Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Krašský ovčák, původně známý jako istrijský pastýř, je plemenem s fascinující historií, která odráží nejen změny politických hranic, ale i neúnavné úsilí slovinských kynologů o jeho uznání. Dnes je tento statný a nezávislý pes nejen skvělým ochráncem stáda, ale i charismatickým společníkem se silnou osobností. Pojďte se blíže seznámit s jeho příběhem od prvních zmínek až po současnost!
Věděli jste, že krašský ovčák byl původně známý jako istrijský pastýř? Tento nádherný „chlupatý medvídek“ s ocelově šedou srstí má za sebou bohatou historii plnou bojů o uznání i hrdých farmářských tradic. Paní Gabriela Brzobohatá nám napsala poutavý portrét plemene, které si i dnes zachovává svou nezávislost a neskutečnou odvahu. Krašský ovčák je plemenem, jehož historie sahá hluboko do minulosti a je úzce spjata se slovinským regionem Kras.
Původně byl tento pes známý jako istrijský pastýř. Po první světové válce, tedy v době, kdy oblast Istrie připadla Itálii, přejmenovali slovinští kynologové plemeno na ilyrský ovčák. Tento název se používal i pro další plemeno – šarplaninec. Až po roce 1968 došlo k oficiálnímu uznání krašského ovčáka jako samostatného plemene. Důležitý zlom však nastal v roce 1968, kdy byla ve Slovinské Bistrici zorganizována výstava 33 krašských ovčáků a několika šarplaninců kvůli vzájemnému srovnání. Tato akce potvrdila, že se jedná o samostatné plemeno. Na základě odborných důkazů a argumentů byl tedy krašský ovčák opětovně uznaný a odlišený od již zmíněného šarplanince.
Zajímavostí jistě je, že k uznání krašského ovčáka došlo hned dvakrát, to s rozdílem téměř třiceti let!
Standard pro krašského ovčáka byl poprvé sestaven v roce 1929 a jeho autorem byl slovinský kynolog Dr. Ivan Lovrenčič, který o plemeni napsal rozsáhlou studii v roce 1946. Krašský ovčák byl mezinárodně uznán pod názvem ilyrský ovčák dne 2. června 1939 na valné hromadě FCI ve Stockholmu. Avšak po druhé světové válce vznikly spory, kdy byl šarplaninec zahrnut pod stejný standard jako krašský ovčák. Tento problém eskaloval v 50. a 60. letech, kdy slovinští kynologové, jako Teodor T. Drenig, Janez Hočan a Miroslav Zidar, bojovali za uznání krašského ovčáka jako samostatného plemene. Farmáři chovali krasového ovčáka jako spolehlivého hlídacího psa a ochránce stáda. Výběr psů probíhal přísně, a v chovu byli využíváni jen ti jedinci, kteří se dokázali postavit vlkům.
Na přelomu 70. a 80. let tehdejšího Československa přišel první jedinec – fena. Neodchovala se ale žádná štěňata, takže si musel zhruba deset let počkat, než se přivezla ze Slovinska další fena a na území dnešního Česka se narodil první vrh. S bývalou poradkyní chovu Denisou Tomečkovou jsme v České republice napočítaly přibližně deset vrhů.
Krašský ovčák spadá pod Klub CHŠKT (Klub chovatelů śarplaninců, krašáků a tornjaků) - byl založen v prosinci roku 1986 (zaregistrován pod tehdejším Svazem chovatelů drobného zvířectva v lednu 1987). Na začátku 90. let se osamostatnil. Je členem FCI (mezinárodní organizace) prostřednictvím Českého kynologického svazu a Českomoravské kynologické unie. Tento klub sdružuje chovatele pasteveckých psů z Balkánu v České republice - šarplaninců, krašáků a tornjaků.
