Nostalgická vzpomínka z dětství mě přivedla k jämthundovi

S jämthundem již podruhé! Těšíte se? Máte na co! V následujícím rozhovoru se tomuto impozantnímu a krásnému plemeni totiž dostaneme ještě více „pod kůži“.

Švédský losí pes, jak se mu po česku říká, je plemenem opravdu obdivuhodným, a to každým coulem. A nám se podařilo vyzpovídat sympatickou Nikolu Vondrovou, která je majitelkou téměř dvouletého pejska a život s ním si udělala naprosto fantastickým. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak se tedy žije s jämthundím puberťákem.

Paní Vondrová, vy jste si vybrala plemeno, které v našich končinách není až tak známé a rozšířené. Čím vás tedy jämthund očaroval?

Když jsem viděla jämthunda poprvé, přepadla mě nostalgická vzpomínka na můj z dětství oblíbený film „Bílý tesák“. Pamatuji si naprosto přesně, jak jsem se na něj tenkrát jako malá holka dívala u babičky v televizi a poprvé si uvědomila, že bych si přála mít svého psa, nejlepšího přítele a parťáka, se kterým budeme zažívat svoje společná dobrodružství.  Kromě vzpomínky na filmového „vlkopsa“ mě jämthund očaroval na první pohled svou krásou, která ve mně vzbudila zvědavost a touhu zjistit o tomto plemeniještě více. Dočetla jsem se, že jämthund má opravdu vlčí kořeny a pochází ze Skandinávie, kde je také nejrozšířenější. Překvapilo mě však, že je to pes lovecký.

Kde jste se o tomto plemeni dozvěděla a jak snadné, či nesnadné bylo pátrání po informacích o plemeni a o štěněti samotném?

Nalezení právě tohoto psa bylo pro mne jednou velkou náhodou. Nikdy předtím jsem o jämthundovi, neboli švédském losím psu neslyšela. Objevila jsem ho na obrázku na googlu. Vždycky se mi líbili vlci a typická severská plemena. Když jsem se rozhodovala, zda si pořídit psa, tak jsem nebyla pro žádnou konkrétní rasu stoprocentně rozhodnutá, ale prvotně vyhledávanými plemeny byli sibiřský husky nebo aljašský malamut.  Protože jsem relativně chovatelský nováček, nejdříve jsem se chtěla podívat na obrázky a postupně klikala na jednotlivá plemena. Teprve když mě některá konkrétní rasa zaujala vzhledově, tak jsem si o ní následně něco přečetla. V mém případě je tedy těžké hodnotit, jak snadné nebo nesnadné bylo pátrání po tomto plemeni. Narazila jsem na webové stránky zakladatelské chovatelské stanice švédských losích psů v ČR z Lomnice nad Popelkou, a také na druhou nejstarší chovatelskou stanici Fénrisúlfr z Kladna, ze které se nám nakonec podařilo štěně získat. Ve srovnání s jinými plemeny najdete na internetu v českém jazyce informací o hodně méně právě proto, že u nás jämthund není moc známý. V cizojazyčných verzích je škála informací poměrně bohatá. Pro všechny, kteří se chtějí o těchto psech dozvědět více, mohu doporučit literaturu Swedish Elkound od Josepha Smitha. Knihy jsou k dostání v anglickém jazyce, ale jednoduše psané, čtivé a plné praktických informací. 

Dnes tedy máte, pokud se nepletu, rok a půl starého pejska. Představte nám ho.

Jmenuje se Conan Fénrisúlfr a bude mít rok a osm měsíců. Narodil se 18. července 2016 v chovatelské stanici Fénrisúlfr v Kladně u skvělých a zkušených majitelů jämthundů Václava a Marcely Lokajových. Jeho matka je fena Boorču Fénrisúlfr a otec Muki má původ z Estónska. Jedná se o našeho prvního psa tohoto plemene a postupně můžeme potvrdit popis jeho chování s obecnou charakteristikou. Asi nejpravdivějším tvrzením je, že Conan je lovecký a velmi společenský pes. Lovecké pudy se projevují hlavně silným čichovým smyslem a číhavým přikrčeným instinktem. Toto typické chování pozorujeme vždy při každé procházce v přírodě, například když jdeme po poli či lesem a on zavětří zvěř, nebo nehybně pozoruje kachny na hladině řeky a rybníka.

