Když psí mozek stárne…

Máte doma psa, který najednou často mění své nálady, méně vás vnímá, nebo vás dokonce nepoznává, ztrácí se v prostoru, nerad chodí ven, venčí se doma, nebo se chová jinak zvláštně? Možná ho trápí „nemoc“ jménem stáří, která je popsána jako kognitivní dysfunkce u psů a nápadně se podobá stařecké demenci.

U psích seniorů, stejně jako u lidí, dochází ve stáří k opotřebení mozku, a s tím se pojí i změny, na které si musí majitel nově zvyknout. Jelikož se psi v současné době díky skvělé péči dožívají i patnácti a více let, může se s touto situací setkat kdokoliv.

Tým odborníků popsal tento stav u psů, jako Canine Cognitive Dysfunction (CCD) – v českém překladu kognitivní dysfunkce u psů. O co přesně jde? Jedná se o degenerativní onemocnění mozku starých psů, které je způsobeno odumíráním mozkových buněk, zmenšováním mozku (takzvanou atrofií) a snižováním jeho výkonu. Svými příčinami i projevy je velmi blízká Alzheimerově chorobě u lidí. Tak jako ve stáří začínají ochabovat svaly a snižuje se jejich výkonnost, ochabuje i výkonnost mozku. S pomocí vhodné výživy, životosprávy a cvičení mozku lze však průběh onemocnění zpomalit.

Projevy nemoci

S prvními příznaky této nemoci se u svého psa můžeme setkat okolo dvanáctého až čtrnáctého roku života. Přibližně po patnáctém roce věku projevuje určitou míru demence většina psí populace, nad šestnáct let je už těžké poškození mozku psa zcela běžné. Mezi první příznaky kognitivní dysfunkce u psů lze zařadit občasnou zmatenost, pomalejší, nebo neobvyklé reakce na různé podněty, výkyvy nálad a nesoustředěnost. Tyto projevy se pak postupně mění v závislosti na stupni rozvoje onemocnění. Bohužel, majitelé často přisuzují první známky demence zhoršenému sluchu, zraku, nebo pohybovým obtížím a pak neléčí nemoc včas. Zmatečné pro majitele může být i to, že někdy se pes chová naprosto normálně a změny v jeho chování přichází nahodile. V další fázi může pes začít močit a kálet doma, bezmyšlenkovitě chodit dokola, nebo zalézat do zvláštních míst, nebo stát a koukat do prázdna. Někteří psi se pak ztrácejí na procházkách, nebo odběhnou od majitele a nejsou schopni najít cestu zpět. V poslední fázi je pes už velmi zmatený a dezorientovaný, nemusí poznávat ani svého majitele, nebo mu chvilku trvá, než mu dojde, kdo je s ním vlastně doma.

Nenajde misku s jídlem, nebo do ní i stoupne a neuvědomí si to. Špatně snáší manipulaci a přes noc se často budí a bezcílně chodí. Většina psů začne i hlasitě projevovat nespokojenost, která ale většinou nemá žádnou příčinu. I když je vyvedený na procházku, vyvenčí se až doma. Nemusí reagovat na povely majitele a někdy i odmítá kontakt s ním. V této fázi je již kognitivní dysfunkce nepřehlédnutelná, ale bohužel také téměř neléčitelná. Je ovšem potřeba zmínit, že i některé další nemoci se mohou projevovat velmi podobně – patří mezi ně například některé poruchy žláz s vnitřní sekrecí (cukrovka, Cushingova choroba, nebo třeba nedostatečnost štítné žlázy) – dále trávicího či močového aparátu, nebo nemoci kardiovaskulárního systému. Může jít ale i o nádorová onemocnění mozku, nebo i infekční a neinfekční záněty, nebo cévní mozkové příhody. Aby se toto vyloučilo a mohla se diagnostikovat kognitivní dysfunkce, je zapotřebí udělat důkladné celkové klinické vyšetření.

Pes za to nemůže

V situaci, kdy již pes kognitivní dysfunkcí trpí, musí se jeho majitel vypořádat se všemi s tím spojenými projevy, které pro něj mohou být v důsledku velkou zátěží. Starost o takového psa začne postupně vyplňovat většinu jeho času, čímž může narušovat jeho pracovní režim i sociální vztahy a způsobovat fyzické i psychické vyčerpání. Vysokého věku se ale většinou dožívají jen velmi dobře opečovávaní a milovaní psi, takže jejich majitelé se s náročnější péčí o ně zkrátka smíří. Pokud máte jakékoliv podezření, že pes touto nemocí trpí, nikdy ho netrestejte za jeho neobvyklé chování. On za to prostě nemůže. Chovejte se k němu, jako byste se chovali ke své staré matce. Čím dřív na onemocnění přijdete, tím lépe – můžete tak rozvinutí nemoc i lépe předcházet.