Krašský ovčák je pes střední velikosti (30 – 40 kg), s dobře vyvinutým osvalením, silné konstituce, s bohatou srstí, šedohnědé barvy, s kompaktním a relativně krátkým tělem. Dále je to zakulacená hlava se svěšenýma ušima, kterou lze jen stěží srovnávat s hlavou jiného plemene, a huňatý, má svěšený ocas, který může být někdy zvednutý až do výše nad hřbetem. Srst má hustou, dlouhou, rovnou s hustou podsadou. Délka krycí srsti je alespoň 10 – 16 cm.
Barvu má ocelově šedou, přičemž tmavá barva je žádoucí především na hřbetě (sedlo). K břichu a končetinám je srst bez výrazného přechodu poněkud světlejší, světle šedá až pískově zbarvená, eventuálně s tmavě šedým proužkem na přední straně končetin, která je žádaná. Tmavá maska na tlamě přesahuje až na mozkovnu. Na zadní straně hlavy je lemovaná šedou, pískovou nebo světle plavou překrytou (karbonovanou) černě. Zajímavostí je barva MAROGAC, tedy psi velmi tmaví až černí. Tito psi se také vyznačují většinou atletičtější a vyšší postavou. Barva je přípustná, ale na výstavách nemá až takový úspěch.
Hlavním posláním krašáka bylo chránit stádo před predátory a zloději, proto si vypěstovali nezávislost a schopnost rozhodovat se samostatně!
Jejich hlavním úkolem bylo chránit stádo před predátory a zloději, proto si vypěstovali nezávislost a schopnost rozhodovat se samostatně. Toto plemeno je známé svou ostražitostí, odvahou a schopností rychle reagovat na nebezpečí. Na rozdíl od německých ovčáků nejsou krašští ovčáci tak snadno ovladatelní během výcviku, což je způsobeno jejich inteligencí a nezávislostí. Tito psi se řídí logikou a vlastními instinkty, a pokud vyhodnotí určitý úkon jako zbytečný, nemají potřebu jej plnit. Právě tato vlastnost vedla k mylnému přesvědčení, že pastevečtí psi jsou méně inteligentní – ve skutečnosti jsou pouze nezávislejší a samostatnější.
Krašský ovčák potřebuje velmi dobrou socializaci, která by měla začít již od raného věku. Raná socializace je nezbytná pro adaptaci psa na různá prostředí, včetně toho městského. Důležité je vést ji tak, aby byla v souladu s prostředím, ve kterém bude pes žít, ať už to má být hlídač majetku, hlídač ovcí, rodinný společník nebo po případě na hobby výcvik. Ke krašskému ovčákovi je třeba přistupovat s respektem a věnovat mu dostatečnou pozornost, aby se vytvořil pevný vztah mezi psem a jeho majitelem.
Výchova by měla být zaměřena na podporu přirozených vloh psa, jako jsou ostražitost a odvaha, a tyto vlastnosti by měly být směrovány pozitivně. Důležitá je také ochrana psa před negativními zkušenostmi, které by mohly negativně ovlivnit jeho povahu. Přestože je krašský ovčák pasteveckým psem, v současnosti se stal oblíbeným i jako společník a ochránce rodiny. Chovatelé se postupně zaměřili na přátelštější povahu a estetičtější vzhled, aby bylo plemeno vhodnější pro život v moderním prostředí. I přes tyto změny si krašský ovčák zachoval svou původní nezávislost a statečnost.
Krašský ovčák vyžaduje majitele, který bude rozumět jeho specifické povaze!
Je však důležité pochopit, že toto plemeno není vhodné pro každého. Krašský ovčák vyžaduje majitele, který bude rozumět jeho specifické povaze, je trpělivý a ochotný investovat čas do výcviku i výchovy a budování vzájemné důvěry. Pokud je tato podmínka splněna, stane se tento pes nejen spolehlivým ochráncem, ale i milujícím společníkem.
