Na Vyšehrad i se psem!

Také patříte mezi ty, kteří berou své psy nejen do přírody, ale rádi s nimi objevují i krásy měst a jejich zajímavých míst včetně pamětihodností? A že jich naše hlavní metropole ale má! Tak my si vás tentokrát s částí naší redakční smečky dovolíme pozvat na Vyšehrad…

Impozantní Vyšehrad rozhodně patří mezi dominanty a architektonicky významné památky naší stověžaté matičky Prahy a pochopitelně stojí nejen za pozornost, ale i za návštěvu. A proč nakonec ne po boku vašeho psa? Dýchne na vás závan naší bohaté historie a ještě si uděláte krásnou procházku protkanou úchvatnými výhledy na Prahu. A když k tomu navíc vyjde i počasí, pak rozhodně nebudete litovat.

Kalendář nám ráno oznámil, že se píše první březen, a i když ručička teploměru ukazovala pár stupňů pod nulou, předpověď slibovala nádherný slunečný den. A to se nakonec k naší velké radosti beze zbytku vyplnilo. Jak tedy co nejlépe spojit socializaci mlaďochů v Praze s příjemným zážitkem pro kamarádku z Jižních Čech? Chtěli jsme nejenom dopřát dostatek pohybu a vzájemných hrátek našim nezbedným puberťákům (těm čtyřnohým pochopitelně), ale podívat se i na pěkné místo tak trochu do města a tak trochu do přírody. A vyhrál to právě Vyšehrad!

Co nám říká Wikipedie?

„Vyšehrad je historické hradiště, hrad a pevnost v Praze, na skále nad pravým břehem řeky Vltavy na jižním okraji historického města, ve čtvrti Vyšehrad. Na Vyšehradském hřbitově se Slavínem u kostela sv. Petra a Pavla jsou pochovány významné české osobnosti, nachází se zde i nejstarší pražská rotunda sv. Martina. Dnes parkově upravený a veřejně přístupný areál je od roku 1962 národní kulturní památkou.

K Vyšehradu se váže řada pověstí z počátků českých dějin, založil jej prý bájný kníže Krok. Skutečný vznik knížecího hradiště je kladen do druhé poloviny 10. století. Koncem 11. století zde sídlil první český král Vratislav I., který zřídil vyšehradskou kapitulu. Fakticky se Vyšehrad stal součástí Prahy za Karla IV., který jej přestavěl a napojil na opevnění nově založeného Nového Města. Roku 1420 hrad vypálili husité, v polovině 17. století byl v rámci rozšiřování opevnění města přestavěn na barokní pevnost. Od 15. do 19. století byl Vyšehrad s podhradím samosprávným městem, do roku 1848 podřízeným vyšehradské kapitule a připojeným k Praze roku 1883. V téže době došlo ke zřízení národního pohřebiště a k úpravám Vyšehradu do dnešní podoby. Roku 1904 byl vyšehradskou skálou proražen tunel, který otevřel pravobřežní komunikaci Prahy s jižním okolím.“

Kudy tudy…

Tak co, nadchli jsme vás a vy už teď přemýšlíte o tom, kdy vyrazíte a jak se na Vyšehrad vlastně dostanete? Není to nic složitého a máte hned několik možností. Buď můžete jet tramvají do zastávky Výtoň, nebo Podolská a odtud se pohodlně vydat pěšky (i když trochu do kopce) nebo metrem trasy C do stanice Vyšehrad a opět pokračovat procházkou cca deset minut přímo kolem Kongresového centra, tentokrát ale po rovince. Samozřejmě můžete jet i autem, akorát je potřeba počítat s tím, že ve všední dny od 7.00 – 19.00 hod. se za parkování na modrých zónách v okolí platí. O víkendech je parkování zdarma, pokud pochopitelně nezvolíte například hotelové parkoviště apod. Pes opatřený náhubkem cestuje v současné době (rok 2023) v pražské hromadné dopravě zdarma.

Křížem krážem Vyšehradem

Naše partička se sjížděla z různých koutů republiky, proto jsme zvolili auto a parkování v okolí Kongresového centra. V rámci socializace jsme prošli poměrně hlučnou zastávkou metra Vyšehrad, kde je spousta lidí, mnohdy i se psy a ostatních vzruchů a hluků. Nám například „zahrála“ i taková ta cvičná siréna, kterou naštěstí naši pesani vůbec neřešili. A že to byl zvuk více než nepříjemný. Dále jsme pak pokračovali směrem k Vyšehradu, prošli Táborskou bránou a bránou Šipka okolo areálu Jedličkova ústavu, v jehož okolí se nachází i několik krámků s různými výrobky právě lidí s hedikepem, které svým nákupem můžete podpořit. Mně se třeba moc líbil hrneček s precizně vymalovaným jezevčíkem. A kdo by měl chuť na kafíčko nebo něco dobrého, může zavítat do kavárničky, okolo které se přímo prochází. Z této strany je možné navštívit i infocentrum, kde je k dostání mapička celého areálu a v některé dny je možní domluvit si i průvodce.

Po Vyšehradě můžete chodit klidně celý den a nudit se rozhodně nebudete. My jsme se vydali kolem hradeb s naprosto luxusními výhledy na Prahu z různých stran a také jsme si vyzkoušeli, jak naše hlavní město dobře známe, co se památek týče. Pokochat se můžete třeba pohledem na Pražský hrad, Národní divadlo, Karlov, Emauzy, Petřín a samozřejmě spoustu kostelů i menších kostelíků, kterými je naše metropole pověstná. Staré Purkrabství nám zase připomnělo každoroční vyhlašování ankety Statečné psí srdce, které se s kolegyněmi pravidelně zúčastňujeme. Míjeli jsme pochopitelně i kostel sv. Petra a Pavla se známým hřbitovem Slavín (tam ale mají psi přístup zakázaný), kde je pochována celá řada významných osobností našich dějin i kultury. Všudypřítomné zahraniční turisty zejména z asijských států velmi upoutali naši kavalírci, na které se snažili volat nebo se s nimi vyfotit.

Je libo krásnou fotku?

Pokud byste stáli o pěkné, a dalo by se možná říci, i tak trochu umělecké fotografie třeba na vaše webové stránky, do kalendáře nebo na propagační letáček, pak v areálu Vyšehradu najdete takových fotogenických míst celou řadu. Troufnete-li posadit psa třeba na hradby s pozadím Prahy, vznikne jistě krásný obrázek. Po cestě najdete i celou řadu laviček (tady bych si akorát dovolila apelovat zvláště při horším počasí na to, aby po vašem odchodu zůstala lavička čistá pro někoho dalšího), historických budov, rotundiček, zákoutí a dalších vhodných prostorů pro focení. My máme relativně malé psy, a tak jsme využili původní střílny v hradbách a myslím, že památku na tento den budeme mít všichni moc pěknou.

A na závěr dobrý oběd…

A co by to bylo za společný výlet, kdybychom ho nezakončili dobrým obědem v dog friendly restauraci, kde navíc výborně vaří. Nebyl to žádný výstřel do tmy, šli jsme prostě na jistotu a také směrem zpět k našim autům. Pokud byste tedy někdy zavítali do těchto končin, můžeme vřele doporučit Krušovickou chalupu (https://krusovickachalupa.cz). A pak už zazvonil zvonec a hurá domů a brzy zase někdy někde příště!

Michaela Weidnerová

Foto: Michaela Weidnerová, Kristýna Zábranská, Pixabay