Lapinkoira chce být právoplatným členem rodiny!

Vybíráte svého budoucího čtyřnohého parťáka a toužili byste po velmi aktivním, avšak středně velkém, otužilém a nekonfliktním přátelském psovi se silnou vazbou na svou rodinu a pořád jste se ještě nerozhodli, které plemeno by to mělo být? Seznamte se tedy s lapinkoirou, třeba to bude právě ona, která vás chytne za srdce a už se nikdy nepustí…

Laponsko se nachází na severu Skandinávie a v části severního Ruska, jeho původními obyvateli jsou Sámové. Život Sámů v tomto drsném severském kraji se točil kolem sobů a na sobích stádech závisel celý jejich život. A stejně tak jako jinde u jiných stád, i u těchto sobích stád pomáhali psi, bez kterých by péče o tato velká zvířata nebyla dost dobře možná. Postupem času se se ustálily dva typy psů – větší krátkosrstý (lapinporokoira), používaný u velkých stád a menší dlouhosrstý, který zůstával doma s ženami a dětmi, hlídal dům a pomáhal u malých domácích stád (lapinkoira).

Historie se začala psát ve Skandinávii…

S registrovaným chovem tohoto sobího psa, jak se mu také někdy říká, se začalo víceméně až po druhé světové válce ve Finsku a ve Švédsku, pod mezinárodním názvem lapphund, laponský pes. Švédové dnes mají švédského lapphunda (Svensk lapphund), dlouhosrstého aktivního psa chovaného pouze v barvách černá a hnědá. Finové se nakonec v 60. letech 20. století rozhodli původní plemeno rozdělit na dvě samostatná. Právě v 60. letech totiž začali být tito psi od sobích stád vytlačováni technikou, skútry a vrtulníky a pro psy už moc práce nezbylo. Současné názvy těchto dvou finských plemen byly ustáleny v 90. letech a momentálně tedy existují tato dvě finská plemena – lapinporokoira (Lapponian herder), větší krátkosrstý pes a Suomenlapinkoira (Finnish lapphund) s českým názvem lapinkoira, dnes hlavně rodinný pes vhodný pro všemožné sportovní aktivity.A právě lapinkoira byla před pár lety dovezena i k nám. Ve Finsku patří mezi finská nejpopulárnější psí plemena, o čemž svědčí i fakt, že každý rok se narodí přes tisíc štěňat. 

Počátky chovu v Čechách

První lapinkoiry byly do České republiky dovezeny v roce 2008. Chovatelská stanice od Křemílka importovala ze země původu psa jménem Hjalmar Kastanjan a dvě feny Sandru Pakkasukon a Allisiu Sydäntalven, z Francie pak následně psa First Grim Du Domaine D'Arinella Bianca a fenu Faira Du Domaine D'Arinella Bianca. Rok 2010 přivítal v našich končinách fenu z Francie Glamour Lady du Pays de L'Aurore Boreale paní Věry Sivákové (CHS Bonniel Dog). V roce 2012 byl přivezený krémový pes z Finska jménem Hupi Terhakan. Rok 2013 zaznamenal import dvou fen -  dovezla CHS Nezkrotná markýza dovezla ze Srbska fenu Aliisu a CHS Devon Exe z Finska fenu Lecibsin Tuute. V roce 2014 CHS Kaveta Bohemia importovala fenu Lecibsin Määrä. Ze Švédska byla přivezena fena Lapprikets Zhiru a CHS Nezkrotná markýza získala dva nepříbuzné psy – Hiittanan Willi Wonka z Finska a Hosuli av Vintervidda z Norska. Rok 2015 měl pro Finnish lapphund spoustu nej a pravděpodobně tento rok pomohl tomuto plemeni vejít ve známost širší veřejnosti v naší malé zemi v srdci Evropy. Do chovu se tehdy zapojily hned tři chovatelské stanice. V chovatelské stanici od Křemílka se narodily čtyři vrhy. Svůj druhý a velmi povedený vrh odchovala chovatelská stanice Bonniel Dog chovatelky Věry Sivákové, která spolupracuje s chovatelskou stanicí ve Franci. A svůj první vrh přivedla na svět i importovaná fena Tuute chovatelky Jitky Vancové (CHS Devon Exe).

