Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Zaujal vás profil plemene dánsko-švédský farmářský pes a také předchozí rozhovory s jeho spokojenými majiteli a rádi byste se dozvěděli zase něco nového? Tentokrát se podíváme nejenom na situace z běžného života a celkovou péči o tohoto psa, ale i na sporty, jako jsou hoopers, nosework a dogdancing a také třeba na motivaci k práci. Tak si určitě tento pěkný rozhovor nenechte ujít. Přejeme příjemné čtení!
Dánsko-švédský farmářský pes si celou rodinu Rudolfových doslova a do písmene omotal kolem packy. Dcera Sandra je šťastnou majitelkou malé farmářky a dokonce i poradkyní chovu pro toto plemeno v Klubu málopočetných plemen psů. A netrvalo dlouho a svou láskou stihla „nakazit“ i své rodiče Ivetu a Jaroslava Rudolfovi, kteří neodolali a ke svým akitám si pořídili i toto veselé a akční stvoření. A je to právě paní Iveta, která se se svou úžasnou Lafinkou vrhla hned na několik sportů najednou a poctivě trénují a objevují i skvělé pracovní schopnosti tohoto plemene.
Iveto, vy jste řadu let chovala akity, a tak by mne zajímalo, jak jste se dostala k dánsko-švédskému farmářskému psovi?
Již od mládí jsem měla po svém boku nějakého toho chlupatého parťáka. Mým prvním psem byla fena německého ovčáka, pak následoval briard. No, a hovawart, malí hladkosrstí pinčové a akity už byli pejsci, kteří obšťastňovali nejen mě, ale i mého manžela s dětmi. Akity nás provázely bezmála dvacet let. Společnost jim dělaly dvě ratličí holčičky, odtud pramení náklonost k malému plemeni. K DŠFP mě přivedla dcera, která dánku dostala do výchovy a natolik jí a její rodinu okouzlila, že už u nich zůstala. Když jsem poznala povahu tohoto plemene, tak bylo rozhodnuto, že i v naší rodině ke dvěma akitám přibude i malá dánka.
Čím vám vaše malá „dánka“ obohatila život a mohla byste nám o ní říct něco více?
Na podzim roku 2022 se u nás zabydlela fena jménem I Am Your Love Star z Ranče Montara, zkráceně Lafinka. Od prvních okamžiků mě ohromila velkou přítulností a temperamentem. Kupodivu jejímu kouzlu neodolal ani můj manžel, který spíš preferuje velká plemena. A jako jsme propadli jejímu kouzlu my, tak si omotala kolem packy i Ryušku s Eijirem (naše akity). Prostě Lafi si umí získat každou živou duši. A čím nás obohatila? Jako každý náš psí parťák nám nalila elixír mládí do žil.
Výhodu u své fenky vidím v tom, že je rychlá a pracuje s radostí!
Čemu všemu se společně věnujete a jak to Lafince jde?
Toto plemeno je velice temperamentní a tak se otevírá velká škála sportů, kde najde využití. Já osobně jsem vzhledem ke svému věku vybrala hoopers, nosework a dogdancing. Byla by pro svou rychlost velice šikovná i na agility, ale bohužel já už nejsem tak vitální a v tomto sportu bych ji hodně brzdila. Doufám, že někdo jiný ukáže, jaký velký potencionál v tomto plemeni je. My jsme v našich sportovních aktivitách teprve na začátku, máme před sebou ještě dlouhou trať, abych mohla říct, že jsme dosáhli vysněného cíle. Ale již teď je vidět, že má pro tyto sporty vlohy. Pracuje s velkým nadšením. Obdivuhodná je její rychlost a radost z práce. V tom vidím její výhodu. Trochu mě mrzí, že tu nemáme blíže flyball, myslím si totiž, že se svou rychlostí a láskou k aportování by byla skvělá.
Přiblížila byste v kostce našich čtenářům všechny tyto sporty?
Moc ráda. Hoopers je poměrně mladou kynologickou disciplínou, která má svůj počátek v Americe. Pod názvem hoopers je uvedeno, že je to sport s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Ale nenechte se zmást, že to je lehké. Psovod navádí pejska z ohraničeného místa, ze kterého nesmí sám vystoupit. Překážky pejsek nepřeskakuje, ale probíhá, dále tam jsou barely, které se obíhají, tunely a zeď. Tento sport si určitě najde spousty lidí, které nadchne. Je to aktivita, která pejsky baví. Čím rychlejší a bezchybné proběhnutí tratě je, tím lepší máte výsledek.
Nosework je sport zaměřený na schopnost psa vyhledávat určitý pachový vzorek (většinou skořice nebo pomerančová kůra). Doslovný překlad slova nosework je práce s nosem.
