Když se ztratí pes…

Dostali jste se někdy do situace, že se vám zaběhl pes a vy jste nevěděli, kde je? A tušíte, co se děje dál, když některý z občanů volně pobíhající zvíře nahlásí městské policii nebo obecnímu úřadu? Snad se vám nic podobného nestane, ale možná podrobnější informace uvítáte, abyste měli případně přehled.

Nikdo z nás si samozřejmě nepřeje, aby ho podobná nepříjemnost potkala. Nicméně i to se při sebelepší péči občas stává. Nás tedy v souvislosti s tím zajímalo, jak v takovém případě postupuje městská policie, do jejíž kompetence většinou odchyt bezprizorních zvířat patří. Navštívili jsme tedy Bc. Světlu Dardovou, zastupující velitelku MP v Hořovicích a položili jí několik otázek na toto téma…  

Paní velitelko, jak je to s odchytem zatoulaných psů, patří tato činnost výhradně do kompetencí městské policie nebo ji mohou ve městech a obcích oficiálně zajišťovat i jiné složky?

Obec má ze zákona povinnost postarat se o nalezené toulavé zvíře (Občanský zákoník č. 89/2012 Sb.). Městská policie je orgánem města nebo obce. Jsou však obce, především menší, které vlastní městskou policii nemají zřízenou, proto v případě, kdy je nalezen pes v takovéto obci, kde není zřízena městská policie, musí občan toto řešit přímo s obecním úřadem (starostou). V tomto případě by obec měla mít nastavené postupy jak zajistit odchyt nalezeného toulavého psa. Stane-li se, že občan nesežene starostu nebo jiného zástupce obce, řeší tuto situaci Policie ČR.

Kdo konkrétně ve vašem městě odchyty provádí? 

Odchytem zvířat nejsou pověřeni určití vybraní kolegové, ale naopak se jím zabývá každý strážník, který je v daný moment ve službě. Samozřejmě v případě nutnosti se volá specializovaná odchytová služba.

Jakým způsobem by měl běžný občan ideálně postupovat v případě podezření, že po ulici pobíhá bezprizorní pes? 

Doporučení z mé strany je, aby se občané rozhodně nepokoušeli tyto psy sami odchytávat. Nikdy totiž předem nevědí, jestli zvíře není agresivní, zraněné, popřípadě, zda nemá nějakou nemoc. Pokud v obci nebo městě působí městská policie, měl by jí občan vyrozumět.

Prozradila byste nám, co všechno se děje od okamžiku, kdy přijmete hlášení o takové situaci a jak probíhá samotný odchyt?

Strážník přijme oznámení o volném pobíhání psa. Zapíše si adresu výskytu a popis, jak pes vypadá. Na místě, kde se daný jedinec nachází, se strážník dle situace rozhodne, zda ho je schopen odchytnout sám (např. odchytovou tyčí) nebo bude-li potřeba přivolat odchytovou službu. Vždy je to individuální. V případě, že se zvíře v uvedené lokalitě již nenachází, hlídka několikrát projede a zkontroluje ještě i přilehlé okolí.

Ne vždy jde však jen o rutinní záležitost, někdy může být pes třeba agresívní nebo naopak velmi bojácný. Poradit si v takovém případě zřejmě není úplně jednoduché. Jak to řešíte?

V této situaci se obracíme na profesionální odchytovou službu se speciálním vybavením.

Přibližně v kolika případech zatoulaných psů celkově jste nuceni ve vašem městě každým rokem takto zasahovat?

V průměru se jedná přibližně o padesát odchytů za rok. Na starosti máme nejen město Hořovice, ale i přilehlé obce Tlustice, Záluží a Komárov. Pro zajímavost bych ještě ráda uvedla, že v tomto okamžiku je jen v Hořovicích hlášeno přes jedenáct set psů.

Co se následně stane se psem poté, co ho policie odchytí? A jakým způsobem se snažíte hledat jeho majitele? 