Nezapomínejte na prevenci

Poměrně často se stává, že jakmile pes zestárne, jeho majitel ho odstaví z jakéhokoliv výcviku v domnění, že si jeho pes už zaslouží klid. Jenže právě díky neprocvičování mozku se může kognitivní dysfunkce začít rychle rozvíjet. Tuto nemoc lze poměrně snadno oddálit, ale je potřeba začít před jejími prvními náznaky. Vyhnout se ji zcela ale bohužel nejde. Jako dobrá prevence se osvědčilo pravidelné trénování mozku – například různými povely, nebo hrou.

Dále je vhodné přejít na kvalitní stravu určenou pro psí seniory, která obsahuje vitamíny a antioxidanty potřebné pro starší psy. Pomocí mohou i různé oleje, nebo veterinární krmivo obsahující tuky se středně dlouhými řetězci fungujícími jako alternativní zdroj energie pro mozek a zlepšující jeho funkci. Už ve věku osm až deset let je vhodné začít doplňovat vitamíny a antioxidanty jako například L-Karnitin, vitamíny E, C a B6, omega 3 mastné kyseliny, koenzym Q, minerální zinek a selen a další látky. Většinu z těchto látek obsahují právě speciální granule z kategorie „senior“.

Jak může pomoci hra

Kromě učení různých triků a opakování již naučených povelů, lze jako prevenci kognitivní dysfunkce u psů využít i hru. Pokud chcete experimentovat, můžete si vybrat z řady různých psích hlavolamů, nebo si je i sami vyrobit. Starší psi mívají rádi i hračky spojené s jídlem, takže například různé plnící hračky, do kterých se pes musí dostat, aby získal krmivo, nebo hračku kutálet před sebou, aby z ní krmivo vypadávalo. Je potřeba, aby měl pes hru spojenou s něčím pozitivním, protože psi s kognitivní dysfunkcí jsou často nejistí a mohou rychle ztratit zájem o spolupráci s majitelem. Při výběru četnosti a náročnosti hry je třeba vzít v úvahu celkový zdravotní stav psa a hry a denní aktivity tomu přizpůsobit. Jednou z osvědčených her je přetahovaná, která většina psů i velmi baví.

Přetahovat se můžete o různé druhy látek, o provaz, nebo o psí hračky, které psu neničí zuby. Vždy ale sledujte zdravotní stav svého psa - není vhodné se přetahovat se psem, který má například krční problémy. Zároveň byste neměli psa na hračce zvedat ani s ním točit. Pokud ale pes celý život nejevil zájem o hru s hračkami, bude pravděpodobně těžké ho nyní takovou hrou zaujmout. Nikdy psu necpěte hračku do pusy, ani mu s ní nemávejte těsně u čumáku, lepší je s ní popoběhnout, tahat ji po zemi, nebo si s ní házet, abyste psu ukázali, že je to skvělá zábava. Další pomocnou hrou může být přinášení předmětů, kdy vám pes předmět odevzdá buď přímo do ruky, nebo před vás – podle toho, jak jste jej to naučili. Při této hře si pes zlepšuje nejenom koordinaci svých pohybů, ale i myšlení – musí k předmětu dojít, uchopit ho do tlamy, zjistit, kde je jeho majitel, aby mu předmět donesl a následně jej v jeho blízkosti pustit.

Schovávaná

Podobně jako již zmíněné hry může být velmi prospěšná i hra na schovávanou. Schovávat přitom lze hračky, nebo sebe sama. Můžete k tomu přidat i hru na „přihořívá – hoří“, kdy psa v průběhu hledání povzbuzujete, nebo mu případně i trochu pomáháte. Z nalezené věci, nebo osoby, byste pak měli projevit velikou radost a psa pochválit a odměnit.

A pokud pes hledanou věc najde, rovnou to můžete spojit i s aportováním. Schovávat je možné i krmení – pokud má váš pes rád granule, pak je můžete poschovávat na různých místech u sebe doma, nebo venku na trávě. Čich je jedním ze smyslů psa, který mu zůstává nejdéle ze všech. Využít můžete i oblíbené pamlsky, nebo hračky. Při takovémto hledání je pak ale vhodné psu snížit denní krmnou dávku, aby zbytečně nepřibíral. Stejně jako u lidí, ani u psů není obezita zdravá.

Text: Marie Trauškeová

Foto: Pixabay