Pořádně jsme si to užili!

Letošní FMBB ve Slovinsku je již za námi. Úspěchy českých reprezentantů proběhly internetem jako tornádo nad Amerikou. Opět se ukázalo, že mezi belgickými ovčáky malinois máme mnoho kvalitních jedinců, kteří si na nejtěžší soutěži umí vybojovat své místo. A pro kynologické sportovce není Česká republika neznámou zemí. My se však dnes zaměřili na rozhovor s novou mistryní světa v bikejöringu – usměvavou Marcelu Čapkovou.

O tom, že světu vládne IPO a agility není pochyb. Jen člověka trochu zamrzí, že stejně skvělé výsledky z jiných sportů jsou poněkud opomíjeny. A protože si myslíme, že to není správné, rádi bychom vyzdvihli výsledky jedné skvělé atletky a jejích psů. Marcela Čapková soutěžila na FMBB 2018 ve třech disciplínách – bikejöringu, canicrossu, ale také v agility. A ve všech měla úspěch v podobě zlaté medaile z bikejöringu, stříbrné z  canicrossu a v agility postoupila až do finále.

Marcelo, nejprve mi dovolte pogratulovat vám nejen za náš redakční tým ke skvělým medailovým pozicím na FMBB v bikejöringu a canicrossu 2018. Jaké jsou první pocity z takového úspěchu?

Moc děkuji. Pocity byly samozřejmě pozitivní, byla jsem ráda, že jsme to zvládli a navíc získali dvě medaile. Pořádně jsme si to užili s celou českou reprezentací až na večerním vyhlašování.

Představte nám vaše skvělé psy, se kterými jste dosáhla letos úspěchu.

V bikejöringu jsem závodila s mladou fenou Amidalou, které budou v létě dva roky a která mě moc překvapila svým výsledkem, vzhledem k tomu, že ji mám teprve půl roku. Ukázalo se, že je to „srdcařka“ a budoucí skvělá parťačka. V canicrossu jsem již potřetí závodila s devítiletým Gučíkem, se kterým jsme již dva ročníky vyhráli. On je po Arnym mým dalším psem s velkým „P“.

Aha, Arny (belgický ovčák Malinois) byl tedy asi vaším osudovým psem. Řekla byste nám o něm něco?

Existuje takové pořekadlo, podle kterého má každý za život nějakého svého výjimečného psa, tak u mne jím byl právě Arny, prostě taková spřízněná duše. Skvěle jsme si rozuměli, byl to srdcař a do jakékoliv aktivity, kterou jsem si vymyslela, šel naplno. Opravdu jedinečný pes.

Bylo vždy jasně dané, který z vašich psů bude běhat před kolem a který jen před vámi?

S Gučim jsem vždy závodila jen v canicrossu, a to především vzhledem k jeho ne příliš velkým rychlostním schopnostem, takže u nohaté a rychlé Ami bylo jasné, jakou disciplínu si vyzkouší. Ale tréninkově běhají u kola oba dva.

To ale nejsou vaši jediní psi, je to tak? A se všemi psy se věnujete nějakému sportu.

Ano, mám ještě border kolii a šeltii, s těmi závodím v agility a u rodičů potom maďarského ohaře, který se věnoval loveckému výcviku. Vlastně všichni moji psi jsou především agiliťáci, ale občas si vyzkoušíme i jiné sporty a canicrossu s bikejöringem se věnujeme i v rámci kondiční přípravy.

Jste duší i tělem atletka a to asi nasměrovalo vaši cestu se psy i k takovým sportům jako jsou bikejöring a canicross. Co obnáší příprava psa pro tyto sporty? Asi to není jen tak ho zapřáhnout a vyrazit? 

Baví mě tyto sporty, i když musím přiznat, že si ráda zaběhám i bez psů sama na ovále. Příprava na závody je velmi individuální. Odvíjí se od toho, na jaké závody a jakou výkonnost se připravujete, kolik máte času apod. Běžné závody zvládne i netrénovaný pes, ale pokud se připravujete cíleně na konkrétní závod a chcete předvést maximum, tak příprava už musí být trochu promyšlená, aby byla efektivní a v ideálním případě se vám povedlo načasovat formu na konkrétní závod. Před přípravou na FMBB jsme absolvovali veterinární vyšetření, odběry krve a kontrolní RTG na naší partnerské klinice Vetcentrum, abychom zjistili, zda jsou psi po zdravotní stránce v pořádku a mohou absolvovat náročnou přípravu.  Dále jsem měla různé ukazatele v podobě fyzických testů, které byly použity jako vstupní informace pro tréninkový plán. Samozřejmě největším ukazatelem byli samotní psi, každou nepatrnou změnu v jejich chování jsem řešila a přizpůsobovala tréninky, aby nedošlo ke zranění, přetrénování a aby měli psi stále chuť do práce. Důležitou součástí přípravy byla také vhodná regenerace a kvalitní strava, krmila jsme pouze granulemi Devoted a přidávala bylinky. Samozřejmě dávky byly upravovány a psi jsem pravidelně měřila a vážila, abych získala další ukazatele a mohla je následně vyhodnotit.

Je vidět, že jste měla přípravu opravdu propracovanou a nic jste nepodcenila. Jak dlouho jste se se svými psy připravovala na toto mistrovství a dá se vůbec tak náročný trénink skloubit se dvěma psy?

