Nezapomenutelná Kessy má následovníky!

Napadlo by vás někdy, že i bernský salašnický pes se dokáže skvěle uplatnit „na poli“ canisterapie a především na tvářích dětí a jejich rodičů vykouzlit mnoho úsměvů a zajistit pocity radosti? A právě práci takové úžasné představitelky tohoto plemene vám přiblíží Josef Růžička v tomto pěkném článku. Seznamte se tedy s Kessy…

Mezi psy kvalifikovaně pomáhající postiženým a nemocným lidem byla mnoho let canisterapeutická fenka Kessy. Ač by se mohlo zdát, že plemeno bernského salašnického psa není pro svoji mohutnost příliš vhodné na zooterapii, v případě Kessy byl opak pravdou. Potvrzuje to řada odborného personálu ústavů, nemocnic a dalších zařízení pro postižené děti a dospělé, kde fenka pomáhala. V článku se ale dozvíme mnohem víc.  

Tady už Kessy začíná poznávat svět.

Kessy už není mezi námi, zůstávají však vzpomínky. Její pomoc lidem skončila, když 9. listopadu roku 2022 podlehla rakovině. Nepomohlo ani dlouhodobé a nákladné léčení, které fence dopřála její majitelka Bc. Lenka Macháčková. „Byla to skvělá fenka, a v jejím případě platí kynologické úsloví, že osudoví psi se rodí jednou za život,“ říká se smutným výrazem paní Lenka.

Velký pes, velký pomocník

Mnozí pacienti si přáli častější návštěvy Kessy Lenky Macháčkové.

Dejme slovo však někomu, kdo dokáže nejen ocenit, ale také popsat, v čem a proč byla Kessy tak jedinečná. Ergoterapeutka Ing. et Bc. Jana Zajícová, předsedkyně Spolku Severka, pracuje v kroužcích v Ústí nad Labem, v Děčíně, Teplicích i na dalších místech a to obvykle s deseti dětmi různého věku a bez ohledu na handicap. „Setkávají se tam děti s autismem, Downovým syndromem, opožděným vývojem i dalšími poruchami, a to za doprovodu rodičů nebo sourozenců,“ přibližuje paní Jana složení dětí a pokračuje: „Mívali jsme různé psí pomocníky, ale nikdy jsem nedělala canisterapii s tak velkým psem. Poprvé k nám přišla paní Lenka Macháčková s Kessy asi v roce 2016. Bylo to pro nás velké vzrušení, protože nikdy jsme canisterapii s tak mohutným a chlupatým psem nedělali. Brzy jsme se já i děti přesvědčily, jak je fenka skvělou kamarádkou,“ chválí paní Jana.  

Jiný level

Další způsob rozvoje jemné motoriky - upravovat srst různými kartáči vyžaduje odlišné úchopy i mechaniku pohybu.

„A co bylo důležitější, že fenka dokázala nejen pomáhat, ale také se vcítit do problému, hendikepu, většiny dětí. Byl to úplně jiný zooterapeutický level, nepochybně i díky paní Lence, zdravotní sestře, která nejenže rozumí psům, ale také dokáže aplikovat vědomosti nabyté během vysokoškolského studia ergoterapie. Na rozdíl od dřívějších dvacetiminutových canisteraputických bloků jsme s Kessy a případně i s dalším jedním nebo dvěma berňáky uplatňovali hodinové až hodinu a půl dlouhé terapie. Samozřejmě že čas se odvíjel podle potřeb dětí a možností psů,“ říká profesionální terapeutka a dodává, že je ráda, když Kessy má podobně pomáhající následníky.    

Proč jemná motorika

Děti se radují, jak se k zabaleným pamlskům pejsek dobývá, mnohdy jim sami pomáhají je najít.

Často se v souvislosti s canisterapií začíná skloňovat pojem jemná motorika. Jak říkají odborníci, motorika obecně, tedy hrubá a jemná, patří k základním parametrům vývoje dítěte a zásadně se podílí na celkové pohybové činnost člověka. To výrazně ovlivňuje také postavení těla, koordinaci pohybů včetně úchopu předmětů, třeba psacích potřeb. A jak doplňuje terapeutka Jana Zajícová, motorika výrazně ovlivňuje rovněž řečové dovednosti dítěte a lateralitu, tedy upřednostňování vlevo nebo vpravo. Ze škol tak známe problematiku leváků a praváků, ale podobně někteří lidé upřednostňují určitou nohu, oko, ucho a problémy mohou nastávat u jedinců s orientací, když mají určitým způsobem jednostranně zafixovanou točivost a zatáčivost. Jak specialisté zdůrazňují, jednotlivé fáze vývoje by se neměly uspěchat, ale je nutné děti správně stimulovat a motivovat. K tomu se nejčastěji používají vhodné pomůcky a hračky.  Ovšem složitější je to u dětí, které ve zmíněných oblastech trpí nějakou poruchou, nebo tato porucha je součástí jiné vady či onemocnění. Tak se dostáváme k jemné motorice jakožto důležitému působení psů při ergoterapiích. Laikovi se může zdát, že během zooterapie jde o pouhé hraní, hlazení či mazlení se zvířetem, ovšem pod vedením odborníků jde ve skutečnosti o závažnou terapii.

Pes – stimulátor

Takto vyparáděná chodila Kessy za dětmi, které potřebovaly rozvíjet jemnou motoriku (odebíráním motýlů, blešek a sluníček z dečky).

