Poznej svého psa 7. díl – smyslová soustava

Asi vám je také jasné, že každý pes cítí lépe než člověk, vidí lépe než člověk a také slyší lépe než člověk. Není totiž žádným tajemstvím, že základní smyslové orgány jsou prostě u našich čtyřnohých parťáků daleko lépe vyvinuté než u nás lidí. Pojďme se tedy s nimi seznámit trochu blíže.

V minulém díle jsme si slíbili, že si povíme něco více o smyslech psa. Smysly u psa jsou pozoruhodným dílem přírody. A nepřestávají nás nadále udivovat. Mezi smyslové orgány patří čich, zrak, sluch, hmat a chuť. Takže jejich počet je stejný jako u člověka, avšak míra jejich významu pro psa a množství a kvalita informací, které poskytují, jsou zcela jiné.

Číslem jedna mezi smysly je čich

Není pochyb o tom a možná ani prostor pro diskuzi, že je čich nejdůležitějším a nevyvinutějším smyslovým orgánem u psa. Odhady toho, jak moc je čich psa citlivější ve srovnání s tím lidským, se liší, ale dejme tomu, že je určitě více jak milionkrát citlivější než ten náš. Jak to ale anatomicky s tím psím nosem vlastně je? To, co spojuje čich se světem, je rozhodně psí čenich. Ten je zvlhčovaný výměšky nosní žlázy a uzpůsobený k tomu, aby zachytil i nepatrné množství pachu. Za čenichem, v přední části nosní dutiny je umístěný takzvaný větřící orgán. Obsahuje velký počet citlivých čichových buněk. Slouží mimo jiné i jako čichová paměť pomáhající rozlišovat jednotlivé pachy. Vlastní čichové ústrojí je uloženo v horní části nosní dutiny. Je tvořeno sliznicí, která vystýlá velmi členěné čichové bludiště. Důležitou částí této sliznice jsou takzvané čichové buňky, které jsou citlivé na plynné látky. Informace z nich je dále přenášena nervovými vlákny do u psa značně vyvinuté čichové oblasti v mozku.

Dole nebo hore – vždycky slyší dobře

Malá rýmovačka na úvod nikdy neuškodí. Dalším důležitým smyslovým orgánem je sluch. Ucho psa, ač je špičaté nebo visí dolů, se vždy skládá ze tří částí. To, co vidíme – tedy ucho samotné je tou první částí, která se tvarem a vzhledem liší dle plemenné příslušnosti. Odborně se nazývá zevní ucho. To je tvořeno velkým pohybovým boltcem, jehož úkolem je zachytávat zvukové vlny a směrovat je do prostorného vnějšího zvukovodu. Druhá část sluchového orgánu se nazývá střední ucho a je tvořena čtyřmi malými kůstkami, které se podle tvaru nazývají kladívko, kovadlinka, třmínek a kůstka čočkovitá. Střední ucho je spojeno s hltanem takzvanou Eustachovou trubicí. Toto spojení je schopno vyrovnat případný silný zvukový náraz tak, aby nedošlo k poškození jemné soustavy ucha. Přechod mezi zevním a středním uchem tvoří pružná blána – ušní bubínek. Třetí část sluchového orgánu, vnitřní ucho, se skládá v kosti skalní uloženého spirálovitého kanálku, kterému dal jeho tvar název hlemýžď. Kanálkem prochází blanka, která je tvořena několika tisíci vlákny různé délky i síly. Zvukové vlny zachycené boltcem procházejí zevním zvukovodem, rozkmitají bubínek a soustavou středoušních kůstek jsou přenášeny do hlemýždě. Pomocí blanku tvořících vláken-strun, je pak impuls přenášen do sluchového centra v kůře mozkové, kde se vytvářejí příslušné zvukové vjemy.

Sluchový orgán má mimo předávání akustických informací ještě jeden důležitý úkol. Je v něm umístěno ústrojí rovnováhy.

Oči hodné krále

Říká se, že psí oči jsou velmi podobné těm lidským. Myslím si, že žádný člověk nemá tak upřímný pohled jako je ten psí. Pojďme ale k té anatomii. Oko psa je zrakovým orgánem, který je uložený v očnici. Hloubka očnice se u jednotlivých plemen liší. Všestranný pohyb oka zabezpečují okohybné svaly. Před poraněním a vysycháním chrání oko spodní a horní víčko. Ve vnitřním koutku oka je umístěno ještě víčko třetí. Vzájemné postavení očních víček dokresluje to, co standardy nazývají tvarem oka. Pod víčky je uložena oční koule, která je tvořena třemi vrstvami. Vnější vrstvu tvoří bělima, která vpředu přechází v průhlednou rohovku. Pod bělimou je uložena cévnatka. Jak její název napovídá, je protkána velkým množstvím cév a nervů. Je nejvíce zodpovědná za výživu oka. Asi v úrovni rohovky navazuje na cévnatku duhovka. Je bohatě pigmentovaná, protože chrání sítnici před přílišným působením světelných paprsků. Pokud se při posuzování exteriéru mluví o „barvě oka“, je tím myšlena právě barva v duhovce uloženého pigmentu. Duhovka má ve svém středu otvor, pod kterým je uložena čočka. Řasnaté tělísko, jehož podkladem je sval řasnatý, umožňuje její akomodaci (zploštění a vyklenutí). Vnitřní vrstvu oka tvoří sítnice. Celkově lze přirovnat oko k fotoaparátu. Rohovka a čočka jsou sběrné čočky, duhovka působí jako automatická clona a sítnice představuje velmi citlivý film. O to, jak pes vidí a zda vlastně vidí barevně či černobíle, se vedou letité spory. Někdo tvrdí to, jiný zase ono. My pro vás připravujeme velice zajímavý materiál zaměřený právě na zrak psa. Takže určitě se máte na co těšit.

A jak je na tom chuť s hmatem?

Co se chuti týče, pes pravděpodobně získává více informací o potravě čichem, než přímo chutí. Ve srovnání s člověkem má jen šestinu chuťových pohárků, ty se nacházejí především na špičce jazyka. Rozlišuje sladkou, hořkou, kyselou a slanou chuť.

Specializované hmatové orgány psa jsou jeho hmatové chlupy. Psi je mají v okolí čenichu, na horním pysku, nad očima a na bradě, používají je k prozkoumávání blízkých předmětů a mohou s jejich pomocí reagovat i na drobné změny v proudění vzduchu. Dalším významným smyslovým orgánem hmatu jsou polštářky na tlapkách, v jejichž škáře se nachází množství nervových zakončení.

Iveta Panýrková

Foto: Pixabay.com