Dogdancing je zaměřený na cviky s hudbou, říká se mu i tanec se psem. Je to sport, na který se hezky kouká. Pejsek spolu se psovodem jsou sehranou dvojicí, která se pohybuje do taktu hudby a předvádí různé cviky, buď v blízkosti psovoda či několik metrů od něj.
Každý z vyjmenovaných sportů je zaměřený na něco jiného. A který baví nejvíc Lafinku? Těžko říct, v hoopers vyniká svou rychlostí a radostí z pohybu, nosework miluje a její všetečný čumáček ji nikdy nezradí. Dogdancing jí také sedí, její kostra jí umožňuje dělat triky s lehkostí. Do všech aktivit jde naplno a s radostí a tak to má být.
Dán očima trenérky
Lafi je z mého pohledu téměř neunavitelná, při dobrém vedení a nastavení hranic se s ní krásně pracuje. Výhodou je, že je fenka výborně motivovatelná jak na hračky, tak i na jídlo.K tomu všemu je velmi chtivá práce, takže když jsme začali zkoušet hoopers, byla šťastná a „nezastavitelná“, ale současně je schopná rychle pochopit, co se po ní chce, práce ji baví, takže nemá potřebu se vzdalovat, „okounět“, nebo si snad jít po svém, hlavně, ať se něco děje. Na druhou stranu jsme pomalu začaly také s noseworkem, což je pro mladé a energií sršící psy výbornou kombinací s „běhacím“ sportem. Ukázalo se, že Lafi je schopná se najednou soustředit na hledání, zapnout mozek a i tato práce ji nesmírně baví a dělá rychlé pokroky.
Obecně je to určitě psík vhodný pro jakýkoliv psí sport, jen psovod musí být připravený na příval energie, kterou je občas potřeba po dobrém korigovat a ideálně využít.
Lenka Raková, trenérka
Určitě se shodneme na tom, že veledůležitá je i správná motivace. Co funguje nejlépe vám?
Ano, máte pravdu, při výcviku je velice důležitá i motivace. Během svého života jsem měla možnost pracovat s různými plemeny, a tak vím, že každé plemeno, potažmo každý pes je motivovatelný odlišně. Nejvíce se mi osvědčily pamlsky různých hodnot, ale jsou jedinci, kteří více milují hračky. U Lafinky je to tak padesát na padesát. Pracuje velmi ochotně a vcelku je jí jedno za co. Osobně pamlsky využívám při noseworku, hračku většinou při hoopers a na dogdancing obojí.
Člověk, který se svým psem cvičí, jistě ocení, když má jeho miláček dobře rozvinutý kořistnický pud. Dá se vhodným vedením u DŠFP rozumně vybudovat nebo jim je přirozeně daný a stačí na tom jen dál pracovat?
Kořistnický pud jsem u Lafinky podporovala už od štěňátka. Neřekla bych, že ho neměla, ale podporovat by se měl u každého štěněte, protože je to velice důležité pro další práci, kterou po něm budete do budoucna chtít.
Našla by se nějaká činnost, ke které je toto plemeno vyloženě nevhodné?
Jediné, co mě při první myšlence napadlo, že by se DŠFP neudržel na rukávu při obraně. Ale teď vážně, určitě v aktivitách, kde je potřeba vyšší hmotnosti či velikosti psa. Saňový pes by z nich asi také nebyl, ale kdo ví, čím nás toto plemeno ještě v budoucnu překvapí.
Čím více se věnujeme socializaci, tím lepším parťákem se pejsek stává!
Jak náročná je socializace a myslíte si, že ho v pohodě zvládne i rozumný začátečník?
Dle mého mínění jsou to vyrovnaní a přítulní psíci, ale socializace je samozřejmě nutná u všech psů. Čím více se věnujeme socializaci, tím lepším parťákem se pejsek stává. Každý majitel by měl se svým štěňátkem chodit co nejvíce mezi lidi a zvykat ho na různé vnější podněty. Vzhledem k vyrovnané povaze a malé velikosti tohoto plemene by to měl zvládnout i začátečník. Je to hlavně o čase a nadšení psovoda, na co pejska připraví.
Případné zájemce by určitě zajímalo, zda zbytečně neštěká, ale na druhou stranu zda dokáže ohlídat dům nebo alespoň případného vetřelce zastrašit…
Je to velice inteligentní plemeno a tak dovede vyhodnotit danou situaci, zda je potřeba ohlásit vetřelce či ne. Zbytečně neštěká, ale určitě upozorní na případného návštěvníka. A i když je k lidem přítulný, tak své teritorium si ohlídat umí.
Jak jsou na tom tito psi s loveckým pudem? Dá se to v pohodě nějak ukočírovat, či je spíš vhodnější nepouštět je v přírodě na volno?
