější z nich. Přejeme hezké čtení.

Ať už jsou psi speciálně cvičení či ne, pokud mají vřelý vztah ke svému majiteli, dokáží neuvěřitelně překvapit, když jde jejich milovanému páníčkovi o kejhák. Před pár lety proto vznikla i anketa Statečné psí srdce, kde jsou takové činy oceňovány. Tentokrát se však podíváme na ty, se kterými jste nás seznámili vy sami…

Gina mě ochránila před násilníkem

Bylo mi patnáct let, měla jsem svoji první vysněnou dobrmanku. Od mala byla tak trochu žiletka a pěkně nabroušená, velmi temperamentní a já s ní intenzivně cvičila.

Šli jsme zrovna lesem na nácvik pachovek, čubinu jsem měla na volno s náhubkem. Měla velký akční rádius, takže to působilo tak, že jdu po lese sama. Na vyšlapané stezce se objevil pán středního věku, slušně mne oslovil a zeptal se, jestli nevím, kolik je hodin. Jak jsem se podívala na hodinky, tak mě napadl a snažil se mě strhnout na zem. Byla jsem v šoku, měla jsem pocit, že se zastavil čas, že nemohu dýchat a v tom se jako střela objevila moje Gina a napálila mu s tím náhubkem takovou ránu do obličeje, že si pán ustlal. A tímto to nekončilo, snažila se ho pokousat přes náhubek, a já, než jsem se „posbírala“, tak těch ran přes náhubek bylo mraky. Také mi dalo práci moji ochránkyni „ulovit“ a odtrhnout. Když se mi to konečně povedlo, pán měl zkrvavený obličej. Vím, že jsem na něj křičela. Jak se postavil na nohy, tak utíkal pryč. Po delší době jsem se dozvěděla, že dotyčný skončil za mřížemi za napadání a znásilnění. Nebyla jsem totiž sama.

Marcela Srostlíková

Sorbon byl Pan Pes

Můj první pes Sorbon mě zachránil před divným chlapem, který mě v lese obtěžoval. A také, když mě přepadl záchvat, kdy jsem nevěděla, čí jsem, tak si sedl vedle mě a počkal, než se uklidním. Byl to Pan Pes. Leopardi nám zachránili auto před vykradením a celkově mi psi zachraňují mou psychiku již pěkných pár let.

Marie Krůtová

Hlídá mě každý den

Moje holka akita, když vyhodnotí, že je nějaký člověk nebezpečný, tak si stoupne přede mne. Je to obranářka, nesmí proti mně nikdo dělat prudké pohyby, to už dvakrát vystartovala, ale jen hrozila, naštěstí.

Ludmila Höhnová

Bezpodmínečná láska a podpora

Jen díky psům si troufám žít tak, jak žiju. V podstatě sama na polosamotě v drsných Sudetech. A pořád si pamatuju, jak jsem před lety dostala záchvat a sesunula jsem se k zemi, byla jsem zvyklá od lidí okolo, že byli hnusní nebo lhostejní a kvůli handikepu ještě útočili. Můj Aron měl tehdy pouhé tři měsíce a přišel si vedle mě klidně sednout, pamatuju si, jak jsem mu šáhla na kožíšek a přestala se třást. Díky psům jsem poznala, jaké to je, když mě někdo má rád bezpodmínečně.

Anna Marie Saxlová

Sabre Gold rozpoznal hladinu cukru v krvi

Jsem diabetik, zpočátku jsem se učila rozpoznat jednotlivá stádia nemoci. Jednou ve spánku mne probudil štěkot mého chrta, probrala jsem se včas. Bylo mi mdlo, měla jsem velmi „nízký cukr“. Dnes už to cítím, ale tehdy mne Sabre Gold zachránil.

Eva Legátová

Glowy sháněla pomoc, jak jen mohla

Špatně jsem polkla a zaskočilo mi takovým způsobem, že jsem se začala dusit. Chrchlala jsem opravdu jak o život a naše tosa Glowy začala úpěnlivě výt a štěkat, běhat po zahradě ve snaze někoho přivolat. Podařilo se mi nakonec popadnout znova dech, ale věřím, že v opačném případě by mne byla schopna i resuscitovat.

