Od krystalek k digitálnímu signálu…

Zajímalo by vás, kdy se v českém éteru ozvalo první „haló, haló“? Víte, že jsme patřili mezi rozhlasové průkopníky v Evropě? A tušíte, kolik rádiových stanic u nás dnes vlastně vysílá a kdo jim nejčastěji naslouchá? V našem článku se ohlédneme za sto lety vysílání takzvaně od krystalky v obýváku přes vysílání za okupace až po dnešní digitální rozhlas a podcasty. Přiblížíme si nejstarší, nejposlouchanější i nejzajímavější české stanice a ukážeme vám, že rádio má stále co říct a nejen do sluchátek…

Rozhlasové vysílání je médiem, které českou společnost ovlivňuje už déle než sto let. Začínalo jako technická novinka pro nadšence a postupně se stalo součástí každodenního života milionů lidí. Dnes, v době podcastů, streamování a digitálních platforem, se může zdát, že „staré dobré“ rádio ustupuje modernějším „technologiím“. Přesto si drží výjimečné postavení, a to jednoduše pro svou dostupnost, rychlost informování a osobní tón, který nelze ničím jen tak nahradit. Česká republika má v rozhlasové historii silné místo – jak díky včasnému nástupu vysílání, tak i díky roli, kterou hrálo rádio v klíčových okamžicích našich dějin.

Když rádio přicházelo do domácností

Rozhlasové vysílání v tehdejším Československu oficiálně začalo 18. května 1923, kdy se z vojenského vysílače v pražských Kbelích ozvaly první slova stanice Radiojournal. Šlo o jedno z prvních pravidelných vysílání v Evropě – například britská BBC začala vysílat o rok dříve, ale v mnoha zemích se rádio ještě ani neplánovalo. Radiojournal se brzy přestěhoval na Václavské náměstí a začal rozšiřovat svůj program: hudba, zprávy, recitace a vzdělávací pořady se staly základem programové nabídky.

Technika byla na začátku velmi jednoduchá. Posluchači si pořizovali tzv. krystalky – rádiové přijímače, které nepotřebovaly elektrický proud a fungovaly jen s velmi krátkým dosahem. Ty později vystřídaly první lampové přijímače, které přinesly vyšší kvalitu zvuku a širší možnosti příjmu.

Rozmach, okupace a odpor 

Ve 30. letech došlo k prudkému rozvoji rozhlasové techniky i obsahu. Byl postaven první výkonný vysílač v Liblicích, později v Topolné a dalších lokalitách, což umožnilo pokrýt signálem celé Československo. Rozhlas se stal běžnou součástí života, lidé ho poslouchali při práci, při jídle i večer jako hlavní zdroj informací a zábavy.

Během nacistické okupace i po ní se rádio ukázalo jako nástroj odporu. Mnoho domácností tajně ladilo zakázané zahraniční stanice – především BBC z Londýna, které pravidelně vysílalo v češtině a přinášelo necenzurované zprávy. Po válce se právě díky těmto zkušenostem posílil vztah veřejnosti k rozhlasu jako k důvěryhodnému médiu.

Rozhlas za socialismu aneb Média pod dohledem

Po roce 1948 přešel rozhlas pod přísnou státní kontrolu. Vznikl Československý rozhlas, který sloužil jako prostředek ideologické výchovy, ale zároveň si zachoval kulturní a vzdělávací roli. Kromě hlavních zpráv vznikaly i dramatické pořady, rozhlasové hry, literární pásma, relace pro děti nebo hudební večery.

Jedním z nejzásadnějších okamžiků byl srpen 1968, kdy invaze vojsk Varšavské smlouvy narazila na odpor i ze strany rozhlasu. Československý rozhlas tehdy několik dní vysílal z provizorních pracovišť a informoval veřejnost navzdory snaze okupantů signál umlčet. Hlášení typu „Zde Československý rozhlas – jsme s vámi, buďte s námi!“ vstoupila do dějin.

Svoboda v éteru a rozmach soukromých stanic

Sametová revoluce přinesla svobodu slova a konec monopolu státního rozhlasu. Už v roce 1990 začaly vysílat první komerční stanice, které přinesly nové formáty – zejména více hudby, méně publicistiky a cílení na konkrétní věkové skupiny. Nejznámější z tehdejších nových stanic je Evropa 2, která vysílá dodnes a patří mezi nejsledovanější rádia v zemi.

Veřejnoprávní rozhlas se přeměnil v Český rozhlas (ČRo) a rozšířil svou nabídku do mnoha kanálů – například zpravodajský Radiožurnál, kulturní Vltava, mluvená Dvojka nebo vědecký Plus. Kromě toho ČRo provozuje i rozsáhlou síť regionálních stanic (např. ČRo Brno, Ostrava, Plzeň atd.).

Kolik rádií máme a co dnes posloucháme?

V současnosti v České republice působí přes 270 rozhlasových stanic (včetně opakovačů a regionálních vysílání). Zhruba 20 stanic tvoří veřejnoprávní síť Českého rozhlasu, zbytek jsou soukromé a regionální rádia. Licenci k vysílání uděluje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Mezi nejznámější a nejposlouchanější stanice patří:

• Český rozhlas Radiožurnál – hlavní zpravodajská stanice, velmi populární u řidičů a veřejnosti sledující aktuální dění.
• Český rozhlas Dvojka – zaměřený na mluvené slovo, pamětníky, literaturu a pořady pro starší generaci.
• ČRo Vltava – kulturní stanice s vážnou hudbou, literaturou, esejistikou a publicistikou.
• ČRo Plus – stanice zaměřená na analytickou žurnalistiku, komentáře a debaty.
• Evropa 2 – komerční stanice s hudebním zaměřením na mladší posluchače.
• Frekvence 1 – široce zaměřené rádio kombinující hudbu, talk show a zábavu.
• Radio Impuls – jedna z nejposlouchanějších stanic v zemi, hraje převážně českou populární hudbu.

• Blaník – oblíbené zejména na venkově a v menších městech, zaměřené na české a slovenské hity.
• Kiss – síť regionálních rádií s taneční a populární hudbou.
• Hitrádio – několik regionálních variant v rámci jedné sítě, cílené na mladé dospělé.
• Rádio Beat – specializované na rockovou hudbu.
• Proglas – křesťanské rádio zaměřené na duchovní a kulturní obsah.
• Radio 1 – alternativní a nezávislé rádio pro náročnější posluchače, které působí od roku 1991.

Digitální budoucnost nás nemine   

Vedle tradičního FM vysílání se stále více prosazuje digitální vysílání DAB+, které umožňuje vyšší kvalitu zvuku a více stanic bez nutnosti velkého frekvenčního prostoru. Digitální vysílání pokrývá přes 90 % území České republiky a jeho podíl roste.

Zásadní změnu přinášejí i online rádia a podcasty. Český rozhlas i soukromé stanice nabízejí vlastní aplikace, kde si posluchač může zvolit, co a kdy chce poslouchat – přehrát záznam, přeskočit část pořadu nebo se vrátit k oblíbenému rozhovoru.

Změna je život, ale…

Rozhlas se proměňuje, ale nezaniká. Dokázal reagovat na technologické změny i politické otřesy. I dnes má co nabídnout – přehledné zprávy, autentické rozhovory, kvalitní hudbu, vzdělávání a především lidský kontakt, který se v době algoritmů a robotických hlasů stává stále cennějším. Rádio v České republice tak zůstává stále živé a my doufám, že tomu tak ještě hodně dlouho bude.

Michaela Weidnerová

Foto: Pixabay

Zdroj:  Wikipedie, Google, Seznam