Lovecký pud toto plemeno opravdu nepostrádá. Čemuž napovídá i to, že v něm koluje krev teriéra a pinče. Troufám si říct, že byl skvěle vyšlechtěný a tak lovecký pud nepřechází do extrému. Samozřejmě je to vše o výchově, pokud by byl lovecký pud podporován, tak by mohl přerůst až do mezí, které by mnohým lidem nevyhovoval. Každému pejskovi by měl majitel vymezit mantinely, co je žádoucí a co ne. S Lafi podnikáme procházky do přírody a chodí na volno. Nic, ale nepodceňuji a vzhledem k jejímu mladému věku ji raději připnu, když vidím běžet zajíce.
Vzhledem k typu srsti jsou asi určení k držení převážně doma nebo se pletu?
Ano, myslím, že v Čechách je většina chovatelů chová doma. V cizině je mnohdy brán jako pracovní pes a já jsem zaznamenala, že měli pejska na statku a vypadalo to, že bydlí s ostatními zvířátky venku. Na tuto otázku ale nemohu dát objektivní odpověď, protože u nás doma bydlely i akity.
Co byste nám řekla o celkových nárocích na péči o dánsko-švédského farmářského psa?
Srst DŠFP nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Jde o krátkosrsté plemeno a tak stačí při zašpinění vytřít vlhkým ručníkem. Nečeše se, maximálně se na srst použije rukavice pro krátkosrstá plemena. Jeho srst není nijak cítit a tak stačí vykoupat jen podle potřeby. I když je to krátkosrsté plemeno, tak nejsou choulostiví na zimu. Všimla jsem si, že někteří DŠFP mají jemnější srst a někteří hrubší, není to však markantní rozdíl. Nese to tam asi i určitá linie. I když to nejsou psi choulostiví na chlad, je lepší jim v mrazech obleček dát, aby ochránil klouby a ledviny. Příprava na výstavu (co se týká srsti) spočívá v koupeli běžným psím šamponem a popřípadě lze použít kondicionér na lesk.
Pokud krmíte kvalitním krmením, tak srst je lesklá i bez tohoto přípravku. DŠFP nevyžaduje žádnou výjimečnou stravu, samozřejmě by to měla být krmení plnohodnotné. Není mi známo, že by trpěli alergiemi na některou potravinu. Někdo krmí granulemi, někdo barfuje. Obě varianty snáší dobře. Drápky přistřihuji a zvláštní péči věnuji zubům. Malá plemena trpí více na tvorbu zubního kamene a tak dávám speciální tyčinky na jeho odstranění. Na výchovu je plemeno nenáročné. Rádi a ochotně plní funkci skvělého společníka. Vysloveně jim sedí být v přítomnosti člověka. Bezmezně milují děti, se kterými dokážou vesele skotačit. Není u nich problém se skamarádit s ostatními zvířaty. Určitě budou vděční za nějakou tu aktivitu v podobě procházky nebo sportu.
Podělila byste se s námi na závěr o své plány do budoucna? A nepřibude třeba časem vaší fence do smečky parťačka?
Plány do budoucna jsou zaměřeny především na naše aktivity. Byla bych ráda, aby se Lafi prosadila v nějakém sportu, který jsme začali. Pokud čas dovolí, tak chci složit i nějakou zkoušku z výcviku, což by ukázalo, jak je oto plemeno všestranné. Vím o majitelce DŠFP, která má se svým pejskem složeno nespočet zkoušek všestranného výcviku. Další majitelka DŠFP závodí se svou fenou v canicrossu. A co se týče chovatelských ambicí, nezatracuji je. Chtěla bych využít její pracovní potencionál, aby ho předala na své potomstvo. Pokud se jednou Lafi stane maminkou, tak mým největším přáním bude, aby štěňátka byla zdravá a našla ty nejlepší domovy, kde je budou milovat tak, jako my milujeme Lafinku. Lafi nezahálí ani na výstavním poli. Splnila podmínky pro udělení titulu Junior šampiona Česka, Slovenska, klubového junior šampiona a je čekatelkou mezinárodního junior šampiona. Zda přibude další parťačka k Lafi či ne, je ještě ve hvězdách. Zatím neuvažuji o dalším DŠFP, chci se na sto procent věnovat Lafi. Ale víte, jak se to říká: „odříkaného chleba největší krajíc“.
Závěrem bych chtěla poděkovat čtenářům eCanis, že si dočetli moje slova do konce, a pokud se rozhodnou pořídit si pejska, tak jim přeji šťastnou ruku při výběru jejich čtyřnohého parťáka.
Moc vám děkuji za velmi pěkný rozhovor a přeji, ať se vám s Lafinkou daří a splníte si spolu všechny své cíle a sny.
Michaela Weidnerová
Foto: archiv Ivety a Sandry Rudolfových
Rádi byste si pořídili menší krátkosrsté plemeno a pořád jste se ještě nerozhodli, které ...
Rozhovory o plemeniUvítali byste po svém boku menšího hladkosrstého psa, se kterým se dá nejenom lenošit na ...
Představení plemene v podobě portrétu-->