Pořiď si štěňátko, říkali... Bude to legrace, říkali…

Přivítáte v brzké době do své rodiny malé štěňátko a už se na něj moc těšíte? A víte, do čeho vůbec jdete? Myslíte si, že jste dobře připraveni na veškeré slasti i „strasti“, které to s sebou přináší? Pojďme se na to tedy společně tak trochu s nadhledem podívat...

A byla to past! Tedy, s odstupem času - kolikrát až několika let, musíte uznat, že to legrace je. Pojďte si s námi osvěžit, jaké to je vychovávat a cvičit psí miminko A jak se často naše představy krutě míjejí s realitou Zejména, když vám malinkatý ďábel neustále do vašeho snažení a dobrého úmyslu, háže pomyslné vidle.

Určitě to znáte. V životě každého z nás nastal okamžik, kdy jste si přinesli domů malou, roztomilou, většinou chlupatou, kuličku. Těšili jste se, jak se bude batolit na těch malilinkých nožičkách za vámi, bude vám usínat v náručí nebo stočená do klubíčka na hebkém pelíšku. Nutno poznamenat, že touto utkvělou představou trpí nejen prvomajitelé, ale i zkušení a ostřílení pejskaři zocelení žárem bitev (tedy větším počtem štěňátek, která jim prošla domácností), stejně jako legendární Xena bojovnice. Mechanismus zapomínání v případě štěňat funguje naprosto dokonale. Ale nevěšte hlavu, my vám ty počáteční kratochvíle rádi připomeneme.

Venčení je hračka

Ráno vyjdete před dům na travičku, štěňátko přidřepne a vyrobí loužičku. Posléze se nahrbí a vyrobí bobeček. V růžovém oparu svítání spokojeně odcházíte domů, kde ten malý andílek spapá mističku krmení a ulehne ke spánku. To se bude opakovat po alespoň pětihodinových intervalech. Andílek po posledním venčení v záři červánků, ideálně před večerními zprávami, poté slastně vytuhne a spí až do rána. Vy budete mít čas na manikúru nebo dobrou knihu, popřípadě se v klidu nasnídáte a odejdete do práce, večer se podíváte na film. Celou noc spíte posilujícím, klidným a nerušeným spánkem. Klapka, střih… a teď realita.

V podstatě žijete prvních pár týdnů až měsíců více venku, než doma. Zvažujete, že požádáte o snížení nájmu nebo hypotéky. Proč platit za něco, co nevyužíváte. Většinu času v tomto radostném období trávíte přemlouváním štěňátka, aby se vyčůralo nebo vykakalo na místě k tomu určeném - tedy venku na trávě. Za tímto účelem máte kapsy narvané roztodivnou směsí psích keksů, sušených střívek, masíček, párků a granulí. Po absenci spánku, protože vaše štěňátko je přesvědčeno, že ten je jen pro sraby, nejenže jako zombie vypadáte, ale „díky“ odměnkám tak i smrdíte. Kromě značného vyčerpání však může mít nácvik hygieny pro majitele i blahodárný vliv. Můžete tak zjistit, že kariéra hasiče, po které jste toužili už od školky, pro vás skutečně není to pravé, a nemusí vás tedy mrzet, že jste „jen“ účetní. Pokud bydlíte v paneláku bez výtahu, pravděpodobně vám zesílí stehna i bicepsy od běhání nahoru a dolů s pejsánkem v náručí. Možná dokonce i zhubnete nějaké to kilo. Pro milovníky krasobruslení se prudce zvyšuje možnost, že se při odchodu na půlnočním venčení na linu v předsíni naučíte trojitého odpíchnutého rittbergera na čerstvé louži nebo bobku.

Bude spát v pelechu, pes do postele nepatří!

První noc budete spát s rukou spuštěnou z postele, aby štěňátko cítilo vaši přítomnost a bylo klidné. Popřípadě jste ochotni udělat malý ústupek a strávit několik prvních nocí na gauči z toho samého důvodu. Každopádně, pejsek do postele nepatří. Nechcete mít chlupaté povlečení, chcete se vyspat a určitě nemáte v plánu dělit se se psem o svoji komfortní zónu. Klapka, střih…a teď realita.

S prvním kvíknutím štěněte se zkusmo kladete na koberec vedle pelíšku. V momentě, kdy prcek zabere a vypadá to, že ho Hypnos pevně obejmul v náručí, se s tichostí a mrštností ninji přesunete do postele. V tom okamžiku se mládě vzbudí a uspávací proces začíná nanovo. Po desátém pokusu o půl třetí ráno už zdaleka nejsou vaše pohyby tak koordinované jako v případě asijského bojovníka. Vzdáváte to, a přemisťujete své zdevastované tělo i malého tyrana do postele, kde oba usnete hlubokým spánkem. Tedy až do dalšího venčení - viz první odstavec.