Jak šel čas…

Velkou popularitu toto plemeno začalo získávat a ve známost přicházet čím dál tím více hlavně díky nepřehlédnutelným a nezapomenutelným výstavním úspěchům, které se následně objevovaly v kynologických časopisech, na různých kynologických serverech a hlavně na sociálních sítích. Pro představu zmíníme ty nejzajímavější: První střípek celé skládačky byl položen již v roce 2014, kdy na sebe začala svými výsledky nenápadně upozorňovat fenka Aliisa v majetku manželů Bastlových (CHS Nezkrotná markýza), ale velmi záhy v roce 2015 přebral štafetu CZ Jch. Hosuli av Vintervidda stejných majitelů. První umístění v V. FCI skupině si na své konto připsal již v devíti měsících, a dokonce se mu podařilo dvakrát získat titul Junior BIG, a to jako historicky prvnímu jedinci tohoto plemene v Čechách. A pak následovaly další úspěchy.  A právě díky těmto výstavním, ale i sportovním úspěchům začínali lidé toto plemeno poznávat, což nás velice těší, a znamená to, že naše práce ohledně jeho propagace není zbytečná. S lapinkoirou se však z pohledu chovu pojí ještě jedna zajímavost. Pokud chce totiž někdo importovat štěně, nelze ho zatím sehnat bez PP. To je naprosto úžasné a doufáme, že to tak vydrží co nejdéle. Není totiž problém sehnat štěně, u kterého chovatel ví, že nebude zcela ideální pro chov a výstavy, a proto ho rád prodá za rozumnou cenu, ale vždy jsou to jedinci s průkazem původu. Pokud by tedy někdo někde nabízel lapinkoiru bez PP, nejspíše to nebude pravá lapinkoira, ale nějaký tomu podobný kříženec.

Pes, za kterým se otočíte     

Lapinkoira je statný pes středního vzrůstu, který díky svému krásnému a bujnému osrstění velmi rychle upoutá pozornost. Má silnou a poměrně širokou hlavu se středně velkýma vztyčenýma či polovztyčenýma trojúhelníkovýma ušima. Standard povoluje i jedno ucho vztyčené a druhé polovztyčené. Ocas je poměrně vysoko nasazený a dobře osrstěný. Ideální výška u psů je 49 cm, u fen kolem 45 cm. Hmotnost se v závislosti na pohlaví a tělesné stavbě jedince pohybuje mezi 15 až 22 kg. Srst je dlouhá s bohatou podsadou. Zbarvení srsti může být jakékoliv, avšak základní barva vždy musí převládat. Lapinku může mít tedy každý z pohledu nabídky barev od krémové až po téměř celočernou.

Lapinkoira vás určitě nezklame

Lapinkoira je pes velmi oddaný, společenský, učenlivý, přizpůsobivý, nenáročný a milující společnost lidí. Co více si přát?

S jinými domácími mazlíčky se snáší velmi dobře, ovšem za předpokladu, pokud je s nimi seznámena již od útlého věku. „Pokud je lapinka zvyklá odmala, snadno přijme za parťáka i králíčka, potkana nebo morče,“ doplňuje zkušená chovatelka. S ostatními psy vychází velmi dobře. „Lapinkoiry jsou smečkovým plemenem a je jim lépe ve dvou. Zkrátka mají rády společnost a kolikrát je jim jedno, zda jejich spolubydlící je jiný pes nebo třeba kočka,“ pokračuje paní chovatelka.
Činorodá lapinkoira bude vynikat v celé škále psích sportů. „Je opravdu všestranná. Skvěle zvládá například agility, poslušnost,dogdancing,  coursing, pasení, ale nejlepší bude v tažných sportech. V zemi původu se tito psi velmi často využívali k tahání saní, a proto jsou skvělí v dogtrekkingu, bikejöringu, canicrossu a podobných sportech,“ vysvětluje dále chovatelka. U nás máme už i několik lapinek se složenými canisterapeutickými zkouškami. První vlaštovky se objevují i v podobě noseworku a  záchranařiny. Ovšem klasický služební výcvik pro ně opravdu vhodný není. Pro lapinu je to prostě nuda.