Má bohužel útěkářské sklony. Ne jednou se nám zaběhl a marně jsme ho pak volali. Tuto vlastnost považuji za jednu z nevýhod a snažíme se na ní zatím bez úspěchu pracovat, přestože jsme poměrně v začátcích. Psi jiných chovatelů jämthundů, se kterými jsem měla možnost toto téma diskutovat, podobnou zkušenost nemají. Pravděpodobně se jedná o určitou specifickou vlastnost. Zjišťovala jsem různě na webu,proč tomu tak je, ale z nalezeného zdroje jsem se dočetla pouze to, že ve Skandinávii jsou tito psi využívaní hlavně k nahánění zvěře a při tom používají GPS a někdy i s telefonem a to hlavně z toho důvodu, že jämthundje pes, který se nevrací. Jeho majitel si jej najde pomocí lokace, míří směrem k němu, zase se s ním potká a bez problémů ho naloží do auta a jede se domů. Díky telefonu mohou lovci rozeznat, zda se pes potkal se zvěří. Když ho telefonicky vytočí, poznají to podle intenzity štěkání. S jistotou však nemůžu potvrdit, do jaké míry byl artikl pravdivý. Jedná se spíše o zajímavost.

Můj Conan je velmi společenský, aktivní a hravý pes. Vyhledává neustále společnost, a když zrovna nespí, nebo nečíhá na zvěř, tak vyžaduje sociální kontakt. Nejlépe se cítí obklopený rodinou, dětmi a některými jinými psy. Je rád středem pozornosti. Většinou si chce hrát, přetahovat se o balónky nebo aportovat. Ale vyhraje si i sám. Občas i sám od sebe vyžaduje výcvik poslušnosti. Doposud jsem u něj nezaznamenala žádné známky agresivity vůči člověku. Je to spíše vítací typ a ochranáře v něm asi neuvidíte. Ikdyž je pravda, že jsme s ním jednou v krátkosti zkoušeli absolvovat výcvik obrany a jevil se jako dobrý obránce. Bylo vidět, že ho to na úrovni hry bavilo. Určitě se na tento druh výcviku do budoucna pokusíme zase zaměřit.

Co považujete za jedinečnou vlastnost plemene?

Když jsem narazila právě na jämthunda, hned se mi zalíbil, a to nejen vzhledově, ale odpovídal i mýmkritériím, co se povahy týče.Chtěla jsem hlavně výborného společníka, který nás bude doprovázet při našich aktivitách. Rádi chodíme do přírody a procházka s aktivním jämthundem je velice příjemná a přináší pěkné zpestření. Dalším důležitým aspektem pro mne je, že vychází skvěle s dětmi. Dá se říct, že je s nimi ve svém živlu a myslím si, že je to právě z toho důvodu, že si s ním děti rády hrají, což se Conovi velice líbí. Když zrovna není středem pozornosti, pokouší se za námi přijít a hrát si. Když neuspěje, protože není možné se mu zrovna věnovat, pochopí to, hraje si sám nebo si jde lehnout, či pozoruje okolí na zahradě. Těší ho, když se něco děje. Líbí se mi, že pozná, kdy je vhodná chvíle nezlobit, nebo naopak přijít a člověka rozveselit. Je naším každodenním parťákem a členem rodiny. Vždy když musím na týden pracovně odjet, tak mi jeho společnost začne po krátké době chybět. Trávíme jinak společně celkem hodně času. Také oceňuji, jak je jämthund chytrý a skvěle učenlivý.

Jämthund může být na první pohled podobný třeba československému vlčáku. Pletou si vašeho psa s tímto nebo jiným plemenem?

Ano, s československým vlčákem si našeho psa lidé, kteří nejsou zrovna kynologové, pletou často. Ale i kynologové se ptají, co že je vlastně Conan za rasu. Stalo se nám jen jednou, asi loni na podzim, že někdo jämthunda poznal, když jsme byli na výletě v Beskydech.

Ono jich u nás moc není a možná jsem špatně pátrala, ale nenašla jsem nikde zmínku o výcviku těchto psů. Čemu se věnujete vy nebo je váš pes „jen“ vaším mazlíčkem?

