Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Máme tady pro vás další díl seriálu „Poznej svého psa“! Pokud tedy i vás zajímá, jak to v těle vašeho čtyřnohého kamaráda funguje nebo by mělo fungovat, pak si ho určitě nenechte ujít!
Jistě se shodneme na tom, že v anatomii psího těla by se měl dobře orientovat každý majitel a tedy i vědět, co a jak má kde být a jak vlastně celý organismus pracuje. Tentokrát se tedy společně zaměříme na přední část, a to kromě hlavy, které jsme se věnovali v předchozím dílu. Pojďme tedy na to…
Tělo psa se dělí na tři základní části. Je to nejprve přední část, ke které patří hlava, krk, přední část hrudníku a soustava hrudních končetin. Následuje střední část, jejíž součástí je hrudník a břicho. A nakonec máme zadní část, do níž se počítá záď, soustava zadních končetin a ocas. Základní orientací při popisu exteriéru jsou také jednotlivé krajiny. Jejich dělení se řídí hlavně kosterním podkladem, a proto je důležité dobře znát i kosterní soustavu psa.
Krk psa má velmi důležité funkce. Jednou z nich je napomáhání volným a rychlým pohybům hlavy. Musí ale být také dostatečně silný na to, aby zajištoval například spolehlivost v boji, lovu či přinášení kořisti – aportu. Pokud bychom chtěli hovořit o rozměrech, tak jednoduše řečeno jest, že normální krk by měl být roven délce hlavy. Ale pochopitelně se najdou i výjimky, například krátkohlavá plemena (třeba buldoci). Pravidelný krk v sobě sdružuje kladné vlastnosti, musí být bez vad, protože ty narušují normální výkon. Vysoce nasazený krk musí být vždy spojený s kohoutkem, který silně vystupuje nad linií hřbetu a mít i pevnou svalovinu. Nízko nasazený krk je třeba považovat jako nepříznivé rozložení hmotnosti hlavy nasazené vpředu jako na dlouhé páce krku.
Kohoutek je prakticky vrchní okraj lopatek spojených mohutnou svalovinou, která uvádí do pohybu krk a hrudní končetiny. Je také tvořen trnovými výběžky čtvrtého a pátého hrudního obratle, jehož horní konce se nacházejí ve stejné úrovni s horním okrajem. Je to také místo, které se používá k měření výšky psa (kohoutkové výšky).
Do přední části těla psa patří přední část hrudního koše. Není úplně snadné jej rozdělit tak, abychom vám v tom neudělali „guláš“, tak si jej probereme celý. Tvar hrudního koše je závislý na konstitučním typu psa, stupni jeho vývoje a velikosti. Dobrým příkladem k představení je například chrt a mops. V hrudním koši jsou uloženy dýchací orgány, srdce, hlavní cévy a proto musí být dostatečně prostorný. Objem hrudníku se určuje délkou, šířkou a hloubkou hrudního koše, kdy tyto znaky závisí na délce a klenutí žeber. Těch máme v hrudním koši celkem třináct párů, z toho devět se napojuje přímo na prsní kost a čtyři páry jsou chrupavkami spojeny vzájemně a vytvářejí tzv. žeberní oblouk. Hluboký hrudník musí mít v průřezu oválný tvar. Hloubka hrudi by měla dosahovat až k loketnímu kloubu.
Přední noha je složená z lopatky, ramenního kloubu, kosti ramenní, lokte, předloktí, zápěstí, nadprsí a tlapy. Uložení lopatky určuje směr střední linie, procházející středem ramenního kloubu. Možná se vám to zdá složité, ale je dobré se na psa podívat tím správným okem. Takže směr lopatky k horizontální rovině se považuje za normální při úhlu 45 až 55 stupňů. Taková zajímavá věc z pohledu posuzovatelů je, že podle horní části lopatky se posuzuje její směr uložení v kohoutku. U psů by to mělo být mezi druhým a čtvrtým obratlem. Ramenní kost musí být dlouhá a šikmo postavená, což zajišťuje psovi dlouhý krok. Tato kost je vždy delší než lopatka. Společně s lopatkou tvoří tzv. lopatko – ramenní úhel, který se rovná 90 – 100 stupňům. Další na řadě je loket, což je výběžek kosti loketní. Musí směřovat rovně dozadu, aniž by tělesně přiléhal k hrudi. Jestliže jsou lokty vybočené, bývají končetiny stočené dovnitř, což značně narušuje pravidelnost pohybu psa. Je to často spojeno se sudovitým hrudníkem. A logicky při vbočení loktů k hrudníku jsou hrudní končetiny vytočené ven. Toto se vyskytuje především u psů se slabou hrudí a zúženým postojem. Pomalu se dostáváme k částem končetin, které si lidé často pojmenovávají, jak chtějí a poměrně se v tom „motají“.
Předloktí najdeme v úseku, který vede od lokte k zápěstí. Předloktí musí být rovné a dostatečně široké. Délka předloktí je závislá na plemeni a typu psa. Šířka předloktí závisí na mohutnosti kosti a vývinu svaloviny. Po předloktí si probereme ještě zápěstí, které má být suché a široké. Směr zápěstí musí být v jedné rovině s předloktím. Nadprstí musí být objemné a jeho obvod určuje do značné míry i sílu končetiny. Široká nadprstí při pohledu ze strany i zpředu musí být stejně široká. Sklon nadprstí bývá různý opět v závislosti na plemeni a charakteru pohybu. Rychlí a vytrvalí psi mají nadprstí dlouhá v poměru k délce lopatky. Tlapy psů jsou okrouhlé nebo klenuté s pevně semknutými a klenutými prsty, protože jsou pružnou oporou psa. Drápy musí být tvrdé a nelomivé, odpovídající barvy, polokruhovité a špičkami namířenými k zemi.
Iveta Panýrková
Foto: archiv redakce
Po povídání o pomeranianech se tentokrát přesuneme o pár centimetrů výše a podíváme se ...
Rozhovory o plemeniZnáte knížku Hanky Böhme „Malina pro slona“? Nepojednává ale o tom, čím lze v Africe ...
Čteme s eCanis – recenze knih-->