Častější štěkání je pro ni přirozené

I lapinkoira má své drobné chybičky, mezi které patří častější štěkání velmi vysokým hlasem. Nicméně je to přesně to, co se od nich celé dlouhé časy požadovalo, tedy hlídat a hlásit nebezpečí. Lapinkoira patří mezi špicovitá plemena, a tudíž se předpokládá a je pro ni také přirozené, že je hlasitější. Je sice „upovídanější“, zato vás vždy spolehlivě upozorní na nevítaného hosta.

Miluje lidi i jiná zvířata

Lapinka nepatří mezi plemena náročná a složitá na výchovu. Je opravdu velmi společenská a právě z tohoto důvodu je naopak nutné její potřebu přátelení se s každým občas trochu krotit. Touží po neustálém kontaktu se svým majitelem, je pro něho ochotná cokoliv udělat a vždy ho potěšit. Je nekonfliktní, dobře vychází i s  ostatními  psy, či jinými zvířaty. V případě „nezvané návštěvy“ ve svém domově bude na návštěvníka hlasitě štěkat, aby majitele upozornila, ale nikdy nezaútočí, není typickým hlídacím psem. Nesmíte se však nechat zmást jejím sladkým a roztomilým výrazem, a to především v začátcích. Jako každé jiné plemeno samozřejmě potřebuje velmi dobrou socializaci, vhodné jsou školky či socializační kurzy pro štěňátka vedené odborníkem. Určitě neunese tvrdou výchovu, musí se na ni s citem, ale velmi důsledně a pak bude oddaným a výborným společníkem na celý život.

Jak na srst?

Lapinkoira je velice odolná a tudíž i zdravá. V zemi původu má dokonce výjimku ze zákona, že může zůstat venku i ve velmi nízkých teplotách (až do -25°C). Jedná o plemeno s dlouhou srstí, která se dvakrát do roka mění a je třeba ji pravidelně vyčesávat. Je rovněž důležité dávat si pozor na srst za ušima, límci, tzv. „kalhoty“ na zadních nohách a ocas, to jsou místa, kde může docházet k plstnatění. Jednou za čas je třeba ji pořádně vykoupat a zbavit ji nečistot a nevyčesané či odumřelé srsti. Jejich srst se nijak neupravuje a nestříhá, upřednostňuje se přirozený vzhled.

Plemeno je celkově zdravé

Podíváme-li se na zdraví plemene, zjistíme, že se povinně dělají RTG kyčelních kloubů a testuje se oči na PRA. Dále se u nich může vyskytnout tzv. glykogenóza (GSDII) neboli Pompeho choroba. Nicméně v Čechách zatím není známý jediný případ přenašeče této choroby a ani nemocného jedince. Ani vyšší stupeň dysplazie (např. C nebo i D) není vzhledem k celkově lehčí konstituci těla žádným velkým problémem.

Co se týče výživy, lapinkoira není nijak náročná, strava může být vařená, BARF, ale i granulovaná strava. Pokud zvolí majitel  BARFování či vařenou stravu, je vhodné do jídla přidávat vitaminy či kloubní výživu v případě, že žijí celoročně venku. Při správné péči se mohou lapinkoiry dožít velmi vysokého věku, i přes sedmnáct let.

Pohled na současný chov v Čechách         

V Čechách spadá toto plemeno pod Klub chovatelů málopočetných plemen psů. Lapinkoira je zařazována do chovu na základě bonitace nejdříve od patnácti měsíců věku a účasti na jedné výstavě pořádané klubem v jakékoliv třídě (kromě dorostu) s výsledkem výborný nebo velmi dobrý. U psů i fen je povinné vyhodnocení RTG DKK do stupně D/D (3/3) včetně (RTG DKK je možné nechat zhotovit nejdříve po dvanáctém měsíci věku zvířete). Jedince s DKK D je možné spojovat pouze s jedincem DKK A.

Dále je povinné vyšetření PRA prcd nebo doložit doklad s negativním výsledkem vyšetření u rodičů bonitovaného jedince. Při spojení dvou jedinců v chovu musí být jeden z rodičů s výsledkem negativní (+/+, clear, N/N). Po zdravých vyšetřených rodičích může být pouze 1. generace brána jako negativní (+/+, clear, N/N), zapisuje se CBP (clear by parentege), další generace musí být již opět vyšetřena.

Věk pro zařazení do chovu: pes od osmnácti měsíců neomezeně, fena od osmnácti měsíců do osmi let věku.