Pokud hodláme psa využívat jako ochránce ovcí nebo koz (drobného skotu), pak je nutné, aby byl pes venku a v kontaktu s těmito zvířaty už jako štěně. Jeho výcvik musí být přizpůsobený jeho roli, pro kterou byl vyšlechtěný především (hodný a ochranářský ke stádu, nedůvěřivý k cizím lidem, statečný ochránce před vlky či toulavými psy a věrný svému majiteli a samozřejmě samostatný). V tomto případě by výběr štěněte měl být provedený na základě jeho chování ve vrhu. Ze začátku by měl mít pes co nejmenší kontakt s lidmi a ostatními psy. Se psem bychom měli být v kontaktu pouze tehdy, je-li to nutné, protože mu to zabrání navázání blízkého vztahu k lidem a umožní mu být nezávislý a soustředit se na ochranu stáda. Jedině tak bude jako pastevecký pes úspěšný.
Osobní zkušenosti ukazují, že s krašským ovčákem je možné provozovat širokou škálu kynologických sportů. Dogdancing, poslušnost dle IGP a NZŘ, nosework nebo tah v postroji jsou jen některé z možností, kde tento pes může vyniknout. Při výběru vhodného jedince a správném přístupu je toto plemeno schopné zvládat tyto aktivity s nadšením a precizností.
Krašský ovčák je plemenem, které vyniká svou vysokou inteligencí a schopností rychle se učit. Co se tento pes jednou naučí, to už nezapomene. Jeho schopnost vyhodnotit situaci a přizpůsobit se okolnostem je jedním z jeho největších přínosů, což ho činí ideálním pro různé pracovní úkoly. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že pro efektivní práci je nutné znát, jak s ním pracovat.
Toto plemeno vyniká svou vysokou inteligencí a schopností rychle se učit. Co se jednou naučí, to už nezapomene!
Mnoho majitelů se setkává s problémem, že nevědí, jak správně s pasteveckými plemeny pracovat a často na ně kladou příliš vysoké nároky, porovnávají je s jinými plemeny, která byla vyšlechtěna pro práci s lidmi. To může vést k frustraci jak na straně psa, tak i na straně člověka. Krašský ovčák, stejně jako ostatní pastevci, vyžaduje správný přístup a pochopení svých specifických vlastností.
Tento pes dokáže velmi dobře vyhodnotit situaci a podle toho se rozhodne, jak bude pokračovat. Může být velmi motivovaný a sám nabízet cviky a mít radost z práce s člověkem. Pokud není správně vedený, může naopak jednoduše přestat spolupracovat a odejít. To ovšem není projevem neposlušnosti, ale spíše ukázkou toho, že pes necítí jasné vedení a není správně motivován. Tento problém často spočívá v přístupu psovoda. Pokud pes neví, co se od něj očekává, nemůže se spolehnout na svého majitele, což může vést k rozptýlení a ztrátě zájmu.
Pokud je pes správně vedený s nastavenými pravidly a rutinou, dokáže pracovat kdykoliv a kdekoliv. Když vytvoříte pevný systém a techniku výcviku, pes se naučí, co se od něj očekává, a bude se k tomu přirozeně vracet. Například u pasteveckých plemen je korekce vodítkem nebo druhou osobou ve výcvikových technikách naprosto nevhodná a není efektivní. Tento způsob výcviku, jaký známe u některých ovčáků nebo jiných plemen, u pastevce nikdy fungovat nebude. Krašský ovčák potřebuje systém, který zohledňuje jeho specifické pracovní schopnosti a inteligenci.
V České republice sledujeme EKTOPICKÝ URETER. Ektopický ureter (močovod) označuje vrozenou anomálii, při které jeden nebo oba močovody ústí mimo fyziologickou lokalizaci v oblasti trigona močového měchýře. Právě přítomnost ektopických močovodů je nejčastější příčinou inkontinence u mladých psů a často se pojí i se zvýšeným rizikem infekcí močového traktu a inkontinenční dermatitidou.