Připravovali jsme se cca tři až čtyři měsíce.  Neznamená to však, že jsme po celou dobu trénovali jen canicross nebo bikejöring. První měsíc, dva jsme rozvíjeli všeobecnou vytrvalost a sílu. Tréninky jsme absolvovali všichni tři společně, většinou však ještě s mými dvěma fenkami. Čím více se blížilo mistrovství, tím více jsme tratě zkracovali a zvyšovali rychlost a sílu. Většinu tréninku jsem odjezdila na kole a snažila se ho uzpůsobit tak, aby mohli běhat Guči s Amidalou spolu. To se ve většině případů povedlo a já tak měla čas i na svůj vlastní trénink bez psů. Do tréninků jsme tento rok zařadili i aquaterapii a rehabilitaci na Vetcentru, což byly nejpříjemnější tréninky, kdy pracovali pouze psi, a já mohla odpočívat.

Na letošním FMBB jste ale soutěžili celkem ve třech disciplínách. Kromě bikejöringu a canicrossu i v agility, jak jste dopadli?

V agility jsme ve finále skončili myslím 49., v prvním jumpingu jsme měli chyby a v druhém agility běhu „disk“. Výsledky na první pohled nic moc, ale já jsem spokojená. Povedlo se nám postoupit do nedělního finále a navíc chyby byly moje. Guči běhal moc hezky, vnímavě a navíc i po tom celém zápřahu, který měl v předchozích dnech, rychle.  Mým přáním bylo postoupit do finále, užít si poslední dva běhy na mistrovství a ukončit tak Gučiho agility kariéru, což se mi splnilo.

Když jsem pročítala vaše internetové stránky, přiznávám, že opravdu smekám. Každý rok skvělé výsledky a prakticky s každým psem, kterého jste měla. Prozraďte nám váš „recept“ na úspěch. 

Děkuji, velmi si zakládám na vztahu se svými psy. Pokud máte se psem fungující vztah, jde vše ostatní již samo nebo alespoň mnohem snadněji. Někdy to trvá opravdu dlouho, ale výsledek vždy stojí za to.  Snažím se ke každému svému psovi přistupovat individuálně, zachovat mu jeho přirozenou povahu a využít jeho přednostní pro trénink. Neaplikuji tedy jednu tréninkovou metodu na všechny, ale s každým cvičím jiným způsobem, který danému jedinci vyhovuje. Inspiruji se u ostatních trenérů a závodníků, ale vždy se snažím nabité vědomosti přenést do svého systému tréninku tak, aby to bylo efektivní pro mne i mé psy.

Na webu jsem si také prohlížela psy, kteří s vámi již nejsou. Skvělé úspěchy a krásní psi. Zaujal mě zřejmě váš první pes plemene šiba-inu Bjutil. I s ním jste měla úspěchy na poli agility. Jak se cvičí s plemenem z „pětky“? A co pro vás tento pes připravil na společné cestě?

Ano, Bjutil byl mým prvním psem a také obrovskou školou. Navíc se k nám dostal až jako roční pes z kotce, který rozhodně nemínil respektovat jedenáctiletou holčičku a vlastně vůbec nikoho.  Začátky byly tedy opravdu náročné, začala jsme s ním chodit na cvičák, ale svazarmovské metody moc velkou účinnost neměly. Neustále utíkal, nenechal se chytit, byl agresivní na ostatní psy, samostatný, nezávislý a bohužel i strašně moc chytrý. Prostě nás k životu absolutně nepotřeboval. Těšila jsem se, že budu mít konečně pejska, se kterým budu moc dělat všechny ty aktivity, o kterých jsem snila a místo toho jsem měla doma divoké zvíře a nulové zkušenosti. Navíc v té době nebyl internet v takové podobě jako dnes, takže najít jakékoliv informace o výcviku nebo tréninku, nepřicházelo v úvahu. Po několika letech však začalo docházet ke zlepšení, našla jsem správnou motivaci, začínali jsme mít vztah, z parkúru agility utíkal už jen občas a nechal se chytit... Nakonec jsme spolu závodili až do jeho dvanácti let v nejvyšší kategorii A3. Složili jsme zkoušky ZOP a ZPU1 a hlavně si vybudovali společný vzájemný vztah. Byla to obrovská škola a obrovský test trpělivosti a vytrvalosti, díky němuž jsem se však naučila hledat různé způsoby, přemýšlet o tréninku, zkoušet nové věci a hlavně nic nevzdávat. Bylo to těžké, ale s odstupem času vím, že mi tahle zkušenost strašně moc dala. Takže díky, Bjuťo!

Vy i díky zkušenostem z vrcholového sportu aplikujete svoje poznatky do tréninku zvířat.  Co je vaším cílem a co lidem v tréninku nabízíte?

Kromě tréninku a převýchovy psů se věnuji také kondiční přípravě psů a psovodů. Zde se mi moje poznatky a zkušenosti z vrcholového sportu opravdu hodí. Snažím se systematicky pracovat s týmy, připravit je na určitý závod nebo jim pomoci jen v určité oblasti nebo s konkrétním problémem. Celkově aplikuji svoje zkušenosti při sestavování tréninkových plánů, při vedení běžeckých či kondičních tréninků a workshopů. Je spousta věcí a souvislostí, které si lidé při tréninku neuvědomují a mým cílem je pomoct jim efektivně trénovat a zlepšovat se.

Marcelo, velmi pěkně se mi s vámi povídá, a tak si dovolím ještě jednu otázku na závěr. Je teprve polovina května, co vás letos ještě s pejsky čeká?

Letos nás čekají ještě kvalifikační závody na MS a EO v agility a na podzim MR BO v canicrossu a bikejöringu. To jsou zatím dva pevné body, jinak o dalších akcích jsem zatím neměla moc času přemýšlet, teď si dáme chvíli od všeho pauzu a pak uvidíme. Děkuji za rozhovor.

Foto: David Pavlíček, Pavlína Suchánková

Video: Pavla Hrníčková,

https://www.marcelacapkova.cz/