Počet vrhů: 1 vrh v jednom kalendářním roce. Opakované spojení dvou stejných jedinců je možné pouze dvakrát (z důvodu rozšíření genetické základny plemene). Neplatí při nezabřeznutí feny.

V současné době evidujeme okolo deseti chovatelských stanic, ale opravdu aktivní jsou přibližně tři až čtyři. V plemenné knize je zapsáno zhruba 380 jedinců, ale uchovněných je pouze přibližně třicet fen a třicet psů. Chovná základna je tedy pořád velmi malá, protože chybí častější importy nebo zahraniční krytí. Začínáme se pomalu dostávat do problému s výběrem chovného páru z pohledu příbuznosti. A je to i kvůli tomu, že velmi málo majitelů svou lapinku zařadí do chovu. Jinými slovy je ochotno splnit podmínky chovnosti. Pár aktivních chovatelů se snaží mezi budoucí majitele vnášet osvětu a vysvětlují a prosí, aby své psy uchovnili, protože k větší variabilitě je potřeba opravdu každý jednotlivec. První vlna importů se již pomalu přesouvá do kategorie veteránů a další se nějak příliš nekonají, až na dva až tři jedince v posledních pár letech.

Je to aktivní pes k aktivním lidem

Lapinkoira je společenská a chce být právoplatným členem rodiny, ke které chová čistou a upřímnou lásku, není ovšem typickým psem závislákem. Miluje společnost svých lidí, proto určitě nepatří na celý den do kotce. Lapinka nemá ráda nudu, je vděčná za každou společnost a hlavně hru. Hodí se tedy převážně k mladým lidem či k mladé aktivní rodině s malými i většími dětmi, avšak k aktivním seniorům je také skvělou společnicí. Skvěle vychází se všemi členy rodiny, ať už jde o malé dítě či prababičku. Hodí se však převážně k sportovněji založeným majitelům, kteří ji adekvátně zabaví. Tento typ psa vyžaduje vydatné procházky. „Je střední velikosti, a tak jí určitě nebude stačit procházka kolem paneláku. Potřebuje každý den delší aktivní procházku třeba i s dalším psím kamarádem, a to i v případě, že má k dispozici velkou zahradu.

Je otužilá a miluje zimu a sníh. Dobře se přizpůsobuje různým požadavkům, místu bydliště i jednotlivým situacím. Může spokojeně žít i v bytě, ale s ohledem na svoji hustou srst bude spokojenější při celoročním držení venku s častým kontaktem s rodinou. Samozřejmě nejlepší kombinací by bylo ubytování v domě i venku – podle chuti psa. Je to společenské plemeno, a proto není problém mít doma větší smečku. Ve skupině jsou naprosto nekonfliktní a takový život milují. Dá se říct, že jedna lapinka je prostě málo.

Majitelé lapinek v Česku pořádají několikrát do roka různá setkání a moc rádi mezi sebou přivítají i nadšené zájemce, kteří se chtějí s tímto úžasným plemenem seznámit.  Budoucím majitelům se doporučuje, aby pečlivě vybírali svého chovatele, kterého je ideální navštívit ještě před výběrem štěněte, aby poznali rodiče budoucího štěňátka a i plemeno jako takové. A pokud se pro ně nakonec rozhodnou, získají skvělého parťáka a určitě nebudou litovat.

Jitka Bastl Hořáková

Foto: archiv Jitky Bastl Hořákové

http://www.nezkrotnamarkyza.cz

Portrét plemene Lapinkoira

Originální název	Suomenlapinkoira
Zkratka plemene	LAK
Země původu	Finsko
Číslo standardu	189
FCI skupina	V. - Špicové
Velikost	střední (31 - 60cm)
Přesná velikost	Ideální velikost psů: 49 cm. Ideální velikost fen: 44 cm. Tolerance ±3 cm.Typ je důležitější než výška.
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro začátečníky pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	do bytu
Využití	sport

---

Celkový vzhled:

Menší než střední pes, stavba těla je s ohledem na velikost silná, mírně delší než kohoutková výška. Pes s dlouhou a silnou srstí a vztyčenýma ušima.

Barva:

Povolené jsou všechny barvy. Základní barva musí dominovat. Barvy jiné než základní barva se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu.

---