Irma Schächterová

Garik mě ochránil hned dvakrát

Byl to erdelteriér, měl výcvik a jmenoval se Garik. Jednou v noci u nás začal úřadovat zloděj. Bydleli jsme v prvním patře a do bytu se dostal přes balkon. Nechtěla bych být tenkrát v jeho kůži. Podruhé na procházce, když mě zastavil a začal vrčet. V křoví byl ukrytý nějaký chlap a dobré úmysly zřejmě neměl. Nakonec z toho křoví vylezl a upaloval pryč. Ještěže jsem měla Garika na vodítku, on si jinak lidí vůbec nevšímal, ale něco zlého dokázal vytušit už na dálku. Chodili jsme touto cestou každý den a nikdy se nechoval tak, jako tenkrát. A to si tam hrávaly a schovávaly se i děti.

Marta

Odtáhl mě domů

Měla jsem vlčáka. Když mi bylo deset let, zranila jsem si na louce nohu a on mě odtáhl domů. Byl to strašně chytrý pes, všemu rozuměl a každý den na mě čekal u zastávky, když jsem šla ze školy.

Marta Matuchová

Vytušila nebezpečí v lese

Havaňačka – nechtěla jít v půli cesty v lese dál, foukalo, nemohla jsem ji přemluvit, jinak to byla její oblíbená cesta. Pak tam před námi spadl strom.

Edita Jičínská

Štěkotem vzbudila pomoc

Jednou ve 3:30 hod. ráno při venčení za mnou stál chlap s mačetou. Fena tak řvala, že vzbudila někoho ze sídliště. Ten otevřel okno a začal řvát: „Musí ten pes tak řvát?“ Ten s mačetou vzal nohy na ramena a utekl. Byla jsem na něj naštvaná, ale vlastně mě taky zachránil.

Alexandra Dobrovičová

Postavil se mezi mě a zbraň

Když na mě bylo mířeno pistolí, postavil se přede mně a bylo vidět, že každou vteřinu může zaútočit. Můj milovaný Rotviček, Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyl.

Iva Grun

Potkali jsme medvěda

Naša sučka Tixie nás pekne vopred upozornila svojim správaním na prítomnosť medveďa blízko nás. Aj v priamom kontakte sa nás snažila brániť – brechala a šla proti nemu, ale to som ju už samozrejme mala pri sebe, aby nedošlo ku kontaktu. Prekvapila ma jej odvaha. Je to borderka.

Anna Ježová

Erolek vytušil hrozbu

Bylo to v únoru, v Praze mimořádně spousta sněhu a do toho pálilo takové to předjarní sluníčko. Otevřela jsem vchodové dveře a můj kavalírek, místo aby vyrazil na ulici, zacouval pod moje nohy a já sebou na chodbě sekla jak za mlada. Než jsem mu stačila vynadat, ozval se venku rachot a těsně před dveře spadla tak metrová závěj zledovatělého sněhu ze střechy. Lekla jsem se až dodatečně a těch piškotků, co Erolek dostal, v životě najednou neviděl.

Michaela Čermáková

Strhnul pozornost na sebe

Môj psík sa snažil (aspoň si to myslím) odlakat pozornosť medveďa na seba. Cestou z lesa si z krovia vykročila medvedica, boli sme dosť blízko, chcela prejsť chodníkom. Ja som začala ziapat ako šibnutá, mladšieho psa som mala na voditku a utekala som opačným smerom znovu do lesa. Merci (borderka), ktorý poslúcha na slovo, sa rozbehol napriek môjmu volaniu smerom k medvedici. Čo sa tam dialo, neviem, ja som utekala, revala, tie sekundy, minúty. Možno som ubehla nejaké 2 km, už som nezvládala, zastala a volala mobilom rodine o pomoc. A ešte čakala, či sa objaví medveď, alebo Merci. Bola som v šoku, na sto percent presvedčená, že je po ňom. Ale môj záchranca sa o chvíľku zjavil, pribehol ku mne, chvalabohu zdravý. Neviem a nikdy sa nedozviem, čo urobil, je mi jasné, že medveď sa na nás jednoducho vykašľal, inak by sme vyzerali všetci traja inak. Ale odvaha môjho psa ísť do súboja kde by nemal žiadnu šancu. Už to nechcem nikdy zažiť.

Janka Dančová

Ani jeden nebyl cvičený, ale oba pomohli

Když jsem chytla křeč ve vodě a ani za boha nechtěla přejít, kříženka choďáka pro mě skočila a pomohla mi na břeh. A Áron zahnal narkomana na útěk a ani jeden nebyl na takové situace nějak zvlášť cvičený.

