Pojďme se podívat za kulisy psích výstav…

Psí výstavy nejsou jen o kráse a schopnostech našich chlupatých parťáků. Občas odhalí i stinné stránky lidského chování. Jak ovlivňuje konec vodítka výsledek výstavy? A co nenávist u kruhů? Přečtěte si naše postřehy z mezinárodních i klubových výstav!

Psí výstavy. Pro někoho prestižní událost, pro jiné stresující den. Loňský rok jsem měla možnost navštívit několik mezinárodních i klubových výstav psů, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Co jsem zažila, mě nepříjemně překvapilo. Tento článek tak bude možná trochu (nebo dost) kontroverzní, ale je založený na skutečných zkušenostech a pozorováních.

Kdo drží konec vodítka, ten vede

Jednou z prvních věcí, která mě na výstavách zarazila, bylo, jak moc rozhoduje to, kdo stojí na druhé straně vodítka. Přiznejme si, že často přihlašujeme své psy na konkrétní výstavy podle toho, jakého rozhodčího očekáváme. Na tom by snad nebylo nic špatného. Problém nastává, když je zřejmě patrné, že posuzovatele ovlivňuje nejen kvalita psa, ale i vztah s jeho majitelem.

Pamatuji si konkrétní případ z jedné mezinárodní výstavy. Do kruhu nastoupila mladá fena, která byla evidentně nervózní. Držela ocas mezi nohama, pohybovala se nejistě, zadek měla stlačený k zemi. Paní ji na vodítku doslova táhla za sebou. Nebylo to pouze o špatné socializaci; situace byla pro ni očividně stresující. A přesto tato fena svou skupinu vyhrála. Proč? Na druhé straně vodítka stála známá rozhodčí, která měla ve vlastní chovatelské stanici desítky psů a asi nikdo nezapochyboval o tom, že se s paní rozhodčí stejné národnosti velmi dobře zná. Situaci jen podtrhl fakt, že o něco později nastoupila v plně obsazené třídě šampionů stejná vystavovatelka s jinou fenou, která byla velmi pravděpodobně krátce po štěňatech, s nadváhou a o ideálním pohybu a výstavní kondici srsti se nedalo hovořit vůbec. Přesto tato dvojice získala nejen titul CAC, ale později ve finále i CACIB. Jaká je tedy spravedlnost, když takový „handler“ prakticky určuje vítěze? Jak pak máme chtít po majitelích svých odchovů, aby za nemalý poplatek s nadšením jezdili na výstavy, když se setkají s takto do očí bijící nespravedlností? A dostaneme se vůbec někdy zase do bodu, kdy to bude jen a jen o psech? Ráda bych se toho dožila…

Boje o místo u kruhu

Další smutnou kapitolou jsou takzvané „bitky“ o místo u kruhu. Proč tolik nevraživosti? Příprava psů na výstavu není jednoduchá a každý chce svému chlupáči zajistit nejlepší podmínky, to je pochopitelné. Nicméně někdy to zachází příliš daleko. Lidi si navzájem blokují místa, předhazují si poznámky, nebo dokonce vytvářejí ostrý konflikt. To vše na akci, která by měla oslavovat naši společnou lásku ke psům.

Co dělá pes na konci vodítka?

Jedna z nejvíce alarmujících věcí, které jsem na podobných akcích zaznamenala, byla absolutní nepozornost některých majitelů. Zatímco si lidé prohlíželi nabídky u prodejců nebo vedou rozhovory s ostatními, jejich psi byli ponecháni „napospas“ svému osudu. Vodítka zamotána do nohou ostatních, psi zmateně pobíhali kolem, nebo dokonce obtěžovali jiné psy. A tady už je jen krůček k napadení jednoho psa druhým, a to už je více než problém. Raději ani nerozvádím vykonávání potřeb psích mazlíčků v areálu výstaviště nejen venku, ale i vevnitř v halách, o kterých jejich páníčci ani nevědí nebo spíš vědět nechtějí. Tento druh nezodpovědnosti není na výstavách vůbec ojedinělý.

Rozhodčí a jejich nevděčná role

Práce rozhodčích je mnohdy nevděčná. Většina z nich tuto funkci vykonává z opravdové lásky ke psům. Ale jak máte objektivně posoudit psa, když na vás upřeně hledí desítky očí a všichni čekají jen a pouze pochvalu? Kritika není vždy příjemně přijímána a sociální sítě jsou pak plné stížností a urážek. Každý z nás má subjektivní pohled na to, co je to „dobrý pes“. Pro rozhodčí to znamená denně balancovat mezi odborným posouzením a snahou vyhnout se konfliktům. A to je, zdá se, čím dál tím více alarmující…

Jak můžeme situaci zlepšit?

Co můžeme udělat pro to, aby psí výstavy byly lepší a příjemnější? Klíčové je zaměřit se na svůj vztah ke psům, na jejich welfare a na sportovní chování. Místo toho, abychom se snažili získat medaile za každou cenu, bychom měli dát přednost pohodě našich chlupatých kamarádů. Také bychom si měli uvědomit, že rozhodčí jsou lidé, kteří odvádějí náročnou práci, a respektovat jejich rozhodnutí, i když je to někdy těžké.

Debaty na sociálních sítích – zastavme se a zamysleme se

Po výstavě se mnohdy setkáváme s bouřlivými diskusemi na sociálních sítích. Je pochopitelné, že někdo může být zklamaný z výsledků – přeci jenom výstavní poplatky nejsou zanedbatelné a očekáváme, že se náš pes ukáže v tom nejlepším světle. Ale přemýšlejme! Našemu psu je ten výsledek opravdu jedno. On si užil den s vámi, a to je pro něj to nejdůležitější.

A co rozhodčí? Představte si, že jste na jejich místě. Celé hodiny stojíte, sledujete stovky psů, máte jen krátkou pauzu na oběd, a přitom vás hodnotí desítky párů očí. Třeba se necítíte dobře, nebo jste cestovali stovky kilometrů, abyste mohli vykonávat svou funkci. Buďme lidé a zkusme se na situaci podívat i z jiné perspektivy.

Iveta Panýrková

Foto: archiv redakce