Informace týkající se specifického výcviku můžete najít právě v již zmíněných doporučených knihách. My navštěvujeme jednou týdně výcvik v kynologickém klubu ve Zlatých Horách. Jsou tam úžasní a zkušení výcvikáři Věra a Jan Horákovi a chodí k nim cvičit majitelé s různými a velice odlišnými plemeny psů. Právě od nich jsme nabyli v krátké době nejvíce zkušeností a také jsme se nejvíce naučili. Výcvik probíhá moderní alternativní a motivační metodou, díky které psa samotného výcvik baví a chce cvičit. Jen se musí vědět, jak na to a jak upoutat jeho pozornost. Jak už jsem zmiňovala, jsme vlastně nováčci, ale z výcviku jsme oba velice nadšení. Baví nás to a to je podle mě to největší vítězství. S jämthundem je opravdu radost spolupracovat. Samozřejmě je i naším mazlíčkem. Rád se nechá rozmazlovat a drbat za uchem. Za pamlsek nebo hračku se umí i pěkně předvést.

Máte mladého psa, vlastně by se dal považovat za takového čtyřnohého „puberťáka“. Jaká je sním práce v tomto období?

Jako mladý pes je opravdu hodně aktivní. Zhruba před třemi měsíci se u něj začala projevovat dominance vůči některým typům psů. Nemá moc v lásce kočky.Když nějakou vidí a neupozorníme ho předem, tak na ni hodně štěká. Věřím, že se to s postupným dospíváním časem alespoň částečně srovná i právě díky výcviku. Občas u něj zaznamenám i známky protestů, kdy zkouší, jestli si může dělat, co chce nebo si „stěžuje“ hlasitým štěkáním. Celkově se jedná o parádního, ovladatelného a bezproblémového psa, který rád spolupracuje s člověkem, a řekla bych, že je to součástí jeho radosti ze života.

V úvodním článku o plemeni jsme se dozvěděli, že jämthundi jsou považováni za takové psí rasisty a je tedy dobré mít na paměti, že švédští losí psi při interakcích s jinými psy rozlišují na jämthundy a ostatní. Zkrátka mají větší zájem o sobě podobné, se kterými si lépe rozumí. Setkala jste se s tímto chováním i u vašeho psa?

Ano, tohle je jedno z dalších tvrzení, se kterým musím jako majitelka jämthunda souhlasit. Jako malé štěně si chtěl se všemi hrát a nijak jsme rasismus vůči jiným psům nerozeznali. Dá se říct, že jsem si toho začala všímat teprve nedávno. Zatím jsem zpozorovala, že se mu moc „nelíbí“ boxeři, někteří jezevčíci a obecně dlouhosrstí psi. Ale jsou i výjimky. Občas chodíme ven s přáteli na procházky a  například s retrívrem, nebo s shiba - inu si rozumí. Neměl problém ani s irským vlkodavem. Nejvíce si ale v rámci sympatií opravdu všímá československého nebo saarloosova vlčáka.

Snáší se váš pes s jinými zvířaty?

Ano i ne. Některá zvířata jen pozoruje. Některá zkoumá. Pamatuji si na situaci, kdy si hrál v kádi s kaprem a decentně ho tlapou opakovaně otáčel vzhůru bříškem a pozoroval. Ptáky a drůbež nemusí, myslím si, že kdybychom mu dali příležitost, stanou se terčem lovu. K větším savcům a dobytku jako jsou krávy, koně nebo osel se rád v klidu a opatrně přiblíží, a když se nechají, očichá si je. To samé platí i pro ovce, prasata a kozy, ikdyž ho dokonce jednou koza trochu potrkala. Kočky ale opravdu nemá rád.

Jsou to krásní psi, máte nějaký vzkaz pro potencionálního zájemce o štěně?

Pro mě je jämthund opravdu milovaným psem a myslím si, že jeho vlastnosti ocení nejen myslivci, ale hlavně ti, kteří chtějí úžasného a aktivního společníka. Jämthund se opravdu nejlépe cítí ve společnosti ať zvířecí, nebo lidské, vždycky chce být tam, kde se něco děje. Proto bych doporučila štěně hlavně takovým lidem, pro které znamená pes více – přijmou ho jako součást svého života, věnují mu spoustu času a stane se právoplatným členem rodiny.

Děkuji vám za rozhovor