Dále pak DKK a DLK. Některý z chovatelů děla také vyšetření na spondylózu a patelly. K chovu je tdy potřeba EKTOPICKÝ URETER, DKK a DLK.
Je potřeba absolvovat alespoň jednu klubovou nebo speciální výstavu v České republice od třídy mladých a výše. Nechat si zkontrolovat dysplazii kyčelního kloubu, a to nejdříve v patnácti měsících. Uchovňují se všichni psi a feny mimo nejvyššího stupně dysplazie - E. Pes/fena se stupněm D (3) se pak smí křížit pouze se psem/fenou s negativním výsledkem DKK. Nechat si rovněž od patnácti měsíců věku vyhodnotit lokte, a již zmiňovaný ektopický ureter.
V zemi původu se hodně krašských ovčáků pyšní zkouškou BH!
Jde o národní plemeno Slovinska – chráněné a propagované jako kulturní dědictví země. Slovinská kynologická asociace věnuje velkou péči zachování jeho genetické linie.
V zemi původu se hodně krašských ovčáků pyšní zkouškou BH.
Mimo Slovinsko je stále poměrně vzácné. Nejčastěji ho lze najít v přilehlých částech Itálie.
Jednou z nejzajímavějších zmínek o krašském ovčákovi je jeho přítomnost v historii hřebčína Lipica, kde již v roce 1558 správce Franc Jurko pořídil psy k ochraně chovných klisen a hřebců. Tito psi jsou považováni za přímé předky krašských ovčáků.
Ve Slovinskou jsou výstavy pro krašské ovčáky zcela zdarma. Bylo tomu tak i u EDS 2024 v CELJE.
Pokud se krašský ovčák dostane do závěrečných soutěží na výstavě, nenastupuje podle velikosti ostatních plemen, ale nastupuje vždy jako PRVNÍ.
V zemi původu, tedy ve Slovinsku, je krašský ovčák stále využívaný především ke své původní funkci – jako pastevecký pes u stád s dobytkem. Naopak v České republice se toto plemeno uplatňuje spíše jako hlídač majetku nebo jako oddaný a věrný rodinný pes.
Ve Slovinsku navíc plemeno nemusí povinně procházet žádnými zdravotními testy, aby mohlo být zařazeno do chovu. Někteří chovatelé sice dobrovolně testují např. dysplazii kyčelního (DKK) a loketního kloubu (DLK), ale není to běžnou praxí ani povinností.
Co se týče exteriéru, ten je v českém prostředí velmi těžké objektivně hodnotit – v České republice je totiž extrémně málo jedinců odchovaných přímo u nás. Psi, které lze potkat na výstavách, jsou sice často v majetku českých nebo slovenských chovatelů, ale většinou se jedná o jedince importované přímo ze Slovinska. Vzhledem k tomu zatím nelze mluvit o ustáleném typu v rámci českého chovu.
Krašský ovčák je plemeno s velmi silnou osobností, vysoce loajální, inteligentní a samostatné. Právě díky těmto vlastnostem však rozhodně není vhodný do nestabilního prostředí ani k člověku, který si potřebuje něco dokazovat, jedná impulzivně nebo není psychicky vyrovnaný. Tento pes vyžaduje klidného, důsledného a sebejistého majitele, který mu dá jasné hranice, ale zároveň bude respektovat jeho přirozenou nezávislost a důstojnost. Jakýkoliv nátlak, nervozita nebo necitlivý přístup může vést ke ztrátě důvěry nebo problémovému chování.
Naopak se nejlépe uplatní u klidného, vyrovnaného člověka, který má „věci srovnané“ a dokáže psovi nabídnout dostatek prostoru, pohybu a respektu. Hodí se tedy pro lidi, kteří nemají přehnaně vysoké ambice v moderních kynologických sportech, ale hledají věrného parťáka, hlídače a společníka do přírody či na venkov.