Pivik Evik Chelsie

Cítil z toho člověka hrozbu

Vracela jsem se z odpolední směny v noci. Domů jsem přijela kolem půlnoci a jen narychlo vyběhla se psem k lesu za dům, jako vždycky. Nějak jsem mu tehdy zapomněla dát i obojek, natož vodítko. Ve tmě se vynořil chlapík a já se nějak lekla. Pes si stoupl přede mě, a tak hrdelně vrčel, až mě fakt samotnou vyděsil. Překvapilo mě to, byl to obrovský výmar, na kterém by se dalo dříví štípat. Milionové zvíře, co by neublížilo. Psa jsem odvolala a šla zpět k domu. Borec se začal motat za námi a pes znovu mezi nás a znovu vrčel. Pán byl opilý, na psa začal mlaskat a volat „peeejskuuu“. Upozornila jsem ho, že to není dobrá volba, odvolala psa a pokračovali jsme domů. Pes byl ale ve střehu stále a pána sledoval. Za celý život to nikdy předtím a ani nikdy potom neudělal. Asi měl vážně dojem, že mi něco hrozí.

Romana Puki Votavová

Výmaračka si mě pohlídala

Jdu si v lese po cestě a holky moje výmaří si lítají přede mnou. Najednou přiběhne starší fena a sedne si přede mne a sedí. Říkám, co je, nikdy to nedělá. Tak se otočím a za mnou feťák. Upozornila mě, že není něco v pořádku a šla pak celou dobu u nohy.

Peťule Trundová

Poslechl svou intiuci

Přiznávám se, že mne tím naprosto dostal a utvrdil mě v tom, že zvířecím instinktům se má věřit. Loni se večer stavěl mezi mě a dveře na zahradu, abych tam nemohla jít a ač tam v tu dobu vždy chodil, tak byl najednou uvnitř. Během chvilky začala vichřice a na zahradě prasknul a padl strom.

Jana Baxová

Kdybych pokračovala v jízdě, mohlo to skončit katastrofou

Bylo hodně pozdě. Kolem jedenácté večer a my jeli ze závodů. Pes, který byl zvyklý leta cestovat, najednou začal panikařit. Zastavila jsem u první benzínky s tím, že po těch dvou hodinách jízdy chce asi vyvenčit. Tak pět minut jsme se motali kolem benzínky, ale pes byl úplně v klidu. Venčení očividně nepotřeboval. Nasedla jsem a jela dál domů. Pes naprosto v klidu spal. Než jsem dojela k jednomu místu. Před námi stálo asi pět aut (nájezd na dálnici) a kus před nimi úplně rozbitá tři auta a vrtulník. Po chvíli dorazili policajti a odkláněli provoz. Časově by to mohlo odpovídat tomu, že pokud bych kvůli panikařícímu psu nezastavila, mohli jsme být mezi nimi. I kdyby o tom nevěděl, stejně mohl za to, že jsem zastavila a do místa střetu dorazila, až když bylo „po všem“. Ale to „panikaření“ nikdy předtím nepředvedl. Ještě jednou (po pár letech) to udělal v autě znovu. Ihned jsem zpomalila a sjela z dálnice hned, jak to šlo. Po té poslední zkušenosti jsem mu vždy věřila. Dokonce se něco podobného stalo i na procházce v místě, kde chodíme denně. Otočila jsem se a šli jsme raději hned domů. Co kdyby náhodou…

Maky Benediktová

Přijela jsem včas

Mám fenu německého ovčáka, původně si ji pořídil můj otec, ale po operaci kolene se k ní nemohl moc ohýbat, začala jsem s ní cvičit – no, a už je moje. Měla jsem před třemi lety video call a ona začala strašně vyvádět – nejde přece, aby mi tady pes skákal po hlavě a kolegové z celého světa to viděli. Byl čas, takže ok, jedeme rychle k našim, tam ji pustím na zahradu. Přijeli jsme a za pět minut otec dostal plicní embolii, nebýt tam, našli by ho až odpoledne, a to by bylo pozdě. Její cirkus doma mu zachránil život.

Eva Emini

Zmije

Fenka mě upozornila na zmiji na cestě, nebýt jí, šlápla bych na ni.

Jitka Zachová

V křoví se schovával úchyl

Išli sme s mojou Roxy po lese a bol tam taký úzky priechod medzi kríkmi. Roxy ma predbehla a hlasno štekala, stále ma zastavovala. Tak som zastala, s kríkov vyšiel chlap, stiahol tepláky a začal onanovať. Otočili sme sa a išli inou cestou. Ohlásila som to na polícii. Za pár dní ho chytili, desil ženy aj na iných miestach.

Zuzka Matúšková

Red.
Ilustrační foto: Pixabay