V momentě, kdy psa odchytneme, umístíme ho do jednoho ze dvou služebních kotců, které máme k tomuto účelu k dispozici.  Pokud je to potřeba, je mu poskytnuto veterinární ošetření. Zvíře dostane samozřejmě granule a čistou vodu, kterou mu pravidelně měníme nebo doplňujeme. Naši strážníci rovněž zajišťují i několikrát denně venčení. Psa pochopitelně také nafotíme a jeho foto s popisem a místem nálezu umístíme na facebookových stránkách Městské policie a internetových stránkách města. Pokud se během několika dnů nepřihlásí jeho majitel nebo se nám ho nepodaří dohledat, psa si přebírá spolupracující útulek.

Pokud tedy pes musí strávit noc ve vašem tzv. odchytovém kotci, kdo tyto náklady zaplatí? A jste třeba na tyto nepředvídatelné situace nějak předem vybavení?

Městská policie samozřejmě s těmito případy počítá a vždy máme nějaké krmení k dispozici. Majitel pejska pak za umístění ve služebním kotci a ani za granule nic neplatí. Pokud je však v situaci přímého ohrožení života, či vážného zranění potřeba veterinární ošetření, toto následně majitel, bude-li známý, musí uhradit.

Žádný zodpovědný majitel si samozřejmě nepřeje, aby se mu jeho čtyřnohý miláček někam zatoulal. Nicméně stane se a pak určitě velkou roli hraje i správné označení psa. Co byste v tomto ohledu doporučila?

Vhodné označení vedoucí k identifikaci zvířete je samozřejmě zcela na místě. Psi by měli být ideálně načipovaní a na obojku mít připevněnou registrační známku vydanou obcí nebo vlastní označení například se jménem daného jedince a uvedením telefonního čísla majitele.

Máte možnost nějakým způsobem postihnout majitele psů, kterým jejich svěřenci utíkají opakovaně a třeba i obtěžují své okolí?

Naše město má obecně závaznou vyhlášku města o pravidlech pro pohyb psů na veřejném prostranství. Pokud se přihlásí majitel odchyceného psa, strážník mu uloží pokutu za přestupek dle zákona č. 246/1992Sb. §27 odst. 1 písm. q na ochranu zvířat proti týrání. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost stanovenou na základě tohoto zákona v obecně závazné vyhlášce obce.

Vzpomněla byste si na nějaký případ, který vás osobně chytil u srdce nebo takový, který se vám z paměti hned tak nevymaže?

Z paměti se mi asi nikdy nevymaže den, kdy jsme s kolegou kontrolovali osobu bez domova a jeho volně se pohybující pes obřího plemene mého kolegu pokousal. Dále si vzpomínám ještě na kuriózní případ kocourka, u kterého chvíli trvalo, než mohl být identifikovaný. Byl odchycen u nás v Hořovicích a umístěn do útulku v sousední obci. Čitelné měl pouze tetování, podle kterého však majitel nešel dohledat. Později jsme u něj objevili ještě čip aplikovaný v sousedním Německu a díky tomu se zjistilo, že se ztratil nebo byl ukraden před dvěma lety na Šumavě. Nakonec to tedy dobře dopadlo a šťastná majitelka si k nám pro něj i po takové době přijela.

Chtěla byste na závěr nějak apelovat na naši kynologickou veřejnost? 

Potěšilo by mne, kdyby v našem městě bylo soužití kynologické veřejnosti s tou nekynologickou stále bezproblémové a obě skupiny se v rámci možností navzájem respektovaly. K tomu určitě patří i dodržování zákazu volného pobíhání psů na veřejném prostranství (tam by měl být pes vedený výhradně na vodítku) a v místech, kde je to povoleno, je mít pod kontrolou. Majitelé psů by také měli mít své miláčky řádně označené pro případ ztráty a pochopitelně po nich všude uklízet exkrementy. Každý občan by měl rovněž důkladně zvážit, jaké plemeno si pořídí a je schopen zvládnout a dostatečně zaměstnat, protože nudící se pes, který celý den štěká, utíká a obtěžuje své okolí, rozhodně nepřispívá k dobrým sousedským vztahům. Pes je vizitkou svého majitele! Věřím však, že každý rozumný člověk toto určitě moc dobře ví.

Děkuji vám za rozhovor!

Ilustrační foto: archiv MP Hořovice, archiv redakce