To koukáte, to koukáte, co jsem měl dnes k obědu…

Výživa v prvních měsících života vyvíjejícího se organismu je opravdu důležitá. Zjistili to nejen američtí vědci, ale i začínající kynologové. Proto už týdny před pořízením nového člena rodiny studujete značky granulí, jejich složení a nutriční hodnoty. V případě BARF metody znáte pasáže z Novosádové, jak když bičem mrská, a v noci se budíte zbrocení potem, jelikož se vám zdá, že jste vypočítali špatně poměry masa, kostí a ovozelu, načež je vaše štěně postiženo minimálně prošlapy, v horším případě silně připomíná Polednici. Probíráte optimální počty krmných dávek s chovatelem, rodinou, i cizí paní ve frontě u pokladny v Bille. Prostě, krmení je věda, a váš bobánek musí dostávat krmivo kvalitní, vyvážené a chutné. Ani miss fitness nebude mít lepší a vyváženější jídelníček! Klapka, střih…a teď realita.

V podstatě vám dá vaše štěně na výběr. Buď to bude frfňa, který odmítá téměř cokoliv - to je asi ta horší varianta. Náročnost takového strávníka pravděpodobně neuspokojí ani kuchař s Michelinskou hvězdou. Nebo bude prakticky bezedné. S tím se sice dá pracovat, nicméně takový požírač všeho je vskutku zábavný. Jsou jedinci zatížení na věci sice nechutné nebo nevhodné, ale v podstatě jedlé. Do této skupiny patří papírové kapesníky, toaletní papír, karton, dřívka, šišky, sníh, uhlí, rostlinstvo všeho druhu, exkrementy vlastní nebo cizí (oblíbené bývají zejména lidské podpapíráky, tic tac lesní zvěře a kočičince), jakékoliv jídlo určené k lidské spotřebě a pro štěňátka zcela nevhodné, zvířátka už notnou chvíli po smrti, avšak nevhodně skladovaná (mršiny). Do skupiny nejen nevhodných, ale i nejedlých, ovšem oblíbených řadíme kabeláž všeho druhu, plasty, kameny, oděv a obuv, vybavení bytu, podlahové krytiny, žaluzie, různé kousky psích hraček (někdy spolknuté i bez předchozího rozložení) atd. Zde platí prastaré moudro všech pejskařů: „Život se psem se z větší části skládá z pozorování toho, co žere ten druhý.“

Těžce na cvičišti – lehce na bojišti

Jako v případě krmení neponecháváte nic náhodě a máte vypracovaný tréninkový plán. Včetně tréninkového deníčku. Vaše rozhodnutí postupně štěňátko přivykat různým situacím a prostředím, začít s výchovou a výcvikem již od první sekundy v novém domově a mít jednou dokonale vycvičeného a vychovaného psíka (něco mezi komisařem Rexem, Lassie a Albertem Einsteinem) je pevné jako skála. Budete dávat jasné a jednoznačné povely, trestat nebudete vůbec nikdy, budete postupovat od jednoduchého ke složitějšímu, každou neděli budete na cvičáku, a trénovat musíte několikrát týdně alespoň dvacet minut denně. Do dvou let musíte mít minimálně dvojkové zkoušky. Pokud chcete kráčet cestou výstavní, platí to samé, jen si to převeďte do „výstavní“ hantýrky. Klapka, střih…a teď realita

V prvních několika dnech jste hluboce přesvědčeni, že váš chlupatý kamarád byl v minulém životě minimálně atomový vědec. Na jméno slyší během hodiny a večer už umí „sedni“ a dávat pac. V duchu už vyklízíte z vitríny porcelán po prababičce Žofii, aby bylo místo na poháry z mistráků a kokardy z Cruft´s. Tedy až do okamžiku než začne malý satan stávkovat. Od určitého věku je při povelu „lehni“ tráva moc studená, mokrá, suchá, teplá, tvrdá… K navedení do správné polohy nepomůže sušené foie gras na rozmarýnu, úpěnlivé prosby, modlitby, ani vyhrožování prodejem do otroctví. Mladí psi také trpí selektivní hluchotou. K jakémukoliv povelu se ničemník staví tak, že ho nikdy v životě neslyšel, v podstatě neslyší vůbec, a je hluchý jako dělostřelecký kůň. Ovšem pouze do okamžiku, než zašustíte sáčkem s odměnou (tzv. sáčkový reflex) nebo nevyřknete univerzální zaklínadlo „NA“. Je to spolehlivější přivolávač než jméno psa vylepšené nadávkami, povel „ke mně“, „pocem“, „tady“, „sem“ a podobně. Existuje také typ „tajného génia”. V okamžiku, kdy je pouze s páníčkem, zvládá cviky na úrovni trojkových zkoušek. Pakliže je v okolí kdokoliv jiný, mění se ve výše zmíněného stávkaře trpícího selektivní hluchotou. Páníček ve výcviku psího adolescenta obvykle připomíná chovance psychiatrické léčebny. A smrdí jako zombie. V případě nepříznivého počasí a temperamentnějšího jedince jako zombie i vypadá. Ano, učení mladého psíka je skutečnou radostí.

Poznáváte se? Jistě byste z minulosti vydolovali mnoho dalších, v daném okamžiku deprimujících, krutých, zlých a naprosto beznadějných situací, na které ale samozřejmě s odstupem času rádi vzpomínáme a vesele se smějeme, zejména v kruhu podobně postižených jedinců – pejskařů.

Kateřina Smětáková

Foto: pixabay