Pro většinu dětí jsou psi silným stimulátorem, který je během terapie povzbuzuje k usměrňovaným reakcím v chování a pohybu. Při konkrétním léčebném či nápravném postupu je pak na terapeutovi, aby zvolil vhodnou motivaci, tedy usměrnil chování a jednání dítěte k dosažení vytčeného cíle. „V tomto směru byla fenka Kessy skvěle připravená a vybavená. Její panička, ergoterapeutka, ví velmi dobře, co a jak dítě motivuje, proto berňačce pořídila tělovou dečku se suchými zipy, na kterých byly zachycené různé atrapy sluníček, motýlů, blešek apod. Úkolem dětí bylo uchopit je a odstranit z těla pejska. Byla to radostná zábava, děti chtěly pejskovi pomáhat. Přitom se však odehrává něco důležitého, zjednodušeně řečeno, přenos vnímání z ruky do mozku,“ vysvětluje terapeutka Jana.

Aktivace, koordinace

To jsou dva berňáci ze tří následníků Kessy.

Podobně se mnoho dalších spojů rozvíjí i při jiných činnostech se psy. Trpělivost a bohatá srst bernských salašnických psů umožňuje třeba hned po jejich příchodu radostné vítání spojené s hlazením srsti, čumáčků, uší. Přitom děti vnímají každou nerovnost psího těla, jeho teplo, dýchání, tlukot srdce. „Ale také zaznamenávají náladu psa, tedy radost, při které vnímají napětí svalů. To vše dokáží hendikepované děti cítit a prožívat především při vítání. Spastické, tedy křečovitě stažené ručičky, se lehce zahřívají a uvolňují, dochází k nižšímu odporu při pasivním pohybu svalu. Potom obvykle následuje česání kartáči. Ovšem každý kartáč je jiný, proto vyžaduje jiný úchop, přičemž druhou rukou si dítě psa přidržuje. To vše rovněž aktivuje tolik potřebnou pohybovou koordinaci s mozkem,“ popisuje paní Jana další z přínosů canisterapie.

Souhlas nezbytný

Rodiče se radují, jak syn díky psovi ochotně posiluje koordinovanou chůzi.

V oblasti zooterapie existuje řada způsobů, jak dětem s různým postižením a poruchami pomáhat. Mnohdy je důležité, aby dítě vnímalo činnost a dění všemi smysly. K čichovému, zrakovému, hmatovému a sluchovému vnímání existuje široká paleta činností se psy. Jsou to však někdy způsoby, které se nezasvěcenému člověku mohou zdát podivné a někomu přecitlivělému třeba i odporné.  „Souhlas rodičů je samozřejmě nezbytný, ale já jsem nejraději, když je při zooterapiích přítomný aspoň jeden z rodičů. To, že děti berou do ruky pamlsky a ukrývají je do desek, balí do koberců nebo ručníků, to je to nejmenší. Stejně jako když si kousnou do piškotu a pak pochutinu dávají pejskovi,“ říká terapeutka.  

Zkouší si i rodiče

Masáž dlaní jak to člověk ani přístroje nedokáží (na dlani speciální mast/paštika).

Velkou radost mají děti a především psi, když mohou olizovat dětské prstíky potřené nějakým masovým pamlskem, třeba paštikou. „Existují i účinné postupy, jak pomocí psího jazyka aktivovat některé obličejové svaly nezbytné pro přijímání jídla. V našich terapeutických kroužcích to nevyužíváme, ale na druhou stranu to není výjimečná metoda užívaná u zvláště postižených dětí,“ vysvětluje terapeutka a pokračuje: „Jsem ráda, když u popsaných praktik si účinnost terapie osobně vyzkouší zdraví rodiče nebo sourozenci. Nejenže to zvýší jejich důvěru v zooterapii, ale snaží se pak nepromeškat žádnou canisterapii.“

Určitá volnost prospívá          

Berňákovi má dívka nasadit barevné kroužky tak, jak je tomu na obrázku. To vede k získání několika dovedností, přičemž je důležitá koncentrace dítěte.

Canisterapie je převážně známá polohováním, tedy kdy čtyřnožec je přitisknutý k tělu klienta nebo leží na některé jeho části a působí na něho svým teplem, mírným tlakem a možná i přenosem energie, což mnozí terapeuti berou jako hotovou věc. Ovšem vědecky to zatím prokázané není. Proto na závěr povídání s ergoterapeutkou zazněla otázka: „Uplatňujete ve vašich kroužcích také klasické canisterapeutické polohování?“ „Ano, ale jako odměnu na závěr cílených terapeutických postupů. Pokud už byla zmínka o vědě, tak ze své zkušenosti chci dodat, že v určitých fázích terapie nechávám jistou volnost mezi zvířetem a dítětem a jsem přesvědčená, že oba se cítí dobře a pozitivní efekt působení je větší než když to dirigujete. Ani toto nebylo v hledáčku vědeckého bádání, ale já jsem si jistá, že tyto přirozené interaktivní momenty existují a jsou velmi účinné.“

Výhoda výběru

Zde je dívka motivována, aby pracovala prsty - otáčením zásobníku za pomoci druhé osoby vypadávají z otvoru pamlsky pro psa.

A ještě něco považuje paní Jana za důležité. „Nelze nezmínit, že hodně záleží také na výběru psa. Proto jsem ráda, když si můžu pro potřeby našich terapií vybírat z většího počtu canisterapeutických psů. A nejde jen o vlohy pro interaktivitu, ale také o schopnost jedinců zvládat zvýšený tlak, kterému by měli odolávat při terapiích. Doba terapie se psy běžně trvá dvacet až třicet minut, aby nedošlo k únavě dětí a psů. Ale terapie za aktivní pozornosti dětí a Kessy trvaly až hodinu a půl. Je tomu tak i nyní, byť obvykle za účasti tří berňáků. Co je však zásadní, že i následníci Kessy mají všechny přednosti potřebné pro zoorehabilitaci,“ hodnotí a shrnuje na závěr své zkušenosti  ergoterapeutka Jana Zajícová.

Text a foto: Josef Růžička