Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Víte, že lucernský honič patří do ušaté čtyřky, která navazuje na starobylá keltská plemena honičů? A také patříte mezi obdivovatele těchto temperamentních krasavců a jen nevíte, kterého si vybrat? Třeba vám s tím trochu pomůžeme...
Honiči nepatří možná mezi nejoblíbenější plemena. A možná je to škoda, protože se nejedná o žádné obyčejné psy. Jsou to to výborní parťáci pro sportovně založené lidi. Vůbec nemusíte být myslivcem, abyste prožili plný a krásný život s jedním ze švýcarských honičů. A tentokrát vám představíme modrého krasavce – lucernského honiče. O tomto krásném plemeni si budeme povídat s paní Dagmar Bakalářovou.
Ano, máte pravdu, lucernský honič je velmi podobný malému modrému gaskoňskému honiči. Před časem jsem se seznámila také s bernským honičem, kterého má už pár let moje kamarádka. Věděla jsem od ní vše o jeho povaze, ale zdál se mi moc bílý. Protože jsem byla naprosto uchvácena ušatými honiči, tak jsem hledala dál, až jsem objevila lucernského honiče právě v době, kdy už bylo pro první česky vrh všechno připraveno. Zbývalo jen počkat kolik se narodí kluků a kolik holčiček.
„Byla jsem naprosto uchvácena ušatými honiči!“
Naše paní chovatelka si matku mé fenky Muriel přivezla z Německa a na krytí jela do Švýcarska. Ve vrhu se narodilo pět štěňat, což je s matkou Betty šest. Jedno štěně putovalo do Německa, a do Čech připutoval jeden nepříbuzný pes. Takže myslím, že celkem jich tu máme šest.
Muriel se narodila v červnu 2019. Domů jsme si ji vezli v září. Naše dospělé děti už bydlí jinde a tak je Muriel středem naší pozornosti. Bydlíme u lesa, denně nachodíme několik kilometrů a naše fenka má tedy opravdu vyžití. Chodíme například na agility, běháme na postroji. V zimě jezdíme na běžky, to Muriel moc baví a mého manžela také. Hodně cestujeme a Muriel se neptá: „Kdy už tam budeme?“. Je aktivní, vytrvalá, inteligentní a mazlivá. Miluje hory stejně jako my.
Jsem lucernským honičem nadšená a ráda bych přispěla k jejich propagaci i počtu jedinců u nás. Nejvíc chovných jedinců je ve Švýcarsku, tak si uděláme výlet a pojedeme na zásnuby pár set kilometrů.
Matka Muriel Betty je v ČR od roku 2017, o rok později byl ze Švýcarska dovezen pejsek Bastien. V minulosti zde nějací jedinci žili, ale to se mi nepodařilo zjistit. Muriel má evidenční číslo 12, tak předpokládám, že se moc nepletu.
Já se tedy pokusím historii přiblížit. Jak už název plemene napovídá, pochází ze Švýcarska a Švýcaři jsou na ně právem hrdí. Historicky se na území Švýcarska vyskytovali tito psi už za dob starého Říma. V minulosti existovalo více variant a některé z nich již zcela vymizely. V roce 1933 byl pro ně vytvořen společný standard. Vyskytují se ve čtyřech barevných variantách:
Bernský – bílý s černými plotnami nebo sedlem, pálením nad očima, lících, vnitřní straně uší a okolo konečníku.
Švycký – bílý s oranžovými plotnami nebo sedlem.
Lucernský – „modrý“ (směs černé a bílé srsti), velmi silně skvrnitý s černými plotnami nebo sedlem a pálením nad očima, lících, nohách a okolo konečníku.
Jurský – černo oranžový
Švýcaři zvěř přímo neloví, ale „ženou“ ji a při tom „hlásí“ zvláštním hlubokým hlasem!
To je docela zajímavé. Uši švýcarských honičů jsou uzpůsobeny k tomu, aby jemně vířily pach zvěře a pes tak pohodlně držel stopu i s vysokým nosem. Švýcaři zvěř přímo neloví, ale „ženou“ ji a při tom „hlásí“ zvláštním hlubokým hlasem. Odborníci dokážou u svého psa rozeznat, jakou zvěř jeho pes pronásleduje.
Jsou především velmi jemní a elegantní. Zvýšeným hlasem si jejich poslušnost nesjednáte. Jde o původně smečkového psa, který je zvyklý jednat ve skupině, proto je naprosto bezkonfliktní. Za smečku považuje svou novou rodinu a té je zcela oddán. Lační po pozornosti a je nastaven na vyhovění jakémukoliv povelu. Ovšem značnou pozornost je třeba věnovat přivolání. Stále je nutné mít na paměti, že jeho historickou úlohou je hnát zvěř lovci na mušku. Takže při procházkách musíte koukat, kde se co šustne. Jinak hrozí, že pes žene a vy čekáte… Je to honič.
Myslím si, že jeho majitel by neměl být lenoch. Lucern je aktivní, i když dovede i ležet na koberci a dělat ozdobu obýváku. Šťastný je, když je v pohybu a má co na práci. V dnešní době je těžké od něj chtít, aby byl lovcem. Pokud by měl být celý den doma sám, asi moc šťastný nebude.
Lucernský honič je šťastný, když je v pohybu a má co na práci!
Jde o krátkosrsté plemeno bez podsady. Jeho srst nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Chlupy, které vypadávají, se jako jehličí povalují na podlaze a snadno se smetou nebo vyluxují. V zimě, když je pod nulou, je dobré psa přiobléct.
Klub chovatelů „švýcarských“ honičů nastavuje podmínky pro uchovnění následovně: Čtyři úspěšné výstavy, nebo barvářké zkoušky honičů a dvě výstavy. V době covidu, kdy je vše jinak, je to poměrně náročné kritérium. Trochu jsem se obávala, jak to všechno zvládneme, ale nakonec jsem s Muriel absolvovala barvářské zkoušky honičů v 1. ceně a národní a mezinárodní výstavu s maximem možných titulů a ocenění.
Já nerada plánuji do nějaké daleké budoucnosti. Doufám, že nám na podzim vyjde krytí ve Švýcarsku, a že nám Muriel před Vánocemi nadělí několik zdravých ušatých dárečků.
Přála bych jim, aby se i nepejskařská veřejnost dozvěděla o existenci těchto elegantních ušatých bytostí. A aby si je pořizovali lidé aktivní a laskaví, kteří je budou milovat a nenechají je zahálet.
Iveta Panýrková
Foto: archiv Dagmar Bakalářová
Co je nového v deníčku těhotné hovawartky Štěkny? Jak její potomstvo prospívá a jakou nám ...
Jak na to?Zaznamenali jste naši prosincovou anketu majitelů belgického ovčáka malinois? Pak věřte, že ...
Ankety-->