Krašský ovčák v datech
Rok 1929 Standard pro krašského ovčáka byl poprvé sestaven a jeho autorem byl slovinský kynolog Dr. Ivan Lovrenčič, který o plemeni napsal rozsáhlou studii
Rok 1939 Mezinárodně uznán pod názvem ilyrský ovčák na valné hromadě FCI ve Stockholmu. Avšak po druhé světové válce vznikly spory, kdy byl šarplaninec zahrnutý pod stejný standard jako krašský ovčák. Tento problém eskaloval v 50. a 60. letech, kdy slovinští kynologové, jako Teodor T. Drenig, Janez Hočan a Miroslav Zidar, bojovali za uznání krašského ovčáka jako samostatného plemene.
Rok 1968 Ve Slovinské Bistrici byl zorganizována výstava 33 krašských ovčáků a několika šarplaninců kvůli vzájemnému srovnání. Tato akce potvrdila samostatnost plemene krašský ovčák. Na základě odborných důkazů a argumentů byl krašský ovčák opětovně uznaný a odlišený od šarplanince.
Rok 1999 Do ČR dovezená fena jménem Unča Anakatska, která se stala zakladatelkou chovu tohoto plemene u nás.
Rok 2001 Narodil se první vrh krašských ovčáků v Čechách.
Rok 2024 Rekordní počet přihlášených krašských ovčáků na klubovou výstavu v Pasohlávkách, a to sedm jedinců.
Import nové krve do České republiky.
Rok 2025 První vrh krašských ovčáků narozených u stáda ovcí
Akce plemene v roce 2025
V rámci MVP ROGLA (Slovinsko) 30. 5 – 1. 6. 2025 se koná speciální výstava krašských ovčáků.
Gabriela Brzobohatá
Foto: archiv Gabriely Brzobohaté
Originální název | Kraski ovčar |
Zkratka plemene | KRO |
Země původu | Slovinsko |
Číslo standardu | 278 |
FCI skupina | II. - Pinčové a knírači |
Přesná velikost | Psi: 57–63 cm Feny: 54–60 cm |
Druh srsti | středně dlouhá |
Vhodnost | pro začátečníky pro zkušené pro aktivní lidi |
Umístění | na zahradu |
Využití | klidné procházky |
Krašský ovčák je středně velký pastevecký pes robustní konstituce, který na první pohled zaujme svou hustou, bohatou srstí šedohnědé až ocelově šedé barvy. Charakteristická je jeho kulatá hlava se svěšenýma ušima, kterou lze jen stěží zaměnit za hlavu jiného plemene. Výrazné tmavé sedlo na hřbetě a tmavá maska na tlamě dodávají tomuto psu vzhled silného a sebevědomého ochránce. Povaha krašského ovčáka odráží jeho původní poslání hlídače stád. Tento pes je přirozeně ostražitý, odvážný a velmi samostatný. Není to typ psa, který by slepě plnil příkazy – naopak, je inteligentní a dokáže samostatně vyhodnocovat situace. Tato nezávislost však neznamená neposlušnost, ale hlubokou schopnost logického uvažování, která byla klíčová při ochraně stád bez neustálého dohledu člověka. Krašský ovčák není pes vhodný do bytového prostředí, potřebuje prostor a jasné místo v rodinné hierarchii. Jeho nezávislá a odvážná povaha z něj činí nejen krásného psa na pohled, ale především skutečného přítele, na kterého se lze ve všech situacích spolehnout.
Ocelově šedý hřbet, světlé břicho a maska na obličeji
Psi: 30–42 kg
Feny: 25–37 kg
Skutečný příběh plný emocí, chyb, slepic, ovcí a krašáků, kteří umí potrápit i ...
Méně známá či málopočetná plemenaByli jsme u toho! 18. setkání krašských ovčáků ve slovinském Štanjelu bylo ...
Reportáže-->